Škoda způsobená pádem stožáru veřejného osvětlení je škodou způsobenou provozní činností subjektu, který veřejné osvětlení provozuje.

25Co 336/2008 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce P S, nar. xxx, bytem xxx, proti žalovanému T s města J, se sídlem xxx, zastoupenému JUDr. xxx advokátem se sídlem xxx, za účasti K p a.s. xxx se sídlem xxx, jako vedlejším účastníkem na straně žalované, o náhradu škody, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 30.5.2008, č.j. 7C 34/2007-117, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 59.178,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, p o t v r z u j e . II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 29.166,50 Kč, m ě n í tak, že v této části se žaloba zamítá. III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 17.014,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta. IV. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před okresním soudem ve výši 26,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v xxx náklady řízení ve výši 2.744,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v xxx náklady řízení ve výši 1.352,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 88.344,50 Kč (výrok I). Zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení dalších 88.344,50 Kč (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobce i žalovaného zavázal povinností nahradit České republice Okresnímu soudu v xxx náklady řízení ve výši 4.574,- Kč (výrok V). Šlo o žalobu, ve které žalobce tvrdil, že stožár veřejného osvětlení, které provozuje žalovaný, spadl 18.1.2007 na jeho automobil zaparkovaný v ulici xxx v xxx. Důvodem pádu byl havarijní stav stožáru. Škodu vyčíslil na 118.356,- Kč, které zaplatil za opravu automobilu a 58.330,- Kč, které uhradil za pronájem náhradního automobilu v době od 20.1.2007 do 15.7.2007. Žalovaný se bránil tím, že pád stožáru nezavinil, protože stožár nevykazoval takové vady, v důsledku kterých by spadl. Namítal, že pád stožáru byl zapříčiněn nadměrným poryvem větru při orkánu Kyrill. Navíc žalovaný parkoval na místě, kde bylo stání zakázáno. Okresní soud uzavřel, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu podle § 420a občanského zákoníku. Žalovaný jako příspěvková organizace města xxx vznikl mimo jiné i za účelem oprav a údržby vyhrazených elektrických zařízení – veřejného osvětlení. Žalovaný neprokázal, že by pád stožáru byl zapříčiněn nadměrným poryvem větru při orkánu Kyrril. Okresní soud vyšel ze znaleckého posudku Ing. M, podle kterého i korozí oslabený stožár mohl odolat i většímu náporu větru. Stožár o síle trubky 2 mm, by měl odolat větru zhruba 270 km/hod. Stožár však spadl již při rychlosti větru 90 km/hod., což znamená, že trubka musela mít v místě zlomu výrobní vadu, např. šev, bublinu apod. Znalec vycházel ze zprávy společnosti S s.r.o., která měřila úbytek materiálu korozí a přihlédl i k tomu, že ostatní stožáry v okolí větrem poškozeny nebyly. Znalec nemohl zlomený stožár ohledat, protože žalovaný jej již dříve zlikvidoval. Podle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu v xxx 18.1.2007 vítr dosahoval v nárazech rychlosti 79,2 – 90 km/hod. Okresní soud však přijal obranu žalovaného, že žalobce parkoval svůj automobil na zakázaném místě. Jednalo se o zónu označenou dopravními značkami IP 26a - obytná zóna, kde je stání povoleno pouze na místech označených jako parkoviště. Příjezdová komunikace, kde žalobce parkoval, není jako parkoviště označena. Tento závěr pak nemůže změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl za přestupek postižen. Podle názoru okresního soudu je tímto dána spoluúčast žalovaného na vzniklé škodě ve smyslu § 441 občanského zákoníku. Okresní soud dodal, že žalobci nelze klást k tíži skutečnost, že automobil dal opravit až za půl roku po vzniku škody. Žalobce totiž čekal na výsledek soudního sporu a domníval se, že se věc vyřeší v kratší době. Do července bylo auto ve stavu neschopném k používání a žalobci svědčí i nárok na náhradu nájemného, které zaplatil za náhradní vozidlo. V odvolání proti výroku I a závislým výrokům III, IV a V žalovaný zcela odmítal svoji odpovědnost. Uváděl, že žalobce parkoval na zakázaném místě a kdyby zde neparkoval, škoda by mu vůbec nevznikla. Okresnímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil vliv orkánu Kyrill. