Jestliže se do bytu užívaného nájemcem další osoby přihlásily bez souhlasu pronajimatele, ale nikdy v něm nebydlely, je výpověď nájmu bytu kvalifikující uvedený stav jako hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu ( § 711 odst. 2 písm. b) ObčZ) neplatná.

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce xxx, nar. 10.2.1948, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému Statutárnímu městu xxx, se sídlem xxx, xxx, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31.7.2007, č.j. 15C 122/2007-30, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Určuje se, že výpověď z nájmu bytu č. 21 v ulici xxx čp. xxx v xxx, o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím ze dne 22.1.2007, kterou dal žalovaný žalobci, je n e p l a t n á . Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem ve výši 9.568,- Kč k rukám JUDr. xxx do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8.854,- Kč k rukám JUDr. xxx do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že výpověď z nájmu bytu, daná žalobci žalovaným dopisem ze dne 22.1.2007, je neplatná (výrok pod bodem I). Zároveň žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II). V odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud po kladném posouzení aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků k vedení tohoto sporu předně konstatoval, že posuzovaná výpověď z nájmu bytu učiněná dopisem žalovaného ze dne 22.1.2007 splňuje veškeré náležitosti vyžadované zákonem (§ 710 odst. 2 a § 711 odst. 3 ObčZ) a že žalobce se brání dané výpovědi z nájmu bytu žalobou na určení její neplatnosti podanou v zákonem předvídané lhůtě (§ 711 odst. 3 ObčZ). Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda výpověď žalovaného je podložena tvrzeným výpovědním důvodem. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uvedený výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b/ v návaznosti na § 689 odst. 2 a 3 ObčZ je dán, neboť žalobce ve stanovené lhůtě písemně neoznámil pronajímateli změnu v počtu osob v bytě žijících. V této souvislosti poukázal na konkrétní skutkové zjištění o tom, že k přihlášení snachy žalobce xxx a jeho vnučky xxx k trvalému pobytu do daného bytu došlo k datu 1.12.2006. Žalobce měl proto povinnost ve lhůtě patnácti dnů ohlásit tuto změnu v počtu osob pronajímateli. Učinil tak však až 30.1.2007, tedy zjevně v době, kdy o výpovědi z nájmu bytu a o důvodu výpovědi věděl. Okresní soud nepřisvědčil ani námitkám žalobce, že by daná výpověď byla v rozporu s dobrými mravy se zřetelem na zjištění, že snacha a vnučka byly pouze formálně přihlášeny do daného bytu z důvodu umístění vnučky do blízkého předškolního zařízení, žádná z nich byt nikdy neužívala, v bytě od února 2007 probíhala přestavba, kterou si žalobce sám financoval, a v neposlední řadě i s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav. Výpověď z nájmu bytu shledal po právu a proto žalobu zamítl. Ve včas podaném odvolání žalobce akcentoval ryze formální důvody přihlášení se snachy a vnučky do předmětného bytu a zjištění, že uvedené osoby ve sporem dotčeném bytě nikdy nebydlely. Dále opětovně poukazoval na jeho dlouhodobé užívání bytu, řádné plnění si povinností nájemce, nemalé investice do bytu i nepříznivý zdravotní stav (vážné onemocnění páteře, zhoršení zraku a nedoslýchavost), který vyústil v jeho invaliditu. Domáhal se změny napadeného rozsudku a vyhovění žalobě. Žalovaný se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, když zejména zdůraznil spekulativní důvody změny trvalého pobytu snachy a vnučky žalobce. Navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Okresní soud vyvodil správné skutkové a právní závěry ve vztahu k aktivní a pasivní věcné legitimaci účastníků, k obsahovým náležitostem výpovědi z nájmu bytu i včasnosti dané určovací žaloby. Soud prvního stupně učinil rovněž dostatečná skutková zjištění ve vztahu k posouzení platnosti výpovědi z nájmu bytu z pohledu výpovědního důvodu vymezeného v ust. § 711 odst. 2 písm. b/ ve spojení s § 689 odst. 2 a 3 ObčZ, nicméně z nich nedovodil správné právní závěry. V této souvislosti odvolací soud předesílá, že svou činností navazuje na řízení před soudem prvého stupně a může sám zjistit skutkový podklad svého rozhodnutí, a to i odchylně od stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může doznat změny i v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně. Je v zásadě nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval. O nové hodnocení důkazů ve vlastním slova smyslu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku. V daném případě však shora popisovaná situace nenastala, neboť odvolací soud vycházel ze stejného skutkového základu jako soud prvního stupně, nebylo proto třeba, aby odvolací soud postupoval podle § 213 odst. 2 o.s.