Za škodu, která byla způsobena závadou ve sjízdnosti místní komunikace, odpovídá poškozenému vlastník místní komunikace, nikoli i ten subjekt, kterého vlastník komunikace pověřil ke správě komunikace.

23Co 24/2008 Rozsudek Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce MS, narozeného 24.10.1953, bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxxx, proti žalovaným 1. Správě a údržbě silnic xxx, se sídlem xxx, IČ 00085031, zastoupenému JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, 2. xxx kraji, se sídlem xxx, IČ xxxx, o zaplacení 6.890,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 11.10.2007, č.j. 23 C 279/2006-79, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.890,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 8.9.2007 do 31.12.2007, ve výši 10,5 % od 1.1.2008 do 30.6.2008, ve výši 10,75% od 1.7.2008 do zaplacení s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, odpovídá výše úroků z prodlení repo sazbě, stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Požadavek žalobce na zaplacení úroků z prodlení z částky 6.890,50 Kč ve výši 9 % od 12.5.2006 do 31.12.2006, ve výši 9,5 % od 1.1.2007 do 30.6.2007 a ve výši 9,75% od 1.7.2007 do 7.9.2007, se vůči 2. žalovanému z a m í t á . Žaloba o zaplacení částky 6.890,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % od 12.5.2006 do 31.12.2006, ve výši 9,5 % od 1.1.2007 do 30.6.2007, ve výši 9,75% od 1.7.2007 do 31.12.2007, ve výši 10,5 % od 1.1.2008 do 30.6.2008, ve výši 10,75% od 1.7.2008 do zaplacení s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení odpovídá výše úroků z prodlení repo sazbě, stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, se vůči 1. žalovanému, z a m í t á . II. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému k rukám jejího advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 16.368,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. 2. žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 10.193,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. 2. žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v xxx náklady řízení ve výši 234,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 14.446,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. VI. 2. žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 11.424,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným zaplatit žalobci 6.890,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% od 12.5.2006 do 31.12.2006, dále ve výši 9,5% od 1.1.2007 do 30.6.2007, ve výši 9,75% od 1.7.2007 do 11.10.2007 a od 12.10.2007 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky, platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí s tím, že splněním povinnosti jedním ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I). Dále uložil oběma žalovaným ve stejném poměru povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení 10.193,- Kč k rukám advokáta JUDr. xxx (výrok II.) a povinnost nahradit České republice na nákladech 234,- Kč (výrok III.). Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud postupoval dle ust. § 9 odst. 1, § 26 odst. 6, § 27 odst. 1, 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dále dle ust. § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, dle § 6 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a dále dle ust. § 415, § 420, § 442 a § 443 občanského zákoníku. Rozhodoval o požadavku žalobce na náhradu škody, která mu vznikla deformací pravé přední pneumatiky typu Continental na osobním automobilu značky Škoda Superb, registrační značka xxx tím, když dne 30.11.2005 automobilem projížděl po silnici III. třídy č. 32243 ve směru xxx, okres xxx a vjel před nájezdem na mostek do hlubokého výtluku na pravé části komunikace. Poté byl nucen zakoupit novou pneumatiku, neboť původní se stala v důsledku nárazu nepoužitelnou a vynaložil tak 6.890,50 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu jako správce dotčené komunikace s povinností pravidelně zabezpečovat běžnou prohlídku této silnice a žalovaný č. 2 jako vlastník předmětné komunikace. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dle technického průkazu je vlastníkem automobilu společnost ŠA, a.s. Žalobce byl na základě smlouvy, uzavřené s vlastníkem, uživatelem automobilu od 17.6.2005 do 31.12.2006. Podle této smlouvy bylo povinností žalobce hradit na svůj účet drobné závady a opravy v autorizovaných zařízeních provozovatele. Podle dokladu Ing. JJ – AJ žalobce zaplatil dne 22.2.2006 za výměnu pneumatiky na předmětném automobile 6.890,50 Kč. Policie České republiky dne 2.12.2005 vystavila potvrzení o účasti na dopravní nehodě dne 30.11.2005, při které došlo k poškození předmětného automobilu z důvodu výmolu na komunikaci silnici III. třídy č. 32243 v 0,5 km mezi obcemi V a Z. Svědek AB potvrdil, že jej žalobce v obci V navštívil koncem listopadu 2005 předmětným automobilem a sdělil mu, že v místě asi 30 metrů od mostku ve směru V – Z vjel do díry, neboť byla utržena krajnice. Svědek MV na žádost žalobce pořídil na konci listopadu nebo počátkem prosince 2005 předloženou fotodokumentaci silnice v místě nehody a potvrdil, že na místě na kraji silnice na pravé straně byla díra o velikosti asi 40 centimetrů. Tuto fotodokumentaci žalobce soudu předložil a soud z ní učinil zjištění o existenci výtluků na silnici. Svědek MV, zaměstnanec prvého žalovaného potvrdil, že při kontrole dne 1.12.2005 se objevil výtluk na krajnici u pravé strany jízdy ve směru Z – V, na který telefonicky upozornil žalobce. Dne 2.12.2005 byl označený výtluk upraven. Dále vycházel okresní soud z toho, že dle zřizovací listiny zřídil 2. žalovaný příspěvkovou organizaci – prvého žalovaného za účelem zajištění správy a údržby silnic II. a III. třídy v majetku 2. žalovaného s tím, že příspěvková organizace vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů plynoucích. Dle záznamů kontroly prováděl prvý žalovaný kontrolu dotčené silnice dne 4.11.2005 a 1.12.2005. Dne 1.12.2005 byly zjištěny výtluky po levé straně silnice ve směru S – Z a dne 2.12.2005 byly výtluky odstraněny. Poté okresní soud uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť žalobce prokázal vznik škody, porušení právních povinností a příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti, spočívající v nedostatečné údržbě silnice III. třídy, a vznikem škody na pneumatice. Žalobce je aktivně legitimován, neboť jako dočasný uživatel automobilu byl povinen hradit náklady na drobné opravy. Soud prvého stupně uzavřel, že je dána pasivní legitimace obou žalovaných s tím, nesplněním povinnosti jedním ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného. Druhý žalovaný odpovídá jako vlastník silnice dle § 9, § 26, § 27 zákona č. 13/1997 Sb. a prvý žalovaný jako příspěvková organizace, která byla zřízena za účelem zajištění správy a údržby silnic II. a III. třídy. Rozsudek okresního soudu napadli odvoláním oba žalovaní. Oba shodně navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Prvý žalovaný namítal, že žalobce neprokázal, že mu škoda vznikla v tvrzeném místě, neboť dopravní nehodu nahlásil až třetí den a dopravní nehoda nemohla být řádně vyšetřena. Soud vycházel pouze z fotodokumentace, výslechu žalobce a svědků B a V. Svědek V je zaměstnancem žalobce a svědek B nijak neprokazuje, že v uvedený den na tvrzeném místě ke škodné události došlo. Prvý žalovaný přitom prováděl pravidelné prohlídky dotčené komunikace a výtluky byly zjištěny až po tvrzeném datu nehody dne 1.12.2005. Dne 4.11.2005 výtluky zjištěny nebyly. Dále prvý žalovaný namítal, že i pokud byla zjištěna škoda, nemohou za ni odpovídat oba žalovaní. Jestliže by šlo o závadu ve sjízdnosti, soud se nevypořádal s tím, že nebylo v mezích možností prvého ani druhého žalovaného tuto závadu ve sjízdnosti odstranit, neboť dne 4.11.2005 nebyly žádné závady ve sjízdnosti