Soudní rozhodnutí je třeba přeložit do účastníkova mateřského jazyka jen tehdy, je-li z řízení zřejmé, že účastník ukládaným povinnostem zjevně nerozumí.

23Co 173/2007-80 R O Z S U D E K K. s. v H. K. – p. v P. rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. J. D. a soudců JUDr. I. T., Ph. D. a Mgr. L. P. ve věci žalobkyně V., s.r.o. se sídlem v P., U. 4/2140, zastoupené JUDr. J. Č., advokátkou se sídlem v P., Ch. 30 proti žalovanému Dr. E. S., bytem v P., S. 1386, zastoupenému JUDr. M. T., advokátem se sídlem v P., Š. 561, o zaplacení 1.542.505,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání O. s. v P. ze dne 9.11.2006, č.j. 18C 244/2006-35, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. p o t v r z u j e . II. Rozsudek okresního soudu se v dalším napadeném výroku II. m ě n í tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady za řízení před soudem prvého stupně ve výši 114.320,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 67.970,- Kč do tří dnů k rukám advokátky žalobce. IV. Žalobci se vrací na zaplaceném soudním poplatku částka 1.580,- Kč, a to z rozpočtových prostředků O. s. v P. V. Žalovanému se vrací na zaplaceném soudním poplatku částka 790,- Kč, a to z rozpočtových prostředků O. s. v P. O d ů v o d n ě n í: Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.542.505,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení od 1.4.2003 do zaplacení (výrok I.) a dále povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení 116.490,- Kč k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. J. Č. (výrok II.). Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. Rozhodoval o požadavku žalobkyně na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru č. 2340033, uzavřené mezi účastníky dne 23.1.2003, dle níž byl poskytnut žalobkyní žalovanému úvěr ve výši 1.503.050,­Kč, se sjednanou splatností do 31.3.2003, úrokovou sazbou 15% a úrokem z prodlení 0,05 % denně za každý de prodlení. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny 1.503.050,- Kč, úroku z úvěru ve výši 39.455,- Kč k 31.3.2003 a úroku z prodlení od 1.4.2003 z jistiny a úroků. Žalovanému soud prvého stupně podle § 114b o.s.ř. usnesením ze dne 26.5.2006 č.j. 18C 244/2006-18 uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil k požadavku žalobkyně a zároveň jej poučil o tom, že pokud by tak v uvedené lhůtě neučiní, rozhodne rozsudkem pro uznání. Usnesení bylo doručeno tehdejšímu zástupci žalovaného Mgr. F. dne 5.6.2006 a žalovaný k výzvě dopisem doručeným soudu dne 7.7.2006 sdělil, že v současné době hledá cestu k mimosoudnímu vyřešení celého případu, má zájem na smírném vyřešení a navrhuje přerušení řízení. K nároku samému, zda ho uznává či nikoliv se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud prvého stupně poté dovodil, že v souzené věci nastala fikce uznání nároku pro nečinnost žalovaného dle § 114b odst. 5 o. s . ř., a proto rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o.s.ř. žalobě vyhověl s odkazem na ustanovení § 497 obchodního zákoníku. Rozsudek okresního soudu napadl včasným odvoláním žalovaný. Poukázal na to, že je arménským státním občanem a arménské národnosti. Velmi špatně hovoří česky, mluvenému slovu rozumí, česky ale neumí psát a v podstatě vůbec nerozumí psanému českému projevu. Písemnosti, které sám v českém jazyce podepisuje, nejsou jím nikdy psány. Tato skutečnost je soudu známa z řízení vedeného pod sp. zn. 18C 70/2003. Žalovaný připustil, že si původně pro řízení zvolil za právního zástupce advokáta Mgr. F., soud se jej však nikdy nedotázal, zda a v jakém rozsahu rozumí českému jazyku a zda některé z listin nemají být přeloženy do jeho jazyka mateřského, příp. do jazyka ruského. Ač tedy v době, kdy bylo doručováno usnesení okresního soudu č. j. 18C 244/2006­18, byl žalovaný právně zastoupen, nepochopil z důvodu neznalosti českého jazyka obsah výzvy. Neznalost českého jazyka je vážným důvodem, pro který se žalovaný dle usnesení soudu ve věci nevyjádřil, neboť nepochopil, co je po něm požadováno, a proto ani předmětnou skutečnost soudu nesdělil. Žalovaný nemohl využít svého práva jednat před soudem ve svém mateřském jazyce, případně v jazyce ruském, čímž byl zásadním způsobem poškozen vydáním kontumačního rozsudku pro uznání. Žalovaný navrhl, aby vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soud prvého stupně k dalšímu řízení. Zároveň požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání písemného vyjádření dle § 114b odst. 1 o.s.