Podílový spoluvlastník nepotřebuje souhlas ostatních podílových spoluvlastníků k podání žádosti stavebnímu úřadu o provedení změny účelu stavby.

Číslo jednací: 25Co 447/2006 - 131 ROZSUDEK K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců Mgr. M. L. a Mgr. M. P. ve věci žalobkyně JUDr. J. H., narozené xxx, bytem P., K.2526, zastoupené JUDr. M. Č., advokátem se sídlem P., H. 27, proti žalovanému Ing. M. H., bytem P., Z. M. 1886, zastoupenému JUDr. Z. K., advokátkou se sídlem J., Š. 842, o udělení souhlasu za žalovaného k podání žádosti o změnu účelu stavby, k odvolání žalobkyně proti rozsudku O. s. v J. ze dne 24. 4. 2006, č. j. 9C 39/2005-40, t a k t o : I. Soudkyně O. s. v J. JUDr. D. Š. n e n í vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. II. Změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud udělil za žalovaného souhlas ke změně účelu stavby před dokončením – adaptaci garáže a hospodářských místností na st.p.č. 55/2 v katastrálním území B., obci S. P., na stavbu pro rekreaci, se n e p ř i p o u š t í . III. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 6.345,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud udělil za žalovaného souhlas k podání žádosti o změnu účelu stavby – adaptaci garáže a hospodářských místností na parcele č. 55/2 v katastrálním území B., obci S. P., a to z garáže a z hospodářských místností na rekreační domek. V souvislosti s tím žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7.645,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitostí. Nejde však o žalobu podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku, protože žalobou není požadováno, aby soud rozhodl o hospodaření se společnou věcí za situace, kdy se o tom spoluvlastníci nedohodli. Žalobkyně rovněž netvrdí, že by byla přehlasovanou spoluvlastnicí, která by žádala, aby o důležité změně rozhodl soud podle § 139 odst.3 občanského zákoníku. Žalobkyni jde pouze o nahrazení souhlasu žalovaného k podání žádosti stavebnímu úřadu a žalobou nesleduje prosadit konkrétní způsob hospodaření se společnou věcí nebo změnu na ní. Žalobkyně navíc nesouhlas žalovaného pouze předpokládá, věc s ním neprojednala a ani mu nevysvětlila, o jaké stavební změny jde. K podání žádosti o změnu účelu stavby stavebnímu úřadu žalobkyně souhlas žalovaného nepotřebuje, protože v tomto žádání není nikterak omezena. Právo svými žádostmi a návrhy se obracet na státní orgány či úřady zakotvuje článek 2 odst. 3 a článek 36 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně je sama způsobilá svoji případnou kvalifikovanou žádostí vyvolat příslušné stavební řízení, v němž stavební úřad bude zjišťovat i stanovisko žalovaného jako účastníka řízení. V odvolání žalobkyně namítala, že okresní soud nepostupoval tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení. První nařízené jednání nesprávně odročil na žádost zástupkyně žalovaného a následující jednání na její žádost nikoliv. Nepřijal její včasnou a řádnou omluvu, kterou mu zaslala elektronickou poštou 23. 4. 2006 ve 21:11 hodin. Tehdy zjistila, že náhle onemocněla její dcera a požádala o odročení. Okresní soud nařídil jednání na 8 hodin ráno, přestože věděl, že ona musí cestovat z P. Okresní soud ji v rozporu s občanským soudním řádem nepoučil o právu namítat podjatost, jeho protokol o jednání z 24. 4. 2006 je neplatný, protože je zde údaj o tom, že se jí dostalo poučení. Navíc se nemohla vyjádřit k návrhům a důkazům. Okresní soud rovněž porušil zásadu rovnosti, protože na rozdíl od žalovaného jí nevyslechl jako účastnici řízení. Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku nepřípustně přihlížel k lékařské zprávě, která mu byla doručena až po vyhlášení rozsudku. Rozsudek považovala za nepřezkoumatelný pro rozpory v závěrech a navíc postrádající náležitosti předvídané v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud podle jejího názoru řádně neodůvodnil ani výši nákladů řízení. Důvod její žaloby byl patrný a měl-li okresní soud jiný názor, měl postupovat podle § 43 o.s.ř. Poukázala i na rozpory v obraně žalovaného. V doplnění odvolání žalobkyně dále rozebrala, že rozestavěný objekt byl od prvopočátku budován s úmyslem užívat jej k rekreačním účelům a žalovaný jako podílový spoluvlastník odmítá udělit souhlas ke změně účelu stavby. Za nepravdivé označila tvrzení žalovaného, že jej o souhlas nežádala a měla za zřejmé, že k dohodě mezi podílovými spoluvlastníky nedojde. Navrhla, aby odvolací soud připustil změnu žaloby tak, že nově požadovala udělit za žalovaného souhlas ke změně účelu stavby před dokončením, a to adaptaci garáže a hospodářských místností na stavební parcele 55/2 v katastrálním území B., obec S. P., na stavbu pro rekreaci. Žalobkyně současně vznesla námitku podjatosti vůči soudkyni O. s. v J. JUDr. D. Š. Tuto námitku odůvodňovala tím, že jmenovaná soudkyně porušila řadu ustanovení občanského soudního řádu. Navíc považovala za nevhodné, že zástupkyně žalovaného sídlí v budově okresního soudu. Dovozovala, že všichni soudci okresního soudu mají k advokátce vztah, pro který nejsou schopni věc nestranně projednat. Odvolávala se na rozhodovací praxi Ústavního soudu České republiky a dovozovala, že je evidentní, že vztah soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude soudkyně schopna nezávisle a nestranně rozhodovat. Navrhla, aby JUDr. D. Š. a ostatní soudci okresního soudu byli z důvodu jejich vztahu k advokátce žalovaného vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci. U jednání odvolacího soudu zástupce žalobkyně uvedl, že podle § 106 zákona