O platnosti rozhodčí smlouvy mohou rozhodovat nejen rozhodci, ale i soud.

23Co 512/2008 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce L S, nar. xxx, bytem v xxx, zast. Bc. xxx obecným zmocněncem, bytem v xxx, proti žalovanému P C C, a.s., se sídlem v xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, o určení neplatnosti smlouvy o úvěru, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 11.8.2008, č.j. 9C 44/2008-36, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že řízení se n e z a s ta v u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora uvedeným usnesením zastavil řízení, zavázal žalobce k povinnosti nahradit žalovanému náklady řízení v částce 12.614,- Kč v 15-ti denní lhůtě splatnosti k rukám advokáta žalovaného a konečně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci v částce 1.000,- Kč. V odůvodnění usnesení okresní soud vyložil, že žalobce se domáhá určení neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru na základě argumentace, že tento úvěr uzavřel v omylu. Žalovaný od počátku řízení nesouhlasil s hodnocením platnosti, resp. neplatnosti smlouvy o úvěru, ale především vznesl námitku nedostatku pravomoci soudu, a to vzhledem k uzavřené rozhodčí doložce. Soud prvého stupně s odkazem na ust. § 106 odst. 1 a 2 o.s.ř. a na zjištění, že součástí smlouvy o revolvingovém úvěru z 26.11.2007 byla mezi účastníky tohoto řízení sjednána rozhodčí doložka, dospěl k závěru, že o věci by měl rozhodovat rozhodce a je na místě tak řízení zastavit. Žalobci přitom podle okresního soudu zůstává možnost vyvolat obdobné řízení před rozhodcem a pokud se tak stane ve lhůtě do 30-ti dnů od doručení usnesení soudu o zastavení řízení, zůstanou mu zachovány právní účinky původního návrhu. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Především zdůraznil, že jeho žalobní požadavek směřoval od počátku řízení ke zpochybnění platnosti úvěrové smlouvy jako celku, tedy včetně rozhodčí doložky. S tím předkládal argumentaci vysvětlující existenci naléhavého právního zájmu na dané určovací žalobě. Popřel rovněž, že by to byl on, kdo by vyvolal rozhodčí řízení. Naopak rozhodčí řízení bylo zahájeno ze strany žalovaného, a to až poté, co byla žalobcem podána žaloba v této věci. Opětovně v této souvislosti předkládá skutkové okolnosti, za kterých byla úvěrová smlouva a rozhodčí doložka sjednávána a z toho dovozuje závěry o jejich neplatnosti. Navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a přikázal okresnímu soudu věc projednat. Žalovaný naopak navrhuje potvrzení usnesení okresního soudu. V obšírné argumentaci vysvětluje, že smlouvu o úvěru a rozhodčí smlouvu je třeba posuzovat jako dva samostatné smluvní vztahy, a to i v situaci, kdy rozhodčí smlouva byla ujednána jako součást textu smlouvy jiné. V situaci, kdy se žalobce domáhal určovací žalobou určení neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru, je rozhodující, že právě pro řešení sporů z tohoto úvěru vzniklých byla sjednána rozhodčí smlouva. Sjednání rozhodčí smlouvy v tomto případě bylo možné. Byl to pak žalovaný, který v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatnil při prvním úkonu ve věci námitku, že žaloba na určení neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru má být projednána v rozhodčím řízení a na uzavřené rozhodčí smlouvě tak setrval. Za tohoto stavu tak proto soud prvého stupně zcela důvodně přikročil k zastavení řízení. Rovněž se vyjádřil ke skutkovým okolnostem provázející uzavírání obou smluv a rovněž potvrdil to, že on vyvolal rozhodčí řízení, avšak ještě před tím, než mu bylo doručeno oznámení o podané žalobě na určení neplatnosti smlouvy o úvěru. Za této situace v závěru vyjadřuje přesvědčení, že na určovací žalobě v této věci nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem, neboť otázka pravomoci rozhodce bude bezpochyby řešena v rozhodčím řízení postupem podle § 15 zákona o rozhodčím řízení. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu a poté dospěl o opodstatněnosti odvolání žalobce, a to z níže uvedených důvodů. Podle ust. § 106 odst. 1 o.s.