Právní následky výpovědi nájmu, kterou dal pronajímatel nájemci , později zemřelému, pro hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce,přecházejí na jeho právního nástupce ( § 706 odst. 1 ObčZ), a to i tehdy, když právní nástupce za dluh nájemného neodpovídá. Pronajímatel se proto může vůči právnímu nástupci domáhat u soudu přivolení k( původní )výpovědi.

24Co 296/2007-148 ROZSUDEK K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. V. H. a soudců Mgr. P. K. a Mgr. Z. S. ve věci žalobce K., s.r.o., se sídlem D., O. 83, zast. JUDr. K. H., advokátem se sídlem N., T. 64, proti žalované P. P., bytem D., Z. 869, zast. JUDr. M. H., advokátkou se sídlem D., Nám. F. 38, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, k odvolání žalované proti rozsudku O. s. v R. n. K. ze dne 16.2.2006, č.j. 5 C 119/2003-121, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci, k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení 3.300,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud rozsudkem výše označeným přivolil k výpovědi z nájmu bytu, obsažené v žalobě, podané dne 28.5.2003, dané žalobcem, právnímu předchůdci žalované, z bytu sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně, komory, koupelny se záchodem, předsíně, balkonu a sklepa, to je z bytu nacházejícího se v prvém poschodí domu čp. 869 v ulici Z. v D. (výrok I), rozhodl, že nájem bytu žalované skončí posledním dnem lhůty tří měsíců, následujícím po měsíci, v němž nabude rozsudek právní moci (výrok II), žalované uložil byt vyklidit do šesti měsíců po zajištění přístřeší (výrok III) a uložil dále žalované nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení 3.922,- Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV) a rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Okresní soud na podkladě dílčích skutkových zjištění, učiněných z provedených důkazů, dospěl k závěru o tom, že žalobce, pronajímatel, je vlastníkem domu, v němž se předmětný byt nachází, že mezi žalobcem a právním předchůdcem a otcem žalované J. P. (nájemcem) existoval právní vztah plynoucí z nájmu bytu, že žalobce dal právnímu předchůdci žalované v podané žalobě, doručené mu dne 11.6.2003 výpověď z nájmu bytu pro hrubé porušování povinností nájemce bytu, protože právní předchůdce žalované za dobu od ledna 2002 do podání žaloby, to je do 28.5.2003 neplatil nájemné ani úhrady za služby spojené s užíváním bytu a dlužil tak žalobci ku dni zahájení řízení za tyto platby více jak 101.000,- Kč. Po úmrtí původního žalovaného J. P. dne 29.7.2004 přešlo na žalovanou právo nájmu (§ 706 odst. 1 občanského zákoníku - dále jen ObčZ) a postupem soudu podle § 107 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se žalovaná stala i procesním nástupcem zesnulého J. P. V řízení bylo zjištěno i to, že žalovaná nemá jiný byt a že byt, který je předmětem řízení užívala se svým otcem po dobu své nezletilosti a že jej užívá i od doby jeho smrti, protože jiný byt nemá. Žalovaná je nemajetná, je nezaměstnaná a je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Nemá rovněž ukončené středoškolské vzdělání, předmětný byt užívá se svým přítelem M. M., který je rovněž nezaměstnaný a nemá vlastní byt. Oba jsou zdrávi. Společně se svým přítelem žalovaná pobírá opakovanou dávku sociální péče 7.756,- Kč, která je vyplácena k jejím rukám. Žalovaná rovněž nemá peníze na pořízení jiného bytu, i po přechodu práva nájmu bytu neplnila své povinnosti nájemce a neplatila nájemné, na němž je dluh. Přitom úhrada poměrně vysokého dluhu, existujícího ku dni podání žaloby, je i se zřetelem k sociální situaci žalované vysoce nepravděpodobná, a to tím spíše, že po svém právním předchůdci a otci, zesnulém J. P., bylo dědické řízení pro nedostatek majetku zůstavitele zastaveno. Okresní soud shledal, že byly splněny předpoklady, pro něž mohl žalobce platně a důvodně dát nájemci bytu výpověď z nájmu (§ 711 odst. 1 písm. d/ ObčZ), protože tehdejší nájemce porušil hrubě své povinnosti neplacením nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu po dobu delší tří měsíců. Ve výpovědi z nájmu byla uvedena i tříměsíční výpovědní lhůta a žaloba byla doručena do vlastních rukou právního předchůdce žalované 11.6.2003. Jednalo se proto se zřetelem k § 710 odst. 3 ObčZ o výpověď platnou i o výpověď důvodnou. Okresní soud proto k výpovědi z nájmu přivolil, rozhodl o tom, kdy právo nájmu žalované skončí a o její povinnosti byt vyklidit. Při úvaze o vyklizení bytu vycházel okresní soud z § 712 odst. 5 věty druhé ObčZ, podle něhož při výpovědi z nájmu bytu dané podle § 711 odst. 1 písm. d/ ObčZ postačí při vyklizení bytu