Činnosti, které souvisí s exekuční činností, ale nejsou přímým výkonem státní moci, může vykonávat na základě zmocnění soudního exekutora i jiný subjekt. K takovým činnostem může patřit např. skladování věcí, vyhledávací služby nebo jiné obdobné úkony.

23Co 272/2008 R o z s u d e k Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců Mgr. xxx a JUDr. xxx.ve věci žalobce Ing. MČ, nar. 28.11.1951, bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalovanému JUDr. LN, se sídlem xxx, IČ xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, o zaplacení 180.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 5.10.2007, č.j. 7 C 372/2005-182, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 180.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % od 16. 5. 2005 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 48.771,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 56.503,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 180.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % od 16.5.2005 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení 50.575,- Kč k rukám jeho advokáta (výrok II.). Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval dle ust. § 451 odst. 1, 2 a § 457 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník). Rozhodoval o požadavku na zaplacení nájemného ze smlouvy o nájmu nebytových prostor za období od 1.10.2003 do 31.3.2005. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 1.10.2003 byla JUDr. BŠ, správkyní konkurzní podstaty úpadce x - obchody, s.r.o., se sídlem xxx, jako pronajímatelkou, uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor. Jako nájemce byl označen žalovaný a jako jeho zástupkyně vystupovala společnost R, s.r.o., se sídlem xxx, za kterou jednal PH. Společnost R s.r.o. tak měla činit na základě plné moci ze dne 25.1.2002, udělené žalovaným pro právní úkony, související se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád). V průběhu řízení postoupila JUDr. BŠ (původní žalobkyně) vymáhanou pohledávku smlouvou ze dne 20.4.2007 žalobci. Okresní soud poté k návrhu původní žalobkyně a za souhlasu žalobce připustil dle § 107a odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), aby současný žalobce vstoupil do řízení na místo původní žalobkyně. Poté okresní soud uzavřel, že smlouva o nájmu je neplatná, neboť plná moc ze dne 25.1.2002, kterou žalovaný zmocnil společnost R, s.r.o., je neplatná pro rozpor se zákonem o soudních exekutorech dle § 39 občanského zákoníku, neboť svým obsahem a účelem odporuje zákonu. Exekuční činnost totiž nelze provádět jinak, než osobně nebo prostřednictvím zaměstnanců exekutora. Z tohoto důvodu není platná ani smlouva o nájmu nebytových prostor, neboť takovou smlouvu nemohla jménem žalovaného společnost R, s.r.o. uzavřít. Žalobci tak nevzniklo právo na zaplacení nájemného z uvedené smlouvy. Nárok žalobci nepřísluší ani jako bezdůvodné obohacení. Ač v předmětném objektu byly skladovány věci zabavené v souvislosti s exekuční činností žalovaného, nebyl to on, kdo je do objektu umisťoval. Činili tak pracovníci společnosti R, s.r.o., jak vyplynulo z výpovědí svědků H, V, K a T. Dále okresní soud dle § 32 odst. 1 občanského zákoníku dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor byla uzavřena se společností R, s.r.o., která je povinna platit pronajímateli nájemné. Z těchto důvodů byla žaloba proti žalovanému zamítnuta. Rozsudek okresního soudu napadl včasným odvoláním žalobce. Namítal, že právní hodnocení, učiněné okresním soudem o neplatnosti plné moci ze dne 25.1.2002 je nesprávné, neboť společnost R, s.r.o. měla na základě této plné moci zajistit skladovací prostory pro movité věci zabavené při exekuci. Zajištění takových prostor není exekuční činností. Jedná se pouze o právní úkon, který s exekuční činností souvisí. Plná moc tak byla udělena dle § 31 odst. 1 občanského zákoníku a nikoliv dle § 5 odst. 2 exekučního řádu. Žalovaný je navíc soudním exekutorem, tedy osobou právně vzdělanou, která zná podmínky, za nichž může exekutorskou činnost vykonávat. Také sám žalovaný potvrdil, že plná moc udělená společnosti R, s.r.o. byla zamýšlena na převzetí zabavených věcí, jejich přepravu a skladování. Nájemní smlouva proto byla uzavřena platně a žalovaný za nájem nic nezaplatil. Žalobce dodal, že pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva je neplatná, žalovaný se bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch z neplatného právního úkonu a dluží stejnou částku. