Skutečnost, že stanovy spolku postrádají výslovnou úpravu svolávání valné hromady, nemůže sama o sobě vést k závěru, že kterákoli valná hromada nebyla a ani v budoucnu nebude s to přijmout rozhodnutí slučitelné se zákonem a stanovami. Právě s důrazem na povahu spolku v českém právním řádu není třeba lpět na rigidní úpravě této otázky ve stanovách spolku. Postačí, když je členská základna vyrozuměna o čase, místu a programu valné hromady s dostatečným časovým předstihem a takovým způsobem, který jednotlivým členům umožní zvážit potřebu své účasti a řádnou přípravu na jednání. Je-li jednání valné hromady takto svoláno, lze považovat oznamovací povinnost za splněnou.

U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobců a) xxxx, bytem xxx, b) Ing. xxx, bytem xxx, c) xxx, bytem xxx, d) xxx bytem xxx a e) xxx, bytem xxx, všech zastoupených Mgr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalované Jezdecké společnosti xxx, se sídlem xxx, jezdecký areál xxx, IČ: xxx, zastoupené Mgr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, o určení neplatnosti usnesení valné hromady občanského sdružení, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 8. 2007, č.j. 7C 266/2004-187, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí valné hromady ze dne 8. 8. 2004, kterými byly přijaty stanovy, změněno sídlo a zvoleny nové orgány Jezdecké společnosti xxx, IČ: xxx (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalovanou k tomu, aby nahradila žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, náklady ve výši 36.912,- Kč a aby nahradila státu jím zálohované náklady ve výši 172,- Kč (výrok II a III). Okresní soud vzal za prokázané, že dne 8. 8. se na xxx konala valná hromada žalovaného občanského sdružení. Valné hromady se zúčastnili xxx, MVDr. xxx, xxx, xxx, všichni žalobci, s výjimkou b) žalobce, a advokát Mgr. xxx. Ten v úvodu jednání prohlásil valnou hromadu za neplatnou, neboť ji svolali nečlenové žalovaného občanského sdružení. Poté spolu s přítomnými žalobci a xxx jednání opustil. Zůstavší osoby pokračovaly v jednání, přičemž se usnesly na změně stanov a sídla sdružení a zvolily výkonný výbor ve složení MVDr. xxx ve funkci předsedkyně, xxx ve funkci hospodářky a xxx v postavení tajemnice. Žalovaná, resp. její řídící orgány se pak nepostaraly o řádné a účinné zveřejnění výsledku valné hromady mezi členskou základnou. Žalobci se obrátili na soud se svojí určovací žalobou dříve, než uplynulo 30 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí valné hromady dozvěděli. Všichni žalobci byli v době, kdy se konala valná hromada, členy žalované. Valná hromada žalované byla dle čl. 3 Stanov usnášeníschopná, byla-li přítomna nadpoloviční většina členů přítomných na schůzi. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že žalobci podali žalobu před marným uplynutím 30-ti denní subjektivní propadné lhůty předvídané v ustanovení § 15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Přijal závěr, že stanovy trpí nejasností a neurčitostí ohledně svolávání valné hromady a její usnášeníschopnosti. Formulace usnášeníschopnosti valné hromady ve stanovách nedávala zcela jednoznačnou odpověď na otázku, za jakých podmínek (při jakém počtu členů sdružení) byla hromada usnášeníschopná. Stanovy pak postrádaly ustanovení, které by upravovalo režim svolání valné hromady. Dovodil, že za dané úpravy vnitřních poměrů žalované nebylo lze svolat valnou hromadu a přijmout usnesení (rozhodnutí) v souladu se zákonem. Proti rozsudku se odvolala žalovaná. Okresnímu soudu vytýkala, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že v důsledku toho spočívá jeho rozsudek na nesprávném právním posouzení věci. Zpochybnila závěr okresního soudu o členství žalobců vyjma a) žalobkyně xxx. Poznamenala, že její bývalý předseda xxx nikdy nepředložil ucelený seznam členů. Korespondence z počátku existence žalované nesvědčí o aktuálním členství žalobců xxx a xxx, a to i ve spojitosti s dopisem ze dne 23. 