ř. z důvodů výše uvedených. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Uvedla, že při obchodní spolupráci se žalovaným byla jednání vždy vedena v češtině, smlouvy byly sepsány v češtině a sám žalovaný, který měl vystavenou živnost, nepotřeboval odpovědného zástupce ani nikoho jiného, který by zajišťoval styk v češtině. Dále žalobkyně poukázala na to, že soud nepřiděluje účastníku tlumočníka na základě zjištění, že se jedná o cizince, neboť povinností soudu není zjišťovat stupeň znalosti českého jazyka účastníka - cizince,natož mu zasílat usnesení v cizím jazyce nebo se ho dotazovat,v jakém jazyce je ochoten usnesení přijmout. Soud dle § 18 odst. 2 o. s. ř. ustanoví účastníku řízení tlumočníka tehdy, pokud taková potřeba vyjde najevo. Z § 18 odst. 2 o.s.ř. a článku 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že tyto směřují především na situaci, kdy je nařízeno ústní jednání a účastník neznalý jednacího jazyka by nemohl bezprostředně reagovat na průběh jednání. Předpokládají aktivní úkon účastníka, který se o své právo přihlásí. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 2Cdon 813/97 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7Azs 17/2003 a 5Azs 52/2004. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212a odst. 4 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), při jednání dne 8.1.2008. K výslovnému dotazu soudu při tomto ústním jednání žalovaný uvedl, že nežádá ustanovení tlumočníka, neboť při osobním styku rozumí česky a v případě potřeby si souvislosti může nechat přeložit advokátem či synem, kteří byli odvolacímu jednání přítomni. V souzené věci byly splněny předpoklady pro výzvu dle § 114b odst. 1 o.s.ř., neboť typová obtížnost případu vyžadovala kvalifikovanou přípravu jednání. Nejde také o věc, ve které by nebylo možné uzavřít smír (§ 99 odst. 1, 2 o.s.ř.) ani o věc, uvedenou v ust. § 118b a § 120 odst. 2 o.s.ř. Usnesení okresního soudu ze dne 26.5.2006, č.j. 18C 244/2006-18, kterým soud vyzval žalovaného k vyjádření dle § 114b odst. 1 o.s.ř., mělo zákonem požadované náležitosti, včetně poučení dle § 114b odst. 5 o.s.ř. o tom, že pokud se žalovaný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení nevyjádří, ani ve stejné lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok uznává. Usnesení bylo advokátovi žalovaného řádně doručeno dne 5.6.2006. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda nastala fikce uznání nároku dle § 114b odst. 5 o.s.ř., a to s ohledem na písemné vyjádření žalovaného ze dne 4.7.2006 (doručené soudu dne 7.7.2006). Toto vyjádření žalovaného bylo vyjádřením včasným, doručeným v zákonné 30-ti denní lhůtě. V tomto vyjádření však nejsou uvedeny žádné rozhodné skutečnosti, týkající se nároku samého, zda žalovaný uznává či neuznává nárok žalobkyně a k věci samé se žalovaný žádným způsobem nevyjádřil. V době doručení uvedeného usnesení dne 5.6.2006 byl žalovaný na základě dohody o plné moci ze dne 10.5.2006 zastoupen advokátem Mgr. J. F., Advokátní kanceláře F. a spol., se sídlem P., J. 2 (§ 25 odst. 1 o.s.ř., § 4 z.č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění), který také jménem žalovaného podával vyjádření dne 4.7.2006. Žalovaný tak byl v rozhodné době zastoupen osobou práva znalou, oprávněnou k poskytování právních služeb. Z obsahu spisu dále vyplývá, že z průběhu dosavadního řízení nevyšla potřeba tlumočníka najevo, neboť žalovaný zasílal písemnosti v českém jazyce (odpor na č.l. 14 a vyjádření na č.l. 20 a 21) a ani jeho advokát na potřebnost ustanovení tlumočníka nepoukázal. Žalovaný se tak nemůže dovolávat toho, že neporozuměl usnesení ze dne 26.5.2006 a že bylo porušeno jeho právo dle § 18 odst. 1, 2 o.s.