zjištěny. Výtluk tvořící závadu ve sjízdnosti vznikl nenadále a nebyl zjištěn v rámci běžných prohlídek. Prvý žalovaný nemůže za škodu odpovídat ani dle § 415 občanského zákoníku, neboť neporušil svou povinnost provádět běžnou prohlídku silnice a výmol, který měl být příčinou vzniku škody, vznikl v mezidobí mezi prováděním běžných měsíčních prohlídek, které byly realizovány ve lhůtě dle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb. Prvý žalovaný tak neporušil žádnou právní povinnost a nemůže odpovídat dle § 420 občanského zákoníku. Druhý žalovaný uvedl, že za účelem správy předmětné silnice zřídil prvého žalovaného, který má samostatnou právní subjektivitu. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 2.11.2005, sp.zn. IV. ÚS 455/2005, podle kterého zřizovatel příspěvkové organizaci tím, že svěřuje majetek do správy této organizaci, omezuje obsah svého vlastnického práva. Nelze přitom oddělovat oprávnění od povinností. Příspěvková organizace musí nést odpovědnost za nesplnění svých závazků. Shodně judikoval i Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 19.10.2006, sp.zn. 29 Odo 905/2006 a ze dne 14.4.2005, sp.zn. 20 Cdo 2791/2004. Okresní soud tak doslovně interpretoval ust. § 27 zákona o pozemních komunikacích a pominul kontext ostatních zákonů, které se týkají specifické úpravy příspěvkových organizací. Jestliže druhý žalovaný přenesl správu majetku na prvého žalovaného, nemůže nést odpovědnost za jeho pochybení, neboť jde o samostatný právní subjekt s vlastní odpovědností. Dále druhý žalovaný namítal, že prvý žalovaný neporušil svou povinnost provádět prohlídku dotčené silnice, což je dostačující k vyvinění z odpovědnosti. Prohlídky byly provedeny řádně a závada mohla vzniknout v mezidobí mezi prohlídkami. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Trval na tom, že příčinou vzniklé škody byla závada ve sjízdnosti, kterou nemohl jako řidič vozidla předvídat. Poukazoval na rozsah vzniklé škody. Pokud by bylo správné stanovisko žalovaných, že prokázání místa vzniku škody je možné pouze ohledáním Policií České republiky, byla by škoda neprokazatelná, neboť při nižších škodách není nutné účast policie zajišťovat. Žalobce zdůraznil, že vznik škody prokázal nepřímými důkazy a také sám zaměstnanec prvého žalovaného MV připustil existenci výtluku na vozovce. Žalobce nesouhlasil s tím, že by prvý žalovaný prováděl pravidelně prohlídky na dotčeném úseku silnice dle § 6 vyhlášky č. 104/1997, neboť v zápise ze dne 4.11.2005 byl dotčený úsek dodatečně dopisován. Druhý žalovaný odpovídá jako vlastník dotčené silnice a prvý žalovaný dle ust. § 6 vyhlášky č. 104/1997 pro nedostatečnou kontrolu úseku silnice, když výtluk nezaznamenal při kontrole dne 4.11.2005, byť závada ve sjízdnosti dle výpovědi svědka B již existovala. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212 a § 212a z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) a poté dospěl k následujícím závěrům. Okresní soud z provedeného dokazování učinil potřebná skutková zjištění a z nich pak správný závěr o tom, že žalobce je aktivně legitimován a že prokázal vznik škody v uplatněné výši (spočívající ve vynaložených nákladech na opravu pneumatiky), jakož i to, že příčinou vzniku škody bylo vjetí do výtluku na silnici III. třídy shora uvedené. Vzhledem k rozsahu škody lze přisvědčit žalobci v tom, že nemohou obstát výhrady žalovaných o nutnosti bezprostředního zajištění místa nehody policií. Odvolací soud tak sdílí závěr okresního soudu, že žalobci se podařilo dostatečně prokázat místo a existenci výtluku, kde k poškození pneumatiky došlo. Žalobce označil dostupné důkazy, které tyto skutečnosti prokazují a za stavu, kdy cestoval automobilem sám, nelze po něm požadovat označení dalších důkazů, které by tuto skutečnost, žalovanými popíranou, ještě více potvrzovaly. Okresní soud také správně dovodil, že dotčený výtluk představuje natolik významnou změnu (zhoršení) ve