poskytnout přístřeší. Pro zajištění jiného bydlení vyšší kategorie, ať již v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu, okresní soud neshledal opodstatnění, protože žalovaná nemá rodinu s nezletilými dětmi a na její straně rovněž nejsou žádné důvody hodné zvláštního zřetele. Přitom podle § 712 odst. 5 věty druhé ObčZ k rozhodnutí soudu o povinnosti nájemce byt vyklidit ve vazbě na zajištění náhradního ubytování nebo náhradního bytu musí být splněny oba zákonem předvídané předpoklady. Okresní soud rovněž neshledal, že by byla žaloba vůči žalované v rozporu s dobrými mravy, a to se zřetelem k tomu, že po jejím podání bylo na dlužném nájemném zaplaceno celkem pouhých 16.000,- Kč. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaná je bez zaměstnání, je vedena jako uchazečka o zaměstnání, je bez zdravotního omezení a nemá ani dokončené středoškolské vzdělání. Usoudil, že nelze důvodně předpokládat, že by mohla vysoký dluh vzniklý neplacením nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu kdy žalobci zaplatit. Na uvedeném závěru nic nemění, že dědické řízení po původním žalovaném J. P. bylo pro nemajetnost zůstavitele zastaveno a že tudíž žalovaná žádný majetek po svém otci nezdědila. Pro posouzení věci z hlediska věcné aktivní legitimace žalobce v tomto sporu je rovněž právně nezávažné, že žalobce dluh na nájemném nepřihlásil do dědictví po J. P. Okresní soud uzavřel, že podaná žaloba tudíž není v rozporu s § 3 ObčZ. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle úspěchu ve věci, právně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. České republice okresní soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, které by podle výsledků v řízení ve věci měla nahradit podlehnuvší žalovaná, která ovšem vzhledem ke své sociální situaci splňuje předpoklady poplatkového osvobození. Žalobci tuto povinnost nebylo lze uložit, protože v řízení uspěl. Žalovaná napadla rozsudek okresního soudu odvoláním. Byť souhlasila s názorem okresního soudu v tom, že vůči jejímu otci (a právnímu předchůdci) jakožto nájemci bytu byla výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d/ ObčZ dána důvodně, v řízení zůstala nevyřešena právní otázka, zda spolu s přechodem práva nájmu bytu po úmrtí původního nájemce bytu (§ 706 odst. 1 ObčZ) na ni přešly i závazky původního nájemce, dluh vzniklý neplacením nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu. Podle názoru žalované by kladná odpověď na tuto otázku byla na místě nanejvýše v případě, že by žalobce svou pohledávku za původním nájemcem bytu přihlásil do dědického řízení a na žalovanou přešel dluh jejího otce, který měl vůči žalobci. To se ovšem nestalo. Podle jejího názoru, na žalovanou postupem podle § 706 odst. 1 věty prvé ObčZ přešlo toliko právo nájmu bytu, aniž by však spolu s ním žalovaná vstoupila do závazků, který měl její právní předchůdce před svou smrtí vůči žalobci. Proto žalovaná není ve sporu pasivně legitimovaná a žaloba vůči ní měla být zamítnuta z tohoto důvodu, anebo pro rozpor s dobrými mravy postupem podle § 3 odst. 1 ObčZ. Navrhla, aby v tomto smyslu byl rozsudek okresního soudu změněn a pro případ, že právní argumentace žalované neobstála, aby byl změněn ve výroku o vyklizení tak, že tato povinnost se žalované ukládá ve lhůtě 15 dnů po zajištění náhradního bytu. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že v posuzovaném případě byly splněny všechny předpoklady pro to, aby se žalovaná mohla stát účastníkem tohoto řízení po svém zemřelém otci, do jehož práv nájemce na základě ust. § 706 odst. 1 ObčZ vstoupila. Okresní soud po věcné stránce rozhodl správně a právem rovněž shledal, že nebyly naplněny předpoklady § 3 odst. 1 ObčZ pro závěr, že je žaloba proti žalované výkonem práv v rozporu s dobrými mravy. Přihlédl totiž k tomu, že žalovaná, ačkoliv nemá žádná zdravotní omezení, nemá ukončeno středoškolské vzdělání, je bez zaměstnání, žije s přítelem, který je rovněž zdravý a oba jsou odkázáni na sociální dávky. Dlužné nájemné po právním předchůdci žalované zaplaceno nebylo. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), v jeho mezích přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, kterého jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a 212a o.s.ř.), a to bez nařízení jednání, vycházeje z toho, že odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o.s.