Soudní exekutor je povinen v odůvodněných případech půjčovat soudu, který nařídil exekuci, nejen celý exekuční spis, ale i požadované listiny ze spisu.

21Co 169/2008-30 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci oprávněného xxx, bytem xxx, proti povinnému xxx, nar. xxx, bytem xxx, o nařízení exekuce, o odvolání soudního exekutora JUDr. xxx, se sídlem Exekutorského úřadu v xxx, proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 18. 2. 2008, č. j. Nc 8363/2004-25, t a k t o : Usnesení okresního soudu s e m ě n í takto: JUDr. xxx, soudnímu exekutorovi se sídlem v xxx, s e u k l á d á pořádková pokuta ve výši 15.000,- Kč, kterou je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v HK. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora citovaným usnesením uložil JUDr. xxx, soudnímu exekutorovi se sídlem v xxx, pořádkovou pokutu ve výši 50.000,- Kč. V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, že JUDr. xxx, soudní exekutor, byl pověřen provedením exekuce usnesením ze dne 28. 1. 2004, č. j. Nc 8363/2004-5. V průběhu exekučního řízení povinný podal návrh na odklad exekuce (podání z 28. 12. 2007). Návrh zdůvodňoval jednak tím, že výše vymáhané pohledávky je v nepoměru ke zvolenému způsobu provedení exekuce a dále tím, že by neprodlený prodej nemovitostí měl nepříznivý dopad na jeho rodinu. Podle obsahu tento návrh okresní soud posoudil jako návrh na částečné zastavení exekuce v rozsahu prodeje nemovitostí povinného. Okresní soud exekutora přípisem doručeným 29. 1. 2008 vyzval, aby soudu předložil jím vydané příkazy, aby soud mohl rozhodnout o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce z důvodu nevhodnosti zvoleného způsobu jejího provedení. V reakci na tuto výzvu exekutor vyjádřil přesvědčení dopisem z 5. 2. 2008, že není oprávněn zasílat exekuční příkazy soudu ani sdělovat další informace a odmítl výzvě soudu vyhovět. Okresní soud uzavřel, že za situace, kdy exekutor jako orgán stojící vně soudů neuposlechl příkazu soudu, ač má jako každý jiný povinnost podle § 128 o. s. ř. bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí a soud pro své rozhodnutí nadále vyžaduje exekutorem dosud nepředložené listiny, čímž dochází k průtahům a nárůstu nákladů spojených s řízením, uložil exekutorovi pořádkovou pokutu podle § 53 odst. 1 o. s. ř. ve výši přiměřené jeho provinění, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o opakované incidenty ve spolupráci se soudem. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání soudní exekutor. Vytýkal okresnímu soudu názor, že soudní exekutor stojí vně soudů a má povinnost postupovat podle § 128 o. s. ř. Zdůraznil, že zákon č. 120/2001 Sb. je speciálním zákonem, který musí respektovat i soud. Podle § 124 o.s. ř. se má dokazování provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných skutečnostech chráněných zvláštním zákonem a jiná zákonem stanovená mlčenlivost nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. Poukazoval na ustanovení § 31 exekučního řádu, podle něhož je povinen zachovávat mlčenlivost, dále poukazoval na ustanovení § 96 exekučního řádu, podle kterého je soudní exekutor povinen poskytnout kopie listin nebo půjčit spis po splnění podmínek daných ustanovením § 94 odst. 2 ex. řádu. Vyslovil názor, že okresní soud nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními exekučního řádu. Proto je jeho reakce nepřiměřená a vyplývá z neznalosti právního předpisu upravujícího exekuční řízení. Vyslovil pochybnosti nad tím, že je povinnost předložit exekuční příkazy ukládána jemu, když tyto by měl předložit povinný, pokud něco žádá. Zdůraznil, že krajský soud již v dané věci rozhodl usnesením č. j. 21Co 99/2005-15 a postup okresního soudu, který se nyní zabývá i otázkou částečného zastavení exekuce, je v rozporu s platnou právní úpravou. Připomněl, že podle § 52 odst. 2 ex. řádu je exekutor postaven na úroveň okresního soudu mimo zákonem stanovených podmínek - § 54, 55 ex. řádu, ale oprávnění soudu rušit exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem nikde obsažen není. Dovozoval, že pokud není v občanském soudním řádu uvedeno, že soud je