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný v období od 1.10.2003 do 31.3.2005 předmětné prostory užíval. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Setrval na tom, že žádnou nájemní smlouvu s původní žalobkyní neuzavřel a společnosti R, s.r.o. za její služby řádně platil. O smlouvě s původní žalobkyní nevěděl a její existence vyplynula až v průběhu tohoto řízení. Okresní soud správně zhodnotil, že společnost R, s.r.o. užívala předmětné nebytové prostory a také správně dovodil, že plná moc ze dne 25.1.2002 je neplatná. Svědci, kteří popisovali užívání nebytových prostor, poté potvrdili, že tyto prostory byly užívány společností R, s.r.o. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu dle § 212, § 212a o.s.ř. a podle § 213 odst. 2 o.s.ř. z části zopakoval dokazování listinnými důkazy, neboť měl za to, že je možné z nich dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1.10.2003 bylo zjištěno, že jako pronajímatelka byla označena JUDr. BŠ, se sídlem xxx, správkyně konkurzní podstaty úpadce x – obchody, s.r.o., se sídlem xxx, IČ xxx a jako nájemce žalovaný. Jako zástupce žalovaného vystupovala společnost R, s.r.o., se sídlem xxx, IČ xxx, s odkazem na plnou moc ze dne 25.1.2002. Za tuto společnost jednal PH. Předmětem nájmu byla část budovy občanské vybavenosti čp. 119 v katastrálním území xxx dle graficky vyznačeného půdorysu v prvním nadzemním podlaží předmětné stavby, jenž tvořil nedílnou součást nájemní smlouvy. Účelem nájmu bylo přechodné a dočasné uskladnění movitých věcí zajištěných v souvislosti s exekuční činností prováděnou nájemcem. Bylo sjednáno měsíční nájemné 10.000,- Kč za každý započatý měsíc užívání, které mělo být placeno na uvedený účet pronajímatele. Doba trvání nájmu byla sjednána od 1.10.2003 do doby přechodu vlastnického práva na jiný subjekt než je pronajímatel, nedohodnou-li se smluvní strany jinak. Z písemnosti ze dne 25.1.2002 bylo zjištěno, že žalovaný, soudní exekutor Exekutorského úřadu v xxx, udělil plnou moc společnosti R, s.r.o., výše uvedené, ve věcech právních úkonů souvisejících se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Z písemnosti ze dne 26.5.2002 bylo zjištěno, že ET, jednatelka společnosti R udělila generální plnou moc pro veškerá jednání a činnosti týkající se této společnosti PH, bytem xxx. Poté dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. Odvolací soud se neztotožňuje s právním hodnocením okresního soudu o neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor. Okresní soud tuto neplatnost smlouvy dovodil na základě závěru o neplatnosti plné moci, udělené žalovaným společnosti R, s.r.o., pro její rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku). Tato plná moc byla udělena žalovaným „ve věcech právních úkonů souvisejících se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti.“ Na jejím základě byla dle § 31 odst. 1 občanského zákoníku společnost R, s.r.o., jako zmocněnec, oprávněna učinit jménem žalovaného, jako zmocnitele, právní úkon, spočívající v uzavření smlouvy o nájmu prostor k uskladnění věcí, zajištěných exekuční činností. Je totiž třeba odlišit právní úkony, které pouze souvisejí s exekuční činností (skladovací činnost), od samotné činnosti soudního exekutora, kterou je oprávněn soudní exekutor vykonávat výlučně sám, případně prostřednictvím svých zaměstnanců dle § 5 odst. 2 exekučního řádu (soupis movitých věcí, zajištění těchto věcí a realizace jejich prodeje). Takové rozlišení právních úkonů vychází z právního názoru, že nelze vyloučit, aby úkony, které nejsou přímým výkonem státní moci a náleží pouze exekutorovi (případně jeho zaměstnancům), vykonával na základě zmocnění exekutora jiný subjekt. K takovým činnostem může patřit nejen skladování věcí, ale také vyhledávací služby či jiné obdobné pomocné úkony. Tento právní názor není v rozporu s předchozím rozhodnutím odvolacího soudu v řízení, vedeném u Okresního soudu v xxx pod sp. zn. 10 C 179/2005 ve věci žalobkyně společnosti R, s.r.o. proti žalovanému, kdy se odvolací soud rozsudkem ze dne 7.11.2006, č.j. 23Co 303/2006-291 vyjádřil k platnosti mandátní smlouvy, uzavřené mezi těmito účastníky a k povaze exekuční činnosti a možnosti úkonů prováděných jinými subjekty. Plnou mocí ze dne 25.1. 