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 6.4.2007 vyplývá, že v době pádu stožáru mohla být rychlost větru daleko vyšší než 90 km/hod. Poukázal na urbanistické a geografické uspořádání místa, kde došlo k pádu a dovozoval, že právě zde mohla být síla větru vyšší. Podle jeho názoru tomu svědčí i strhané střechy v okolí. Ke znaleckému posudku znalce Ing. M uvedl, že vada materiálu, z kterého byl stožár vyroben, zjištěna nebyla. Znalec neměl možnost stožár ohledat, ale vyšel ze zprávy společnosti S s.r.o., podle které sloup měl vydržet rychlost i 100 km/hod. Sloup byl totiž běžně opotřebený a bez vad. V souladu s technickými normami sloupy pravidelně kontroloval a rovněž z toho důvodu není dána jeho odpovědnost. Dále namítal, že okresní soud žalobci nesprávně přisoudil i náhradu nájemného za dobu od 20.1.2007 do 15.7.2007. Žalobce měl opravit vozidlo dříve a nárok na náhradu mu svědčil jen za dobu, kdy bylo auto v opravě. Navrhl rozsudek okresního soudu v napadených mezích změnit tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Vedlejší účastník se ztotožnil s odvolacími námitky žalovaného a vyzdvihl, že žalobcův nárok na náhradu škody spočívající v zaplacení nájemného za půjčené auto nemůže být důvodný. Tento nárok by mohl být dán pouze za dobu opravy, znaleckého šetření apod. Navrhl nepravomocné části rozsudku okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Ve vyjádření k odvolání se žalobce ztotožnil s rozsudkem a navrhl jeho potvrzení. Odmítl, že by škoda vznikla i tím, že parkoval na zakázaném místě. Pouze příslušný správní orgán mohl rozhodnout o tom, že došlo k přestupku, což se nestalo. Je proto třeba ctít presumpci jeho neviny. Ani městská policie, která se dostavila na místo, neshledala jeho pochybení. Žádná značka na místě umístěna nebyla. Zpráva odboru města xxx je neobjektivní, protože město je zřizovatelem žalovaného. V místě nehody nemohl být poryv větru silnější, protože jde o místo chráněné vyššími budovami. Žalovaný likvidací sloupu znemožnil jeho zkoumání znalcem a znalec musel vycházet ze zpráva společnosti S s.r.o. Vozidlo ponechal 5 měsíců v původním poškozeném stavu, protože neměl finance na jeho opravu a dále proto, aby mohl vozidlo ohledat soudní znalec. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích, v nichž se odvolatel jeho přezkumu domáhal, přezkoumal i řízení, které tomuto rozsudku předcházelo a shledal, že odvolání je částečně důvodné. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu způsobenou na jeho automobilu pádem stožáru veřejného osvětlení. Jde o odpovědnost provozovatele podle § 420a občanského zákoníku, tzn. že žalovaný odpovídá bez ohledu na zavinění (úmysl, nedbalost), vznikla-li škoda v přímé souvislosti s provozní činností. Žalovaný jako příspěvková organizace města provozuje osvětlení ve městě a je provozovatelem ve smyslu § 420a občanského zákoníku. Objektivní odpovědnosti podle tohoto ustanovení se mohl žalovaný zprostit zcela nebo jen částečně pouze ze dvou důvodů předvídaných v ustanovení § 420a odst. 3 občanského zákoníku. Musel by prokázat, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného – žalobce. Žalovaný neoznačil takové důkazy, z kterých by bylo možno učinit bezpečný a spolehlivý závěr, že k pádu stožáru došlo v důsledku orkánu