oprávněn zrušit exekuční příkaz, může okresní soud pouze postupovat podle § 54 a rozhodnout o odkladu exekuce a k tomu nepotřebuje vydané exekuční příkazy nebo může postupovat podle § 55 a exekuční řízení zastavit, jiné oprávnění exekuční řád soudu nedává. Zdůraznil, že okresní soud nemá kontrolní a rozhodovací pravomoc vůči soudnímu exekutorovi mimo zákonem stanovené oprávnění, rozhoduje o rozvrhu a opravném prostředku vůči PÚNE a odkladu a zastavení exekuce provádí na žádost prohlášení o majetku. Namítal, že okresní soud měl zkoumat na základě čeho splácí povinný jiné závazky, zda nedochází ke zvýhodňování věřitele a podle toho případně rozhodnout o odkladu, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Uvedl, že ale v žádném případě nebyl povinen plnit to, co po něm soud žádá. Namítal, že podle ustanovení § 128 o. s. ř. nelze postupovat. Pokud se jedná o exekuční příkaz na nemovitost, mohl se soud také obrátit na katastrální úřad, kde je exekuční příkaz rovněž uložen. Požadoval, aby bylo napadené usnesení zrušeno. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání soudního exekutora je důvodné jen z části. Podle § 28 věta druhá exekučního řádu úkony exekutora se považují za úkony soudu. Dle § 52 odst. 2 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci. V případech, kdy jsou splněny podmínky citovaných ustanovení je z povahy věci vyloučeno, aby soud ukládal exekutorovi pořádkovou pokutu. Pochybení exekutora mohou být podle konkrétních poměrů reflektována jen jinak, cestou opravného prostředku proti jeho rozhodnutí, uplatněním odpovědnosti za škodu (§ 32 ex. ř.) nebo postupy v rámci kárné odpovědnosti exekutora (§ 116 a násl. ex. ř.). Nelze však přehlížet, že ve stádiu provedení exekuce nevystupuje exekutor ve všech případech jako soud (nečiní vždy to, co ve výkonu rozhodnutí přísluší soudu), ale přichází naopak v úvahu, že má vůči soudu konkrétní povinnost, a to tehdy, kdy je soud v určitém stádiu exekučního řízení povolán k určitému procesnímu postupu, který vyžaduje exekutorskou součinnost. Tak je tomu zejména při podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, při rozhodování o odkladu a zastavení exekuce, kdy pro rozhodnutí je potřebné soudu předložit příslušný spis (resp. jeho část) a též všeobecná povinnost exekutora doručovat písemnosti v exekučním řízení (§ 56 ex. ř.) má přirozenou vazbu na procesní postavení soudu v exekučním řízení v tom smyslu, že nedostatky v jejím plnění jsou způsobilé ztěžovat jeho postup v řízení (§ 53 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže tedy exekutor hrubě ztěžuje postup té části exekučního řízení, která je vedena soudem, není důvod, aby nemohl být donucován ke splnění svých povinností uložením pořádkové pokuty podle § 53 odst. 1 o. s. ř. Uvedený právní názor je zastáván i Nejvyšším soudem České republiky (viz stanovisko k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. vydané ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 31/2006). V souzené věci okresní soud usnesením ze dne 28. 1. 2004, č. j. Nc 8363/2004-5, nařídil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 77.994,60 Kč s 12% úrokem z prodlení z této částky od 1. 10. 1997 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 3.120,- Kč a k úhradě nákladů exekuce. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. xxx se sídlem Exekutorského úřadu v xxx. Proti tomuto usnesení povinný podal odvolání, o němž bylo rozhodnuto odvolacím soudem usnesením ze dne 23. 2. 2005, č. j. 21Co 99/2005-15 tak, že odvolání povinného bylo odmítnuto. Dne 28. 12. 2007 došlo okresnímu soudu podání povinného nazvané návrh na odklad exekuce. V tomto návrhu povinný mimo jiné tvrdil, že s manželkou kromě příjmu z pracovního poměru mají nemovitosti, které jsou předmětem exekuce, nemovitosti budou mít cenu odhadem kolem 1.500.000,- Kč a vymáhaná pohledávka činí asi 200.000,- Kč. Proto povinný namítal, že je tu zjevný nepoměr mezi výší ceny nemovitosti a jeho dluhu v jeho neprospěch. Následně po podání tohoto návrhu okresní soud přípisem z 12. 1. 