Platně lze sjednat i zajištění pohledávky zástavním právem bez současného zajištění jejího příslušenství.

25Co 281/2007-74 K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců Mgr. M. L. a Mgr. M. P. ve věci žalobce F. G., bytem Č. 16, L.u H., zastoupeného JUDr. T. S., advokátem, proti žalovanému C., L., se sídlem P. C., 133 F. S., L., S. k. V. B. a S. I., zastoupenému JUDr. P. B., advokátem, o popření pohledávky, k odvolání žalovaného proti rozsudku O. s. v J. ze dne 23. února 2007, č. j. 11C 227/2005-57, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v části, v níž bylo určeno, že pohledávka žalovaného vyčíslená ke dni 13.10.2005 na částku ve výši 1,726.411,12 Kč a přihlášená žalovaným do exekučního řízení vedeného O. s. v J. pod sp. zn. E 1578/2001 náleží pro účely uspokojení z rozdělované podstaty do skupiny podle ust. § 337c odst. 1 písm. f/ OSŘ pouze co do výše 1,026.411,12 Kč, a ve výroku II. p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5.712,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem určil, že pohledávka žalovaného vyčíslená ke dni 13. 10. 2005 na částku ve výši 1,726.411,12 Kč a přihlášená žalovaným do exekučního řízení vedeného O. s. v J. pod sp. zn. E 1578/2001 náleží pro účely uspokojení z rozdělované podstaty do skupiny podle ust. § 337c odst. 1 písm. f/ OSŘ pouze co do výše 1,026.411,12 Kč, a pokud se žalobce domáhal určení, že do této skupiny náleží i pohledávka ve výši dalších 700.000,- Kč, žalobu zamítl (bod I. výroku rozsudku okresního soudu) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II.). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil ust. §§ 267a odst. 1 a 337c odst. 1 písm. c/ a f/ občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Okresní soud vyšel z toho, že u O. s. v J. je pod sp. zn. E 1578/2001 veden výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, ve kterém je žalobce oprávněný a žalovaný je věřitelem, který přihlásil svou pohledávku k uspokojení. Usnesením O. s. v J. ze dne 13.10.2005 byl oprávněný vyzván k podání odporové žaloby podle ust. § 267a OSŘ, neboť v exekučním řízení vznesl námitky proti pohledávce žalovaného. V řízení není sporována výše pohledávky, ani její existence; sporné mezi účastníky je pouze to, zda má být pohledávka žalovaného zařazena celá do skupiny c/ nebo f/ podle ust. § 337c odst. 1 OSŘ. Okresní soud žalobě vyhověl pouze částečně - dospěl totiž k závěru, že pohledávka žalovaného co do výše 1,026.411,12 Kč náleží do skupiny f/ mezi tzv. ostatní pohledávky. Naopak pohledávka žalovaného ve výši 700.000,- Kč je zajištěna zástavním právem a náleží proto do skupiny c/. Přímo obsahem zástavní smlouvy ze dne 4.12.1997 je dáno, že pohledávka žalovaného je zajištěna ve výši 700.000,- Kč včetně příslušenství. Tak je zajištění pohledávky vyznačeno i v katastru nemovitostí. Výkladem nelze dovozovat, že by zástavním právem byla zajištěna částka nad 700.000,- Kč - tak to vyplývá z dohody účastníků smlouvy o zřízení zástavního práva. Z textu ust. § 155 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „OZ“) sice vyplývá, že zástavní právo se vztahuje i na příslušenství pohledávky, ovšem za předpokladu, že si účastníci zástavní smlouvy nedojednají něco jiného. Zde se nejedná o situaci, kdy si účastníci ve smlouvě nedohodli nic ohledně příslušenství. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud ust. § 142 odst. 2 OSŘ s ohledem na částečný procesní úspěch účastníků ve sporu. Proti rozsudku, a to podle obsahu proti části, ve které bylo žalobě vyhověno, a tím i proti závislému výroku nákladovému, podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že z obsahu zástavní smlouvy vyplývá zajištění jeho pohledávky ve výši 700.000,- Kč včetně příslušenství, tedy pouze do výše 700.000,- Kč. Žalovaný upozornil, že doslovné znění zástavní smlouvy v daném ustanovení je: „Tato smlouva se uzavírá k zajištění pohledávky zástavního věřitele vzniklé ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 