7. 1996 (ten byl předložen okresnímu soudu) nadepsaným „zápis z členské schůze Jezdecké společnosti xxx“, kde jsou za členy výboru označeny osoby odlišné od přípravného výboru, když tyto osoby současně nebyly uvedeny ani v jednom ze zápisu z valných hromad citovaných v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (strana 5, 2. odstavec). Zápis z valné hromady ze dne 18. 12. 2004 byl vyhotoven až po podání žaloby a tudíž nemůže svědčit o členství žalobců Ing. xxx a xxx. Posléze předestřená skutečnost vyplynula i z výpovědi svědkyně xxx. Rozhodnutí vzešlá ze sledované valné hromady nemohla být nezákonná pro neúplnost a neurčitost stanov. Žalovaná zdůraznila, že návrh na registraci žalované prošel řádným registračním řízením u Ministerstva vnitra České republiky s pozitivním výsledkem. Soudu nepřísluší posuzovat zákonnost stanov, nýbrž zákonnost rozhodnutí některého z orgánů občanského sdružení. Uvedla, že valná hromada byla řádně svolána, uskutečněna a byl z ní pořízen zápis. Žádala, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalobci se s napadeným rozsudkem ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas, že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek v mezích odvolání a dospěl k závěru, že odvolání bylo opodstatněné. Odvolací soud se v otázce namítaného zániku uplatněného práva v důsledku prekluze odkazuje na své předešlé zrušující usnesení ze dne 14. 2. 2007, č.j. 25Co 455/2006-164. Vzhledem k tomu, že od vydání označeného usnesení nedoznal skutkový stav žádných změn, je třeba uzavřít, že žalobci podali žalobu včas před vypršením 30-ti denní subjektivní propadné lhůty (§ 15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů). Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, pojímá spolky jako společenství soukromého práva, která jsou právnickými osobami sdružujícími primárně fyzické osoby s možnou druhotnou členskou účastí právnických osob. Spolky vycházejí z osobní korporativní podstaty nebo-li z personálního substrátu, který se projevuje v právní formě institucionálně organizovaného členství na principu dobrovolnosti, a je vyjádřen autonomním občanskoprávním projevem vůle stát se členem. Povahově je spojen se spolkovou samosprávou a vyplývá ze svobodného výkonu ústavně zaručeného politického či sociálního práva sdružovacího. V případě spolku se nejedná o nucené svazky – na rozdíl např. od většiny českých profesních komor veřejného práva s právní povahou veřejnoprávních korporací zájmové samosprávy. Je to jejich soukromoprávní povaha, jíž se naplňuje ústavně zaručené politické právo svobodně se sdružovat podle čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, to znamená, že založení těchto právnických osob je výsledkem svobodného projevu vůle zakladatelů, majícího právní formu zakladatelského právního aktu, jehož povaha je občanskoprávní. Spolky představují právnické osoby s personálním substrátem, jehož podstatou je členstvo. Princip členství, vycházející z dobrovolnosti osobního svazku, je základním právním principem těchto právnických osob soukromého práva. Pro spolky v pojetí zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, jsou mimo jiné společné následující pojmové znaky: a) založení společnosti vícestranným občanskoprávním úkonem, jímž je povahově pouze smlouva, za účelem institucionálního uplatnění společných zájmů (a často i schopností a dovedností členů) při relativní stálosti právní existence vzniklého tělesa, b) odloučenost od státu, jež je ústavně zaručena a která se promítla zejména v tom, že stát vznik těchto společností jako právnických osob nepřipouští ani jinak svým rozhodnutím, vyplývajícím ze správního nebo soudního uvážení, nepovoluje, pouze je administrativně registruje, c) potencionální způsobilost k zákonnému pověření určitým posláním