ř., tedy opakoval důkazy, na nichž soud prvního stupně založil svá zjištění, resp. doplňoval dokazování. Navzdory tomu odvolací soud dospěl k závěru, že daný skutkový stav věci ve vztahu k posouzení výpovědi a v ní uplatněnému výpovědnímu důvodu si žádá odlišné hmotněprávní posouzení, k čemuž jej vedou následující skutečnosti. Z hlediska skutkového bylo v posuzovaném případě mimo jiné nepochybně zjištěno, že se do sporem dotčeného bytu žalobce k datu 1.12.2006 přihlásily jeho snacha a vnučka, avšak v bytě se žalobcem fakticky nikdy nebydlely. Toto zjištění má z hlediska zákonné dikce výpovědního důvodu předvídaného ust. § 711 odst. 2 písm. b/ ve spojení s § 689 odst. 2 a 3 ObčZ zásadní význam. Na tomto místě nutno připomenout, že dle ust. § 689 odst. 2 věty prvé ObčZ je povinností nájemce písemně oznámit pronajímateli veškeré změny v počtu osob, které žijí s nájemce v bytě, a to do patnácti dnů ode dne, kdy ke změně došlo. Odst. 3 téhož ustanovení pak následně deklaruje, že nesplnění výše uvedené povinnosti do jednoho měsíce zakládá hrubé porušení povinností podle § 711 odst. 2 písm. b/. Jazykovým výkladem zkoumané právní normy, to je posouzení jejího slovního znění a významu použitých pojmů nelze učinit jiný závěr než ten, že shora naznačená oznamovací povinnost nájemce bytu míří vůči těm osobám, které do bytu fakticky přijal, které s ním fakticky žijí. Vyžadovaný faktický stav tedy nemůže být naplněn pouhým evidenčním nahlášením osob do bytu. Tomuto náhledu ostatně odpovídá i logika věci, potažmo smysl a účel citované právní úpravy, kdy oznamovací povinnost nájemce ohledně změny počtu osob v bytě zjevně souvisí zejména s otázkou faktického čerpání plnění a služeb poskytovaných s užíváním bytu. Nesplnění zmíněné povinnosti tak nepochybně dopadá do ekonomické sféry pronajímatele, resp. ostatních nájemců bytů v domě, pročež jej zákon považuje za hrubé porušení povinností nájemce podle § 711 odst. 2 písm. b/ ObčZ. Na základě tohoto hodnocení věci odvolací soud uzavřel, že o oznamovací povinnosti nájemce a o jejím porušení (s důsledky plynoucími z ust. § 689 odst. 3 a § 711 odst. 2 písm. b/ ObčZ) je možno uvažovat jen v souvislosti se změnami v počtu těch osob, které s ním fakticky v bytě žijí. Protože taková situace v souzené věci nenastala, neboť přihlášené osoby se žalobcem v bytě nikdy nebydlely, nelze přisvědčit dané výpovědi z nájmu bytu, resp. v ní uplatněnému výpovědnímu důvodu. Z výše uvedených důvodů odvolací soud, aniž se zabýval dalšími žalobcem namítanými skutečnostmi, v nichž dovozoval, že se výpověď z nájmu bytu příčí dobrým mravům, rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil a žalobě vyhověl. Ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř. změnil krajský soud také výrok o nákladech řízení a úspěšnému žalobci přiznal ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení před okresním soudem. Jedná se o náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč, náhradu odměny advokátního zastoupení ve výši 6.000,- Kč dle § 1, § 2, § 7 písm. d/ vyhlášky č. 484/2000 Sb., náhradu čtyř paušálních náhrad hotových výloh po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a náhradu částky odpovídající dani z přidané hodnoty z výše uvedené odměny a náhrad ve výši 1.368,- Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady za řízení před okresním soudem v úhrnné výši 9.568,- Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci v zákonné třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce byl i v odvolacím řízení zcela úspěšný a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Jedná se o náhradu zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1.000,- Kč, náhradu odměny advokátního zastoupení ve výši 6.000,- Kč dle § 1, § 2, § 7 písm. d/ a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., náhradu dvou paušálních náhrad hotových výloh po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu částky odpovídající dani z přidané hodnoty z výše uvedené odměny a náhrad ve výši 1.254,- Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 8.854,- Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci rovněž v zákonné třídenní lhůtě k rukám jeho advokáta ve smyslu shora citovaných ustanovení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. V Pardubicích dne 6. března 2008 předseda senátu