Jestliže postupitel získal exekuční titul k vymáhání pohledávky nejen proti veřejné obchodní společnosti, ale i proti jejím společníkům jako ručitelům ze zákona, může i postupník pohledávku exekučně vymáhat podle původního exekučního titulu nejen na veřejné obchodní společnosti, ale i na jejích ručitelích, i když se smlouva o postoupení pohledávky o ručitelích výslovně nezmiňuje.

21Co 642/2008 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci oprávněného C xxx., IČ xxx, se sídlem xxx Luxembourg, zastoupeného Mgr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, proti povinným 1) J K, nar. xx, bytem xxx, 2) L M, nar. xx, bytem xxx, a 3) JUDr. L B, nar. xx, bytem xxx, o nařízení exekuce, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 21. října 2008, č.j. 33Nc 9506/2008 - 68, t a k t o : Usnesení okresního soudu s e m ě n í takto : I. Podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. exekučního řádu s e n a ř i z u j e exekuce proti povinným 1) a 2) podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v xxx, č.j. 22Cm 28/94 – 82, ze dne 10.3.1998, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v xxx, č.j. 5Cmo 51/2003 – 177, ze dne 18.3.2003 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.021.501,05 Kč s 15% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 2.3.1994 do 31.3.1994, s 14,5% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 1.4.1994 do 30.6.1994, s 14% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 1.7.1994 do 31.12.1994, s 24,5% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 1.1.1995 do 30.6.1995 a s 25,5% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 1.7.1995 do zaplacení a nákladů řízení ve výši 41.128 Kč a nákladů odvolacího řízení ve výši 40.846 Kč a nákladů exekuce, a proti povinnému 3) podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v xxx, č.j. 22Cm 28/94 - 82, ze dne 10.3.1998, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v xxx, č.j. 5Cmo 126/2003 – 195, ze dne 1.7.2003 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.021.501,05 Kč s 15% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 2.3.1994 do 31.3.1994, s 14,5% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 1.4.1994 do 30.6.1994, s 14% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 1.7.1994 do 31.12.1994, s 24,5% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 1.1.1995 do 30.6.1995 a s 25,5% úrokem z částky 1.019.192 Kč od 1.7.1995 do zaplacení, a nákladů řízení ve výši 41.128 Kč a 40.846 Kč a nákladů exekuce. II. Provedením exekuce se pověřuje soudní exekutor JUDr. R P, Exekutorský úřad xxx, se sídlem xxx. III. Všem povinným se zakazuje nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce proti povinným 1) a 2) podle rozsudku Krajského obchodního soudu v xxx, č.j. 22Cm 28/94 – 82, ze dne 10.3.1998, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v xxx, č.j. 5Cm 51/2003 – 177, ze dne 18.3.2003 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.021.501,05 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení ve výši 41.128 Kč a 40.846 Kč a nákladů exekuce a proti povinnému 3) podle rozsudku Krajského obchodního soudu v xxx, č.j. 22Cm 28/94 – 82, ze dne 10.3.1998, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v xxx, č.j. 5Cm 126/2003 - 195, ze dne 1.7.2003 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.021.501,05 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení ve výši 41.128 Kč a 40.846 Kč a nákladů exekuce (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Uvedl, že Č S, a. s., smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 17.7.2003 postoupila na oprávněného své pohledávky vůči dlužníkovi P, v. o. s., vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 7.10.1991. Jednalo se o vykonatelné pohledávky, přiznané Č S, a. s., citovanými pravomocnými a vykonatelnými rozsudky krajského a vrchního soudu, a to nejen vůči dlužníkovi P, v. o. s., ale i