O příděl obci ve smyslu § 2a odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. jde i tehdy, jestliže je v přídělové listině jako přídělce uveden Československý stát - místní národní výbor obce.

26Co 133/2008 Rozsudek Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. Ing. xxx ve věci žalobce města SnU, se sídlem městského úřadu xxx, xxx, zastoupeného Mgr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalovanému PFČR, se sídlem xxx, o určení vlastnického práva k pozemkům, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 15. října 2007, č.j. 8C 31/2006-107, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemků č. parc. xxx, xxx a xxx v katastrálním území M. Okresní soud rozhodl pouze o části předmětu řízení. Předmětem žaloby byl dále též pozemek č. parc. xxx nacházející se v tomtéž katastrálním území, o němž, jakož i o nákladech celého řízení, si okresní soud vyhradil právo rozhodnout později. Okresní soud vyšel ze zjištění, že pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí, jejich vlastníkem je Česká republika a nacházejí se ve správě žalovaného. Dne 17.4.1952 byla vydána na základě dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. přídělová listina, na jejímž základě byly pozemky přiděleny přídělci. Jako přídělce byl uveden Československý stát – Místní národní výbor DM. Na základě těchto zjištění dospěl okresní soud k závěru, že vlastníkem pozemků se stala podle § 2a odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. (o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí) obec SnU, která je právním nástupcem obce DM. Na podporu svého rozhodnutí okresní soud uvedl, že po 1.1.1950 obce nemohly vlastnit žádný majetek. Příslušná obec či národní výbor proto nemohly být označeny jako přídělce. Z tohoto důvodu byl v přídělové listině jako přídělce uveden Československý stát – Místní národní výbor DM s tím, že tento národní výbor přidělené nemovitosti spravoval. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný a v jeho prospěch též vedlejší účastník, který vystupoval na jeho straně. V obou odvoláních bylo shodně namítáno, že v daném případě nemůže jít o příděl obci, když je jako přídělce v přídělové listině uveden Československý stát. Tehdejší právní úprava počítala též s tzv. komunálním vlastnictvím. Jednalo se např. právě o takovou část národního majetku, která sloužila obyvatelstvu obce. Pokud by šlo o příděl do komunálního vlastnictví, byla by jako přídělce uvedena obec či její národní výbor, nikoli však stát. Jelikož však byl jako přídělce označen Československý stát, nemohlo se jednat o příděl obci ve smyslu § 2a odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které mu předcházelo, a to z důvodů v odvolání uvedených (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), i z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Jedinou sporou otázkou mezi účastníky bylo, zda pozemky uvedené v přídělové listině byly přiděleny obci tak, jak to má na mysli zák. č. 172/1991 Sb. Jádro problému spočívalo v tom, zda nemovitosti byly přiděleny obci, či státu. Na první pohled by se řešení této otázky dalo nalézt v úvaze, že stát sám sobě nemohl nic přidělovat, případně že by takový postup postrádal jakéhokoli smyslu. Tak jednoduchá situace ovšem není, neboť např. podle § 2 odst. 1 písm. e/ dekretu prezidenta republiky č. 28 z roku 1945 mohl o příděl půdy požádat pro zajišťování veřejných účelů též stát. Obecně tedy nebylo možné vyloučit, že přídělcem půdy mohl být také stát. Odvolací soud je však – podobně jako soud okresní – toho názoru, že v daném případě nebyl přídělcem pozemků stát, nýbrž obec DM (jehož právním nástupcem je v současné době obec SnU). V době přídělu platila Ústava Československé republiky vyhlášená ústavním zákonem č. 150/1948 Sb. Podle článku X. Ústavy jsou nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích, okresech a krajích a strážcem práv a svobod lidu národní výbory. Podle § 149 odst. 2 Ústavy části národního majetku, které nejsou celostátního významu a slouží veskrze nebo převážně obyvatelstvu některého správního celku (obce, okresu, kraje), mohou být v rukou svazků lidové správy (komunální vlastnictví). Podle ust. § 156 Ústavy hospodářství svazků lidové správy vedou národní výbory. Podle § 1 zák. č. 279/1949 Sb. (o finančním hospodaření národních výborů), je finanční hospodaření národních výborů určováno úkoly vyplývajícími z jejich postavení vykonavatelů státní moci. Podle ust. § 29 zák. č. 279/1949 Sb. národní výbor spravuje národní majetek svěřený do jeho správy, jímž je i majetek svazku lidové správy. Z výše uvedených právních předpisů, které považuje odvolací soud pro posouzení této věci za rozhodné, vyplývají následující skutečnosti. Majetek, který sloužil obci, byl v rukou svazku lidové správy (v tzv. komunálním vlastnictví). S takovým majetkem hospodařil národní výbor. Národní výbor byl nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích. Národní výbor nevykonával žádnou jinou moc než státní. Komunální vlastnictví je typem vlastnictví. Nejedná se o subjekt vlastnického práva. I komunální vlastnictví bylo vlastnictvím národním a jeho subjektem nebyla obec ani národní výbor, nýbrž stát. Subjektem tohoto vlastnického práva nebyl ani svazek lidové správy, neboť svazek lidové správy nebyl nadán právní subjektivitou. Právní subjektivitu neměly v této době ani obce. Majetek proto nebylo možné přidělit ani obci, ani svazku lidové správy a konečně ani národnímu výboru jako takovému, neboť ani ten neměl svou vlastní právní subjektivitu. Odvolací soud je z výše uvedených důvodů přesvědčen, že mezi převedením majetku na stát – národní výbor a na národní výbor není žádný rozdíl. Národní výbor byl vždy orgánem státní správy a nikdy nespravoval jiný než národní majetek. Obce jako samostatné právní subjekty neexistovaly a národní výbor tedy nemohl představovat jejich orgán. Nemohl tedy existovat žádný majetek obcí, který by byl spravován národním výborem. Za dané situace v přísném slova smyslu nemohl být žádný majetek obcím přidělen. Nejbližším možným řešením byl právě takový postup, že za přídělce byl označen Československý stát spolu s národním výborem působícím v příslušné obci. S tím ostatně počítá i ust. § 2a odst. 3 písm. a/ zák. č. 172/1991 Sb., v němž je uvedeno, že obce prokáží existenci přídělu mj. přídělovou listinou svědčící právě příslušnému národnímu výboru působícímu na území obce. Ze všech výše uvedených důvodů má odvolací soud za to, že pozemky byly přiděleny ve smyslu shora citovaného zákona právnímu předchůdci žalobce. Rozsudek okresního soudu, který jeho žalobě na určení vlastnictví k pozemkům vyhověl, je proto správný. Odvolací soud jej jako takový potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Závěrem se sluší připomenout, že v předchozích fázích řízení vystupoval na straně žalovaného vedlejší účastník xxx, s.r.o. se sídlem xxx. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 27.5.2008 vedlejší účastník oznámil, že z řízení vystupuje. Tímto oznámením účast vedlejšího účastníka v řízení skončila a odvolací soud s ním v dalším průběhu řízení jako s účastníkem již nezacházel. Vzhledem k tomu, že rozsudek okresního soudu v části, v níž byl odvolacím soudem přezkoumáván, byl pouze rozsudkem částečným, bude okresní soud ve zbývající části v řízení pokračovat. Z těchto důvodů odvolací soud nerozhodl o nákladech odvolacího řízení, neboť o těchto nákladech rozhodne až v konečném rozhodnutí okresní soud. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v xxx dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Hradci Králové dne 5. června 2008 předsedkyně senátu