ř. jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popř. že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, a nebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat. Podle ust. § 15 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů jsou rozhodci oprávněni rozhodovat o své pravomoci. Dospějí-li k závěru, že jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením. Námitku nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy, nejde-li o neplatnost z důvodu, že věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu řízení, týkajícího se věci samé. Konečně ust. § 41 uvedeného zákona o rozhodčím řízení hovoří o tom, že k řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy a k řízení podle tohoto zákona je v prvním stupni příslušný soud, který by byl příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy. Ze žalobního návrhu podaného k Okresnímu soudu v xxx dne 20.5.2008 na č.l. 1-4 vyplývá, že v bodech 1 a 2 žalobce líčí svůj pohled zejména na proces uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru dne 26.11.2007; v bodě III. pak žalobce shrnuje, že považuje smlouvu o revolvingovém úvěru včetně všech smluvních ujednání za neplatnou, a proto se domáhá vydání rozhodnutí o určení „že smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100185xxx ze dne 26.11.2007 uzavřená mezi účastníky je od samého počátku a v celém svém rozsahu neplatná“. Ze samotné smlouvy o revolvingovém úvěru lze zjistit, a to v souladu se stanovisky obou účastníků, že ve smluvních ujednáních úvěrové smlouvy v článku 18 byla sjednána rozhodčí doložka k založení pravomoci rozhodčího řízení k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy nebo na základě ní, a to u označených rozhodců. Rovněž je možno z obsahu spisu, a to z podání zástupce žalobce adresovaného žalovanému dne 4.3.2008 na č.l. 8-10, zjistit, že žalobce žalovanému ještě před zahájením tohoto řízení předkládá argumentaci dospívající k neplatnosti úvěrové smlouvy od samého počátku a to v plném rozsahu včetně rozhodčí smlouvy podle § 3 zákona 216/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Z prvního úkonu žalovaného učiněného v rámci vyjádření z 28.7.2008 je mimo jiné zřejmé, že žalovaný se dovolává mezi účastníky sjednané rozhodčí doložky uzavřené ve smlouvě o revolvingovém úvěru, odkazuje na ust. § 106 o.s.ř. a žádá, aby toto řízení bylo zastaveno s tím, že k řešení sporů z úvěrové smlouvy je dána pravomoc rozhodce. Poukazuje rovněž na to, že již sám podal žalobu na plnění z předmětné úvěrové smlouvy u rozhodce JUDr. E V. V rámci tohoto rozhodčího řízení bude jistě podle žalovaného řešena i předběžná otázka platnosti úvěrové smlouvy. Konečně pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodujícím skutkovým údajem i obsah rozhodčího spisu vedeného JUDr. E V ve věci Va 26-151/2008, z něhož vyplývá, že návrh na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu podal žalobce P C C, a.s. proti žalovanému L S, a to 8.7.2008. Dne 18.7.2008 bylo do tohoto spisu založeno vyjádření L S obsahující námitku nedostatku pravomoci rozhodce s doloženou kopií žaloby o určení neplatnosti smlouvy o úvěru. Rozhodce JUDr. E V pak svým usnesením z 8.10.2008 č.j. Va 26-151/2008-7 své rozhodčí řízení v této věci přerušila, a to až do pravomocného skončení sporu o určení neplatnosti smlouvy o úvěru č. 9100185xxx vedeného u Okresního soudu v P pod sp. zn. 9C 44/2008. Za významné na základě shora uvedeného považoval odvolací soud to, jakým způsobem žalobce vymezil v této věci svůj požadavek na určení. Žalobce svoji žalobu v záhlaví na č.l. 1 nazval jako žalobu o určení neplatnosti smlouvy o úvěru a rovněž takto v zásadě formuloval i svůj návrh na rozsudeční výrok. Přesto ovšem jak z odůvodnění žaloby v článku III., tak dle rozsudečného výroku je zřejmé, že určovací požadavek se týká úvěrové smlouvy jako celku, tedy s ohledem na znění úvěrové smlouvy a smluvních ujednání k tomuto úvěru, včetně rozhodčí doložky. Tomu ostatně odpovídá i nynější odvolací