Soudce není věcně pasivně legitimován ve sporu o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu nebo nesprávným úředním postupem soudu. Věcnou pasivní legitimaci soudce v takovém sporu nelze vyvozovat ani ze zákonné odpovědnosti soudce za jeho odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce ( § 82 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb.)

22Co 719/2007 R O Z S U D E K Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx, a JUDr. xxx ve věci žalobce FK, nar. 7.10.1936, bytem xxx, zastoupeného Mgr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované JUDr. DK, soudkyni Okresního soudu v xxx, xxx, zastoupené JUDr. xxx, o splnění povinnosti obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst a o zaplacení 45.059,- Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve xxx ze dne 3.10.2007, č.j. 6C 156/2006-74, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. p o t v r z u j e . II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku III. m ě n í tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 21.574,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. xxx. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení 20.518,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. xxx. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost při projednávání žalob vedených Okresním soudem v xxx pod sp.zn. 8C 42/2001, 8C 11/2002, 8C 5/2002, 8C 9/2002, 8C 6/2002 a 8C 8/2002 odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví v kauzách žalobce, zejména neposkytovat mimo rámec právního řádu ČR žádné informace o vývoji kauzy subjektům, které na ně nemají právní nárok. Řízení o tomto nároku okresní soud zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., když žalobce ohledně tohoto nároku vzal žalobu zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé. Okresní soud dále shora označeným rozsudkem ve výroku II. zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 45.059,- Kč a ve výroku III. okresní soud žalobci uložil, aby nahradil žalované náklady řízení 20.634,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 45.059,- Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout porušením povinností, jež žalované ukládá § 80 odst. 2 písm. a/, b/ a c/ a § 82 zákona č. 6/2002 Sb. Žalobce tvrdil, že škoda mu byla způsobena rozhodovací činností žalované jako soudkyně Okresního soudu v xxx ve sporech vedených žalobcem. Žalobce dále uváděl, že žalovaná se při rozhodování jeho sporů podvolila tlaku moci výkonné, čímž porušila svou zákonnou povinnost prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst. Žalobce žalované vytýkal, že se při rozhodování řídila závěry tzv. stanoviska Ústavního soudu ČR z 1.11.2005. Tento její postup je podle žalobce dokladem toho, že se žalovaná nechala ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky a tak porušila svou povinnost prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst. V důsledku tohoto porušení povinnosti žalované došlo na straně žalobce ke vzniku škody, a to v rámci rozhodování žalované ve věci vedené u Okresního soudu v xxx pod sp.zn. xxxx. Škoda je představována zaplaceným soudním poplatkem a náklady řízení, které byl povinen zaplatit žalované straně a rovněž tak náklady řízení, které vynaložil za zastoupení svým právním zástupcem. Nesprávné rozhodnutí žalované ve věci 8C xxx vedené u Okresního soudu v xxx je podle žalobce také důsledkem nedostatečné odborné erudice žalované a její neúplné znalosti právní problematiky. Podle žalobce nese žalovaná přímou odpovědnost za svou nedostatečnou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, a to s odkazem na ust. § 78 zák. č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích. Podle odstavce prvého citovaného ustanovení odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření a nesprávným úředním postupem se řídí zvláštním právním předpisem, kterým je zákon č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Okresní soud pak s odkazem na ust. § 5, § 7 odst. 1, § 14 a § 15 zákona č. 82/98 Sb. vyložil, že odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nese stát. Nárok lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, je třeba nárok uplatnit u Ministerstva spravedlnosti ČR, a pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl nárok poškozeného plně uspokojen, teprve je možné domáhat se jeho uspokojení proti České republice u soudu. Podle okresního soudu je tedy osobní odpovědnost žalované za škodu, pokud by rozhodovací činností žalované taková škoda žalobci vznikla, vyloučena. Dovodit tuto odpovědnost z obecných ustanovení občanského zákoníku není rovněž možno, neboť, jak shora uvedeno, je nárok na náhradu škody v tomto případě upraven zvláštními právními předpisy. Okresní soud nesouhlasil ani s názorem žalobce, že odpovědnost žalované je možno přímo dovodit z ust. § 82 zák. č. 6/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení soudce nese odpovědnost za svou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce. Okresní soud vysvětlil, že odpovědnost uložená soudci v § 82 