soukromoprávním nebo veřejnoprávním, ať již ve skupinovém zájmu profesním, anebo v zájmu obecném či veřejném, d) dobrovolnost členství, svoboda jeho vzniku, trvání i zániku a zákonný osobní členský princip, z něhož se dovozuje právní povaha těchto společností jako sdružení osob (korporací), nikoli sdružení majetku, e) princip členské samosprávy, do níž stát nesmí nijak zasahovat, neboť mu to zakazuje ústavní princip odluky soukromoprávních korporací spolkového práva od státu, f) právo člena na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánů společnosti, které je v rozporu se zákonem nebo stanovami, popř. jiným vnitřním předpisem společnosti, g) smírčí (rozhodčí) pravomoc společnosti, resp. jejího podle stanov příslušného orgánu, která by se vztahovala jen na spory vyplývající z právního vztahu společnosti a členů, pokud se týkají výkonu členství (členských práv a povinností vůči společnosti), h) založení společnosti za jiným účelem než podnikáním (Telec, I.: časopis Právní rádce, 3/98, str. 34, Telec, I.: časopis Právní praxe v podnikání, 2/98, str.1). Z obsahu spisu vyšlo najevo, že praxe v přijímání nových členů žalované se nesla v benevolentním, liberálním duchu, který nijak nevybočoval z rámce vymezeného stanovami. Soud prvního stupně si opatřil dostatek skutkových zjištění, která ho opravňovala k přijetí závěru, že všichni žalobci se stali členy žalované a že jimi byli před konáním sledované valné hromady. Skutečnost, že stanovy žalované postrádají výslovnou úpravu svolávání nejvyššího orgánu sdružení – valné hromady, sama o sobě nemůže vést k závěru, že kterákoli valná hromada nebyla a v budoucnu ani nebude s to přijmout rozhodnutí slučitelné se zákonem a stanovami. Právě s důrazem na povahu spolku v českém právním řádu (viz shora) není třeba lpět na rigidní úpravě této otázky ve stanovách spolku. Postačí, když je členská základna vyrozuměna o čase, místu a programu jednání dotčeného orgánu spolku s dostatečným časovým předstihem a takovým způsobem, který jednotlivým členům umožní zvážit potřebu své účasti a řádnou přípravu na jednání. Je-li jednání dotčeného orgánu spolku takto svoláno, lze považovat oznamovací povinnost za splněnou. I když lze připustit, že na úpravu usnášeníschopnosti valné hromady žalované ve stanovách nelze pohlížet jako na úpravu šťastnou, závěr soudu prvního stupně o bezvýjimečné neusnášeníschopnosti kterékoli valné hromady žalované nelze pro jeho kategoričnost přijmout. Uvedený závěr by totiž přivodil zcela fatální následky nejen pro smysluplné fungování žalované, ale i pro její samotnou existenci. Kdyby totiž kdykoli v budoucnosti se nehodlal smířit člen či skupina členů žalované s rozhodnutím valné hromady, mohl by s očekávaným úspěchem podat žalobu na určení rozporu rozhodnutí valné hromady se zákonem a stanovami podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud uzavřel, že valná hromada žalované je dle jejích stanov usnášeníschopná za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny všech jejích členů a že k přijetí usnesení (rozhodnutí) je zapotřebí souhlasu prosté nadpoloviční většiny přítomných členů. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se v závislosti na svých právních závěrech nezabýval při zjišťování skutkového stavu věci skutečnostmi, pro něž žalobci považovali rozhodnutí sledované valné hromady za nesouladné se zákonem a stanovami, tj. nesplnění oznamovací povinnosti při svolání valné hromady a nezpůsobilost valné hromady přijmout usnesení (rozhodnutí) s ohledem na počet přítomných členů, překročilo by doplnění dokazování meze odvolacího řízení (§ 213 odst. 4 o.s.ř.). Odvolací soud proto přezkoumávaný rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Okresní soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci i o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V Hradci Králové dne 20. února 2008 předseda senátu