Česká obchodní inspekce má právo požadovat na kontrolované osobě náhradu nákladu vynaloženého na rozbor výrobku k ověření jeho jakosti nebo bezpečnosti jen tehdy, byla-li rozborem zjištěna neodpovídající jakost a bezpečnost výrobku nebo jestliže bylo prokázáno klamání spotřebitele. Chybějící údaje ve značení nelze však pokládat za vadu jakosti nebo bezpečnosti výrobku.

26Co 497/2007-53 ROZSUDEK K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobce České obchodní inspekce, IČ xxx, se sídlem P., Š. 567/15, proti žalovanému I. F., bytem T., R. 80, zastoupenému JUDr. P. P., advokátem se sídlem H. K., V. 1343/1, o zaplacení 18.588,00 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku O. s. v T. ze dne 3. září 2007, č.j.15C 185/2007-38, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žaloba o zaplacení částky 18.588,-- Kč s příslušenstvím se z a m í t á . II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem 12.338,-- Kč a před krajským soudem 11.060,-- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 18.588,-- Kč s blíže uvedeným příslušenstvím, nahradit mu náklady řízení 298,-- Kč a zaplatit České republice na účet O. s. v T. soudní poplatek ve výši 740,-- Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti distribuuje na trh cyklistické helmy. Některé z nich však byly v minulosti dodávány bez stanoveného označení. Žalovanému za to byla rozhodnutím České obchodní inspekce uložena pokuta 5.000,-- Kč. Žalobce dále předal několik těchto výrobků Státnímu zkušebnímu ústavu k provedení odborných zkoušek. Výsledky těchto zkoušek prokázaly, že cyklistické přilby vykazovaly vady v označení. Okresní soud měl za to, že za těchto okolností je žalovaný povinen hradit náklady strojírenského rozboru ve smyslu § 3 písm. e) zák. č. 64/1986, o České obchodní inspekci. Tyto náklady představovaly částku 18.588,-- Kč. Okresní soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Měl za to, že strojírenský rozbor byl proveden v podstatně větším rozsahu než bylo potřebné. Jedinou vadou výrobku totiž bylo, že nebyl označen informačním štítkem. Posudek měl být tedy nanejvýš zaměřen k tomu, zda tento nedostatek je vadou výrobku či nikoliv. Nebyl naopak žádný důvod k tomu, aby byl prováděn rozbor se zřetelem k pevnosti a bezpečnosti výrobku. O těchto kvalitách nepanovaly důvodné pochybnosti. Žalovaný by tak neměl hradit ty náklady strojírenského rozboru, které přesahovaly rámec potřebnosti. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně aby sám změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobu zamítl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které mu předcházelo, a to z důvodů v odvolání uvedených (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.) i z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že cyklistické přilby distribuované žalovaným do jednotlivých prodejen, nebyly řádně označeny. Úkolem soudu bylo zhodnotit, zda tento nedostatek opravňoval žalobce žádat po žalovaném úhradu nákladů na strojírenský rozbor, který sám nechal provést. Okresní soud měl za to, že právo na takové plnění vyplývá pro žalobce z ust. § 3 písm. e) zák. č. 64/1986 Sb. Odvolací soud tento závěr nesdílí. Smysl shora citovaného ustanovení je podle názoru odvolacího soudu ten, že posudek (rozbor) se provede na náklady kontrolované osoby jen tehdy, jestliže byla rozborem zjištěna neodpovídající jakost a bezpečnost výrobku nebo bylo-li prokázáno klamání spotřebitele. Žádný z uvedených požadavků v daném případě splněn nebyl. Několik chybějících údajů ve značení na přilbě není vadou jakosti ani bezpečnosti výrobku. Jakostí a bezpečností výrobku nutno rozumět užitné vlastnosti výrobku, které se projevují při jeho užívání k určenému účelu. Nesprávné označení naopak za nedostatek jakosti či bezpečnosti považovat nelze. To vyplývá i z § 2 písm. h) zák. č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, kde jsou pojmy jakost a bezpečnost zřetelně odlišeny od pojmu označování výrobku. Ve všech případech (jakost, bezpečnost, označování) jde o samostatné a rovnocenné kategorie, jež spolu s dalšími tvoří celkový komplex technických požadavků na ten který výrobek. Je tedy zřejmé, že nedostatek v označení nemůže být zároveň nedostatkem v jakosti či bezpečnosti, a naopak. V daném případě se konečně nemohlo jednat ani o klamání spotřebitele, neboť neuvedením určitého údaje nemohla být u spotřebitele vyvolána mylná domněnka o nějaké vlastnosti, kterou výrobek ve skutečnosti nemá. Jelikož v daném případě nebyla rozborem strojírenského zkušebního ústavu prokázána vada jakosti nebo bezpečnosti výrobku, ani klamání