Úpadcův manžel má nadále právo na bydlení v domě svého manžela i v případě, že se celý dům stal podle vypořádání společního jmění manželů provedeného za konkursního řízení úpadcovým výlučným vlastnictvím a v důsledku toho i součástí konkursní podstaty a že úpadce v domě nebydlí.

26Co 48/2008 Rozsudek Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. Ing. xxx ve věci žalobce xxx, bytem xxx, správce konkurzní podstaty úpadce xxx, IČ xx, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalované xxx, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, o vyklizení nemovitosti, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č. j. 15C 263/2007-27, ze dne 22. 11. 2007, takto: I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í ve výroku I tak, že žaloba o vyklizení nemovitosti čp. 3 na st. p. č. 109, pozemku st. p. č. 109, garáže a dílny na st. p. č. 104, pozemku st. p. č. 104 a pozemkové parcely č. 10 a 11/1, vše zapsané na listu vlastnictví č. xxx pro obec xxx a katastrální území xxx, se z a m í t á . II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem 6.600,- Kč a náklady odvolacího řízení 3.300,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit nemovitost čp. 3 na pozemku st. p. č. 109, pozemek st. p. č. 109, garáž a dílnu na pozemku st. p. č. 104, pozemek st. p. č. 104 a pozemkové parcely č. 10 a 11/1, vše zapsané na listu vlastnictví č. xxx pro obec xxx a katastrální území xxx, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že žalobce je správcem konkurzní podstaty dlužníka xxx, přičemž konkurzní řízení dosud nebylo ukončeno. Rozsudkem Okresního soudu v xxx, č. j. 7C 189/2005-89, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2007, bylo vypořádáno společné jmění úpadce a žalované tak, že nemovitosti, které jsou předmětem vyklizení, byly přikázány do konkurzní podstaty úpadce. Výrokem tohoto rozsudku bylo současně stanoveno, že žalobce je povinen uspokojit z výtěžku majetkové podstaty pohledávku žalované z titulu vypořádání společného jmění ve výši 1,283.989,- Kč. Nemovitost, jejíž vyklizení je žádáno, je sepsána v konkurzní podstatě a jako její vlastník je zapsán nadále úpadce. V nemovitosti žije žalovaná se zletilou dcerou z manželství s úpadcem xxx, přičemž toto manželství stále trvá. Úpadce společnou domácnost již před několika lety opustil. Okresní soud dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobce žádat vyklizení žalované je dána, neboť veškerá oprávnění nakládat s majetkem úpadce přešla na správce podstaty, přičemž úpadci zůstalo pouhé vlastnictví k majetku oproštěné od všech vlastnických oprávnění. Vlastnické právo úpadce tak postrádá základní složky a je zcela omezeno právy správce konkurzní podstaty. Žalovaná proto nemůže své právo bydlení odvozovat od svého manžela a její obrana v tomto směru není opodstatněná. Stávající zákon o konkurzu a vyrovnání neřeší případ možné žaloby na vyklizení ještě před zpeněžením nemovitosti, stejně jako otázku bytové náhrady v případě zpeněžení nemovitosti, kterou dlužník užívá k bydlení své rodiny. Na to pamatuje až nový insolvenční zákon účinný od 1. 1. 2008, v němž je výslovně stanoveno, že byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit, přičemž mu přísluší stejná bytová náhrada jako v případě přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. Po zvážení všech aspektů případu, kdy žalobce sice není vlastníkem, ovšem vykonává všechna práva vlastníka věci, dvojí neúspěšné dražby z důvodu obsazenosti nemovitosti a skutečnosti, že úpadce i jeho rodina jsou povinni vyklidit nemovitosti zcela nepochybně po zpeněžení zástavy, takže v konečném důsledku jde jen o to, kdo je k vyklizení vyzve, dospěl okresní soud k závěru, že je přípustné, aby správce konkurzní podstaty podal žalobu na vyklizení nemovitosti sepsané do konkurzní podstaty ještě před jejím zpeněžením. Proto bylo žalobě vyhověno. Žalobci nebylo s odkazem na § 150 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, přičemž důvody zvláštního zřetele hodné shledal okresní soud v okolnostech případu spočívajících v tom, že žalovaná už tím, že byl prohlášen konkurz a následně pozbyla své vlastnické právo k dané nemovitosti, přičemž svůj vypořádací podíl zřejmě s ohledem na pohledávky ostatních věřitelů v budoucnosti na úpadci nevymůže, byla ve svých právech natolik postižena, že povinnost hradit náklady řízení v daném sporu se soudu jevila jako nepřiměřeně tvrdá. Lhůta k vyklizení byla stanovena s ohledem na skutečnost, že žalovaná nemá zatím opatřenu možnost jiného bydlení. Žalovaná ve včasném odvolání vytýkala okresnímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Poukázala na okolnost, že neměla možnost nijak ovlivnit závazky svého manžela, který se již před lety odstěhoval k jiné ženě. Dům čp. 3 ve xxx byl zakoupen a zrekonstruován z prostředků společného jmění a byl a je využíván výhradně pro účely bydlení, nyní žalovanou a dcerou žalované a úpadce. Žalovaná měla zájem si dům ponechat a vyplatit do konkurzní podstaty polovinu ceny, avšak s ohledem na zástavní práva a zahájené exekuce byl tento způsob vypořádání vyloučen. Dle rozsudku o vypořádání společného jmění má žalovaná právo na vyplacení vypořádacího podílu 1,283.989,- Kč, a pokud by jí byl tento vypořádací podíl správcem konkurzní podstaty vyplacen, vyklidila by se z domu ihned. Za dané situace, kdy žalovaná nemá jinou možnost bydlení a s ohledem na výši a pořadí nároků ostatních věřitelů vypořádací podíl z konkurzní podstaty nikdy neobdrží, je její vyklizení v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná dále poukázala na okolnost, že běžně probíhají dražby i s takto obsazenými nemovitostmi, přičemž o dalším bydlení by žalovaná jednala až po zpeněžení nemovitosti s jejím novým vlastníkem. Výkon práva, kdy je vyklízena manželka z dříve společné nemovitosti, pokud se manžel dostane do konkurzu, považuje žalovaná za rozporný s dobrými mravy. Proto nechť je rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba o vyklizení žalované bude zamítnuta. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil. Odvolání žalované bylo podáno včas a osobou k němu oprávněnou. Jedinou odvolací námitkou je přitom nesprávné právní posouzení věci, přičemž účastníci souhlasili s jejím rozhodnutím bez nařízení jednání. Odvolací soud proto za použití § 214 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v jejich nepřítomnosti. Odvolání žalované shledal opodstatněným. Skutkový stav věci byl zjištěn v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby, přičemž okresním soudem popsaná zjištění odpovídají obsahu provedených důkazů. Odvolací soud však nesouhlasí se způsobem, jakým okresní soud věc právně posoudil. Shoduje se s ním pouze v otázce aktivní legitimace žalobce ve sporu o vyklizení osob, které užívají nemovitosti v konkurzní podstatě bez právního důvodu. Při nedostatku ustálené judikatury k této otázce okresní soud správně vyšel z úvahy, že vlastníkem nemovitosti sice nadále zůstává úpadce, avšak správce konkurzní podstaty přebírá jeho dispoziční práva, mezi něž zajisté patří i právo domáhat se v soudním řízení ochrany vlastnického práva před neoprávněnými zásahy do něho. V přezkoumávané věci je navíc nade vší pochybnost zřejmé, že obsazenost nemovitosti ovlivňuje její prodejnost v dražbě, potažmo cenu, která by byla dražbou obsazené a volné nemovitosti dosažena. Odvolací soud však nesdílí závěr okresního soudu, že žalovaná již není oprávněna odvozovat své právo bydlení od úpadce jako svého manžela. Podle ustálené judikatury (viz Rc 6 Cz 27/70) totiž oprávnění manžela žít v rodinném domě druhého manžela za trvání manželství vyplývá z rodinných vztahů založených manželstvím a ze zákonem uložené povinnosti manželů žít spolu (§ 18 zák. o rodině). Proto není možno manžela, který není vlastníkem rodinného domu, považovat za osobu, která v domě patřícím druhému z manželů bydlí bez právního důvodu. Podle přesvědčení odvolacího soudu je proto za situace, kdy v důsledku vypořádání společného jmění v konkurzním řízení se stal úpadce výlučným vlastníkem původně společné nemovitosti, třeba dovodit oprávnění žalované jako jeho manželky v této jeho nemovitosti nadále bydlet. Rozhodným nemůže být ani to, že úpadce nemovitosti fakticky neužívá, neboť z této skutečnosti je možno dovodit pouze jeho porušování manželské povinnosti žít spolu, nikoli však zánik oprávnění žalované bydlet nadále v jeho nemovitosti. Odvolací soud považuje za právně významnou i okolnost, že žalovaná sice získala vůči konkurzní podstatě právo na vyplacení vypořádacího podílu v částce přesahující 1 milión Kč, avšak toto právo dosud nebylo a zřejmě ani do budoucna nebude uspokojeno. Tato okolnost je podle přesvědčení odvolacího soudu dalším důvodem, pro který je třeba zamítnout nejen žalobu o vyklizení proti manželce úpadce, ale dokonce i případnou žalobu o vyklizení směřující proti bývalé manželce úpadce, která by již od jeho osoby své právo bydlení odvozovat nemohla. Jestliže totiž nebyl dosud uspokojen finanční nárok žalované, který jí náleží jako náhrada za ztrátu vlastnictví k nemovitosti, a nebylo prokázáno, že má již zajištěno jiné bydlení, byla by snaha o její vyklizení z nemovitosti úpadce evidentně výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, jemuž by nebylo možno pro rozpor s § 3 odst. 1 obč. zák. poskytnout soudní ochranu. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. výrok I prvoinstančního rozhodnutí tak, že žalobu o vyklizení žalované z v něm uvedených nemovitostí zamítl. Současně se změnou napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před okresním soudem a současně též o nákladech řízení odvolacího (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Žalovaná se stala plně úspěšnou účastnicí v řízení před soudy obou stupňů, a proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů tvořených náklady zastoupení advokátem. Jedná se o odměnu za řízení v jednom stupni, která činí podle § 7 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb. částku 6.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů, která činí 300,- Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). V řízení před okresním soudem provedla zástupkyně žalované dva úkony právní služby, a proto její náklady činí celkově 6.600,- Kč. V odvolacím řízení učinila pouze jediný úkon právní služby, a proto byla odměna snížena o 50 % (§ 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.). Její náklady odvolacího řízení tudíž činí 3.300,- Kč. Žalobci proto bylo uloženo nahradit žalované takto vyčíslené náklady řízení k rukám její zástupkyně ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání. Lze je podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově. V Hradci Králové dne 29. dubna 2008 předsedkyně senátu