2008 požádal soudního exekutora o zaslání vydaných exekučních příkazů ve věci oprávněného proti povinnému a současně mu dal na vědomí shora uvedený návrh povinného. Exekutor reagoval na tuto žádost soudu dopisem, který okresnímu soudu došel 12. 2. 2008. V něm uvedl, že není oprávněn zasílat exekuční příkazy ani sdělovat další informace, pokud soud potřebuje, nechť se obrátí na povinného. Zdůraznil, že soud není nadřízen soudnímu exekutorovi. Následně již okresní soud vydal napadené usnesení. Podle § 96 ex. řádu exekutor půjčí své spisy na základě odůvodněné písemné žádosti oprávněným orgánům a znalcům za podmínek uvedených v § 94 odst. 2 ex. řádu. Dle tohoto ustanovení na odůvodněnou žádost oprávněných orgánů, osob je možno spis zaslat jinému exekutorovi, v jehož kanceláři je možno do něho nahlédnout. Jazykovým výkladem názvu ustanovení § 96 ex.ř. „půjčování spisu“ ve spojení s uvedeným systematickým výkladem lze uzavřít, že tímto ustanovením je exekutorovi uložena povinnost zapůjčit spis mimo svůj i cizí exekutorský úřad, pokud o to požádá oprávněný orgán uvedený v § 95 odst. 1 či znalec. Oprávněným orgánem je mimo jiné také soud. Tento výklad koresponduje i s ustanovením umožňujícím oprávněným orgánům požadovat součinnost a v rámci ní i půjčení spisů od všech ostatních orgánů (§ 128 o. s. ř.). Uvedený názor byl aplikován i v řízení před Ústavním soudem, kdy exekutor odmítl přes výzvu předložit spis s poukazem na § 94 odst. 2 a výkladem Ústavního soudu byl tento názor vyjádřen i ve vztahu ke všem soudním řízením před obecnými soudy (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 336/05). Jestliže je exekutor povinen v odůvodněných případech zapůjčit mimo jiné soudu celý exekutorský spis, pak je také povinen předložit okresnímu soudu, který nařídil exekuci a je oprávněn dále provádět určité úkony v rámci nařízené exekuce, požadované listiny z exekutorského spisu, v daném případě konkrétně exekuční příkazy. Potřebu předložení exekučních příkazů mohl exekutor dovodit z návrhu povinného, který byl k žádosti okresního soudu připojen, když z tohoto návrhu se podávalo, že povinný mimo jiné namítá nepoměr mezi výší vymáhané pohledávky a způsobem nařízené exekuce, která se v rámci exekučního řízení projeví až právě na základě vydaného exekučního příkazu. Podle § 55 odst. 1 ex. řádu exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 o. s. ř.). O zastavení exekuce vždy rozhoduje soud. S ohledem na námitky povinného obsažené v podání nazvaném návrh na odklad exekuce okresní soud správně vyložil podle obsahu tohoto podání, že se povinný domáhá zastavení exekuce z důvodu nepoměru mezi vymáhanou pohledávkou a zvoleným způsobem exekuce. Proto bylo namístě zjistit, jaké způsoby exekuce exekutor zvolil, což lze zjistit jedině z exekučních příkazů, které exekutor v dané věci vydal. Žádost okresního soudu adresovaná exekutorovi za účelem předložení exekučních příkazů vydaných v této věci tedy byla důvodná. Není vyloučeno, aby si okresní soud vyžádal exekuční příkazy např. od povinného, ale nelze okresnímu soudu vytýkat, že zvolil cestu nejjednodušší, když exekutor by měl mít veškeré exekuční příkazy, které ve věci vydal, soustředěny. Odvolací soud tedy shledal závěr okresního soudu v tom, že exekutor svým postupem tím, že odmítl okresnímu soudu předložit vydané exekuční příkazy, ztěžuje postup řízení, a je proto namístě uložit pořádkovou pokutu podle § 53 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud se pouze neztotožňuje s výší uložené pořádkové pokuty. Okresní soud totiž tuto pořádkovou pokutu uložil nejen za postup exekutora v této věci, ale podle odůvodnění napadeného usnesení i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o opakované incidenty ve spolupráci tohoto exekutora se soudem. V rámci určitého řízení nelze ukládat pořádkovou pokutu osobě za ztěžování řízení i v jiných věcech než v té věci, která je právě projednávána. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení okresního soudu změnil tak, že uložil exekutorovi zaplatit pořádkovou pokutu, avšak v menší než okresním soudem stanovené částce, a to v částce 15.000,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V HK dne 31. března 2008 předsedkyně senátu