zákona o soudech a soudcích je vnitřní a osobní odpovědností soudce za jeho odbornou úroveň, a pokud poruší soudce povinnost dostatečně se vzdělávat a udržovat své odborné znalosti na úrovni, je možno v důsledku porušení této povinnosti uložit soudci kárné opatření a vést proti němu kárné řízení s odkazem na ust. § 87 zákona o soudech a soudcích. Podle okresního soudu však v žádném případě nelze z ust. § 82 zákona o soudech a soudcích dovodit přímou odpovědnost soudce účastníkům řízení za výsledek řízení ve sporu, který rozhoduje. Okresní soud proto žalobu co do zaplacení 45.059,- Kč zamítl a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Okresní soud podle žalobce věc nesprávně posoudil po právní stránce, když na uplatněný nárok na náhradu škody aplikoval ust. § 5 a následující zákona č. 82/1998 Sb. namísto toho, aby odpovědnost žalované zkoumal z pohledu ust. § 82 zákona č. 6/2002 Sb. Žalobce dodal, že pochybení okresního soudu spatřuje také v tom, že okresní soud si nepřipojil a nevyhodnotil obsah spisu Okresního soudu v xxx sp. zn. 8C 10/2001 a tak nemohl posoudit pochybení žalované v uvedeném řízení, kterého se dopustila i tím, že věc neposoudila s ohledem na existenci komunitárního prvku. Ten byl v řízení obsažen, neboť žalobce se domáhal možnosti uplatnit své právo volně nakládat s kapitálem v rámci evropského společenství. Žalobce navrhl, aby v napadené části byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku v jeho napadené části jako věcně správného. Vyjádřila přesvědčení, že mezi účastníky neexistuje žádný odpovědnostní vztah a vyjádřila také souhlas se závěrem okresního soudu, že v případě ust. § 82 zákona č. 6/2002 Sb. se jedná o odpovědnost kárnou a okresní soud tudíž postupoval správně, pokud na danou věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb. S odkazy žalobce na zákon č. 6/2002 Sb. se přitom okresní soud vypořádal. K namítané otázce řešení komunitárního prvku žalovaná uvedla, že tato otázka měla být řešena v řízení před Okresním soudem v xxx, případně v opravných prostředcích proti rozsudku tohoto okresního soudu. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to pouze v té části, v níž byl napaden, tedy ve výroku II. a souvisejícím výroku III. Odvolání žalobce neshledal důvodným. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud provedl ve věci úplné dokazování, důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Na základě nich dospěl k odpovídajícímu závěru o skutkovém stavu věci a ten také po právní stránce správně posoudil. Odvolací soud se proto zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje na ně a pouze s ohledem na odvolací námitky dodává následující. Předně pokud žalobce tvrdí, že Okresní soud v xxx v řízení, v němž rozhodovala žalovaná, nepřihlédl k otázce komunitárního prvku a tím se dopustil pochybení, pak tato námitka je pouze další námitkou nedostatečné odborné způsobilosti nebo nesprávného postupu žalované, jež se měl projevit v rozhodnutí ve věci Okresního soudu v xxx vedené pod sp. zn. 8C 10/2001. Pokud Okresní soud ve xxx uzavřel, že není možné dovodit osobní odpovědnost žalované za případné pochybení v její rozhodovací činnosti, pak na jeho závěru nemohlo změnit nic ani to, pokud by měl k dispozici spis Okresního soudu v xxx sp. zn. 8C 10/2001 a pokud by se zabýval tím, zda Okresní soud v xxx hodnotil či nehodnotil otázku komunitárního prvku. Odvolací soud nesdílí ani názor žalobce o tom, že okresní soud posoudil věc nesprávně po právní stránce. Není pravdou, že by se okresní soud nezabýval tvrzeními žalobce z pohledu § 82 zákona č. 6/2000 Sb. Okresní soud správně toto ustanovení interpretoval a podle názoru odvolacího soudu také správně dovodil, že odpovědnost soudce za jeho odbornou úroveň může mít vztah toliko k ust. § 87 zákona č. 6/2002 Sb., když by nepochybně bylo možno dovodit, že soudce, který by rozhodoval s nedostatečnou odborností a nedostatečnou znalostí zákonů a judikatury, by mohl ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudu. Za takové pochybení a nedostatky by pak mohl být kárně postižen. Odpovědnost žalované nelze dovodit ani z § 82 zákona č. 6/2002 Sb., neboť z tohoto ustanovení přímá odpovědnost soudce za případnou škodu způsobenou účastníku v řízení nevyplývá. Naopak zákon č. 6/2002 Sb. v ust. § 78 odst. 1 odkazuje na zvláštní právní předpis, tedy zákon č. 82/98 Sb., jímž se má řídit odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření a nesprávným úředním postupem. Okresní soud pak přehledně vyložil i podstatu odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření anebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle citovaného zákona mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. To lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Nárok na náhradu škody je třeba v případě rozhodnutí, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, uplatnit u Ministerstva spravedlnosti, přičemž toto uplatnění nároku na náhradu škody podle citovaného zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. pak za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení a nebo nesprávným úředním postupem, odpovídá stát. Okresní soud tedy správně dovodil, že podle zákona č. 82/1998 Sb. nemůže být žalovaná odpovědná za škodu, která by snad v důsledku jejího rozhodnutí žalobci vznikla, neboť by nebyla pasivně legitimována, když nárok je podle citovaného zákona možno uplatnit jedině proti státu. Konečně žalovaná nemůže nést odpovědnost ani s odkazem na ust. § 420 odst. 2 obč. zák., když podle žalobních tvrzení měla být škoda žalobci způsobena rozhodovací činností žalované. Taková odpovědnost je však upravena, jak shora uvedeno, právě citovaným zákonem č. 82/1998 Sb. jako zákonem speciálním. Nelze tedy užít obecný právní předpis. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správný potvrdil. Podle § 220 odst. 3 o.s.ř. odvolací soud změnil výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky. Okresní soud sice rozhodl správně, když úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení, podle odvolacího soudu však výše těchto nákladů byla okresním soudem nesprávně stanovena. Odvolací soud proto také s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ale i za použití ust. § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř., rozhodl, že žalobce, který neměl v řízení před okresním soudem úspěch, je povinen úspěšné žalované nahradit její náklady řízení. Tyto však vyčíslil v odlišné výši. V řízení před okresním soudem žalobce nejprve uplatňoval dva nároky, a to jednak aby žalované byla uložena povinnost při projednávání žalob vedených Okresním soudem v xxx pod sp. zn. 8C 42/2001, 8C 11/2002, 8C 5/2002, 8C 9/2002, 8C 6/2002 a 8C 8/2002 odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví v kauzách žalobce, zejména neposkytovat mimo rámec právního řádu ČR žádné informace o vývoji kauzy subjektům, které na ně nemají právní nárok, a dále aby žalované bylo uloženo nahradit žalobci škodu 45.059,- Kč. Řízení o prvně jmenovaném nároku bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby žalobcem, v řízení o druhém nároku byl žalobce neúspěšný. Náklady řízení před okresním soudem jsou proto u žalované představovány odměnou advokáta, a to pokud jde o řízení o náhradu škody v částce 11.260,- Kč dle § 3 odst. 1, a za řízení o uložení povinnosti ve výši 4.500,- Kč podle § 8 písm. a), a dále dle § 17 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., vše ve znění platném do 31.8.2006, neboť řízení bylo zahájeno 17.5.2006 a do 1.9.2006 neskončilo (viz článek II. vyhlášky č. 277/2006 Sb., kterou byla novelizována vyhláška č. 484/2000 Sb.). Náklady žalované za řízení před okresním soudem jsou dále představovány čtyřmi náhradami hotových výdajů advokáta po 300,- Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (§ 13 odst. 3), čtyřmi náhradami advokáta za ztrátu času cestou advokáta k okresnímu soudu a zpět po 100,- Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdným advokáta osobním automobilem k jednání Okresního soudu ve xxx celkem 100 km při průměrné spotřebě osobního automobilu 13,833 l na 100 km, ceně benzínu Natural 28,10 Kč za 1 l podle § 1 písm. c/ vyhlášky č. 577/2006 Sb., a při paušální náhradě za použití motorového vozidla 3,80 Kč za 1 km, což celkem činí 769,- Kč. Dále 19% DPH ze součtu shora uvedených částek, která činí 3.445,- Kč. Náklady žalované před okresním soudem tedy celkem činí 21.574,- Kč a odvolací soud proto žalobci uložil, aby žalované nahradil tyto náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř. k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. je žalobce, který nebyl se svým odvoláním úspěšný, povinen nahradit žalované i její náklady odvolacího řízení. Ty jsou představovány odměnou advokáta z předmětu řízení, jímž před odvolacím soudem zůstal již jen nárok na náhradu škody, podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění ve výši 14.970,- Kč, paušální náhradou hotových výdajů advokáta 2x po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou za ztrátu času za 6 půlhodin po 100,- Kč za cestu advokáta k procesnímu soudu (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a jízdným advokáta osobním automobilem z xxx do xxx a zpět za 180 km při průměrné spotřebě 6 l benzínu Natural na 100 km, ceně benzínu Natural 30,90 Kč za 1 l podle § 2 písm. b/ vyhlášky č. 357/2007 Sb. a při paušální náhradě za použití osobního automobilu 4,10 Kč za 1 km podle § 1 písm. b/ citované vyhlášky, celkem jízdné činí 1.072,- Kč. K tomu daň z přidané hodnoty 19% ze součtu shora uvedených částek činí 3.276,- Kč. Celkem náklady žalované v odvolacím řízení byly přiznány ve výši 20.518,- Kč. Ty je žalobce povinen zaplatit žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce a podle § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není přípustné ani dovolání, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že tento rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolání účastníka podané ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu ve xxx k Nejvyššímu soudu ČR v Brně by sám připustil. V Pardubicích dne 30. září 2008 předsedkyně senátu