č.183/2006Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že nerozhodl-li příslušný stavební úřad o žádosti o vydání stavebního povolení, respektive o rekolaudaci ve lhůtě 40 dnů od zahájení správního řízení, je žádosti vyhověno. Položil otázku, zda v daném případě nebrání rozhodnutí věci soudu překážka věci rozsouzené. Rozhodnutí o odvolání žalobkyně ponechala na úvaze odvolacího soudu. Ve vyjádření k odvolání se žalovaný ztotožnil s rozsudkem okresního soudu a navrhl jeho potvrzení. Uvedl, že žaloba trpěla neurčitostí, protože změna stavby v ní nebyla řádně specifikována připojenou dokumentací, rozpočtem a dalšími doklady, které by nezaměnitelným způsobem žádanou změnu konkretizovaly. Podotkl, že okresní soud v tomto směru vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, leč neúspěšně. Probíhající spor kromě toho postrádá jakýkoliv smysl s přihlédnutím k okolnosti, že účastníci přibližně 15 let vedou spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Odvolací soud se předně zabýval vznesenou námitkou podjatosti, a to pouze ve vztahu k jmenované soudkyni, protože na tomto řízení se ostatní soudci okresního soudu, vůči kterým žalobkyně vznesla rovněž námitku podjatosti, žádným způsobem nepodíleli. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Z citovaného ustanovení vyplývá, že poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především na příbuzenském nebo jemu obdobném vztahu, vztahu přátelském či zjevně nepřátelském a podobně. Nic takového však žalobkyně ve své námitce podjatosti neuvádí. Důvodem vyloučení soudce nemůže být okolnost, že zástupkyně žalovaného má sídlo advokátní kanceláře v budově soudu. Soudkyně okresního soudu JUDr. D. Š. má podle svého vyjádření k advokátce žalovaného neutrální vztah. Občanský soudní řád v ust. § 14 odst. 4 výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Okolností vzbuzující pochybnosti o nepodjatosti soudkyně konečně není ani to, že jednání nařídila na 8.00h. Krajský soud proto rozhodl, že soudkyně O. s. v J. JUDr. D. Š. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci (§ 16 odst.1 o.s.ř.). Odvolací soud dále nepřipustil navrženou změnu žaloby. Žalobkyně až touto změnou žaloby, kterou uplatnila v odvolacím řízení, požaduje, aby soud rozhodl o hospodaření se společnou věcí podle § 138 odst.2 občanského zákoníku. Jedná se tak o zcela nový nárok, který před okresním soudem neuplatnila. Podle § 216 odst.2 o.s.ř. však v odvolacím řízení nový nárok uplatnit nelze. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení předcházející a shledal, že odvolání není důvodné. Odvolací soud souhlasí se skutkovými i právními závěry okresního soudu, pro stručnost odkazuje na rozsudek okresního soudu a jeho odůvodnění. Žaloba splňovala požadavky stanovené ust. § 79 odst.1 o.s.ř. a netrpěla neurčitostí v žalobním žádání. Žalobkyně uvedla, jaký projev vůle žalovaného by měl soud nahradit. Rozsudek splňuje požadavky předvídané v ust. § 157 odst.2 o.s.ř., řízení, které tomuto rozsudku předcházelo netrpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dalšími vadami popsanými v ust. § 219a o.s.ř. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud dodává, že její žaloba nesměřovala k rozhodnutí podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku. Podání žádosti stavebnímu úřadu nelze považovat za hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst.2 občanského zákoníku. Žalobkyně nepotřebuje souhlas žalovaného k podání takové žádosti stavebnímu úřadu. Až v průběhu stavebního řízení by stavební úřad zkoumal stanovisko žalovaného jako účastníka řízení ve smyslu § 118, § 105 až § 107 a případně podle § 114 odst.3 zákona č.183/2006Sb., o územním pánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Dána není překážka věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. ani překážka věci zahájené ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř. Existence stavebního řízení nemůže být překážkou ve smyslu těchto ustanovení. Okresní soud ve věci jednal dne 24. 4. 2006 v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně proto nemůže úspěšně namítat, že se jí nedostalo poučení, která u tohoto jednání okresní soud poskytl. K tomuto jednání byla žalobkyně řádně předvolána, když předvolání převzala 17. 3. 2006. K jednání se následně nedostavila. Elektronickým podáním, které postrádalo elektronický podpis, pozdě večer před jednáním, požádala o odročení. Okresnímu soudu nelze vytýkat, že k této elektronické nepodepsané žádosti nepřihlížel. Okresní soud nepochybil ani při stanovení náhradové povinnosti podle § 142 odst.1 o.s.ř. a výši nákladů dostatečným způsobem odůvodnil. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s. ř. V odvolacím řízení žalovaný zcela uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů. Jde o odměnu jeho advokátky ve výši 4.000,- Kč (§ 7 písm. e) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), 300,-Kč - náhradu hotových výdajů souvisejících s účastí advokátky u odvolacího jednání podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, 632,-Kč - jízdné advokátky ze sídla její advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět podle § 157 odst.4 zákoníku práce a náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100,- Kč podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku n e n í ani dovolání přípustné, ledaže Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V takovém případě by bylo možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u O. s. v J. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V H. K. dne 30. ledna 2008 předseda senátu