I v rámci řízení o žalobě na odporovatelnost ( § 42a ObčZ) může soud nařídit předběžné opatření pro obavu, že výkon rozhodnutí by byl ohrožen. Za výkon rozhodnutí lze v takovém případě považovat postup věřitele ve smyslu § 42a odst. 4, část věty před středníkem ObčZ.

U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce xxx, se sídlem xxx, Tortola, Britské Panenské ostrovy, reg. číslo xxx, zastoupeného xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalovaným 1) xxx, narozenému xxx, bytem xxx, a 2) xxx, narozené xxx, bytem xxx, oběma zastoupeným JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, o odporovatelnost právního úkonu, k odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. prosince 2007, č. j. 14C 170/2007-35, t a k t o : Usnesení okresního soudu s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením nařídil okresní soud předběžné opatření, jímž zakázal žalovaným na jiného převést, zatížit nebo pronajmout ve výroku blíže specifikované nemovitosti, které jsou v jejich vlastnictví. Okresní soud tak rozhodl na základě zjištění, že nemovitosti byly na žalované převedeny kupní smlouvou uzavřenou dne 21. 8. 2006 mezi nimi jako kupujícími a xxx jako prodávajícím. Žalobce má přitom vůči xxx pohledávku ve výši 25.000.000,- Kč a na tuto částku byl též vydán Městským soudem v xxx(nikoli Městským úřadem v xxx, jak patrně omylem uvedl okresní soud) dosud nepravomocný směnečný platební rozkaz. Okresní soud se zřetelem k těmto okolnostem dospěl k závěru, že žalobce osvědčil svoji pohledávku za xxx. Zároveň je odůvodněna obava, že by výkon rozhodnutí mohl být v budoucnu ohrožen, pokud by došlo k dalšímu převodu nemovitostí, případně k jejich zatížení právem třetí osoby. Návrhu na nařízení předběžného opatření proto vyhověl. Proti usnesení okresního soudu podali odvolání žalovaní. Namítali, že nejsou splněny podmínky § 42a obč. zák., tedy že žalobce neosvědčil skutečnosti, které jsou rozhodné pro jeho úspěch ve věci samé. Směnečný platební rozkaz, vydaný proti xxx, nenabyl dosud právní moci. xxx nepřevedl nemovitosti s úmyslem zkrátit věřitele. Důvodem převodu byl jeho nepříznivý zdravotní stav, který mu znemožňuje hospodaření na nemovitostech. Nemovitosti představují spolu dohromady zemědělskou farmu. Převod či obdobné nakládání s nemovitostmi by navíc podléhalo souhlasu České spořitelny, v jejíž prospěch jsou nemovitosti zastaveny. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že listinami předloženými soudu osvědčil, že xxx po doručení směnečného platebního rozkazu převedl sporné nemovitosti na žalované. Žalovaní jsou ve vztahu k dlužníkovi xxx osobami blízkými a jejich úmysl zkrátit věřitele se presumuje. Existenci pohledávky za xxx osvědčil žalobce směnečným platebním rozkazem, byť dosud nepravomocným. Jednání xxx nese všechny znaky právního úkonu učiněného v neprospěch věřitele. Časová souvislost mezi doručením směnečného platebního rozkazu a odporovaným právním úkonem je natolik zjevná, že lze těžko hledat motivaci k převodu nemovitostí ve zhoršení zdravotního stavu dlužníka xxx. To platí tím spíše, že dlužník převedl ve stejném časovém období další nemovitosti na žalovaného 1). Odporovat právnímu úkonu lze pouze vůči osobě, které z odporovaného úkonu vznikl prospěch. Pokud by došlo k převodu nemovitostí na další osoby, byl by žalobce zbaven možnosti domoci se uspokojení své pohledávky prodejem sporných nemovitostí. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V daném případě žalobce osvědčil, že má vůči xxx pohledávku ve výši 25.000.000,- Kč. Zároveň prokázal, že xxx se zbavuje majetku za okolností, které navozují dojem, že je veden snahou ztížit vymahatelnost práva žalobce. Nejde jen o souvislost časovou, ale též o průvodní okolnosti, na něž poukazuje žalobce. Za takové okolnosti lze považovat zejména to, že podstatná část kupní ceny byla uhrazena zápočtem, přičemž zbývající část kupní ceny má být zaplacena ve splátkách rozvržených na 10 let. Prodávajícímu xxx bylo zřízeno právo věcného břemene, podle něhož může nemovitosti doživotně užívat. Žalobce kromě toho poukazuje na to, že skutečná cena prodávaných nemovitostí je několikanásobně vyšší než cena sjednaná. Nemovitosti se totiž nacházejí v atraktivní rekreační oblasti v Podkrkonoší. Kupní smlouva byla uzavřena 21. 8. 