Rozhodčí nález není vykonatelný, byl-li doručen opatrovníku účastníka ustanovenému zaměstnancem společnosti zajišťující pro rozhodce administrativně technické služby, nikoli rozhodcem, jenž měl spor rozhodovat.

25Co 32/2008 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxxa soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx v exekuční věci oprávněného xxx a. s., IČ: xxx, se sídlem v xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem v xxx, proti povinnému xxx, RČ: xxx/xxx, bytem v xxx, zastoupeného xxx, advokátkou v xxx, pro částku 14.828,94 Kč s příslušenstvím, o nařízení exekuce, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. března 2007, č. j. 7Nc 4108/2007-3, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že s e z a m í t á návrh na nařízení exekuce podle rozhodčího nálezu rozhodce xxx, ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. H/2006/08845, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 14.828,94 Kč s úrokem ve výši 100,- Kč a smluvní pokutou ve výši 171,06 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 12.892,46 Kč a k úhradě nákladů této exekuce. II. Oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi xxx, se sídlem Exekutorského úřadu ve xxx, náklady exekuce ve výši 7.735,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením nařídil exekuci podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. xxx, xxx, ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. H/2006/08845, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 14.828,94 Kč s úrokem ve výši 100,- Kč a smluvní pokutou ve výši 171,06 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 12.892,46 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny (bod I. výroku usnesení okresního soudu); provedením exekuce pověřil JUDr. xxx, soudního exekutora Exekutorského úřadu xxx, se sídlem ve xxx (bod II.) a povinnému uložil omezení, týkající se dispozic s jeho majetkem (bod III.). Proti usnesení podal odvolání povinný. V žádosti o prodloužení lhůty k doplnění odvolání povinný uvedl, že jeho zdravotní stav (mentální způsobilost) mu neumožňuje odstranit vady odvolání bez pomoci. S ohledem na to požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce za účelem doplnění odvolání. Povinný ve svém podání ze dne 23. 8. 2007 dodal, že je od 16. 6. 2006 ubytován v Azylovém domě pro muže – xxx v xxx. Trvalé bydliště má sice formálně hlášeno na adrese xxx, ke dni 31. 5. 2003 však ukončil dohodou nájem k bytu na uvedené adrese a byt vyklidil. Dne 17. 8. 2007 byl u Okresního soudu v xxx podán návrh na zbavení, příp. omezení způsobilosti k právní úkonům povinného. Dále povinný namítal, že o rozhodčím řízení nebyl nijak informován. V rozhodčím řízení mu byl ustanoven opatrovník pro doručení, byť se od 16. 6. 2006 prokazatelně zdržuje v Domě xxx - na tuto adresu tedy mohl být o probíhajícím rozhodčím řízení vyrozumíván. V této souvislosti povinný zpochybňoval pravomocnost rozhodčího nálezu sp. zn. H/2006/08845 ze dne 4. 1. 2007. Namítal, že vykonávané rozhodnutí není exekučním titulem, neboť mu nebylo řádně doručeno. Dále povinný uvedl, že smlouva, kterou uzavřel s oprávněným, je dle jeho názoru neplatná. Přitom odkazoval na svůj zdravotní stav (psychický), který přetrvává již několik let – není přechodného rázu. Smlouvu povinný učinil v dušení poruše, která jej činila k tomuto úkonu neschopným. Předmět smlouvy – chladničku zn. Elektrolux nikdy nevlastnil. Neplatnost smlouvy nemohl v rozhodčím řízení namítnout, neboť o existenci rozhodčího řízení nebyl informován, dozvěděl se o něm až v souvislosti s doručením usnesení o nařízení exekuce. Ke svým osobním poměrům povinný doplnil, že nemá žádný majetek, jeho jediným příjmem je částečný invalidní důchod, pro svůj psychický stav není schopen sám se živit. Povinný se svým odvoláním, posouzeným podle jeho obsahu, domáhal usnesení okresního soudu změnit tak, že návrh na nařízení exekuce bude zamítnut. Oprávněný se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě (§ 201, a contr. § 202 občanského soudního řádu, dále jen „OSŘ“), se v posuzované věci nejprve zabýval otázkou, zda byly či nebyly splněny podmínky předvídané v ust. § 44 odst. 10 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v platném znění (dále jen „EŘ“), stanovící, že neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce dle EŘ soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá exekuční návrh v tom směru, zda exekuční titul, jehož exekuce je navrhována, byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda vymáhané právo není prekludováno; způsob provedení exekuce zákon ponechává exekutorovi, který v tomto směru není vázán exekučním návrhem. Právě (a jen) z tohoto vymezeného rámce může odvolatel obecně formulovat odvolání, obsahující vymezení konkrétních (právně relevantních) tvrzení významných z hlediska posuzování podmínek pro nařízení exekuce. Typickou odvolací obranou osoby povinné tak může být zpochybňování exekučního titulu (z hlediska formálních či materiálních náležitostí) a v rámci této skupiny odvolacích námitek pak mohou být odvolací výtky postaveny např. na tvrzení, že oprávněným předložený exekuční titul nemá po právu takovou vlastnost, poněvadž nebyl povinnému – zákonem předepsaným způsobem – doručen. I když odvolací argumentace povinného - uvedená v jím sepsaném odvolání - není formulačně zcela precizní potud, jak by jí nepochybně bylo použito kupř. osobou znalou práva, krajský soud i přesto nemá žádné pochybnosti (posuzováno z hlediska celkového obsahu podání povinného) o tom, že povinný – vedle jinak bezpředmětných tvrzení – také zpochybňuje vykonatelnost předmětného exekučního titulu, jenž mu nebyl doručen (skutečnost, že povinný zřejmě nevěděl, že v rozhodčím řízení mu byl ustanoven opatrovník, je v tomto směru – rozuměj z pohledu posuzování přípustnosti odvolání - bezvýznamná, nikoliv však již z hlediska posuzování věcné správnosti napadeného rozhodnutí exekučního soudu). Vzhledem k tomu, že nebyly krajským soudem zjištěny důvody pro odmítnutí odvolání ve smyslu ust. § 44 odst. 10 in fine EŘ a odvolání povinného bylo shledáno přípustným ve smyslu ust. § 204 odst 1 OSŘ, přezkoumal odvolací soud usnesení okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 OSŘ), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání povinného je důvodné. Z rozhodčího spisu rozhodce JUDr. xxx, se sídlem xxx, sp. zn. H/2006/08845, vyplývá, že vykonávaný rozhodčí nález byl (kromě zástupce oprávněného) doručen Mgr. xxx, xxx. Ten byl ustanoven opatrovníkem povinnému (v postavení žalovaného) Správcem Seznamu rozhodců JUDr. xxx usnesením ze dne 6. 12. 2006 sp. zn. H/2006/08845 poté, co o jmenování opatrovníka „pro přijímání písemností“ požádala JUDr. xxx, rozhodce. Exekuční titul (vykonávaný rozhodčí nález) nebyl v rozhodčím řízení doručen povinnému, byl doručen opatrovníku. Soudní praxe dospěla k závěru, že rozhodčí nález není vykonatelný, byl-li doručen opatrovníku účastníka, jehož ustanovil zaměstnanec společnosti zajišťující pro rozhodce administrativně technické služby, nikoliv rozhodce, jenž měl spor rozhodovat; je pak irelevantní, pokud takový způsob ustanovení opatrovníka obsahuje ujednání sporných stran (srov. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 10. 2006, sp. zn . 10Co 759/2006, přístupné v informačním systému ASPI). V posuzované věci nebyl opatrovník povinnému v rozhodčím řízení ustanoven rozhodcem. Rozhodčí nález tak ve smyslu ust. § 28 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění, nebyl povinnému jako účastníku rozhodčího řízení vůbec doručen. Exekuční titul tedy není vykonatelný. Odvolací soud z důvodů výše uvedených podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Za situace, kdy oprávněný nebyl úspěšný se svým návrhem na nařízení exekuce, mu byla uložena povinnost nahradit náklady této exekuce soudnímu exekutorovi (§ 52 odst. 1 EŘ a § 142 odst. 1 OSŘ). Při stanovení výše těchto nákladů vyšel odvolací soud z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. II. ÚS 160/06, týkajícího se obdobné věci, Tyto náklady jsou dány odměnou exekutora ve výši 3.000,- Kč (§ 11 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, v platném znění), paušální náhradou výdajů ve výši 3.500,- Kč (§ 13 odst. 1 téže vyhlášky), to vše navýšeno o 19% daň z přidané hodnoty. Odvolací soud uložil oprávněnému povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce v souhrnné výši 7.735,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 OSŘ). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 OSŘ. V řízení před soudy obou stupňů byl úspěšný povinný, který se ubránil návrhu oprávněného na nařízení exekuce. V řízení však žádné náklady nevynaložil, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné odvolání. Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které je nutno podat do lhůty dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky se sídlem v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či nařízení exekuce. V Hradci Králové dne 8. dubna 2008 předseda senátu