sjízdnosti komunikace, která je sice odstranitelná běžnou údržbou, avšak svým charakterem se vymyká stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, jejíž výskyt nemůže řidič předvídat ani při jízdě, respektující stav komunikace (§ 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném k datu 30.11.2005, tj. k okamžiku vzniku škody, dále jen zákon o pozemních komunikacích). Liberačním důvodem dle tohoto zákonného ustanovení přitom nemůže být tvrzená pravidelnost kontrol komunikace, byť se okresní soud touto obranou žalovaných zabýval. Liberační důvod musí být založen na objektivní nemožnosti závadu běžnou údržbou odstranit a nikoliv na řádném provádění kontroly podle vyhlášky č. 104/1997 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.6.2003, sp.zn. 25 Cdo 1495/2003). Dle přesvědčení odvolacího soudu však nemůže obstát rozhodnutí okresního soudu v otázce pasivní legitimace, kdy uložil povinnost k náhradě škody oběma žalovaným a zavázal je k plnění žalobci v poměru obdobném poměru dlužníka a ručitele, aniž by tento poměr, v jakém mají žalovaní povinnost plnit, odůvodnil a respektoval zákonnou úpravu, která při pluralitě škůdců primárně zakotvuje jejich solidární odpovědnost (srov. § 438 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník). V souzené věci je nárok žalobce nárokem na náhradu škody dle zvláštního právního předpisu – zákona o pozemních komunikacích. Ten v § 27 odst. 2 zakotvuje objektivní odpovědnost vlastníka silnice za vzniklou škodu, jejíž příčinou byla závada ve sjízdnosti. Škoda vznikla na silnici III. třídy, na území P kraje. Vlastníkem této silnice je P kraj - 2. žalovaný (§ 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Oproti předchozí právní úpravě, kde byl odpovědným subjektem správce silnice (srov. § 9a zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, účinného do 31.3.1997), je dle § 27 odst. 2 dána odpovědnost vlastníka silnice. Aktuální právní předpis neobsahuje žádné ustanovení, které by zakotvovalo odpovědnost správce za škodu vzniklou závadou ve sjízdnosti. Odvolací soud tak má za to, že při absenci jiné právní úpravy (obsahující odpovědnost správce) nelze po poškozeném požadovat, aby svůj nárok uplatňoval u jiného subjektu, než u zákonem označeného škůdce – tj. vlastníka silnice, neboť se jedná o odpovědnostní vztah, jehož účastníci jsou definováni zákonem. Při výkladu ust. § 27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích odvolací soud vychází z důsledné ochrany poškozeného uživatele, který má zákonem založené právo na náhradu škodu proti odpovědnému vlastníkovi, jenž se nemůže zprostit své odpovědnosti odkazem na to, zřídil jiný subjekt, kterého pověřil správou a jenž by měl uplatněný nárok, vyplývající z odpovědnostního vztahu nést. Nemůže proto obstát argumentace druhého žalovaného o pasivní legitimaci prvého žalovaného, jako správce dotčené silnice. K takovému závěru nelze dospět ani při zohlednění judikatury Ústavního soudu či Nejvyššího soudu, které se dovolával druhý žalovaný, a to zejména při zohlednění problematiky, které se tato rozhodnutí týkají (srov. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 2.11.2005, sp.zn. IV. ÚS 455/05, rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 19.10.2006, sp.zn. 29 Odo 905/2006 a ze dne 14.4.2005, sp.zn. 20 Cdo 2791/2004). Tato judikatura sice řeší majetkovou samostatnost příspěvkových organizací kraje (kterou je prvý žalovaný ve vztahu k druhému žalovanému), týká se však nuceného uspokojení věřitelů příspěvkových organizací v rámci vykonávacího a konkurzního řízení. Dovozuje oslabení vlastnického práva kraje k majetku, který předal do správy příspěvkové organizaci, natolik, že toto vlastnické právo nezakládá kraji právo na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Smyslem judikatury je ochrana práv věřitelů, kteří vstoupili do závazkových vztahů s příspěvkovými organizacemi a ochrana jejich legitimního