K platnosti výpovědi společného nájmu bytu manžely se vyžaduje, aby byla dána oběma společným nájemcům. Žalobě o určení neplatnosti této výpovědi ( § 711 odst. 5 ObčZ) lze však vyhovět i tehdy, podal-li ji jen jeden z vypovídaných nájemců.

23Co 435/2007 Rozsudek Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně xxx, nar. 27.7.1957, bytem xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované xxx, nar. 24.6.1981, bytem v xxx zastoupené JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, o určení neplatnosti výpovědi, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29.5.2007, č.j. 6C 84/2007-30, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení 7.584,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z nájmu bytu č. 4 o velikosti 2+1 s příslušenstvím ve třetím patře domu na adrese xxx, xxx, kterou žalovaná dala žalobkyni dne 23.10.2006, je neplatná (výrok I.). Žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 8.211,- Kč (výrok II.). Uzavřel, že žalovaná je vlastnicí a pronajímatelkou bytu, jehož nájemkyní je žalobkyně. Žalovaná dne 23.10.2006 odeslala žalobkyni výpověď z nájmu tohoto bytu s tvrzením, že je naplněn výpovědní důvod dle § 711 odst. 2 písm. c/ občanského zákoníku, neboť žalobkyně má dva nebo více bytů. Je totiž majitelkou bytu o velikosti 1+1 v xxx a manžel žalobkyně má ve svém vlastnictví nájemní dům ve xxx ulici v xxx. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti výpovědi dle § 711 odst. 5 občanského zákoníku. Dle okresního soudu však tato žaloba nebyla podána ve stanovené 60-ti denní lhůtě ode dne doručení výpovědi. Zásilka obsahující výpověď z nájmu bytu byla dne 23.10.2006 předána k poštovní přepravě. Dne 24.10.2006 byla zásilka uložena na poště xxx, neboť žalobkyně nebyla zastižena. Zde byla uložena do 8.11.2006 a poté byla vrácena zpět odesílateli, tj. zástupci žalované. Výpověď z nájmu bytu je jednostranným právním úkonem a účinky tohoto právního úkonu nastanou, pokud projev vůle dojde, respektive je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Vyjádření „dostání se do sféry dispozice adresáta“, je nutno chápat jako konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Takovou možností se zejména chápe samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže dojde k doručení zásilky obsahující projev vůle do bytu adresáta či jeho poštovní schránky, popřípadě i vhození oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, získal-li adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Není přitom nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. Z tohoto pohledu hmotněprávní účinky výpovědi nastaly v okamžiku, kdy žalobkyně, i přes oznámení o uložení zásilky, objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky nevyužila. Takovým to datem je nejpozději den 8.11.2006, tj. poslední den úložní lhůty. Žalobkyně podala soudu žalobu až dne 24.1.2007, tedy po uplynutí stanovené 60-ti denní lhůty. Okresní soud tak žalobu zamítl jako opožděně podanou, aniž by se mohl blíže zabývat oprávněností žaloby z hlediska žalobkyní sporovaných výpovědních důvodů. Úspěšné žalované dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítá, že si výpověď od žalované řádně převzala až při opětovném doručování dne 28.11.2006, a proto považuje žalobu za včasně podanou. Je pracovnicí Finančního ředitelství v xxx a ví, jaké jsou důsledky nevyzvednutí si pošty. Výzvu od pošty při prvém doručování výpovědi žalobkyně neobdržela. Upozornila, že v domě bydlí i žalovaná a mohla tak výzvu pro žalobkyni záměrně zničit. K tomu navrhuje výslech doručovatele. Upozorňuje na to, že obdobný spor je veden i vůči manželovi u Městského soudu v xxx. Na chování žalované lze usuzovat i z toho, že tato ví, kde žalobkyně pracuje a mohla tak žalobkyni doručit výpověď přímo, což záměrně neučinila. Posléze žalobkyně doplnila, že rozsudek okresního soudu je ve svých důsledcích zmatečný. Žalobkyně totiž vede společnou domácnost se svým manželem xxx, který je rovněž nájemcem předmětného bytu. Dokud tento manžel nebude mít právoplatně zrušen nájemní vztah, nelze se zabývat výpovědí z nájmu bytu žalobkyně. Ta totiž z důvodu vedení