Škoda způsobená vadou koupené věci není důvodem k odstoupení od kupní smlouvy.

21Co 342/2008 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobkyně H Š, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené xxx, bytem xxx, proti žalované M D, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, o zaplacení 39.000,- Kč oproti vrácení osobního automobilu a zaplacení částky 2.667,20 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 27. září 2007, č.j. 19C 289/2003-167, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I m ě n í tak, že se žaloba, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 39.000,- Kč proti vrácení osobního automobilu Opel Corsa 1,5, SPZ xxx, a zaplacení částky 2.667,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, z a m í t á . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši 18.858,- Kč a náklady řízení před krajským soudem ve výši 7.995,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výrokem I rozsudku ze dne 27.9.2007 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 39.000,- Kč proti vrácení osobního automobilu Opel Corsa 1,5 SPZ xxx (dále jen automobilu), žalobkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku a dále zaplatit žalobkyni 2.667,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10.840,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1.772,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřely dne 28.1.2003 kupní smlouvu na osobní automobil za kupní cenu 39.000,- Kč. Žalobkyně od kupní smlouvy písemně z důvodů vad automobilu odstoupila. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce okresní soud zjistil, že vadou osobního automobilu byla nefunkčnost mazání motoru v důsledku zničení olejového čerpadla, v důsledku čehož se stal osobní automobil nepojízdný. Příčinou poškození byla přítomnost cizích kovových součástí v olejovém okruhu, které poškodily sítko olejového čerpadla a následně čerpadlo, přičemž cizí kovové součásti v olejovém okruhu byly přítomné již v době prodeje automobilu. Porucha vozidla nastala bezprostředně před znepohybněním. Vada v olejovém okruhu vozidla (sítko, cizí kovové součástky) existovala již v době prodeje vozidla. Rozhodujícím byla skutečnost, že vada v podobě cizích těles v olejovém okruhu vozidla existovala již v době prodeje vozidla a tato vada neodvratitelně vedla k nefunkčnosti mazání motoru. V důsledku nefunkčnosti mazání motoru se pak stal automobil nepojízdným a neupotřebitelným. Žalobkyně proto měla právo z důvodů vad od kupní smlouvy odstoupit podle § 597 občanského zákoníku. Právo na vrácení kupní ceny oproti vrácení automobilu vyplývá z ustanovení § 457 občanského zákoníku. Právo na úhradu nutných nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady, vyplývá z ustanovení § 598 občanského zákoníku. Okresní soud proto žalobě vyhověl. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Poukázala na závěry Nejvyššího soudu České republiky obsažené v rozsudku sp. zn. 32 Odo 752/2002, podle kterého je nutno rozlišovat vady věci, které existovaly v době plnění a vady, které vznikly až po tomto okamžiku. Pokud v důsledku vady, která existovala v době plnění, došlo k dalšímu poškození věci, prodávající za tuto vadu neodpovídá z titulu odpovědnosti za vady, ale v úvahu přichází při splnění dalších zákonných předpokladů odpovědnost za škodu. V takové situaci může dojít zejména při poškození motoru automobilu, k němuž došlo až po době plnění v důsledku vady, která existovala v době převzetí automobilu kupujícím. Znalec přitom zjistil, že v době prodeje bylo vozidlo funkční a žalobkyně s ním ujela téměř 300 km. Znalec konstatoval, že k destrukci olejového čerpadla muselo rozhodně dojít až po prodeji vozidla. Pokud tedy žalobkyně ve věci uplatňuje právo z odpovědnosti za vady a nikoli právo odpovědnosti za škodu, měla by být její žaloba zamítnuta. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Poukázala na to, že z provedeného dokazování vyšlo najevo, že po ujetí 287 km se na vozidle vyskytla vada spočívající v poškození motoru a automobil se v důsledku této vady stal zcela nepojízdným, tedy neupotřebitelným. Žalovaná sama potvrdila závěry autorizovaného servisu, podle kterého byly poškozeny šály klikového hřídele, u ojnic bylo proraženo sítko sacího koše, byly zjištěny škody v olejovém čerpadle a zejména byly zjištěny cizí předměty ve vaně motoru. Jednalo se o části pocházející zřejmě z předchozí opravy, která byla provedena právě v roce 2001 žalovanou. Předmětné cizí části byly příčinou vady na vozidle a byly zde již v době prodeje a jsou tedy splněny podmínky odpovědnosti za vady. Žalobkyně proto po právu z důvodu vad od smlouvy odstoupila. Okresní soud tedy správně zjistil skutkový stav věci a správně jej posoudil po stránce právní. Účastníci svá stanoviska podstatným způsobem nezměnili ani ve svých přednesech před odvolacím soudem. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání je opodstatněné. Žalobkyně se po žalované domáhala jednak zaplacení peněžitý částky (kupní ceny) ve výši 39.000,- Kč oproti vrácení osobního automobilu a dále zaplacení peněžité částky 2.667,20 Kč jako náhrady nákladů, které jí vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Tvrdila, že důvodně odstoupila od kupní smlouvy z důvodu vady osobního automobilu, která ji činí neupotřebitelným a která na něm byla již v době uzavření kupní smlouvy. Mezi účastníky nebylo sporným uzavření kupní smlouvy i její obsah, i sama skutečnost, že automobil je v současné době nepojízdný. Jádrem sporu bylo, zda na osobním automobilu byla vada, pro kterou žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, již v době plnění kupní smlouvy a zda tedy žalovaná za tuto vadu odpovídala. Podle § 588 občanského zákoníku z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Podle § 597 odst. 1 občanského zákoníku jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit. Podle § 600 občanského zákoníku uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody. Podle § 510 občanského zákoníku uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody, která z vady vznikla. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Z této úpravy je zřejmé, že odpovědnost za vady a odpovědnost za škodu jsou odlišnými závazkovými právními instituty, mají jiný účel a jsou založeny na rozdílných zásadách a předpokladech vzniku. Odpovědnost za vady stíhá nedostatky vlastního plnění prodávajícího a sleduje, aby se kupujícímu dostalo ze závazkového právního vztahu plnění bez jakýchkoliv vad, tedy aby jím koupená věc měla sjednané vlastnosti a netrpěla vadami. Smyslem odpovědnosti za škodu oproti tomu je, aby byla nahrazena majetková újma, vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem uznané skutečnosti. V souvislosti s poskytnutím vadného plnění, které bylo příčinou vzniku škody, přichází v úvahu vznik odpovědnosti za škodu podle § 420 a násl. občanského zákoníku. Škodou je přitom újma, jež vznikla jako následek vadného plnění, tj. majetková újma spočívající nikoli ve vadnosti samotného předmětu koupě a prodeje, nýbrž ve znehodnocení této či jiné věci v důsledku vadného plnění. Škoda, která z vady vznikla, je odškodnitelná v rámci náhrady škody. Dosavadní soudní praxe proto jednotně dospívá k závěru, že prodávající neodpovídá z titulu odpovědnosti za vady za poškození věci, k němuž došlo následně v důsledku vady, která existovala v době plnění, ale v úvahu přichází odpovědnost za škodu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Odo 752/2002, sp. zn. 25Cdo 1612/2004). Ze závěru znaleckého posudku Ing. M H, znalce z oboru doprava, ekonomika a strojírenství a z jeho výpovědi vyšlo jednoznačně najevo a nestalo se ani sporným, že osobní automobil v době jeho prohlídky znalcem vykazoval vadu spočívající v zadřeném ojničním ložisku na klikové hřídeli. To bylo způsobeno momentální nefunkčností mazání motoru v důsledku zničení olejového čerpadla. Po zničení tohoto olejového čerpadla nebyl automobil schopen ujet více než 500 m. Původní příčinou veškerého poškození je ovšem třeba spatřovat v přítomnosti cizích kovových částí v olejovém okruhu, konkrétně v olejové vaně. Jde o součástky z tohoto typu automobilu, ovšem v motoru nechybějí. Docházelo k postupnému narušování sítka sacího koše olejového čerpadla a jeho drátky byly zeslabovány po dlouhou dobu, minimálně v horizontu tisíců kilometrů. Je velmi pravděpodobné, že volné díly se nalézaly v olejové vaně dříve, než byla uzavřena kupní smlouva. Tyto díly zřejmě v motoru zůstaly po předchozí opravě. K poškození motoru osobního automobilu došlo bezprostředně před jeho zastavením. Po destrukci olejového čerpadla nemohlo ujet ani kilometr. K destrukci olejového čerpadla muselo dojít rozhodně až po prodeji osobního automobilu dne 28.1.2003, neboť osobní automobil v žádném případě nebyl schopen ujet po destrukci čerpadla 300 km. Závada vozidla je opravitelná výměnou olejového čerpadla a provedením menší opravy ojničního ložiska. Osobní automobil je ovšem sešlý