povinným 1) až 3) jako spoludlužníkům. Smlouvami o postoupení pohledávek však došlo mezi Č S, a. s., a oprávněným jen k postoupení pohledávky vůči dlužníkovi P, v. o. s., nikoliv však již i vůči povinným 1) až 3). Přes výzvu soudu ve smyslu § 36 odst. 3 exekučního řádu oprávněný nedoložil, že došlo i k postoupení pohledávky vůči těmto povinným. S odkazem na § 524 občanského zákoníku a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2008, sp. zn. 29Odo 1162/2006, okresní soud dospěl k závěru, že postoupí-li věřitel svoji pohledávku za jedním z více solidárně zavázaných spoludlužníků, stává se věřitelem pouze ve vztahu k tomuto dlužníkovi, zatímco ostatní spoludlužníci jsou i nadále zavázáni k témuž plnění postupiteli. Závazek všech spoludlužníků zaniká uspokojením kteréhokoliv věřitele jeho dlužníkem. Mezi věřiteli solidarita není, a proto každý z nich může vymáhat plnění jen od svého dlužníka. Protože oprávněný neprokázal, že na něj přešlo právo z exekučních titulů, okresní soud návrh na nařízení exekuce zamítl. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání oprávněný. Namítal, že okresní soud si nesprávně vyložil § 524 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud došlo k postoupení pohledávky vůči hlavnímu dlužníkovi P, v. o. s., tak tím dle citovaného ustanovení s touto pohledávkou přešla na oprávněného i její příslušenství a veškerá práva s ní spojená. Tím je třeba rozumět, že došlo automaticky i k převodu pohledávek vůči povinným 1) až 3), kteří vystupovali jako ručitelé hlavního dlužníka. Poukaz okresního soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2008, sp. zn. 29Odo 1162/2006, proto není přiléhavý. V citovaném rozsudku se sice jednalo o mnohost dlužníků, která ovšem vznikla v důsledku přistoupení spoludlužníka k hlavnímu závazku, nikoliv v důsledku ručení, jak je tomu v projednávané věci. Povinní 1) až 3) vystupovali vždy jako ručitelé hlavního dlužníka P, v. o. s. Jejich ručitelský závazek proto nemůže existovat samostatně, bez existence závazku hlavního a sdílí nerozlučně jeho osud. Poukazoval, že v napadeném usnesení jsou nesprávně označeny exekuční tituly, neboť rozsudky vrchního soudu mají ve spisové značce správně uvedeno Cmo a nikoliv jen Cm. Navrhl, aby odvolací soud návrhu na nařízení exekuce vyhověl, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud odvolání oprávněného projednal bez nařízení jednání v souladu s § 254 odst. 6 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 36 odst. 3 exekučního řádu proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Podle odst. 4 přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Je-li převod práva dokládán soukromou listinou, judikatura v exekučních věcech dovodila, že ke splnění požadavku dle § 36 odst. 4 exekučního řádu postačí, pokud jsou podpisy na listině dokládající převod práva (např. na smlouvě o postoupení pohledávky) úředně ověřeny. Soud při nařízení exekuce zkoumá nejen formu předložených listin, ale i jejich obsah z hlediska průkazu, zda podle textu listiny došlo k převodu práva či povinnosti obsažených v exekučním titulu. Postoupená práva nebo povinnosti musí být ve smlouvě o postoupení pohledávky náležitě určeny tak, aby je nebylo možno zaměnit s jinými právy či povinnostmi postupitele za týmž povinným, nemusí však být nezbytně popsány odkazem na exekuční titul. Potřebné závěry zde soud při nařízení exekuce zásadně činí ze samotné listiny. Zákaz provádění dokazování při nařízení exekuce však neznamená, že by soud nemohl při výkladu listiny přihlédnout k listinám jiným, jež oprávněný rovněž předložil, nebo které jsou soudu z úřední činnosti k dispozici (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20Cdo 2882/2002 nebo sp. zn. 20Cdo 1319/2002). K tomu, aby mohla být exekuce provedena proti jinému, než kdo je v exekučním titulu označen jako povinný, je třeba, aby se převod povinnosti nejen prokázal, ale předně vůbec tvrdil (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20Cdo 663/2006). Oprávněným předložené exekuční tituly přiznávají právo na plnění vůči všem povinným jen Č S, a. s., nikoliv oprávněnému samotnému. Bylo proto ve smyslu § 36 odst. 3 exekučního řádu na oprávněném, aby prokázal, že na něj bylo převedeno právo z exekučních titulů. K tomu oprávněný ve smyslu § 36 odst. 4 exekučního řádu soudu předložil smlouvy o postoupení pohledávek, podle kterých došlo k postoupení pohledávky mezi Č S, a. s., a oprávněným výslovně jen ve vztahu k dlužníkovi P, v. o. s., nikoliv však i vůči povinným v této věci. Okresní soud proto podle § 52 odst. 1 a § 254 odst. 3 o. s. ř. správně dne 3.9.2008 vyzval oprávněného, aby prokázal, že i vůči povinným v této věci na něj přešlo právo vyplývající z předložených exekučních titulů, jinak bude třeba návrh zamítnout. Není proto důvodná námitka oprávněného, že k tomuto poučení a výzvě nedošlo, neboť oprávněný výzvu soudu převzal dne 17.9.2008 a reagoval na ni podáním doručeným soudu dne 25.9.2008. Teprve v tomto podání oprávněný začal tvrdit, že povinní 1) až 3) vystupují ve smyslu § 86 obchodního zákoníku jako zákonní ručitelé vůči dlužníkovi P, v. o. s., neboť se jednalo o jeho společníky. Byla-li na oprávněného postoupena pohledávka za hlavním obligačním dlužníkem P, v. o. s., pak automaticky, ze zákona podle § 524 občanského zákoníku spolu s touto pohledávkou na oprávněného přešla i práva vůči všem povinným jako ručitelům. Na tom nemůže nic změnit, že to nebylo ve smlouvě výslovně uvedeno. Z oprávněným předložených smluv o postoupení pohledávek č. BBL03P0357 ze dne 17.7.2003 a č. BBL03P0358 ze dne 17.7.2003 vyplývá, že jimi Č S , a. s., jako postupitel postupuje na oprávněného jako postupníka své pohledávky vůči dlužníkovi P, v. o. s., a to v částce 1.054.871,51 Kč podle smlouvy o úvěru ze dne 7.10.1991, č. 2508-17151-198, na jistinu úvěru v částce 1.000.000 Kč a v částce 713.950,40 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 17.9.1191, č. 22509-17151-198, na jistinu úvěru v částce 564.192 Kč. Stejné skutečnosti vyplývající i z odůvodnění oprávněným předložených exekučních titulů, tj. rozsudku Krajského obchodního soudu v xxx, č.j. 22Cm 28/94 – 82, ze dne 10.3.1998, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v xxx, č.j. 5Cm 51/2003 - 177, ze dne 18.3.2003 a rozsudkem Vrchního soudu v xxx, č.j. 5Cm 126/2003-195, ze dne 1.7.2003, na základě kterých bylo Č S, a. s., přiznáno právo na vymáhané plnění vůči povinným 1) až 3). Z citovaných exekučních titulů dále vyplývá, že právo na vymáhané plnění bylo spořitelně vůči povinným 1) až 3) přiznáno právě proto, že všichni tito povinní vystupovali ve smyslu § 303 a § 312 obchodního zákoníku jako zákonní ručitelé za závazky hlavního dlužníka P, v. o. s. Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 528 občanského zákoníku, jestliže splnění postoupené pohledávky je zajištěno zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky podat zprávu osobě, která zajištění závazku poskytla. V souladu s § 524 odst. 2 občanského zákoníku při postoupení pohledávky přechází z postupitele na postupníka i práva spojená s postupovanou pohledávkou, zejména práva věřitele na zajištění pohledávky. Na postupníka proto přechází veškeré existující zajištění pohledávky (zejména ručení či zástavní právo), a to bez ohledu na to, zda postupitel splnil svou oznamovací povinnost podle § 528 občanského zákoníku. Ručitelský závazek se neváže k osobě dlužníka, nýbrž k pohledávce věřitele. Subsidiární povaha ručení se projevuje v tom, že povinnost ručitele splnit nastupuje až poté, co byl dlužník věřitelem marně k plnění vyzván. Právě akcesorickou a subsidiární povahou se ručení (§ 546 občanského zákoníku) odlišuje od převzetí dluhu (§ 531 odst. 1 občanského zákoníku) a přistoupení k závazku (§ 533 občanského zákoníku). V případě ručení se jedná o zajišťovací instrument, zatímco v případě převzetí dluhu či přistoupení k závazku o změnu