Pokud zhotovitel dílo řádně dokončil, je objednatel povinen ho převzít, i když nebyl vyhotoven zápis o předání a převzetí díla, předtím ve smlouvě o dílo sjednaný.

25Co 448/2007-110 U S N E S E N Í K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců Mgr. M. L. a Mgr. M. P. ve věci žalobkyně H. S, spol. s r. o., se sídlem v J., P. 995, zastoupené Mgr. J. T., advokátem v M. B., L. 1049, proti žalovaným: 1/ J. I., narozenému xxx, bytem v J., R.45, zastoupenému JUDr. T. S., advokátem v P., S. 60, 2/ I. K., narozené xxx, bytem v J., K. J. 52, o zaplacení 601.342,- Kč s příslušenstvím a o zaplacení 610.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku O. s. v J. ze dne 6. dubna 2007, č. j. 12C 74/2006-83, t a k t o : I. Odvolání žalobkyně proti výroku označenému III. rozsudku okresního soudu se o d m í t á . II. Ve výrocích označených I., II., IV., V. a VI. se rozsudek okresního soudu z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí 1. a 2. žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 601.342,- Kč s přesně vymezeným úrokem z prodlení (bod I. výroku rozsudku okresního soudu); žalobkyni uložil povinnost zaplatit 1. žalovanému částku 610.000,- Kč s přesně uvedeným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II.); dále zamítl vzájemný návrh v části, ve které se 1. žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 610.000,- Kč od 30. 8. 2006 do 10. 9. 2006 (bod III.); žalobkyni uložil povinnost zaplatit 1. žalovanému na nákladech řízení částku 61.797,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1. žalovaného (bod IV.); 2. žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod V.) a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – O. s. v J. do tří dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek za vzájemný návrh ve výši 350,- Kč (bod VI.). Okresní soud vyšel z toho, že mezi účastníky byla 12. 10. 2004 uzavřena smlouva o dílo, kterou se žalobkyně zavázala zhotovit výstavbu rodinného domu a žalovaní se zavázali zaplatit cenu díla ve výši 3,324.000,- Kč bez DPH. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že dílo bylo řádně předáno a že jí vznikl nárok na doplatek ceny díla ve výši 500.000,- Kč (podle čl. III. smlouvy o dílo). Žalobkyně splnila jen jednu z kumulativně dohodnutých podmínek, a to vydání kolaudačního rozhodnutí. Nedošlo však k protokolárnímu předání díla včetně vyhotovení zápisu o odstranění vad a nedodělků. Je nesporné, že na předmětném díle byly provedeny další vícepráce (elektrorozvody, zemní práce, úprava povrchů a další), ani zde však žalobkyně neprokázala, že by tyto vícepráce byly žalovanými v souladu se smlouvou o dílo (jeho čl. II. bod 2.) odsouhlaseny a že by byl uzavřen smlouvou předpokládaný dodatek. Žalovaným nadto nebyly doručeny faktury ohledně ceny víceprací. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle ust. § 631 občanského zákoníku (dále jen „OZ“), když žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla, které dosud řádně nebylo předáno, a když nebylo prokázáno objednání víceprací. Okresní soud neprovedl žalobkyní navrhované důkazy svědeckými výpověďmi, kterými mělo být prokázáno tvrzení, že si žalovaní ústně objednali vícepráce. Smlouva o dílo byla totiž uzavřena písemně a ve stejné formě měly být uzavřeny i její dodatky. Existence ústní dohody by tak byla irelevantní. Nedůvodná je námitka žalobkyně, že v průběhu výstavby si účastníci konkludentně zavedli praxi, která nekorespondovala smlouvě o dílo. Zde okresní soud poukázal na ust. § 40 odst. 2 OZ a na výslovnou dohodu účastníků v čl. IX. smlouvy o dílo, podle kterého mohly být dodatky smlouvy uzavírány pouze písemně, a to pod sankcí neplatnosti. Z konkludentního chování účastníků tedy nelze dovozovat změnu písemně uzavřené smlouvy o dílo. Pro případ prodlení s dokončením a předáním díla se ve smlouvě žalobkyně zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 10.000,- Kč za každý den prodlení. Při posouzení tohoto nároku uplatněného 1. žalovaným ve vzájemné žalobě vyšel okresní soud z ust. § 544 OZ. Při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty soud prvního stupně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33Odo 236/2005. V posuzované věci nebylo doposud dílo řádně předáno, vzájemná žaloba 1. žalovaného na zaplacení smluvní pokuty byla proto shledána důvodnou. Žalobkyně je v prodlení s předáním díla od 1. 