ř.). Shledal, že odvolání není opodstatněné. Institut přechodu nájmu upravený v ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ObčZ ve znění platném do 31.3.2006) je svým charakterem nájmem vnuceným, neboť omezuje pronajímatele v právu po smrti dosavadního nájemce, a to ve prospěch taxativně určeného okruhu osob, jež odvozovaly své bydlení od práva nájmu zemřelého nájemce, byt volně pronajmout. Třebaže dědické řízení po předchozím nájemci bytu a otci žalované panu J. P. bylo zastaveno pro nedostatek majetku, institut přechodu nájmu bytu podle § 706 odst. 1 ObčZ a institut přechodu dluhů na dědice zakotvený v § 470 ObčZ, jsou dva zcela samostatné a na sobě nezávislé právní instituty. Tak je tomu proto, že přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu pro hrubé porušení povinností nájemce bytu spočívající v neplacení nájemného (a úhrad spojených s užíváním bytu) se upíná k okamžiku podání výpovědi z nájmu a úmrtí původního nájemce bytu (a původního žalovaného) na existenci výpovědního důvodu nic nemění. I když na žalovanou nepřešly podle § 470 odst. 1 ObčZ dluhy zůstavitele (původního žalovaného), nic to nezměnilo na existenci prokázaného výpovědního důvodu. Právní argumentaci žalované uplatněnou v odvolání nelze přijmout. Opak by znamenal výklad práva nejen v rozporu s § 711 odst. 1 písm. d/ a s § 706 odst. 1 ObčZ, ale byl by ve svých důsledcích i výkonem práva v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 ObčZ. Znamenal by totiž, že pronajímatel by přechodem nájmu byl nejen omezen ve svém vlastnickém právu, ale dokonce i v právu zbavit se nájemce hrubě porušujícího své povinnosti, aniž by se mohlo kdy dostat uhrazení pohledávky na dlužném nájemném. Jestliže žalovaná hodlala po přechodu nájmu zůstat řádným nájemcem bytu, musela sama řádně plnit své povinnosti z nájmu bytu plynoucí (platit nájemné a úhrady spojené s užíváním bytu) a současně i zaplatit existující dluh na nájemném. Jen v takovémto případě by bylo lze se zřetelem k § 3 odst. 1 ObčZ zvažovat, zda setrvání žalobce na podané žalobě není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Soud by v takovém případě musel hodnotit nejen to, že žalovaná dlužné nájemné zaplatila a že své povinnosti nájemce plní řádně, ale i to, že dluh vzniklý neplněním povinností svého právního předchůdcem vzhledem k věku (byla nezletilá), ovlivnit ani nemohla. Okresní soud rovněž správně přihlédl k tomu, že žalovaná je bez zdravotního omezení, že však nemá ukončené středoškolské vzdělání, vzdělání si nedoplňuje, je nezaměstnaná, odkázaná na sociální dávky a že řádně neplní ani sama všechny povinnosti nájemce bytu a konečně, že žije s přítelem, který je rovněž nezaměstnaný a je zdravý a je rovněž odkázán na sociální dávky. Žalovaná v průběhu řízení nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by se snažila sama si práci zajistit a že by v tomto směru vyvinula opravdové úsilí. Okresní soud proto právem k výpovědi z nájmu bytu přivolil, rozhodl o skončení nájmu bytu ( § 711 odst.2 ObčZ) a povinnost žalované byt vyklidit vázal v souladu s § 712 odst. 5 věty prvé toliko na zajištění přístřeší. Právem uzavřel, že na zajištění jiné náhrady, ať již náhradního ubytování nebo náhradního bytu, nebyly v posuzované věci splněny předpoklady stanovené v § 712 odst. 5 věty druhé ObčZ. Přitom podle § 712 odst.5 věty třetí ObčZ přístřeším se rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby. Krajský soud nepřehlédl, že okresní soud poskytl žalované velice dlouhou lhůtu k vyklizení bytu (6 měsíců po zajištění přístřeší) a tím jí dal příležitost k tomu, aby si sama mohla opatřit náhradu za dosavadní bydlení vyšší kvality než je provizorium v podobě přístřeší. Protože krajský soud shledal napadený rozsudek, včetně jeho nákladových výroků, věcně správným, podle § 219 o.s.ř. jej potvrdil. V odvolacím řízení žalovaná podlehla, proto je podle § 142 odst. 1 (ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.) povinna nahradit úspěšnému žalobci, k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Náklady žalobce sestávaly z odměny za zastoupení advokátem 6.000,- Kč (§ 7 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění) snížené o 50% na částku 3.000,- Kč, protože v odvolacím řízení byl zástupcem žalobce učiněn pouze jeden úkon právní služby (§ 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění) a dále je tvořila paušální náhrada hotových výloh advokáta 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a celkem tak činily 3.300,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti tomuto rozsudku není zásadně přípustné ani dovolání, ledaže by k odvolání podanému u O. s. v R. n. K. k Nejvyššímu soudu ČR v Brně do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, sám dovolací soud shledal, že tento rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V H. K. dne 30. ledna 2008 předsedkyně senátu