argumentace a rovněž i předžalobní korespondence mezi účastníky, zejména podání žalobce ze 4.3.2008. Na tom nic nemění ani argumentace žalovaného o tom, že smlouvu o úvěru a smlouvu rozhodčí je třeba posuzovat jako dvě zcela samostatné smlouvy mající svůj vlastní právní život a tato ujednání že jsou relativně samostatná. Odvolací soud je totiž přesvědčen, že není nutné, aby žalobce výslovně ve své žalobě oddělovat tyto dva relativně samostatné smluvní typy a výslovně uváděl, že se domáhá určení neplatnosti jak úvěrové smlouvy, tak rozhodčí smlouvy. Vtělil-li žalovaný do smlouvy o revolvingovém úvěru mimo jiné i ujednání o rozhodčí doložce jako součást smluvních ujednání a došlo i následně k akceptaci tam uvedených ujednání, pak bezpochyby zcela postačí, že žalobce v představě o přezkumu platnosti obou smluv požádal o přezkum platnosti úvěrové smlouvy v celém jeho rozsahu. Pokud by snad bylo připustit pochybnosti o rozsahu určovacího výroku, bylo možno postupem podle § 43 odst. 1 a 2 o.s.ř. výzvou žalobce je odstranit, tedy zjistit, zda žalobce zpochybňuje platnost i rozhodčí smlouvy či pouze svoji nespokojenost spojuje jen a pouze se smlouvou úvěrovou. Vycházeje z odlišného pohledu na to, kam směřuje požadavek žalobce, bylo spornou otázkou, zda je soud pravomocný k projednání určovací žaloby o neplatnost rozhodčí smlouvy. Ust. § 15 zákona o rozhodčím řízení by sice nasvědčovalo výkladu, že k otázce pravomoci rozhodce je nadán toliko rozhodce v rozhodčím řízení, a to k námitce jednoho z účastníků vznesené podle § 15 odst. 2 tohoto zákona. Nelze ale přehlédnout, že toto ustanovení se váže jen a pouze na již zahájená rozhodčí řízení, v rámci nichž by se vyskytly pochybnosti o pravomoci rozhodce. Aplikovatelným v této věci je pak ust. § 41 zákona o rozhodčím řízení, podle něhož je věcně příslušným soudem k řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy a k řízení podle tohoto zákona v prvním stupni soud, který by byl příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy. Je pravdou, že toto ustanovení se týká otázky věcné příslušnosti a logický výklad nasvědčuje tomu, že upravuje-li toto ustanovení otázku věcné příslušnosti soudu pro posouzení platnosti rozhodčí smlouvy, pak bezpochyby orgánem nadaným pravomocí k posouzení platnosti rozhodčí smlouvy musí být soud. Takovému výkladu nasvědčuje i ust. § 106 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je možno řízení zastavit pro překážku v podobě rozhodčí smlouvy mimo jiné jen tehdy, pokud je rozhodčí smlouva platná. Očekává se tak, že to bude soud, který je oprávněn posuzovat platnost rozhodčí doložky. Vzhledem k tomu, že řízení v této věci započalo podanou žalobou z 20.5.2008, tedy dříve než bylo vyvoláno rozhodčí řízení, nebylo na místě aplikovat ani ust. § 106 odst. 3 o.s.ř. a řízení přerušovat. Je přitom bez významu, zda žalovaný vyvolal rozhodčí řízení ještě před tím, než byl informován o zahájení tohoto soudního řízení či až poté, když v každém případě se tak stalo až po zahájení soudního řízení. Odvolací soud z výše uvedených důvodů tak shledává pravomoc soudu prvého stupně k projednání otázky platnosti rozhodčí smlouvy, nepovažuje argumentaci žalovaného za případnou, a proto usnesení okresního soudu podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil a rozhodl o tom, že se řízení nezastavuje. Tento výrok se přitom týká celého žalobního požadavku, neboť závěry o otázce platnosti rozhodčí smlouvy budou významné pro případné posuzování platnosti samotné smlouvy o úvěru. Dojde-li totiž soud prvého stupně nakonec k závěru o neplatnosti rozhodčí smlouvy, bude vyloučeno uvažovat o projednání nároků vyplývajících z úvěrové smlouvy před rozhodcem. Konečně odvolací soud jen dodává, že v této fázi řízení nemá smyslu se vyjadřovat k otázce naléhavého právního zájmu, neboť posouzení této otázky souvisí s posuzování věci samé a nikoliv s podmínkami řízení vyplývajícími z posuzování pravomoci soudu ve smyslu § 106 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 27. listopadu 2008 předseda senátu