8. 2005, přičemž 1. žalovaný požadoval smluvní pokutu pouze za 61 dnů prodlení. Rozhodnutí o úrocích z prodlení odůvodnil okresní soud ust. § 517 odst. 2 a § 563 OZ. Výrok o nákladech řízení opřel o ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a rozhodnutí o povinnosti zaplatit soudní poplatek o ust. § 4 písm. h/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Okresnímu soud vytýkala neúplnost zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Uvedla, že okresní soud se striktně držel textu smlouvy o dílo, a to zejména v otázce protokolárního předání díla. Okresní soud přitom vzal za prokázané, že dílo bylo zkolaudováno. Předpokladem kolaudace je však dokončení díla (jinak stavební úřad nevydá kolaudační rozhodnutí). Navíc je nesporné, že 1. žalovaný stavbu normálně užívá a bydlí v ní od srpna r. 2005. Okresní soud se nijak nezabýval otázkou, zda měl 1. žalovaný právo odmítnout převzetí díla, zda tedy existovaly vady bránící předání a převzetí díla. Pouhé odmítnutí podpisu předávacího protokolu ze strany 1. žalovaného by podle okresního soudu mohlo vést ke vzniku jeho nároku na smluvní pokutu a k tomu, že by postavený rodinný dům měl zcela zadarmo. První žalovaný by tedy nemusel doplatit smluvenou cenu díla, přestože je 1. žalovaným užíváno. To vše je zjevně v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně v této souvislosti poukázala na ust. § 39 OZ. Okresní soud vzal za nesporné, že ze strany žalobkyně byly provedeny určité vícepráce. Nepřiznal však právo na jejich zaplacení s tím, že nebyly objednány. Jedná se zde o bezdůvodné obohacení na straně žalovaných, neboť 1. žalovaný potvrdil, že dané práce byly provedeny a nebyly zaplaceny. Je třeba posoudit přiměřenost stanovené ceny víceprací s ohledem na časové a místní podmínky. I v tomto směru hodlala žalobkyně provádět dokazování výslechem svědků pánů V. a P. Okresní soud měl žalobkyni poučit o povinnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy k nim. Vytýkaný rozpor s dobrými mravy se týká i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně zdůraznila, že se domáhala legitimního nároku na doplacení ceny díla a ceny víceprací. Její žaloba však byla z čistě formálních důvodů zamítnuta, aniž by se okresní soud zabýval principem spravedlnosti. Vždyť žalobkyně provedla dílo, které bylo zkolaudováno a je dlouhodobě a bez potíží užíváno. Pouze z důvodu odmítnutí podpisu 1. žalovaného na protokolu o předání díla jsou zde objednateli přiznány zcela nepřiměřené nároky. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. První žalovaný navrhl ve svém vyjádření k odvolání rozsudek okresního soudu potvrdit. Okresní soud nijak nepochybil, pokud důvodnost nároků uplatněných žalobkyní a 1. žalovaným posuzoval podle smlouvy uzavřené mezi účastníky, přičemž tuto smlouvu vyhotovovala sama žalobkyně. V dané smlouvě si účastníci v souladu s ust. § 563 OZ a se zásadou smluvní volnosti sjednali dobu splnění (splatnosti). Žalobkyní zmiňovaná kolaudace stavby byla pouze jednou z podmínek pro úhradu ceny díla zhotoviteli. Z existence kolaudačního rozhodnutí nelze dovozovat řádné předání stavby a začátek plynutí záruční doby, které stavební úřad v kolaudačním řízení nijak neověřuje. Předání díla a řádnost tohoto předání je pouze a jen věcí smluvních stran, resp. jejich ujednání. Nedůvodná je i námitka žalobkyně, že okresní soud se nezabýval existencí vad díla, které by bránily jeho převzetí a předání. Žalobkyně v tomto směru před okresním soudem nic netvrdila, a to i přes poučení podle ust. § 119a odst. 1 OSŘ. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaný odmítl podepsat předávací protokol. Sama žalobkyně soudu žádný předávací protokol nepředložila, neboť ten neexistuje, resp. žalovanému nebyl nikdy předložen k podpisu. Žalovaný připomenul, že v řízení namítal nedokončení díla ze strany žalobkyně ke dni 31. 