společné domácnosti má právo nájmu k předmětnému bytu, které využívá z titulu rodinného vztahu a manželky legitimního nájemce xxx. Upozorňuje, že je nájemcem od roku 1981 a snaha žalované, o vyklizení žalobkyně z bytu, je pravděpodobně snahou zajistit si vyšší nájemné, neboť žalobkyně je pod ochranou tzv. regulovaného nájemného. Tento postup žalované však nemá oporu v platné právní úpravě. To navíc za situace, kdy žalobkyně spolu se svým manželem dobrovolně do bytu a domu výrazně investovala. Domáhá se zrušení rozsudku Okresního soudu v xxx s tím, nechť je postoupena věc příslušnému soudu v xxx, který projednává i spor mezi žalovanou a manželem žalobkyně. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Odkázala na správné odůvodnění tohoto rozsudku. Na správnosti těchto závěrů ničeho nemění to, že žalovaná přikročila posléze z opatrnosti ještě k dalšímu doručování výpovědi. Obdobná žaloba manžela žalobkyně vůči žalované byla soudem zamítnuta, doposud nepravomocně. Žalobkyně měla objektivní možnost si při prvém doručování výpovědi zásilku vyzvednout, o čemž svědčí i to, že manžel žalobkyně si obdobnou zásilku dne 25.10.2006 na poště vyzvedl. Žalobkyně se k jednání okresního soudu nedostavila a nemůže v odvolacím řízení přinášet nová tvrzení o nedostatcích doručení. Měla tak činit před okresním soudem. Odvolací soud neshledal odvolání žalobkyně důvodným. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná je výlučnou vlastnicí bytu č. 4 na adrese xxx (viz výpis z katastru nemovitostí). Žalobkyně je naopak nájemkyní tohoto bytu, a to na základě rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů ze dne 31.7.1981, vydaného Obvodním národním výborem v xxx pod č.j. 2507/1981-ONV-I byt/Be. Žalovaná zaslala žalobkyni dne 23.10.2006 prostřednictvím svého advokáta listinu nazvanou jako výpověď z nájmu bytu bez přivolení soudu, ve které vypověděla žalobkyni nájem z bytu č. 4 na adrese xxx z důvodu uvedeného v § 711 odst. 2 písm. c/ občanského zákoníku, neboť žalobkyně má dva byty. Žalobkyně potvrdila, že tuto výpověď převzala dne 28.11.2006, žalobu o určení neplatnosti výpovědi podala k Městskému soudu v xxx dne 24.1.2007. Žalovaná však doložila, že tuto zásilku zasílala prostřednictvím svého advokáta žalobkyni na adresu xxx již dříve s tím, že tato zásilka byla zasílána doporučeně, do vlastních rukou jen adresátky. Provozovatel poštovních služeb na zásilce vyznačil, že adresátka nebyla dne 24.10.2006 při doručování zastižena, proto stejného dne byla zásilka uložena. Adresátka si zásilku ani v úložní lhůtě do 8.11.2006 nevyzvedla, a proto byla zásilka vrácena zpět adresátovi, a to dne 9.11.2006. Pošta v xxx vyznačila, že zásilka je vrácena z důvodu nevyzvednutí adresátem a důvod bylo možno ověřit. Za existence nájemního vztahu mezi účastnicemi ve smyslu ust. § 685 a následujících občanského zákoníku, kdy ani jednou z účastnic nebylo tvrzeno, že by do současné doby došlo jiným způsobem k zániku nájmu bytu, přistoupila žalovaná k výpovědi z nájmu bytu dle ust. § 710 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V § 711 odst. 2 písm. c/ občanského zákoníku může pronajímatel vypovědět nájem bez přivolení soudu, jestliže má nájemce dva nebo více bytů, vyjma případu, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt. Dle § 711 odst. 5 občanského zákoníku nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě 60-ti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. Pokud by výpověď ze strany žalované byla žalobkyni doručena až dne 28.11.2006, pak s ohledem na podání žaloby dne 24.1.2007, by se jednalo o žalobu včas podanou ve smyslu ust. § 711 odst. 5 občanského zákoníku. Poté by bylo namístě posuzovat argumenty, pro které žalobkyně s podanou výpovědí nesouhlasí. Pokud by však byla výpověď žalobkyní doručena nejpozději dne 8.11.2006 tak, jak uvádí okresní soud, šlo by o žalobu podanou opožděně, kdy by nebylo již možno se věcnými argumenty žalobkyně zabývat a nezbylo by, než žalobu zamítnout tak, jak učinil okresní soud a z tohoto pohledu by bylo jeho rozhodnutí věcně správné. K tomu závěru se přiklonil i odvolací soud a z tohoto důvodu rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř. Výpověď je jednostranný adresovaný projev vůle. Písemný projev vůle je – obecně vzato – doručen druhému účastníku, jakmile se ocitne ve sféře jeho dispozice, ledaže zákon stanoví určitý způsob doručování. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil; rozhodující je, aby měl – objektivně vzato – možnost obsah písemnosti poznat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21Cdo 563/2005). Občanský zákoník pro doručení výpovědi nepředepisuje, aby zásilka obsahující tento úkon, byla doručena do vlastních rukou nájemce. Platí tedy, že jej lze druhé straně doručit jakýmkoliv způsobem, kterým se dostane do sféry její dispozice, a to i například prostřednictvím držitele poštovní licence. V projednávané věci dle skutkových zjištění soudu prvého stupně držitel poštovní licence zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu adresátce nepředal, uložil ji však ve své provozovně a adresátku o uložení vyrozuměl. Je však třeba se zabývat důvody, pro které adresátka zaslanou zásilku nepřevzala. Účinky výpovědi by nenastaly, pokud by bylo v řízení prokázáno, že převzetí zásilky adresátkou nebylo objektivně možné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.1.2008 sp. zn. 29Odo 805/2006). Okolnosti, za kterých došlo k doručování zásilky žalobkyně, jsou patrné z doručenky. Z tohoto pohledu se odvolacímu soudu jeví navrhovaný výslech poštovní doručovatelky jako nadbytečný. Ze strany žalobkyně pak nejsou tvrzeny okolnosti o tom, že bylo objektivně vyloučeno, aby se s obsahem zásilky seznámila. Žalobkyně ničeho netvrdí o tom, že se dne 24.10.2006 v době doručování zásilky nezdržovala na adrese xxx, případně, že by se v úložní době na této adrese nezdržovala a neměla tak objektivní možnost si vyzvednout oznámení o uložení zásilky a tím si vyzvednout i doručovanou zásilku. Žalobkyně naznačuje možnou zainteresovanost žalované na průběhu doručování příslušné zásilky, výslovné tvrzení soudu však neposkytuje. Neříká tak, že to byla žalovaná, která znemožnila žalobkyni vyzvednout si oznámení o uložení zásilky na poště, to zejména za situace, kdy obdobná výpověď byla manželovi žalobkyně koncem října 2006 doručena. Z tohoto pohledu tedy odvolání žalobkyně neobstojí. Žalobkyně však dále namítá, že je společnou nájemkyní příslušného bytu spolu se svým manželem a s tím, že u jiného soudu je vedeno řízení, vyvolané manželem žalobkyně o určení neplatnosti obdobné výpovědi, která byla manželu žalobkyně, jako společnému nájemci bytu, žalovanou dána. I žalovaná ve výpovědi z nájmu bytu připustila možnost existence společného nájmu bytu manžely žalobkyní a xxx (viz § 703 odst. 1 občanského zákoníku). Odvolací soud ze spisu Městského soudu v xxx 49C 323/2006 zjistil, že manžel žalobkyně dne 18.12.2006 vyvolal obdobné řízení o určení neplatnosti výpovědi vůči žalované s tím, že Městský soud v xxx vyslovil svou místní nepříslušnost a věc měla být postoupena Okresnímu soudu v xxx, k odvolání žalobce však bylo usnesení zrušeno. Věc nebyla přikázána Okresnímu soudu v xxx ani na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.10.2007, který neshledal důvody dle § 12 odst. 2 o.s.ř. k návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Toto řízení není doposud pravomocně skončeno. Žalobkyně pak upozorňuje na možnost, že ač ona sama nebyla s žalobou úspěšná, může být ve věci úspěšný její manžel. Nedojde-li k zániku nájemního vztahu obou společných nájemců – manželů, nadále se budou účinky nájmu bytu vztahovat i na žalobkyni. To je možnost, se kterou lze souhlasit. Dřívější judikatura dovozovala v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, které vyvolával pronajímatel vůči nájemcům, pokud chtěl ukončit nájemní vztah výpovědí, že na straně žalované musí být účastni všichni společní nájemci bytu, jinak žalobce nemůže být s žalobou úspěšný a to právě pro důsledky, které zmiňuje žalobkyně. Novelizovaná úprava občanského zákoníku však u § 711 odst. 2 občanského zákoníku připouští možnost pronajímatele vypovědět nájem bez přivolení soudu. Obranou nájemce je pak žaloba vůči pronajímateli. Za situace existence společného