Žaloba o zrušení rozhodnutí správního orgánu o přestupku náleží do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní nezahajuje se jí tedy řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle § 244 a násl. OSŘ.

21Co 359/2008-61 U S N E S E N Í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx věci žalobce JUDr. JM, bytem xxx, o zrušení správních rozhodnutí a zastavení správního řízení, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 23.4.2008 č.j. 16 C 14/2005-53, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud usnesením ze dne 23.4.2008 zastavil řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí správních orgánů a zastavení správního řízení. Tvrdil, že rozhodnutím Městského úřadu v xxx – odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 13.8.2004, byl uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f/ zákona o přestupcích a přestupkem na ochranu před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle § 30 odst. 1 písm. h/ i/ odst. 2 zákona o přestupcích. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a rozhodnutím Krajského úřadu K. kraje odboru dopravy a silničního hospodářství v H.K., bylo rozhodnutí prvního stupně potvrzeno a odvolání zamítnuto. Obě rozhodnutí vycházejí z nesprávně zjištěného skutkového stavu a trpí vážnými procesními vadami. Okresní soud vycházeje z právního názoru odvolacího soudu vysloveného v předchozím zrušujícím rozhodnutí věc posoudil podle § 104b odst. 1 o.s.ř. a řízení zastavil. Dospěl k závěru, že jde o řízení o žalobě proti rozhodnutí vydaném v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné a jde o věc veřejnoprávní. Současně žalobce poučil o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkal nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Okresní soud podle jeho názoru vůbec neodůvodnil a nevysvětlil důvody, pro které by se mělo jednat o porušení veřejných zájmů. Povaha údajných přestupků vylučuje podle přesvědčení žalobce veřejnoprávní charakter. Nejde totiž o řízení, v němž by se jednalo o porušení veřejných zájmů. Právě „soukromoprávní“ povaha typově shodných jednání dává obecně vzato možnost daleko detailnějšího dokazování v řízení podle § 244 a následující o.s.ř., oproti procesním postupům, které umožňuje soudní řád správní. Práva a oprávněné zájmy občana jsou v případech projednání žaloby podle § 244 a následujících o.s.ř. chráněny daleko účinněji. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. a dospěl k závěru, že není opodstatněné. Okresní soud postupoval správně, pokud řízení podle § 104b odst. 1 o.s.ř. zastavil. Odvolací soud jeho důvody sdílí a nad rámec jeho odůvodnění a k odvolací námitce žalobce dodává následující. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutím Městského úřadu v xxx – odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne xxx č.j. xxx a rozhodnutí Krajského úřadu K. kraje – odboru dopravy a silničního hospodářství v H. K. ze dne xxx č.j. xxx a aby řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f/ zákona č. 200/1990 Sb. a o přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle § 30 odst. 1 písm. h/ i/, 2 téhož zákona, byla zastavena. Rozsudek nahradí v plném rozsahu označená rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Žalobce sám v žalobě poukázal na to, že ji podává s poukazem na § 244 a následující o.s.ř. a vyplývá to i z obsahu žaloby samé. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo procesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Právě v ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. zákon vymezuje okruh případu, kdy soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, o nichž již dříve rozhodly „správní orgány“. Podle tohoto ustanovení v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů. Jinými slovy řečeno, hlediskem pro rozlišení, zda věc bude projednána v občanskoprávním řízení nebo ve správním soudnictví je to, zda jde o věc veřejnoprávní nebo soukromoprávní. Český právní řád jako celek přitom neobsahuje žádnou normu, která by upravovala taxativní nebo i demonstrativní výčet případů soukromoprávních a veřejnoprávních věcí. K postupnému vymezování hranice mezi těmito věcmi byl podle zákona č. 131/2002 Sb. o rozhodování některých kompetenčních sporů, vytvořen zvláštní senát. Podle § 104d odst. 1 o.s.ř. náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Z tohoto ustanovení vyplývá postup soudu prvého stupně v občanském soudním řízení, u kterého byla podána žaloba, k jejímuž projednání je – podle názoru soudu – věcně příslušným soud ve správním soudnictví a nejde přitom o věc uvedenou v § 104b odst. 2 o.s.ř. Předpokladem pro zastavení řízení podle § 104b odst. 1 o.s.ř. je, aby šlo o věc veřejnoprávní, to znamená především o věc uvedenou v § 4 odst. 1 písm. a/ soudního řádu správního, tj. o věc, kdy „správní orgán“ rozhodl o právech a povinnostech fyzické nebo právnické osoby v oblasti veřejné správy. Odvolací soud sdílí úvahu okresního soudu o tom, že podle obsahu žaloby o věc soukromoprávní nejde. Žalobce svoji žalobou brojí proti rozhodnutím Městského úřadu v xxx – odboru dopravy a silničního hospodářství a rozhodnutí Krajského úřadu K. kraje – odboru dopravy a silničního hospodářství, kterými byl uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f/ a přestupkem na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle § 30 odst. 1 písm. h/ i/, 2 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Soukromoprávní povaha věci je vyloučena již samotným obsahem právního pojmu přestupek. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin. Odvolací soud považuje proto za nadbytečné shromažďovat dále argumenty pro vysvětlení, že nejde o věc, která vyplývá ze vztahů občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních (§ 244 o.s.ř., § 1 odst. 2 občanského zákoníku, § 1 zákoníku práce, § 1 a následující zákona o rodině, § 1 obchodního zákoníku). Nejde přitom ani o věc uvedenou v § 104b odst. 2 o.s.ř. a nebyl proto dán důvod k postoupení věci příslušnému soudu namísto zastavení řízení. Pro úplnost pak odvolací soud poznamenává, že účastníkem řízení podle § 244 a následující není správní orgán, který ve věci rozhodl, neboť nejde o přezkum jeho rozhodnutí, ale o řízení, v němž soud znovu rozhoduje o věci, která již byla „správním orgánem“ rozhodnuta (§ 250a odst. 1 o.s.ř.). Žalobce ani Krajský úřad K. kraje v žalobě jako žalovaného neuváděl, jako účastníka řízení jej začal uvádět až okresní soud v záhlavích písemných vyhotovení svých rozhodnutí. Pokud by už okresní soud zjistil, že řízení se neúčastní někdo, kdo je podle zákona účastníkem, měl jej přibrat do řízení usnesením (§ 250a odst. 2 o.s.ř.). Tento postup byl ovšem jistě s ohledem na to, že řízení bylo ze zřejmého důvodu zastaveno, nadbytečným. Odvolací soud se proto věcí z tohoto pohledu nezabýval. Odvolací soud proto ze všech těchto důvodů usnesení okresního soudu jako ve výroku věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř. Protože řízení se od počátku účastnil pouze žalobce, nepřipadalo do úvahy jiné rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, než že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 25. srpna 2008 předsedkyně senátu