spotřebitele, nevzniklo žalobci právo na úhradu nákladů vydaných v souvislosti s provedením rozboru. Žalobu, jíž se žalobce domáhal práva na náhradu těchto nákladů, shledal proto odvolací soud nedůvodnou. Odvolací soud považuje za vhodné uvést na doplnění ještě následující. Skutečnost, že helmy nebyly vybaveny štítkem, nebylo třeba dokazovat; šlo o nespornou a všem zúčastněným stranám zřejmou skutečnost. Žalovaný za toto provinění byl ostatně potrestán uložením pokuty ve správním řízení. Smyslem zadání strojírenského posudku tedy nemohlo být zjištění, zda helmy byly či nebyly informačním štítkem vybaveny. Tato skutečnost byla již známá, a navíc k jejímu zjištění bylo možno dospět pouhou vizuální kontrolou helem bez nutnosti podrobovat je odbornému strojírenskému rozboru. Smyslem takového rozboru nemohlo být ani zjištění, jaký text měl být správně na štítcích uveden. To totiž vyplývá z příslušných právních předpisů (kterými jsou v daném případě zejména nařízení vlády č. 21/2003 Sb. a dále technické normy). Je přitom třeba předpokládat, že pracovníci České obchodní inspekce obsah těchto předpisů znají. Bez ohledu na to však platí, že otázka, jaké povinnosti stran informačních štítků žalovaný měl a zda tyto povinnosti splnil, nemohla být zodpovězena na základě provedení strojírenského rozboru. Svojí povahou jde o otázku právní, k jejímuž řešení nebyl zkušební strojírenský ústav oprávněn. Jinak řečeno, strojírenský rozbor se nemohl týkat zjištění obsahu právní normy (a z ní vyplývajících povinností pro žalovaného) a nebylo třeba jej zadávat ani ke zjištění, zda helmy byly štítky skutečně vybaveny. To vše bylo možné zjistit i bez strojírenského rozboru, což se ostatně také stalo. Žádný jiný rozumný důvod pro provedení strojírenského rozboru žalobce v řízení netvrdil a ani soudem nebyl shledán. Takovým obecně uznatelným důvodem by mohlo být například odůvodněné podezření, že helmy z technického hlediska nevyhovují požadavkům jakosti či bezpečnosti. Podezření tohoto druhu však neexistovalo. Tento typ helmy byl vybaven atestem jako každý jiný výrobek. Lze proto předpokládat, že pokud by byly helmy dodávány na prodejny i se štítky, zůstaly by zcela stranou pozornosti žalobce a k žádnému jejich strojírenskému zkoumání by nedošlo. K provedení rozboru na náklady kontrolované osoby ve smyslu § 3 písm. e) zák. č. 64/1986 Sb. nepostačuje jen podezření na kvalitativní nedostatky výrobku bez toho, že by tyto nedostatky byly též následným rozborem prokázány. Česká obchodní inspekce má jistě podle citovaného ustanovení právo v rámci své kontrolní působnosti takový rozbor zadat. Na náklady kontrolované osoby se tak ovšem může stát jen tehdy, bude-li rozborem zjištěna neodpovídající jakost výrobku, jeho bezpečnost nebo klamání spotřebitele. Nic takového prokázáno nebylo. Lze tedy shrnout, že rozbor, který strojírenský zkušební ústav na žádost České obchodní inspekce provedl, neprokázal neodpovídající jakost či bezpečnost výrobku ani klamání spotřebitele. Z tohoto důvodu nebyly naplněny předpoklady pro to, aby náklady strojírenského rozboru hradil žalovaný (§ 3 písm. e/ zák. č. 64/1986 Sb.). Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu a žalobu o zaplacení 18.588,-- Kč s příslušenstvím zamítl. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu I.stupně, rozhodl v souladu s citovanými ustanoveními i o nákladech řízení před okresním soudem. V řízení byl z hlediska rozhodnutí odvolacího soudu úspěšným účastníkem žalovaný. Žalovaný má proto právo na náhradu svých nákladů. Náklady žalovaného v řízení před okresním soudem spočívaly v odměně za zastupování ve výši 10.460,-- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4. vyhl. č. 484/2000 Sb.), třech paušálních náhradách hotových výdajů po 300,-- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradě za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 100,-- Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a cestovném zástupce žalovaného za cestu vykonanou osobním automobilem na trase H. K. – T. a zpět ve výši 578,-- Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.). Celkem činily náklady řízení žalovaného před okresním soudem 12.338,-- Kč. V řízení před odvolacím soudem představovaly náklady žalovaného odměnu za zastupování ve výši 10.460,-- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4/ vyhl. č. 484/2000 Sb.) a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300,-- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem činily odvolací náklady žalovaného 11.060,-- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V H. K. dne 10. ledna 2008 předsedkyně senátu