7. 2005 a nepředání díla smluvně vymezeným způsobem, a to i přes opakované upomínky žalovaných. Okresní soud rozhodl správně o nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty. Je nutno odmítnout nově vznesenou námitku žalobkyní o rozporu s dobrými mravy. Poukaz žalobkyně na ust. § 39 OZ je v této souvislosti zcela nepřípadný. Důkazní návrhy žalobkyně směřovaly k prokázání jejího tvrzení o objednání víceprací ze strany žalovaných. Takové dokazování bylo zcela nadbytečné s ohledem na znění smlouvy. Dané důkazní návrhy neodůvodňovala žalobkyně způsobem, jakým je odůvodňuje ve svém odvolání. Nenavrhovala ani žádný důkaz k prokázání existence uvedených víceprací. Nové důkazní návrhy žalobkyní učiněné v odvolání jsou pak nepřípustné podle ust. § 119a odst. 1 a § 205a OSŘ. Žalobkyně je neochotná dostát své smluvní povinnosti k řádnému provedení a předání díla. Za této situace je nárok na zaplacení smluvní pokuty v souladu se smlouvou i s dobrými mravy. Druhá žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností odvolání žalobkyně proti výroku označenému III. rozsudku okresního soudu. Tímto výrokem byla vzájemná žaloba 1. žalovaného uplatněná vůči žalobkyni částečně (co do části požadovaného příslušenství) zamítnuta. Žalobkyně tak nemá právo na podání odvolání proti tomuto výroku, neboť jí tímto rozhodnutím nebyla způsobena žádná újma v jejích právech, ba naopak jí je takové rozhodnutí ku prospěchu (§ 201 OSŘ). Odvolací soud proto odvolání žalobkyně, pokud směřovalo proti výroku III. rozsudku okresního soudu, odmítl jako odvolání podané neoprávněnou osobou (§ 218 písm. b/ OSŘ). Po zjištění, že odvolání žalobkyně proti výrokům označeným I., II., IV., V. a VI. rozsudku okresního soudu bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, přihlížeje přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 OSŘ), při jednání (§ 214 odst. 1 OSŘ) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku. Nezbylo tak, než rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II., IV., V. a VI. zrušit a věc okresnímu soudu v tomto rozsahu vrátit k dalšímu řízení (§ 219a, § 221 odst. 1 písm. a/ OSŘ). Podle ust. § 631 OZ smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí. Podle ust. § 633 odst. 1 OZ zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení odpovídat této normě. Podle ust. § 634 odst. 2 věty prvé OZ není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla. Podle ust. § 650 odst. 1 věty prvé OZ objednatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho měsíce od jejího zhotovení. Pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku na doplacení ceny díla a stejně tak i nároku 1. žalovaného na zaplacení smluvní pokuty má v této věci zásadní význam otázka dokončení díla. Dokončení (zhotovení) díla je nutno vázat na provedení díla ve smyslu výše citovaného ust. § 633 odst. 1 OZ řádně (tedy bez vad), podle sjednané smlouvy o dílo a ve smluveném termínu. Z výše citovaného ust. § 650 OZ vyplývá pro objednatele povinnost zhotovené dílo převzít, přičemž za zhotovení díla se považuje moment, od kterého může být dílo užíváno v souladu s jeho účelovým určením, aniž by v užívání bránily zjištěné vady. Ustanovení § 650 OZ je kogentního charakteru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33Odo 171/2006). Není tedy rozhodující vyhotovení zápisu o předání a převzetí díla, byť by to bylo dohodnuto ve smlouvě o dílo. Důsledky nepřevzetí dokončeného díla ve vztahu k zaplacení ceny díla jsou zakotveny v ust. § 634 odst. 2 OZ, podle něhož je objednatel povinen zhotovené dílo zaplatit. Jinými slovy řečeno, pokud zhotovitel dílo řádně dokončil, není pro vznik povinnosti objednatele k zaplacení ceny díla rozhodující, zda byl vyhotoven zápis o předání a převzetí díla. Odvolací soud nemá důvod odchýlit se od těchto závěrů vyplývajících z ustálené soudní praxe (na tomto místě je možno zmínit kupř. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 33Odo 873/2002, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod C 1660 a publikovaný zároveň v časopise Soudní rozhledy, ročník 2004, č. 1, strana 21; dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 29Odo 416/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod C 1591, který lze vztáhnout na posuzovanou věc, byť se týkal vztahů obchodněprávních). Z tohoto hlediska má pro projednávanou kauzu zásadní důležitost posouzení otázky, zda a kdy žalobkyně jako zhotovitel dílo řádně dokončila (provedla). Samo nevyhotovení protokolu o předání a převzetí díla, zápisu o vadách a nedodělcích či neodsouhlasení faktury ze strany žalovaných by mohlo mít svůj význam toliko v případě, kdy by dílo nebylo dokončeno a kdy by tedy žalovaní měli důvod dílo nepřevzít. Z výše uvedeného ust. § 650 OZ totiž jinak vyplývá povinnost objednatele k převzetí zhotoveného díla. Tato povinnost není vázána na libovůli objednatele. Pokud tedy objednatel dílo nepřevezme, pak k tomu musí důvody. Okresní soud vycházel z odlišného právního názoru, když podle jeho úsudku neexistence zápisu o odevzdání a převzetí díla (coby formální náležitosti) vylučuje závěr o dokončení díla. S ohledem na výše uvedené však odvolací soud tento názor nesdílí. Odvolací soud nesouhlasí ani se závěry soudu prvního stupně, týkajícími se posouzení žalobního nároku na zaplacení tzv. víceprací, jejichž provedení je mezi účastníky řízení nesporným. Je pravdou, že smlouva uzavřená mezi účastníky vylučovala dohodu o tzv. vícepracích v ústní podobě. Pokud by taková dohoda byla uzavřena, pak by byla neplatná. To však bez dalšího neznamená, že tento žalobou uplatněný nárok je nedůvodný a ze strany žalobkyně neoprávněně žádaný. Základ tohoto nároku totiž nemusí být smluvní, může být i bezesmluvní. To ostatně uvedla žalobkyně již ve svém vyjádření k odporu ze dne 19. 1. 2007, ve kterém výslovně zmiňuje možnost právního posouzení tohoto nároku jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na výše uvedené závěry měl soud prvního stupně podle ust. § 118a OSŘ poučit účastníky o jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní - tedy žalobkyni měl poučit o její povinnosti tvrdit a prokázat dokončení díla, provedení tzv. víceprací a jejich hodnoty; žalované pak měl poučit o povinnosti tvrdit a prokázat důvody pro nepřevzetí díla. Nelze se přitom bez dalšího spokojit s ryze obecným a ničím nedoloženým tvrzením žalovaných (přesněji 1. žalovaného), že dílo nebylo dokončeno a že dosud trpí vadami či nedodělky. Okresní soud proto v dalším řízení podle ust. § 118a OSŘ vyzve účastníky k náležitému doplnění jejich tvrzení a k navržení důkazů potřebných k jejich prokázání. Při posuzování smluvní pokuty z hlediska její přiměřenosti je pak nutno vzít v úvahu nejen výši smluvní pokuty uplatněnou 1. žalovaným ve vzájemné žalobě v tomto řízení (tj. za období od 1. 8. 2005 do 30. 9. 2005). Sám 1. žalovaný tvrdí, že dosud k dokončení díla ze strany zhotovitele nedošlo. Nadále by tedy trval jeho nárok na zaplacení smluvní pokuty podle čl. VII. bod 1 smlouvy o dílo ve výši 10.000,- Kč denně (rozuměno za každý den prodlení žalobkyně s dokončením díla). V současné době by tak výše smluvní pokuty několikanásobně přesáhla cenu díla (k datu rozhodování odvolacího soudu by se hypoteticky jednalo o částku 9,200.000,- Kč). Za situace, kdy dílo bylo stavebním úřadem kolaudováno a zřejmě je ke svému účelu dlouhodobě užíváno, by pak stěží bylo možno dospět k závěru o adekvátnosti výše smluvní pokuty vzhledem k smluvní pokutou zajištěné povinnosti zhotovitele (§ 39 a § 3 odst. 1 OZ). Poznamenává se, že v občanskoprávních vztazích nelze uvažovat o moderaci smluvní pokuty, či o částečné neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. V novém rozhodnutí o věci okresní soud následně rozhodne i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 OSŘ). Závěrem odvolací soud dodává, že okresní soud neopomene 1. žalovaného vyzvat k zaplacení soudního poplatku z uplatněného vzájemného návrhu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V H. K. dne 6. února 2008 předseda senátu