očekávání, že pohledávky věřitelů budou uspokojeny (srov. nález ze dne 2.11.2005, sp.zn. ÚS 455/05). Odpovědnost prvého žalovaného pak nelze v souzené věci dovodit ani na základě ustanovení vyhlášky č. 104/1997 Sb. Ta provádí zákon o pozemních komunikacích a v ust. § 6 odst. 1, 2 ukládá vlastníkovi nebo správci komunikace provádět prohlídky komunikací. Případnou odpovědnost by bylo možné spatřovat pouze v případě porušení povinnosti provádět prohlídky, což však v řízení nebylo prokázáno. Vzhledem k výše uvedenému postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhověl vůči druhému žalovanému a vůči prvému žalovanému žalobu zamítl. Vedle požadované jistiny byly přiznány také úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši dle § 1 vládního nařízení č. 142/94 Sb., ve znění vládního nařízení č. 163/2005 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v souladu s ustanovením § 563 občanského zákoníku. Žalobce netvrdil, že by druhého žalovaného vyzval dříve o poskytnutí předmětného plnění, než mu byla doručena žaloba ve věci, jak se stalo dne 6.9.2007. Dne 7.9.2007 tak mělo být plněno a prodlení žalovaného běží od 8.9.2007. Odvolací soud proto zamítl požadavek žalobce také vůči druhému žalovanému ohledně úroků z prodlení za období, kdy druhý žalovaný v prodlení nebyl, tj. od 12.5.2006 do 7.9.2007. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř. Ve vztahu k prvému žalovanému žalobce nebyl procesně úspěšný. Je proto povinen nahradit prvému žalovanému jeho náklady řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Tyto náklady spočívají v odměně advokáta ve výši 6.000,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31.8.2006), dále v paušálních náhradách hotových výdajů třikrát 75,- Kč, třikrát 300,- Kč, v náhradě ztráty času šestkrát 50,- Kč, osmnáctkrát 100,- Kč, v cestovném ve výši 4.530,30 Kč (§ 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a v dani z přidané hodnoty 2.613,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem náklady řízení prvého žalovaného za řízení před okresním soudem činí 16.368,80 Kč. Za odvolací řízení činí náklady prvého žalovaného odměnu advokáta 9.000,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., v platném znění), paušální náhrady hotových výdajů třikrát 300,- Kč, náhradu za ztrátu času šestkrát 100,- Kč, cestovné 1.136,- Kč (§ 13 ost. 3, 4, § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty 2.210,80 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Dále byl zaplacen soudní poplatek 600,- Kč. Celkem odvolací náklady prvého žalovaného činí 14.446,80 Kč. Ve vztahu k druhému žalovanému byl žalobce neúspěšný jen v poměrně nepatrné části, a proto je povinen druhý žalovaný nahradit žalobci jeho náklady řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Náklady žalobce představují za řízení před okresním soudem odměnu advokáta 6.000,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31.8.2006), paušální náhradu hotových výdajů třikrát 75,- Kč, pětkrát 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), daň z přidané hodnoty 1.468,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), soudní poplatek 600,- Kč a poplatek za pořízení výpisu z katastru nemovitostí 400,- Kč. Za odvolací řízení činí náklady žalobce odměnu advokáta 9.000,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., v platném znění), paušální náhradu hotových výdajů dvakrát 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty 1.824,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 11.424,- Kč. Uvedené náklady jsou povinni účastníci nahradit k rukám advokátů dle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Podle výsledku řízení (§ 224 odst. 1, 2, § 148 odst. 1 o.s.ř.) bylo dále druhému žalovanému uloženo, aby státu nahradil náklady řízení v částce 234,- Kč, které stát vyplatil na svědečném. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 22. července 2008 předseda senátu