Kyrill. Z žádného z důkazů nevyplývá, že by v daném místě poryv větru přesáhl rychlost 90 km/hod. Soudní znalec Ing. V M učinil závěr, že stožár měl odolat větru o síle 106,8 km/hod. a obvykle by měl vydržet sílu větru až 270 km/hod. K pádu došlo buď v důsledku lokální vady materiálu (bublina, šev) nebo celkové horší kvality bezešvé trubky, z které byl vyroben. Tomuto nasvědčuje i to, že ve stejném období nebyl v bezprostředním okolí jiný stožár poškozen. Žalovaný proto odpovídá žalobci za škodu na vozidle spočívající v nákladech na opravu. Tím, že žalobce parkoval v zákazu, spoluzavinil škodu, k čemuž okresní soud přihlédl a přisoudil jednu polovinu z tohoto nároku. Nešlo však o spoluzavinění ve smyslu § 441 občanského zákoníku, ale podíl na škodě způsobené zakázaným jednáním žalobce podle § 420a odst. 3 občanského zákoníku. Tato skutečnost neodůvodňovala plné vyvinění žalovaného, protože samotným stáním automobilu v zákazu by k popsané škodě nedošlo. Odvolací soud však přisvědčil námitce žalovaného a vedlejšího účastníka, že žalobci nelze přisoudit nárok na náhradu nákladů vynaložených na pronájem náhradního automobilu. Tento nárok by byl důvodný pouze po dobu opravy, popř. znaleckého zkoumání. Po žalovaném nelze požadovat, aby hradil škodu za dobu jinou. Do opravy však žalobce dal vozidlo až 15.7.2007 a tentýž den ukončil nájem náhradního vozidla. K opravě měl přistoupit dříve, popř. nechat sám automobil znalecky zkoumat. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I v části o zaplacení 59.178,- Kč za opravu vozidla jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.) a jinak tento výrok v části o zaplacení nájemného ve výši 29.166,50 Kč změnil tak, že žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Výrok o náhradě řízení mezi účastníky před okresním soudem vychází z ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení před okresním soudem byla částka 176.689,- Kč. Z této částky bylo přisouzeno žalobci 59.178,- Kč, což představuje jeho 33% úspěch v řízení. Žalovaný z tohoto důvodu zaznamenal úspěch ve výši 67%. Odečtením míry úspěchu žalobce od míry úspěchu žalovaného vychází, že žalovaný a vedlejší účastník mají právo na náhradu nákladů v rozsahu 34%. Náklady žalovaného v řízení před okresním soudem představují odměnu ve výši 37.340,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4. vyhl. č. 484/2000 Sb.), 5 náhrad hotových výdajů po 300,- Kč za převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u tří jednání okresního soudu (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradu jízdného ve výši 690,- Kč ze sídla advokáta k poslednímu jednání okresního soudu a zpět. K těmto částkám náleží advokátovi 19% daň z přidané hodnoty. Konečně žalovaný vynaložil zálohu na znalečné ve výši 3.000,- Kč. Náklady žalovaného před okresním soudem proto dosáhly částky 50.040,- Kč, z kterých 34% představuje sumu 17.014,- Kč. Vedlejší účastník před okresním soudem vynaložil na jízdné své zaměstnankyně 78,- Kč, z kterých 34% představuje částku 26,- Kč. Okresní soud vynaložil na znalečné jmenovanému znalci 10.096,- Kč. Žalobce i žalovaný však jako zálohu na znalečné zaplatili po 3.000,- Kč. Náklady státu proto dosáhly částky 4.096,- Kč. Odvolací soud náhradovou povinností v rozsahu 33% zatížil žalovaného /1.352,- Kč/ a v rozsahu 67% žalobce /2.744,- Kč/ (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. V odvolacím řízení žalobce v převážné míře uspěl, avšak práva na náhradu nákladů se vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není ani dovolání přípustné, ledaže Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V takovém případě by bylo možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v xxx. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V Hradci Králové dne 12. listopadu 2008 předseda senátu