věkem. Odvolací soud nesdílí názor okresního soudu spočívající v tom, že pokud byla příčinou poškození olejového čerpadla a zadření motoru osobního automobilu a jeho zneprovoznění přítomnost cizích kovových částí v olejovém okruhu, jenž se zde nacházely již v době plnění – je třeba na věc nahlížet tak, že vada, pro kterou žalobkyně od smlouvy odstoupila, existovala již v době plnění a žalovaná za tuto vadu odpovídá podle příslušných ustanovení odpovědnosti za vady. Žalobkyně neuplatnila právo z odpovědnosti za vady (odstoupení od smlouvy), které by spočívaly v přítomnosti cizích kovových částí v olejovém okruhu osobního automobilu, ale z důvodu poškození ložiska klikového hřídele a olejového čerpadla. Tato vada se projevila na osobním automobilu po ujetí asi 300 km po převzetí automobilu od žalované jako prodávající. Bylo zjištěno, že v době plnění podle kupní smlouvy osobní automobil vadou spočívající v zadření ojničního ložiska na klikové hřídeli a poškození olejového čerpadla netrpěl. S automobilem žalovaná ujela asi 300 km a znalec jednoznačně konstatoval, že po vyřazení olejového čerpadla z provozu automobil nemohl ujet vzdálenost větší než asi 1 km. V době plnění podle kupní smlouvy vada spočívající v zadření ojničního ložiska a destrukci olejového čerpadla neexistovala a žalovaná proto za ni neodpovídá v rovině právního vztahu odpovědnosti za vady. V úvahu by mohla přicházet odpovědnost za škodu v důsledku vady (přítomností cizích součástí v olejovém okruhu, existujících v době plnění). Okresní soud zaměnil příčinu vzniku škody na osobním automobilu spočívající v zadření ojničního ložiska a destrukci olejového čerpadla, kterou byla přítomnost cizích kovových částí v olejovém okruhu, za existenci vady v době plnění podle kupní smlouvy. Příčinu a vznik škody zaměnil s existencí vady. Na to, že právě toto rozlišení bude ve věci obtížné, odvolací soud poukázal, byť okrajově, ve svém usnesení ze dne 22.1.2007, č.j. 21Co 441/2006-149, ve kterém poukázal na to, že bude třeba zabývat se i významnou námitkou žalované, zda v projednávané věci nejde o případ nikoliv odpovědnosti za vady, ale odpovědnosti za škodu. Nárok z odpovědnosti za vady a nárok z odpovědnosti za škodu jsou nároky, jenž mají zcela rozdílný právní i skutkový základ. Okresní soud proto nepochybil, pokud na základě vyvíjecího se dokazování žalobkyni nepoučil o jejím právu změnit žalobu (§ 95 o.s.ř.) a o její povinnosti tvrdit a dokazovat jiné skutečnosti, potřebné pro úspěšnost žaloby o náhradu škody (§ 118a o.s.ř.). Taková poučení by totiž musela bezpodmínečně vést k uplatnění jiného nároku, skutkově i právně odlišnému, včetně jiného žalobního žádání. Takové poučení by poučovací povinnost soudu přesáhlo a byla by jím narušena i zásada rovnosti účastníků před soudem (§ 18 odst. 1 o.s.ř.). Poučení v tomto směru už vůbec nemohl žalobkyni poskytnout odvolací soud, neboť v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok (§ 216 odst. 2 o.s.ř.). Ze shora uvedeného v souhrnu plyne, že žalobkyni nevzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy z důvodů vad osobního automobilu (§ 597 odst. 1 občanského zákoníku) a nemá proto právo na vrácení kupní ceny oproti vrácení osobního automobilu (§ 457 občanského zákoníku) a ani právo na náhradu nákladů vzniklých s uplatněním práva z odpovědnosti za vady (§ 598 občanského zákoníku). Okresní soud rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, a proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl. Protože odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, musel znovu rozhodnout i o právu na náhradu nákladů řízení (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná byla v řízení před okresním soudem úspěšná, neboť žaloba byla zamítnuta a má proto proti neúspěšné žalobkyni právo na úkon o náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud ovšem v souvislosti s úvahou o náhradě nákladů řízení uzavřel, že jsou dány podmínky pro částečné nepřiznání tohoto práva podle § 150 o.s.ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Tyto důvody hodné zvláštního zřetele odvolací soud spatřuje v následujících okolnostech případu. Rozlišení, kdy je dána odpovědnost za škodu způsobenou vadou pro dané věci nebo kdy je dána odpovědnost z vad, je v praxi často obtížná a ne jinak a zvláště tomu bylo i v tomto případě. Ke škodě totiž došlo záhy po převzetí osobního automobilu a automobil se stal z tohoto důvodu nepojízdným. I pro odborný servis bylo obtížné posouzení příčin vzniku škody. Žalobkyně se tedy ocitla v poměrně složité právní situaci a pokud proti žalované podala žalobu, byť nesprávnou, nelze ji takový postup za daných okolností vytýkat. Věc byla po právní stránce složitou nejen v době zahájení řízení, ale i v jeho průběhu až do samého závěru. Na straně druhé odvolací soud nemohl přehlédnout, že právo úspěšného účastníka na náhradu nákladů řízení je základní zásadou civilního řízení a soud může postupem podle § 150 o.s.