2… ze dne 8.4.1997 a dodatku k této smlouvě č. 2… ze dne 4.12.1997 ve výši Kč: 700.000,- slovy: Sedm set tisíc korun českých /včetně příslušenství/“. Z této dikce vyplývá, že obsahuje doplňující informaci, že se zástavní právo vztahuje i na příslušenství pohledávky. Žalovaný dále zopakoval svůj argument uvedený v podání ze dne 16.5.2006 a sice, že ust. § 155 odst. 1 věta druhá OZ je kogentní a účastníci právního vztahu jej nemohou smluvně upravit odchylně či jeho použití vyloučit. Nelze proto souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že si účastníci ve smlouvě mohli dojednat něco jiného. Žalovaný proto trvá na zařazení jeho pohledávky vyčíslené ke dni 13.10.2005 celkově ve výši 1,726.411,12 Kč jako pohledávky ve skupině podle ust. § 337c odst. 1 písm. c/ OSŘ. Dále pak žalovaný opětovně poukázal na závěry obsažené v usnesení N. s. ze dne 24.2.2005, sp. zn. 20Cdo 216/2004, podle kterého úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení, jež náležejí věřiteli pohledávky jistiny za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním, se uspokojí ve stejné skupině jako jistina pohledávky, ale podle samostatného pořadí určeného skutečnostmi vymezenými v ust. § 337c odst. 5 OSŘ. Žalovaný navrhl rozsudek okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání poukázal na rozhodnutí K. s. v H. K. pod sp. zn. 25Co 249/2005, ve kterém byla otázka, zda se – při obdobném vymezení zajištěné pohledávky jako v tomto případě – zástavní právo vztahuje jen na jistinu či i na příslušenství, rozhodnuta ve shodě s argumentací žalobce uvedenou v nynějším řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčeném rozsahu (§ 212 OSŘ), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 OSŘ – za souhlasu účastníků), přezkoumal rovněž řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podaným odvoláním nebyl napaden výrok rozsudku okresního soudu označený I. v části, v níž byla žaloba částečně zamítnuta, který proto nabyl samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 159, § 206 odst. 2, § 212 OSŘ). Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud zjistil úplně a řádně skutkový stav (ust. § 6, § 120, § 153 odst. 1 OSŘ), provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v ust. § 132 OSŘ (ostatně v tomto smyslu rozsudku okresního soudu ničeho nevytýká ani odvolatel) a na základě správně zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím závěrům právním. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, které s ohledem na odvolací námitky pouze doplňuje způsobem níže uvedeným. Podle ust. § 155 odst. 1 OZ zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Podle ust. § 267a odst. 1 věty prvé OSŘ návrhem podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, nemovitostí a podniku. Podle ust. § 337c odst. 1 OSŘ podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty uspokojují postupně podle těchto skupin – pod písmenem: c/ pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemeně nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou (§ 336a odst. 1 písm. c/ ); - pod písmenem f/ ostatní pohledávky. Odvolatel především zpochybňuje výklad smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 4.12.1997 podaný okresním soudem, a to jejího ustanovení o uzavření smlouvy k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 700.000,- Kč včetně příslušenství. Žalovaný je názoru, že slovní spojení „včetně příslušenství“ znamená, že sjednané zástavní právo se týká i příslušenství zajištěné pohledávky. Naproti tomu okresní soud dané ustanovení smlouvy vyložil tak, že zástavní právo je sjednáno k zajištění pohledávky věřitele ve výši 700.000,- Kč, přičemž tato částka v sobě obsahuje i příslušenství. Odvolací soud pokládá výklad okresního soudu za správný, odpovídající ust. § 266 obchodního zákoníku a § 35 OZ. Slovo „včetně“ předcházející slovu „příslušenství“ je předložkou, popř. příslovcem, a vyjadřuje, že slovo „příslušenství“ je nutno brát dohromady s předtím uvedenou číslovkou. Význam slova „včetně“ (ať již v podobě příslovce či předložky) se vykládá následovně: „se započtením, započitatelně, včítajíc, počítaje v to“. Při jazykovém výkladu tohoto slova je možno vyjít z toho, že se poprvé objevilo v českém jazyce ve formě přídavného jména „včetný“, jako synonymum pro přídavné jméno „započitatelný“. V částce 700.000,- Kč je tedy obsaženo i příslušenství pohledávky a daná částka tak limituje zajištění závazku zástavním právem v tom smyslu, že zástavním právem není zajištěna pohledávka, či její příslušenství nad částku 700.000,- Kč. Výklad podaný okresním soudem pak odpovídá i zásadě, že případné nejasnosti ve smlouvě jdou k tíži tomu, kdo smlouvu formuloval (výklad contra preferentem, či ambiguitas contra stipulatorem est). Další odvolací námitka se týká posouzení povahy výše citovaného ustanovení § 155 odst. 1 věty druhé OZ v tom smyslu, zda se jedná o ustanovení povahy kogentní, či dispozitivní; zda tedy lze sjednat zajištění pohledávky zástavním právem bez současného zajištění jejího příslušenství, popř. zda lze zajistit zástavním právem pouze příslušenství pohledávky do určité výše. Při posouzení povahy daného ustanovení OZ je nutno vyjít z ust. § 2 odst. 3 OZ, podle kterého účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Normy soukromého práva jsou zásadně normami dispozitivního charakteru, což platí zejména pro oblast práva závazkového. V něm se uplatňuje zásada autonomie vůle, smluvní volnosti, účastníci těchto právních vztahů jsou svobodní ve svém individuálním rozhodování. V případě pochybností, zda má určité ustanovení OZ povahu dispozitivní či kogentní, je upřednostňován závěr, že má povahu dispozitivní (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, strana 41). Při posuzování povahy ust. § 155 odst. 1 věta druhá OZ je nutno především vyjít z úvahy, že zástavní právo je institutem zajišťovacím. Je věcí smluvní volnosti účastníků závazkového vztahu, zda k této formě zajištění závazku přistoupí. Není rozumného důvodu pro to, aby účastníkům závazkového vztahu bylo vnucováno, že se jimi sjednané zástavní právo musí týkat i příslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3 OZ), pokud jejich vůle k takovému zajištění výslovně nesměřuje, resp. pokud projeví vůli, že příslušenství pohledávky nemá být zástavním právem zajištěno, či má být zajištěno pouze v určitém rozsahu. V posuzované věci zástavní právo zajišťuje pohledávku žalovaného do výše 700.000,- Kč, v to počítaje i příslušenství pohledávky. Účastníci závazkového vztahu tedy projevili vůli v tom směru, zda a v jakém rozsahu má být příslušenství pohledávky zajištěno. Ustanovení § 155 odst. 1 věta druhá OZ se zde tudíž neuplatní. Odvolací soud z důvodů výše uvedených rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčených výrocích (resp. v odvoláním napadeném rozsahu výroku označeného I. a v závislém výroku nákladovém označeném II.) podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ. V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, který se ubránil odvolání žalovaného a kterému tak vzniklo právo na náhradu nákladů v řízení účelně vynaložených. Tyto náklady jsou dány odměnou advokáta žalobce ve výši 4.500,- Kč (§ 8, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), jednou paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění), to vše zvýšeno o 19% daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem (§ 137 odst. 3 OSŘ). Odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení v souhrnné výši 5.712,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže N. s. Č. r. jako soud dovolací dospěje k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V takovém případě je dovolání nutno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozsudku k N. s. v B. prostřednictvím O. s. v J. ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci. V H. K. dne 4. ledna 2008 předseda senátu