Protože podle čl. 16 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ( Brusel I) žaloba proti spotřebiteli může být podána pouze u soudu členského státu EU , na jehož území má spotřebitel bydliště, musí soud České republiky vyslovit svou nepříslušnost a řízení o žalobě zastavit, jestliže žalovaný spotřebitel má bydliště na území jiného členského státu EU.

38Co 70/2008 - 56 Usnesení Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudkyň Mgr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce ČIK, a.s., se sídlem v xxx, IČ xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému NN, nar. xxx, adresa: xxx, t.č. Anglie, xxx, o zaplacení částky 2.529,90 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v xxx, č.j. 10C 225/2007-39, ze dne 18.2.2008, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve svém rozhodnutí vyslovil svoji nepříslušnost k projednání a rozhodnutí sporu, řízení zastavil, určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na článek 26 odst. 1 nařízení Rady ES č. 44/2001 ze dne 22.12.2000, podle kterého, pokud se žalovaný, který má bydliště na území jednoho členského státu a je žalován před soudem jiného členského státu, k tomuto soudu nedostaví, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení. Okresní soud dále vycházel z nepřesností překladu nařízení a dovodil, že není třeba, aby soud nařizoval ve věci jednání a zkoumal, zda-li se žalovaný dostaví či nedostaví k jednání soudu, nýbrž, že stejný význam má, zda-li se žalovaný vyjádří či nevyjádří k podané žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle článku 2 odst. 1 a 5, odst. 2 nařízení Rady ES č. 44/2001 ze dne 22.12.2000 je zásadně příslušný k řízení soud místa bydliště žalovaného, soud tedy vyslovil svoji nepříslušnost a pro neodstranitelnou překážku řízení zastavil podle ust. § 104 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti usnesení podal žalobce včas odvolání. Namítal, že řízení nemělo být zastaveno. Příslušnost Okresního soudu v xxx k projednání sporu vyplývá z článku 3 odst. 1, z článku 5 odst. 1 a/ a 1 b/ nařízení Rady ES č. 44/2001 ze dne 22.12.2000. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal napadené prvoinstanční rozhodnutí. Odvolání žalobce neshledal opodstatněným. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se ve věci domáhá zaplacení nedoplatku – přečerpaného inkasního limitu účtu u peněžního ústavu. Na žalobce byla žalobou uplatněná pohledávka postoupena postupitelem ČIS, s.r.o., xxx, ten pohledávku získal postoupením od postupitelky eB, a.s., xxx. Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb byla uzavřena mezi eB, a.s., xxx, a žalovaným dne 24.3.2004 v xxx. Předmětem smlouvy bylo vedení běžného účtu bankou pro žalovaného, poskytování bankovních a dalších služeb pomocí moderních komunikačních prostředků (internet, telefon, telefax, mobilní telefon) s tím, že podstatou poskytování služeb bankou je umožnění přístupu žalovaného ke službám banky a uzavírání dalších smluv bez nutnosti bezprostředního kontaktu se zaměstnanci banky. eB, a.s., Praha, ve svém sdělení ze dne 10.6.2008 potvrdila, že žalovaný mohl svůj účet ovládat přes mobilní telefon a osobní počítač odkudkoli, měl k dispozici i platební kartu. Odvolací soud se ztotožňuje s posuzováním příslušnosti soudu k projednání sporu podle nařízení Rady ES č. 44/2001 ze dne 22.12.2000. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovozuje nepříslušnost Okresního soudu v xxx podle odlišných článků nařízení. Nejprve je třeba zdůraznit, že ze samotné smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb tak, jak byla přiložena k žalobě vyplývá, že jde o smlouvu spotřebitelskou, neboť je uzavřena mezi podnikatelkou (bankou) a žalovaným jako fyzickou osobou nepodnikatelem, neboť žalovaný není jako podnikatel ve smlouvě označen. Podle článku 1 odst. 1 nařízení Rady ES č. 44/2001 ze dne 22.12.2000 (dále jen nařízení) se nařízení vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní a správní. Podle článku 3 odst. 1 nařízení mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, žalovány u soudů jiného členského státu pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle oddílu 4, článku 15 odst. 1 písm. c/ nařízení se ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 4 a článek 5 bod 5/, ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle článku 16 odst. 2 nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Z výše uvedeného soud dovozuje, že žalovaný jako spotřebitel mohl využívat služeb banky podle uzavřené smlouvy i v místě svého bydliště, tedy ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska prostřednictvím počítače či mobilního telefonu. V tomto směru se tedy činnost banky při naplňování uzavřené smlouvy s žalovaným ve své podstatě zaměřovala i na území členského státu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Žalobce jako právní nástupce banky (domáhá se splnění pohledávky ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb) může podat žalobu proti žalovanému ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, kde má v současné době žalovaný bydliště. Okresní soud v xxx tedy není příslušný k projednání věci a proto správně vyslovil svoji nepříslušnost a podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu řízení zastavil. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (ust. § 219 občanského soudního řádu). Podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nemá v odvolacím řízení neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u Okresního soudu v xx. V HK dne 17. června 2008 předseda senátu