ř. zasáhnout do tohoto práva jen ve výjimečných případech a musí náležitě šetřit i práv účastníka aplikací § 150 dotčeného (žalovaná). Odvolací soud proto považoval za spravedlivé, aby žalované nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení co do jedné poloviny. Tyto závěry pak odvolací soud vztáhl i na právo žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalované vznikly v řízení před okresním soudem tyto náklady – v prvém řízení před okresním soudem, které skončilo rozsudkem Okresního soudu xxx ze dne 27.11.2003 č.j. 19C 289/2003-40 – odměna za zastoupení advokátem v sazbě 10.750,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31.8.2006), 2 paušální částky náhrady výdajů advokáta po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.8.2006), cestovní výdaje advokáta 72,- Kč, celkem 10.972,- Kč, za druhé řízení před okresním soudem, které skončilo rozsudkem Okresního soudu v xxx ze dne 14.3.2006, č.j. 19C 289/2003-125 – odměna za zastoupení advokátem v sazbě 10.750,- Kč, 2 paušální částky náhrady výdajů advokáta po 75,- Kč, náhrada za promeškaný čas advokáta 100,- Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovní výdaje advokáta 276,- Kč, celkem 11.276,- Kč, ve třetím řízení před okresním soudem, které skončilo rozsudkem Okresního soudu v xxx ze dne 27.9.2007, č.j. 19C 289/2003-167 – odměna za zastoupení advokátem v sazbě 14.390,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006), 2 paušální částky náhrady výdajů advokáta po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006), náhrada za ztrátu času advokáta ve výši 200,- Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006), cestovné 278,- Kč, celkem 15.468,- Kč. Žalované tak v řízení před okresním soudem vznikly náklady v celkové výši 37.716,- Kč a jejich polovina představuje částku 18.858,- Kč. Odvolací soud nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů předcházejících odvolacích řízení. V těchto řízeních by do úvahy v případě žalované přicházely toliko náklady spočívající v odměně zastoupení advokátem. V těchto odvolacích řízeních ovšem advokát učinil pouze jednoduchá podání, ve kterých odkázal na rozhodnutí okresního soudu a současně podal odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši 18.858,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná byla zcela úspěšnou i v odvolacím řízení a má proto proti žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Z důvodů shora vysvětlených odvolací soud žalované co do jedné poloviny výjimečně právo žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (§ 150, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná vynaložila v odvolacím řízení tyto náklady – odměna za zastoupení advokátem v sazbě 14.390,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006), 3 paušální částky náhrady výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006), 400,- Kč náhrada za ztrátu času advokáta (§ 14 odst. 1 písm. a/ odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006), cestovní výdaje advokáta ve výši 140,- Kč, celkem 15.990,- Kč. Polovina náhrady představuje částku 7.995,- Kč. Odvolací soud proto žalobkyni dále uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 7.995,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně byla v řízení neúspěšná a měla by proto povinnost hradit náklady státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle prohlášení zástupce žalobkyně je žalobkyně samoživitelkou a má dceru ve věku 17 let, pracuje jako technička v plynárnách. S ohledem na tyto její poměry zejména s ohledem na to, že je samoživitelkou a její dcera ve věku 17-ti let studuje, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně je osobou, která splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a proto jí povinnost nahradit náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. neuložil. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u Okresního soudu v xxx a rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. V HK dne 10. prosince 2008 předseda senátu