v osobě dlužníka. Na základě výše uvedeného odvolací soud předně nemá pochybnosti o tom, že předloženými smlouvami o postoupení pohledávek Č S, a. s., podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku postoupila na oprávněného právo vůči dlužníkovi P, v. o. s., na vymáhané plnění, které bylo spořitelně přiznáno výše citovanými exekučními tituly. Na tom nemůže ničeho změnit skutečnost, že exekuční tituly nejsou výslovně zmíněny ve smlouvách o postoupení pohledávek, neboť postupované pohledávky jsou jinak, a to zcela určitě, identifikovány co do způsobu svého vzniku a výše tak, že je nelze zaměnit s případnými jinými pohledávkami spořitelny vůči tomuto dlužníkovi. Dále má odvolací soud, na rozdíl od okresního soudu, ve smyslu § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu za prokázané, že smlouvami o postoupení pohledávek došlo na oprávněného spolu s postoupením pohledávky vůči hlavnímu dlužníkovi P, v. o. s., i k postoupení pohledávek přiznaných vůči povinným 1) až 3) jako ručitelům výše citovanými exekučními tituly, a to v souladu s § 524 odst. 2 občanského zákoníku. K postoupení pohledávek vůči povinným došlo podle citovaného ustanovení ze zákona bez dalšího v okamžiku, kdy došlo k postoupení pohledávky vůči hlavnímu dlužníkovi. Skutečnost, že povinní 1) až 3) vystupují jako ručitelé ve vztahu k dlužníkovi P, v. o. s., vyplývá z předložených exekučních titulů. Na tom nemůže ničeho změnit to, že ve smlouvách o postoupení pohledávek nebylo výslovně uvedeno, že se pohledávka vůči hlavnímu dlužníkovi postupuje i s tímto svým ručitelským zajištěním. Důvodem je právě ta skutečnost, že povinní nikdy neměli postavení dlužníka, nýbrž jen postavení ručitele. Ručitelské závazky povinných proto nemohou být odděleny od hlavního závazku, který mají zajišťovat a na jehož existenci jsou závislé. Dojde-li k postoupení pohledávky vůči dlužníkovi, tak v souladu s § 524 odst. 2 občanského zákoníku dojde spolu s ní i k převodu ručení jako zajišťujícího závazku, aniž by to muselo být výslovně uvedeno ve smlouvě o postoupení pohledávky. Z těchto důvodů není přiléhavý poukaz okresního soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2008, sp. zn. 29Odo 1162/2006. V něm se jednalo o jinou skutkovou situaci, kde došlo k postoupení pohledávky vůči jednomu z více dlužníků, nikoliv však k postoupení a oddělení pohledávky dlužníka od zajišťující pohledávky ručitele. Je proto třeba uzavřít, že oprávněný podle § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu prokázal, že na něj bylo převedeno právo z předložených exekučních titulů vůči povinným 1) až 3). Podle § 37 odst. 1 exekučního řádu exekuci lze nařídit jen na návrh oprávněného nebo na návrh toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z rozhodnutí podle § 36 odst. 3 a 5 (dále jen „oprávněný“). Podle odst. 2 oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona. Podle § 44 odst. 2 exekučního řádu soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena. V projednávaném případě jinak byly všechny další, zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce splněny. Rozhodnutí oprávněným navržené k exekuci (rozsudky soudu) jsou způsobilým exekučním titulem (§ 40 odst. 1 písm. a/ exekučního řádu), jsou vykonatelné po stránce formální i materiální a byly vydány orgánem k tomu oprávněným (soudem). Exekuce je navrhována v rozsahu, jaký podle těchto titulů stačí k uspokojení oprávněného. Osoba, která je navrhována k pověření provedením exekuce, je soudním exekutorem. Odvolací soud proto postupem podle § 220 odst. 3 o. s. ř. změnil napadené usnesení tak, že podle § 44 odst. 2 exekučního řádu nařídil exekuci a jejím provedením pověřil navrženého soudního exekutora. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Lze proti němu podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u Okresního soudu v xxx a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. V HK dne 17. prosince 2008 předseda senátu