2002 žalovaný platně zmocnil společnost R, s.r.o. k právnímu úkonu, spočívajícím v uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor pro účely uskladnění movitých věcí, zajištěných exekuční činností. Za zmocněnou právnickou osobu jednal na základě plné moci ze dne 26.5.2002, udělené tehdejší jednatelkou PH (§ 31 odst. 2 občanského zákoníku). Písemná smlouva o nájmu ze dne 1.10.2003 má zákonem vyžadované podstatné náležitosti (§ 3 zákona č. 116/1990 Sb., ve znění platném k datu uzavření smlouvy dne 1.10.2003) - předmět a účel nájmu, výši nájemného, způsob jeho platby a dobu, na kterou byl nájem uzavírán. Smlouva o nájmu tak byla mezi původní žalobkyní a žalovaným platně uzavřena. Žalovaný byl povinen podle této smlouvy zaplatit nájemné ve výši 10.000,- Kč měsíčně. Protože za období od 1.10.2003 do 31.3.2005 (osmnácti měsíců) nájemné nezaplatil, odvolací soud žalovanému dle § 7 zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor, uložil, aby tak učinil. Žalobci byl přiznán i úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, v požadované výši 2,5 % od data po splatnosti faktury, kterou původní žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného nájemného (§ 563 občanského zákoníku). Vzhledem k výše uvedenému postupoval odvolací soud dle § 221 odst. 1 písm. b) o.s.ř., rozhodnutí okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které za řízení před okresním soudem spočívaly v zaplaceném soudním poplatku 7.200,- Kč, dále v odměně za zastupování advokátem 31.500,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), v paušálních náhradách hotových výdajů třikrát 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), v náhradě cestovních výdajů 2.534,- Kč k jednání soudu dne 22. 8. 2007 ze sídla advokáta v xxx k Okresnímu soudu v xxx a zpět (§ 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., § 157 odst. 4 pís. b/ z.č. 262/2006 Sb., § 1 vyhl.č. 577/2006 Sb.) a v dani z přidané hodnoty ve výši 6.637,46 Kč, kterou je povinen advokát z odměny a náhrad odvést dle zákona o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem náklady řízení před okresním soudem představují částku 48.771,- Kč. Za řízení před odvolacím soudem náleží na nákladech soudní poplatek 7.200,- Kč, odměna advokáta ve výši 37.900,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., v platném znění), paušální náhrada hotových výdajů třikrát 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění), náhrada cestovních výdajů 2.631,- Kč (§ 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., § 157 odst. 4 pís. b/ z.č. 262/2006 Sb., § 1 vyhl.č. 357/2007 Sb.) a daň z přidané hodnoty 7.871,89 Kč. Celkové náklady za odvolací řízení činí 56.503,- Kč. Uvedené náklady je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Pro úplnost odvolací soud dodává, že nepřehlédl, že žalobce na základě výzvy okresního soudu ke sdělení jiného právního důvodu svého požadavku „změnil“ žalobu a místo dlužného nájemného požadoval zaplacení bezdůvodného obohacení. Takový úkon žalobce ale není změnou žaloby (§ 95 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalobce se stále domáhal totožného nároku - zaplacení stejné dlužné částky. Postup okresního soudu nebyl správný, neboť výzva dle § 118a odst. 2 o.s.ř. je na místě pouze tehdy, pokud je třeba doplnit vylíčení rozhodných skutečností. Povinností žalobce je vylíčit rozhodné skutečnosti pro posouzení jeho nároku. Tuto povinnost žalobce splnil, neboť jednak odkazoval na uzavřenou nájemní smlouvu a dále tvrdil a prokazoval, že žalovaný předmětné prostory v dotčené době užíval. Právní kvalifikace žalobcova nároku je poté povinností soudu. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V Pardubicích dne 21. října 2008 předseda senátu