Provozovatel vozidla ( § 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb.) je taková osoba, která může s vozidlem právně i fakticky nakládat. Osoba užívající vozidlo jen na základě svolení vlastníka není jeho provozovatelem.

26Co 87/2008 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. Ing. xxx ve věci žalobce xxx se sídlem xxx, zastoupeného JUDr. xxx advokátem se sídlem xxx, proti žalovanému MH, nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, o zaplacení 219.250,-- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 19. října 2007, č.j. 9C 144/2006-97, t a k t o : Rozsudek okresního soudu s e z r u š u j e a věc s e v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 219.250,-- Kč a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení 51.140,-- Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce dne 14.4.2003 provedl odtah vozidla zn. Škoda SPZ xxx z ulice xxx v xxx na střežené parkoviště v ulici xxx v xxx. Za provedení odtahu a parkování vozidla na střeženém parkovišti požadoval žalobce po žalovaném zaplatit celkem 219.250,-- Kč. Vlastníkem automobilu byl dříve FH, nar. xxx. Ten však dne 21.1.2002 zemřel. Řízení o vypořádání dědictví bylo ukončeno schválenou dohodou dědiců dne 31.5.2004. Podle této dohody převzal osobní automobil do svého vlastnictví žalovaný. Žalovaný však již dříve, a to dne 21.7.2002, automobil prodal SS, bytem xxx. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Okresní soud měl za to, že žalovaný se stal vlastníkem vozidla ke dni smrti zůstavitele (21.1.2002). Mohl tedy s vozidlem jako jeho vlastník volně nakládat kdykoliv po tomto datu, tedy i v průběhu dědického řízení. Na prodej vozidla SS neměla vliv ani skutečnost, že změna vlastníka nebyla provedena v registru motorových vozidel. K přechodu vlastnictví k movité věci nabyté kupní smlouvou dochází totiž již samotným převzetím věci (§ 133 odst. 1 obč. zák.). I když tedy dědické řízení skončilo až 31.5.2004 (resp. 30.6.2004, kdy rozhodnutí nabylo právní moci), vlastníkem uvedeného vozidla byl již od 21.7.2002 SS, který vozidlo od žalovaného koupil. Vzhledem k tomu, že k odtahu vozidla došlo až 14.4.2003, není žalovaný v řízení pasivně legitimován. Povinnost nahradit náklady odtahu vozidla svědčí totiž jeho provozovateli, kterým je vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem vozidla k jeho provozování vlastním jménem (§ 2 písm. b/ zák. č. 361/2000 Sb.). Žalovaný takovým provozovatelem nebyl, neboť nebyl vlastníkem vozidla. Okresní soud z uvedeného důvodu žalobu zamítl. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Namítal v něm především, že v řízení nebylo nepochybně prokázáno, že žalovaný vozidlo prodal SS. Z důkazů, které v tomto směru okresní soud provedl, tato skutečnost nevyplývá. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný disponoval s vozidlem v době, kdy ohledně něho bylo vedeno dědické řízení. Takové jednání je v rozporu s ustanovením § 175r odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a odvolání shledal důvodným. Podstatou rozhodnutí okresního soudu je jeho závěr, že žalovaný odtažené vozidlo v roce 2002 prodal a v době odtahu, k němuž došlo v roce 2003, již nebyl jeho vlastníkem. Za náklady odtahu proto neodpovídá. Odvolací soud shora uvedené právní závěry okresního soudu nesdílí. Jak správně upozornil žalobce, k prodeji vozidla mělo dojít v průběhu dědického řízení. Podle ustanovení § 175r odst. 1 o.s.ř. však mohou dědici s věcmi náležející do dědictví během dědického řízení nakládat způsobem přesahujícím rámec obvyklého hospodaření jen se svolením soudu. Prodej vozidla přitom jistě není možno považovat za projev obvyklého hospodaření s věcí. Z ničeho nevyplývá, že žalovaný takový souhlas od soudu měl. Naopak ze skutečnosti, že rozhodnutí o dědictví zahrnovalo i uvedený automobil, nutno dovodit, že soud rozhodující o dědictví o prodeji automobilu vůbec nevěděl. Za těchto okolností je třeba považovat právní úkon žalovaného spočívající v uzavření kupní smlouvy za neplatný, neboť jde o úkon, který odporuje zákonu (§ 39 obč. zák.). Ke stejnému závěru dospěl v obdobné věci i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 30Cdo 967/2004 publikovaném v časopise Soudní judikatura 9/2005. Bez ohledu na to, zda provedenými důkazy bylo či nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a SS, je třeba již z tohoto důvodu považovat za vlastníka vozidla žalovaného. Jelikož rozsudek okresního soudu stojí na opačném závěru, nevěnoval se okresní soud dalším rozhodným okolnostem, jako je důvod odtahu, jeho oprávněnost, oprávněnost žalobcem požadované částky apod. K těmto okolnostem nevedl soud žádné dokazování a nehodnotil je ani po právní stránce. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2 o.s.ř.). Závěrem považuje odvolací soud za správné poznamenat, že shledává správným názor okresního soudu, podle něhož by SS nemohl být považován za provozovatele vozidla, pokud by vozidlo užíval jen na základě svolení majitele, např. jako jeho vypůjčitel. Soudní praxe spojuje pojem provozovatele pravidelně s osobou, která může s vozidlem právně i fakticky nakládat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 2563/2005 dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Vypůjčitel takovou osobou není. SS jako vypůjčitel mohl sice vozidlo užívat, ale nemohl s ním právně ani fakticky nakládat. Faktickým nakládáním je tu třeba rozumět např. provádění úprav na vozidle, zničení vozidla či jeho části apod. Z uvedeného plyne, že žalovaný je jako provozovatel vozidla v tomto řízení pasivně legitimován. Odvolací soud má navíc za to, že ustanovení § 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. vyjádřené slovy „provozovatel vozidla je vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem“ je třeba vykládat tak, že provozuje-li vozidlo osoba odlišná od vlastníka, je tato osoba provozovatelem vedle vlastníka vozidla. V takovém případě je tedy provozovatelem vozidla jak jeho vlastník, tak k provozování zmocněná osoba. I za této situace by zůstal žalovaný jako vlastník provozovatelem vozidla, který odpovídá za náklady odtahu. Okresní soud se bude muset v dalším řízení blíže zabývat otázkou rozsahu povinností, které pro provozovatele vozidla vyplývají z ustanovení § 45 odst. 4 cit. zákona. Podle tohoto ustanovení je totiž provozovatel vozidla povinen hradit náklady odstranění vozidla, které se stalo překážkou provozu. Je otázka, stíhá-li provozovatele též povinnost hradit náklady spojené s uskladněním (zaparkováním) vozidla a v jakém rozsahu. Odvolací soud považuje odpověď na tuto otázku prozatím za otevřenou. Je třeba, aby se jejího řešení ujal okresní soud v rámci nového rozhodnutí o věci. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 21. května 2008 předsedkyně senátu