2006, tedy v časové souvislosti s vydáním směnečného platebního rozkazu zavazujícího xxx k zaplacení 25.000.000,- Kč. Tento směnečný platební rozkaz byl vydán 23.6. 2006. Ze všech těchto okolností dospívá i odvolací soud k závěru, že úmysl xxx zkrátit žalobce je osvědčen. Podle ustanovení § 42a odst. 1 obč. zák. může být věřitel s žalobou na odporovatelnost úspěšný, jen pokud má vůči dlužníku vymahatelnou pohledávku. Podle ustálené soudní praxe se za vymahatelnou pohledávku považuje pohledávka přiznaná pravomocným rozhodnutím soudu. Je pravda, že žalobce dosud takovouto pohledávkou nedisponuje, neboť proti směnečnému platebnímu rozkazu byly podány námitky. Žalobce však v rámci řízení o věci samé navrhl, aby řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v xxx, v jehož rámci byl směnečný platební rozkaz vydán. Soudní praxe v tomto ohledu dospěla k závěru, že takový postup je možný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 21Cdo 2285/2000, publikované v časopise Soudní judikatura č. 9/2001). Otázka, zda návrhu na přerušení řízení bude vyhověno a zda bude žalobce úspěšný v řízení o nároku vyplývajícím ze směnky, je samozřejmě otevřená. Pro účely úvah z hlediska předběžného opatření je však možno považovat nárok žalobce ve věci samé za osvědčený. Odvolací soud se konečně zabýval též otázkou, zda jsou splněny i ostatní podmínky pro nařízení předběžného opatření. To bylo v daném případě navrženo z obavy, že bude ohrožen výkon rozhodnutí, o něž žalobce v tomto řízení usiluje. Řešení této otázky je poněkud specifické, neboť u rozhodnutí o žalobě na odporovatelnost nelze hovořit o vykonatelnosti v pravém slova smyslu. Důsledkem úspěchu takové žaloby totiž je, že odporovaný právní úkon je vůči věřiteli neúčinný a věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným úkonem ušlo z dlužníkova majetku. V tomto konkrétním případě to znamená, že by žalobcovo právo na zaplacení směnečné sumy (které má vůči věřiteli) mohlo být uspokojeno z majetku ve vlastnictví žalovaných (kam se dostalo odporovaným úkonem věřitele). Pokud by však žalovaní nemovitosti dále převedli, znehodnotilo by to do značné míry celý výsledek odpůrčího řízení. Žalobce by se totiž nemohl hojit z majetku, který odporovaným úkonem přešel do vlastnictví žalovaných. Zůstala by mu sice možnost domáhat se na žalovaných náhrady, je však otázka, zda by mu byli žalovaní v takovém případě náhradu schopni poskytnout (to vše samozřejmě za předpokladu, že žalobce svůj spor ze směnky dovede do úspěšného konce). Lze tedy shrnout, že žalobce osvědčil nárok ve věci samé (v řízení o odporovatelnosti) a zároveň prokázal, že možnost výkonu rozhodnutí, přesněji řečeno možnost domáhat se uspokojení z věřitelova majetku převedeného odporovaným úkonem do vlastnictví žalovaných, je ohrožena. K tomuto závěru vede soud chování xxx a žalovaných, kteří mezi sebou v bezprostřední časové souvislosti s probíhajícím směnečným řízením uzavřeli smlouvu o převodu nemovitostí za podmínek, které navozují dojem, že jejím hlavním cílem bylo ztížit možnost uspokojení pohledávky žalobce vůči xxx. Odvolací soud přihlédl též k hledisku proporcionality, tedy k porovnání míry, s jakou předběžné opatření dopadne do právních poměrů každého z účastníků. Zatímco pro žalobce představuje předběžné opatření zřejmě jedinou záruku, že se domůže svého práva, pro žalované nepředstavuje předběžné opatření téměř žádný zásah do jejich práv. Nemovitosti, které jsou předmětem předběžného opatření, mohou žalovaní i nadále užívat a brát z nich plody a užitky. Jediným omezením, které pro ně z předběžného opatření vyplývá, je, že se nesmějí těchto nemovitostí zbavit, případně je nějakým způsobem ve svůj neprospěch zatížit. V zásadě tedy nejde o nic jiného, než aby byl zachován dosavadní stav. Rozhodná obrana, již žalovaní zaujali a která se projevila i podáním jejich odvolání proti nařízení předběžného opatření, nasvědčuje sama o sobě podle názoru odvolacího soudu tomu, že podezření z dalších spekulativních převodů je na místě. Též odvolací soud považuje za správné takové situaci zabránit. Závěrem považuje odvolací soud za vhodné připomenout, že pokud by žalobce nebyl ve věci samé úspěšný, stíhala by jej povinnost nahradit žalovaným škodu, jež jim případně v důsledku předběžného opatření vznikne. Z výše uvedených důvodů usnesení okresního soudu jako správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 29. února 2008 předsedkyně senátu