Bylo-li žalovanému doručeno usnesení vyzývající jej, aby se k věci vyjádřil pod následky uvedenými v § 114b OSŘ, nemůže soud vydat takové usnesení opakovaně.

21Co 647/2007 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce xxx, a. s., se sídlem xxx, IČ xxx, zastoupeného JUDr. xxx advokátem se sídlem xxx, proti žalovaným 1) xxx, adresa pro doručování: xxx, 2) xxx, bytem xxx, o zaplacení 15.698,08 Kč s příslušenstvím, k odvolání druhé žalované proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v HK ze dne 24. 8. 2007, č. j. 9C 335/2006-65, t a k t o : Rozsudek okresního soudu s e z r u š u j e a věc s e tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše citovaným rozsudkem, vydaným jako rozsudek pro uznání, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 15.698,08 Kč s úrokem ve výši 3.634,90 Kč, úrokem 14,79 % ročně z částky 10.658,08 Kč od 24. 10. 2006 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 2.746,42 Kč a úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 19.332,98 Kč od 24. 10. 2006 a nahradit mu společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 13.208,30 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění okresní soud uvedl, že ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, ale prvému žalovanému se platební rozkaz a ani výzvu podle § 114b o. s. ř. nepodařilo doručit. Druhá žalovaná v reakci na platební rozkaz a výzvu ve smyslu § 114b o. s. ř. poukázala na to, že si není vědoma, že by si s prvým žalovaným za doby jejich manželství vzala od žalobce půjčku. Prvý žalovaný se v dohodě o vypořádání společného jmění manželů zavázal, že půjčku uhradí zcela sám. Po zjištění místa pobytu prvého žalovaného soud znovu rozhodl ve smyslu § 114b o. s. ř. a druhé žalované uložil navíc výslovně ve lhůtě 30-ti dnů navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení a ta doplnit o poukaz na souhlas žalobce s převzetím dluhu a ten doložit. Tato druhá výzva byla prvému žalovanému doručena dne 16. 7. 2007 a druhé žalované 11. 7. 2007. Žádný z nich se nevyjádřil. Okresní soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Prvý žalovaný neuvedl na svoji obranu ničeho a druhá žalovaná přes konkrétní výzvu nevylíčila všechny rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a nepředložila a neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení. Proti tomuto rozsudku podala druhá žalovaná včasné odvolání. Poukázala znovu na dohodu vypořádání společného jmění manželů. Navrhla, aby žaloba byla proti ní zamítnuta. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z jiného, než výslovně namítaného důvodu. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b). K těmto důvodům odvolací soud přihlédne, i když nebyly v odvolání výslovně namítány. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 ), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil, a aby v případě že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5). Je třeba mít na zřeteli, že rozsudek pro uznání je formální institut, který podstatně redukuje možnosti uplatnění procesních práv žalovaného. Soud proto, v každém jednotlivém případě, musí pečlivě uvážit, zda byly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání a musí věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby se jeho postup předcházející vydání rozsudku pro uznání od platné právní úpravy jakkoli neodchýlil. Okresní soud postupoval tak, že nejprve vydal usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. dne 22. 1. 2006, č. j. 26Ro 3776/2006-41, které doručil druhé žalované a prvému žalovanému se usnesení doručit nepodařilo. Druhá žalovaná podala proti současně vydanému platebnímu rozkazu odpor, který odůvodnila tím, že si není vědoma, že by smlouvu o půjčce se žalobcem uzavřela a pokud tak učinil prvý žalovaný jako její bývalý manžel, pak se v dohodě o vypořádání společného jmění manželů zavázal půjčku uhradit sám. Takové vyjádření považuje odvolací soud za dostatečné ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1049/2004). Okresní soud ovšem poté (a v tom především odvolací soud spatřuje nesprávnost jeho postupu) vydal znovu usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. (usnesení ze dne 28. 6. 2007, č. j. 9C 335/2006-52) a doručil je oběma žalovaným. Protože se žalovaní ve lhůtě nevyjádřili a ani soudu nesdělili, jaké vážné důvody jim v tom bránily, měl okresní soud za to, že nárok uznávají (§ 114b odst. 5 o. s. ř.) a vydal rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Občanský soudní řád v ustanoveních upravujících vydání rozsudku pro uznání opakované vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. výslovně nepřipouští. Jde o ustanovení procesního předpisu kogentní povahy, od kterého se soud nesmí odchýlit. To, že takový postup není soudu zákonem výslovně zakázán, neznamená, že je přípustný, pokud není výslovně v právní úpravě připuštěn, nebo z této právní úpravy výslovně nevyplývá. Tak tomu v případě úpravy obsažené v § 114b a § 153b o. s. ř. není. Ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. je proto třeba podle názoru odvolacího soudu vykládat tak, že není přípustné, aby soud v témže řízení žalovaného opakovaně vyzýval k vyjádření postupem uvedeným v § 114b o. s. ř. a s důsledky tam uvedenými (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Pro takový výklad jsou i důvody rozumné. Takovým postupem vzniká v řízení pro žalovaného nepřehledný stav, kdy není zcela zřetelné, od které výzvy se lhůta k vyjádření ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. vlastně odvíjí a ve kterém okamžiku na žalovaného dopadají důsledky uvedené v § 114b odst. 5 o. s. ř. Na tom nic nemění to, že prvému žalovanému bylo do vlastních rukou doručeno až druhé usnesení. Nad to (jak bylo shora uvedeno) druhá žalovaná svoji povinnost vyjádřit se ve lhůtě plynoucí od doručení prvého usnesení splnila. Souhrnně řečeno, pokud okresní soud postupoval shora uvedeným způsobem, šlo o postup, který není v souladu s § 114b a § 153a o. s. ř., nebyly proto splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., odvolací soud k této vadě přihlédl podle § 205b o. s. ř. a rozsudek okresního soudu již z tohoto důvodu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a), § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Jde o skutečnosti, které se týkají obou žalovaných a proto odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu i v části proti prvému žalovanému, i když ten rozsudek okresního soudu odvoláním nenapadl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 29. února 2008 předsedkyně senátu