Nárok na rodičovský příspěvek nelze postihnout exekucí ( výkonem rozhodnutí) přikázáním pohledávky.

25Co 447/2007 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce H C a.s. se sídlem xxx, IČ: xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalované ČR – ÚP v xxx se sídlem xxx, o zaplacení 14.784 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 24.5.2007, č.j. 12C 64/2006-23, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I m ě n í tak, že žaloba se žádostí, aby žalovaná byla uznána povinnou vyplatit pohledávku povinné M B, r.č. xxx, bytem xxx, ve výši 14.784 Kč, která povinné náležela vůči žalované z titulu nároku na výplatu rodičovského příspěvku za dobu od dubna do července 2006, a to k rukám soudního exekutora JUDr. I O, Exekutorský úřad xxx, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyplatit pohledávku povinné M B, r.č. xxx, bytem xxx, v částce 14.784 Kč, která povinné náležela vůči žalované z titulu nároku na výplatu rodičovského příspěvku za období měsíců dubna až července 2006, a to k rukám soudního exekutora JUDr. I O, Exekutorský úřad xxx (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalovanou k tomu, aby nahradila žalobci náklady v částce 13.559,10 Kč (výrok II). V neposlední řadě vrátil žalobci přeplatek soudního poplatku v částce 740 Kč (výrok III). Okresní soud vzal za prokázané, že Okresní soud v xxx usnesením ze dne 11.11.2005, č.j. 3Nc 4387/2005-3 nařídil exekuci podle platebního rozkazu Městského soudu v xxx ze dne 12.1.2004, č.j. 28Ro 1517/2003-5 k uspokojení pohledávky žalobce (oprávněného) v částce 33.377,48 Kč s příslušenstvím, jakož i pro náklady předcházejícího řízení v částce 12.720 Kč a pro náklady exekuce. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. I O. Exekucí je postižen majetek posléze jmenované povinné. Usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 31.12.205. Pověřený soudní exekutor vydal dne 30.1.2006 pod č.j. 111EX 7227/25-13 exekuční příkaz, kterým nařídil exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky – dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově a které náleží povinné od žalované. Soudní exekutor přikázal žalované, aby po doručení exekučního příkazu zadržela pohledávku povinné. Uložil žalované povinnost vyplatit pohledávku následujícího dne poté, co obdrží vyrozumění, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci. Exekuční příkaz nabyl právní moci dne 9.3.2006. Žalovaná v pozici poddlužníka pohledávku žalobci nevyplatila. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že rodičovský příspěvek jakožto dávka státní sociální podpory, která není vyplácena jednorázově, je postižitelný výkonem rozhodnutí (exekucí) přikázáním pohledávky. Oporu pro svůj závěr hledal v ustanovení § 317 odst. 2 o.s.ř., jež zařazuje mezi pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí (exekuci) z dávek státní sociální podpory vyplácených podle zvláštního zákona (rozuměj zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZSSP“) pouze dávky poskytované jednorázově. Logicky pak musí platit (argument a contrario), že dávky státní sociální podpory vyplácené opakovaně výkonu rozhodnutí (exekuci) přikázáním pohledávky podléhají. Okresní soud v tomto směru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2007 sp.zn. 20Cdo 341/2006. Argumentoval i změnou právní úpravy, kdy novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 113/2006 vložila do ustanovení § 299 o.s.ř. nový odstavec 4, který výslovně zapověděl provádění výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávek ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově. To znamená, že teprve až od účinnosti zmíněné novely nebylo lze výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky provést. Proti rozsudku se odvolala žalovaná, přičemž brojila vůči výroku o věci samé. Byla zajedno se soudem prvního stupně v názoru, že i rodičovský příspěvek lze ve smyslu ustanovení § 317 odst. 2 o.s.ř. postihnout výkonem rozhodnutí (exekucí). Zaujala však stanovisko, že výkon rozhodnutí (exekuce) tu nelze provést přikázáním pohledávky. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2007 sp. zn. 20Cdo 341/2006 není případný, neboť dovolací soud se jednak zaobíral exekuovatelností příspěvku na bydlení, a jednak dovodil, že opětující se dávky státní sociální podpory sice podléhají výkonu rozhodnutí (exekuci), ale již neuzavřel, že jediným možným způsobem výkonu rozhodnutí je přikázání pohledávky. Rodičovský příspěvek je svojí povahou dávkou nahrazující odměnu za práci a jako takový podléhá výkonu rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy (§ 299 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31.3.2006). Žalovaná žádala, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Žalobce se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Přednesl, že do účinnosti novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 113/2006 Sb., tj. do 31.3.2006, nebyla pro exekuci přikázání pohledávky prováděnou na rodičovském příspěvku povinného v zákoně žádná překážka, na čemž se shodovala tehdejší právní teorie i praxe. Zákonodárce pojímal rodičovský příspěvek až do dne 31.3.2006 jako dávku vyplácenou bez závislosti na výši příjmu rodiče, tj. umožňující rodiči vedle vyplácení této dávky rovněž pracovat a mít jiný příjem za zákonem daných podmínek. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas, že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek v mezích odvolání, a aniž by nařídil ústní jednání (§ 212 věta první, § 214 odst. 3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání bylo opodstatněné. Úkojné právo oprávněného, získané při nuceném uskutečňování jeho práva výkonem rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky povinného, kterou má proti svému dlužníku (dlužníku povinného jinak nazývanému „poddlužník“), opravňuje oprávněného zasáhnout do právního vztahu mezi dlužníkem povinného a povinným a po splnění zákonem předepsaných podmínek uspokojit se z pohledávky povinného (§ 315 o.s.ř.). Přikázáním pohledávky oprávněnému nedochází z hlediska hmotného práva ke změně věřitele. Povinnost poddlužníka platit přímo oprávněnému má svůj základ jen v procesním právu; je výrazem nuceného výkonu práva, kterým se zasahuje do závazkového vztahu povinného a poddlužníka. Jestliže poddlužník nevyplatí oprávněnému řádně a včas pohledávku (tj. poté, kdy mu ve smyslu § 314a odst. 2 nebo § 314b odst. 1 a 3 tato povinnost vznikla), je oprávněný zákonem zmocněn vlastním jménem tuto pohledávku vymáhat. Tzv. poddlužnická žaloba, kterou zákon svěřuje oprávněnému, vychází z procesní aktivní legitimace oprávněného (Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář.elektronické vydání). Sluší se připomenout, že jak usnesení o nařízení exekuce, tak i exekuční příkaz nařizující exekuci přikázáním pohledávky povinné za žalovanou, zde byly vydány před dnem účinnosti novely občanského soudního řádu provedeném zákonem č. 113/2006 Sb., tj. přede dnem 1.4.2006 (čl. VII zák. č. 113/2006 Sb.). Podle čl. IV bodu 2. tudíž platí, že pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, který byl pravomocně nařízen přede dnem nabytí účinnosti zákona a který postihuje dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, se použijí dosavadní právní předpisy. Ode dne 1.4.2006, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 113/2006, výslovně platilo, že výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky (§ 299 odst. 4 věta druhá o.s.ř., čl. III zák. č. 113/2006 Sb.). Odvolací soud sdílí názor žalované, že i před uvedeným datem, bez explicitní právní úpravy, nebylo lze provést výkon rozhodnutí (exekuci) ohledně rodičovského příspěvku přikázáním pohledávku. Rodičovský příspěvek tu bylo možno podřadit pod pojem příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci ve smyslu ustanovení § 299 odst. 1 o.s.ř. Výčet příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci a na které se použijí podle § 299 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31.3.2006 při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, byl příkladmý (viz. slovo „zejména“). Mezi jiné příjmy, které zákon nezmiňuje, patří mimo jiné právě rodičovský příspěvek. Rodičovský příspěvek se řadí k dávkám státní sociální podpory (§ 2 písm. b/ bod 1., § 30 - § 32 ZSSP). Je to dávka, která svým způsobem nahrazuje odměnu za práci. Podle právní úpravy účinné do 31.3.2006 nárok na rodičovský příspěvek náležel rodiči, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečoval alespoň o jedno dítě do 4 let věku nebo do 7 let věku, šlo-li o dítě, které bylo dlouhodobě zdravotně postiženo nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené (§ 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Jestliže rodič celodenně pečuje o dítě, nemůže zároveň vykonávat výdělečnou činnost, za kterou by pobíral odměnu za práci, tudíž rodičovský příspěvek tuto odměnu za práci nahrazuje. Z toho pak lze dovodit, že rodičovský příspěvek jako dávka státní sociální podpory může podléhat z jednotlivých způsobů výkonu rozhodnutí (exekuce) jen výkonu rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy. Legislativní trendy završené přijetím novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 113/2006 Sb., která výslovně vyloučila možnost provádění výkonu rozhodnutí (exekuce) ohledně opětujících se dávek státní sociální podpory, tedy i rodičovského příspěvku, přikázáním pohledávky (§ 299 odst. 4 věta druhá o.s.ř.), se zjevně přiklání na stranu závěru, že ani přede dnem 31.3.2006 nebylo lze realizovat výkon rozhodnutí (exekuci) ohledně rodičovského příspěvku přikázáním pohledávky. Odvolací soud se tak přihlásil ke své konstantní rozhodovací praxi (srov. např. usnesení ze dne 10.8.2006, sp. zn. 21Co 380/2006). Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek změnil tak, že poddlužnickou žalobu v plném rozsahu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalované, která v řízení před soudy obou stupňů uspěla a které by tak svědčilo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.), náklady dle obsahu spisu nevznikly, nebylo uvedené právo přiznáno žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. V Hradci Králové dne 30. září 2008 předseda senátu