nájmu bytu musí pronajímatel dát výpověď všem společným nájemcům k bytu. Tito se však potom sami mohou rozhodnout, zda příslušnou žalobu dle § 711 odst. 5 občanského zákoníku podají, či nikoliv. Společného nájemce, který nehodlá takovou žalobu podat, nelze žádnými prostředky k podání žaloby donutit. Řízení o určení neplatnosti výpovědi tak vede společný nájemce bytu, který hodlá takové řízení vyvolat, vůči pronajímateli, protože pouze mezi nimi je spor o platnosti, či neplatnosti výpovědi. Nelze tak dovozovat, že předpokladem úspěchu nájemce ve věci je to, že žaloba vůči pronajímateli bude podána všemi společnými nájemci. To ovšem znamená, že vždy ve vztahu mezi jednotlivým nájemcem a pronajímatelem musí být posuzováno splnění lhůty pro podání žaloby dle § 711 odst. 5 občanského zákoníku. Pronajímatel pak bude s výpovědí z nájmu bytu, kterou dal ve smyslu ust. § 711 odst. 2 všem společným nájemcům z bytu, úspěšný pouze tehdy a účinky této výpovědi nastanou pouze tehdy, pokud buď žádný ze společných nájemců nepodá žalobu předpovídanou v ust. § 711 odst. 5 občanského zákoníku, případně některý z těchto společných nájemců či všichni společní nájemci takovou žalobu podají, ovšem nebudou s touto žalobou úspěšní. Pokud by účinky výpovědi nenastaly byť i vůči jednomu ze společných nájemců, nastoupil by režim uvedený v § 703 odst. 1 občanského zákoníku a k zániku nájemního vztahu společných nájemců by nedošlo. Byť by tedy bylo vhodnější, aby se těmto složitým konstrukcím předešlo, pokud by řízení mezi společnými nájemci a pronajímatelem o určení neplatnosti výpovědi bylo vedeno u stejného soudu, za situace, kdy to tak již z procesních důvodů není možné, lze takové projednání věci vždy ve vztahu mezi konkrétním nájemcem a pronajímatelem akceptovat s důsledky, které odvolací soud nastínil shora. Znamená to, že pokud by byl prokázán společný nájem bytu žalobkyní a jejím manželem, byla by žalovaná se svojí výpovědí vůči žalobkyni a jejímu manželovi úspěšná pouze tehdy, pokud by nastaly účinky této výpovědi vůči oběma manželům. Pokud by žalovaná na základě rozsudku okresního soudu, který by se stal pravomocným, přistoupila k výkonu rozhodnutí vyklizením žalobkyně z příslušného bytu, žalobkyni by nadále zůstala obrana ve vykonávacím řízení, spočívající v tvrzení, že jí nadále svědčí právo nájmu k tomuto bytu, odvozené od nájmu jejího manžela, společného nájemce bytu, které doposud nezaniklo. Ani z tohoto pohledu nedojde k poškození práv žalobkyně rozhodnutím o její žalobě vůči pronajímatelce o určení neplatnosti výpovědi za tvrzení žalobkyně, že existuje společný nájem bytu, který svědčí žalobkyni a jejímu manželovi. Rozhodnutí okresního soudu je tak věcně správné a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, neboť úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Obdobně ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. má úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Výše nákladů řízení žalované spočívá v odměně za zastupování advokáta dle § 7 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 6.000,- Kč (spor je veden ve věci nájmu, neboť se jedná o spor o to, zda došlo k platnému ukončení nájemního vztahu), ve dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše povýšené o 19% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení se žalované hradí k rukám jejího advokáta ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (viz dále § 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně požadovala i rozhodnutí o tom, že žalovaná je povinna setrvat se žalobkyní v nájemním vztahu. Za situace, kdy dochází k ukončení nájemního vztahu platnou výpovědí z nájmu bytu, není samozřejmě žalovaná povinna v nájemním vztahu se žalobkyní setrvávat. Žádný právní předpis takovou povinnost žalované neukládá. I z tohoto pohledu je rozhodnutí okresního soudu věcně správné. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Dovolání by bylo možno podat za situace, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu. Poté, je nutno dovolání podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V Pardubicích dne 1. dubna 2008 předseda senátu