ř. na jednání před soudem ve svém mateřštině, když mu nebyl ustanoven tlumočník. Lze dále odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 5Azs 52/2004, dle něhož je pouze rozhodnutí soudu v českém jazyce zněním autentickým a povinností soudu není zasílat účastníkovi řízení překlad takového rozhodnutí do jeho mateřského jazyka. Ustanovení tlumočníka není automatickým úkonem soudu v řízení, jehož účastníkem je cizinec. Soud ustanoví tlumočníka účastníku pouze v těch případech, kdy by účastník řízení pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem a potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí z řízení vyplynout sama bez toho, aby soud aktivně zjišťoval, zda jsou splněny podmínky dle § 18 odst. 2 o.s.ř. Také dle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 25.10.2005, sp.zn. Pl.ÚS-st 20/05 základní právo, garantované článkem 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení a naopak. Pro uplatňování všech základních procesních práv účastníka řízení má být vytvořen prostor zejména u veřejného ústního jednání. Neexistuj e základní právo, aby byla rozhodnutí v civilním řízení překládána soudem do jiného než českého jazyka. Soud by měl reagovat ustanovením tlumočníka v případě, kdy v řízení je zřejmé, že účastník ukládaným povinnostem zjevně nerozumí. Vzhledem k výše uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Okresní soud správně uzavřel, že nastala fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o.s.ř.) a po marném uplynutí lhůty rozhodlo nároku žalobkyně na zaplacení úvěru, včetně úroků (§ 497 obchodního zákoníku) a smluvených úroků z prodlení (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil. Dle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil odvolací soud rozsudek soudu okresního ve výroku II. o náhradě nákladů řízení. Okresní soud postupoval správně, jestliže úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení však nebyla stanovena správně. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny z úvěru a dále příslušenství - úroků z úvěru a úroků z prodlení. Jistina činila 1.503.050,- Kč. Ta je základem pro určení sazby odměny za zastupování advokátkou (§ 3 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a odměna činí 54.050,- Kč (§ 3 odst.1 bod 6 vyhl.č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31.8.2006). Dále náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č.177/96 Sb., ve znění účinném do 31.8.2006) a soudní poplatek ve výši 60.120,- Kč. Celkem náklady žalobkyně za řízení před okresním soudem činí 114.320,- Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v odměně za zastupování advokátkou ve. výši 67.370,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 5 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a v paušálních náhradách hotových výdajů dvakrát 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění). Uvedené náklady je povinen žalovaný nahradit žalobkyni k rukám její advokátky dle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Odvolací soud dále podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, rozhodl o vrácení přeplatků na soudních poplatcích ze žaloby a odvolání, které byly zaplaceny na základě nesprávných výzev soudu (soudní poplatky byly vyměřeny nejen z předmětu řízení, ale také z příslušenství). Jistina činila 1.503.050,- Kč a ta je základem soudního poplatku (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Soudní poplatek ze žaloby činí 60.120,- Kč (položka 1 pís. b/ Sazebníku poplatků), zaplaceno bylo 61.700,- Kč a přeplatek představuje 1.580,- Kč. Žalovanému bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50%. Na soudním poplatku z odvolání žalovaný zaplatil 30.580,- Kč. Správně mělo být zaplaceno 30.060,- Kč (položka 17 pís. b/ Sazebníku poplatků) a přeplatek činí 790,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, poté by bylo možné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V P. dne 8. ledna 2008 předseda senátu