Nejen za dobu pěstounské péče, ale i za dobu tzv. předpěstounské péče dítěte ( § 45b odst. 2 ZOR) má stát právo na výživné vůči rodičům dítěte.

26Co 589/2007-305 K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Ing. Mgr. B. N. ve věci péče o nezletilého D. M., zastoupeného opatrovníkem M. ú. m. D. K. n. L., syna D. M., bytem B. v O. h. 65 a J. M., bytem R. v O. h., k. 12, o návrhu Ú. p. v R. n. K. na stanovení výživného rodičům při pěstounské péči nezletilého, k odvolání navrhovatele a matky proti rozsudku O. s. v T., ze dne 6. srpna 2007, č.j. 12P 367/2006-270, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu s e ve výrocích I, III a VI z r u š u j e a věc se mu v tomto rozsahu v r a c í k dalšímu řízení. II. Ve výrocích IV a V s e rozsudek okresního soudu p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í: Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh na stanovení výživného rodičům nezl. D.za dobu od 25.1.2006 do 27.2.2007 (výrok I a výrok III). Otci s účinností od 28.2.2007 povinnost platit výživné nestanovil (výrok II), matce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého D. počínaje 28.2.2007 částkou 500,-Kč měsíčně (výrok IV). Dlužné výživné za dobu od 28.2.2007 do 31.7.2007 ve výši 2.517,-Kč uložil matce zaplatit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (V). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (VI). Okresní soud zjistil, že nezletilý D. byl s účinností od 25.1.2006 na základě správního rozhodnutí předán do péče budoucích pěstounů. Rozsudek, jímž byl nezletilý svěřen do pěstounské péče manželů J., nabyl právní moci až 28.2.2007. Okresní soud uzavřel, že za dobu od 25.1.2006 do 27.2.2007 nelze návrhu vyhovět, neboť nárok na výplatu příspěvku na úhradu potřeb dítěte má pouze to nezletilé dítě, které je pravomocně svěřeno do pěstounské péče. Do pěstounské péče byl nezletilý D. svěřen rozsudkem soudu, který nabyl právní moci až dne 28.2.2007. Až od tohoto data shledal okresní soud návrh na stanovení výživného za oprávněný. Zjistil, že otec je ve výkonu trestu, nedosahuje žádného výdělku, a proto mu výživné neurčil. O poměrech matky zjistil, že matka pobírá rodičovský příspěvek a má vyživovací povinnost ještě k nezletilému P.. Dospěl k závěru, že je schopna platit pro D. výživné 500,-Kč měsíčně. Na zaplacení dlužného výživného povolil matce delší lhůtu k plnění. Proti rozsudku podal odvolání navrhovatel i matka nezletilého. Odvolání navrhovatele směřovalo do výroku I a III rozsudku. Navrhovatel odkázal na ust. § 19 odst. 4 zák. č. 359/1999 Sb., dle kterého má dítě svěřené do pěstounské péče právo na příspěvek i v případě, že bylo převzato budoucím pěstounem na základě rozhodnutí o svěření dítěte do péče fyzické osoby. Stát má proto od tohoto data nárok na určení výživného proti rodičům nezletilého dítěte. V tomto směru odvolatel poukázal na ust. zák. č. 117/1995 Sb. Navrhl, aby rozsudek okresního soudu odvolací soud změnil a za dobu od 25.1.2006 do 27.2.2007 určil rodičům povinnost platit pro nezletilého D. výživné. Matka svým odvoláním napadla výrok IV a V. Uvedla, že má ve své péči další dvě děti a to nezletilého P. a nezletilou K..Platí vysoké nájemné, její přítel nedostatečně přispívá na potřeby dětí, které má ve své péči. Navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a vyživovací povinnost pro D. ji nebyla stanovena. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že od února 2007 do současné doby pobírá matka rodičovský příspěvek, který od 1.2.2007 do 31.12.2007 činil 7.582,-Kč měsíčně. Zjistil dále, že matka pečuje o dvě děti a to o nezletilou K., a nezletilého P. Druh matky a otec dětí, které má matka ve své péči, dosahoval v době od 1.6.2007 do 30.11.2007 čistého průměrného výdělku 12.084,-Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že není dán nárok na určení výživného rodičům v době od 25.1.2006 do 27.2.2007 a odkázal na ust. § 37 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Vyšel ze zjištění, že v této době byl nezletilý D. v tzv. předpěstounské péči na základě správního rozhodnutí a rozsudek o svěření nezletilého D. do pěstounské péče nabyl právní moci až dne 28.2.2007. S právním závěrem okresního soudu se odvolací soud neztotožnil. Nelze totiž přehlédnout ust. § 43 odst. 3 zák. č. 117/1995 Sb.,o státní sociální podpoře, dle které bylo-li před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dítě rozhodnutím příslušného orgánu dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, náleží ode dne uvedeného v rozhodnutí po dobu trvání takové péče dávky dle § 37 – 42 zákona. Z tohoto ustanovení vyplývá, že budoucím pěstounům náležel v době od 25.1.2006 do 27.2.2007 příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Podle § 19 odst. 4 zák.č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, je-li dítě svěřeno do pěstounské péče nebo převzato budoucím pěstounem na základě rozhodnutí podle odst. 1 písm. b/ tohoto ustanovení, podává úřad státní sociální podpory, který poskytuje příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle zvláštního právního předpisu, návrh soudu na stanovení výživného na toto dítě. Z uvedených ustanovení vyplývá, že nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte vznikl na straně nezletilého D. i za dobu, kdy byl na základě správního rozhodnutí svěřen do tzv. předpěstounské péče a následně vznikl také státu nárok na výživné proti povinným rodičům tohoto nezletilého dítěte. Právní závěr okresního soudu tedy není správný. Protože okresní soud poměry rodičů od 25.1.2006 do 27.2.2007 vůbec nezkoumal, nemohl tak učinit ani soud odvolací a rozhodnutí okresního soudu ve výroku I, III musel zrušit a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Výrokem IV napadeného rozsudku okresní soud uložil matce platit pro nezl. D. počínaje 28.2.2007 výživné 500,-Kč měsíčně, a to Ú. p. v R. n. K.. V tomto rozsahu považuje odvolací soud rozhodnutí okresního soudu za správné. Matka má celkem tři vyživovací povinnosti a její příjem činí 7.582,- Kč měsíčně. Žije ve společné domácnosti s druhem, se kterým vychovává dvě nezletilé děti. Druh matky a otec dětí, o které matka osobně pečuje, dosahuje čistého průměrného výdělku 12.084,-Kč měsíčně. Za této situace stanovené výživné, které představuje necelých 7% příjmu matky, odpovídá hlediskům daným v ust.§ 96 zák. o rodině, tedy odůvodněným potřebám nezletilého a zejména výdělkovým možnostem a schopnostem povinné osoby. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku IV a V podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne v konečném rozhodnutí soud prvého stupně. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání. V H. K. dne 8. ledna 2008 předsedkyně senátu