Vloupání ve smyslu § 89 odst. 14 tr.z. je překonání jiné jistící překážky s použitím síly na jiném předmětu, než je věc, která má být odcizena.

2 Rozsudkem Okresního soudu v N. – soudu pro mládež ze dne 21.10.2008, sp.zn. 3Tm 3/2008 byli obžalovaní J.P., J.K., T.B., V.V. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm.b) tr.z., obžalovaní J.P. a J.K. navíc i podle písmene e) stejného zákonného ustanovení proto, že v přesně nezjištěnou dobu od 18.4.2007 do 19.4.2007 v N.M. n.M. na parkovišti nad restaurací Stop společně odcizili osobní automobil zn. Škoda 105 L, bez rzv v hodnotě 3.800,-- Kč ke škodě D.B. tak, že rozbili okno dveří na místě u řidiče, poté zlomili uzamčení volantu, vozidlo natáhli na vlek a odvezli do sběrny Drusur v N.M.n.M., kde za vozidlo J.P. obdržel částku 1.200,-- Kč, přičemž J.P. a J.K. byli odsouzení rozsudkem Okresního soudu v RK ze dne 12.3.2007, sp. zn. 10T 149/2006, právní moc dne 5.4.2007, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to jim byly uloženy tresty. Proti tomuto rozsudku podali obžalovaní odvolání. Krajský soud z podnětu jejich odvolání přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání jsou částečně důvodná proto, že okresní soud se dostatečně nezabýval posouzením právní stránky věci, zejména ve vztahu k použité právní kvalifikaci podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Vloupáním podle § 89 odst. 14 tr.zákona se rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení, překonáním jiné jistící překážky za použití síly. Základní podmínkou pro užití dané právní kvalifikace je vniknutí do uzavřeného prostoru, který může být uzavřen jak v domě, v bytě, skladu, kůlně apod., tak může jit i o menší prostor, například vniknutí do příruční pokladny, do zavazadlového prostoru auta apod., přičemž věc, která je předmětem útoku, musí být uvnitř uzavřeného prostoru, a to alespoň zčásti. Za vloupání proto nelze považovat např. přeštípnutí řetězu, kterým bylo odcizené jízdní kolo připevněno k zábradlí (viz komentář k TZ autorů dr. Šámal a spol.). Proto v posuzovaném případě, kdy odcizené osobní auto poškozeného D.B. stálo zaparkované na parkovišti sice uzamčené, avšak nebylo umístěno uvnitř žádného uzavřeného prostoru, není možno jednání obžalovaných a mladistvého posoudit jako trestný čin krádeže spáchaný vloupáním podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zákona, neboť posuzované jednání znaky vloupání nevykazuje. Jiná by byla situace, kdyby obžalovaní chtěli nějakou věc z uzavřeného auta odcizit. V takovém případě by šlo o vloupání. V nyní posuzovaném případě však bylo odcizeno auto jako celek, proto vniknutí do vozidla za účelem jeho odcizení nemůže být vloupáním ve smyslu tr. zákona, když násilí musí být použito na jiném předmětu, než je odcizovaná věc. Za tohoto stavu musel odvolací soud napadený rozsudek zrušit a obžalované, u nichž je správná právní kvalifikace i podle § 247 odst. 1 písm.e) tr.z., uznat tímto trestným činem vinnými a uložit jim tresty. Další obžalovaní byli obžaloby zproštěni, když u nich nebyla dána subjektivní stránka trestného činu. JUDr. J.Š.