Zákaz změny rozhodnutí v neprospěch obviněného zakotvený v § 306a tr. řádu (a obdobně v §§ 264 odst. 2, 265s odst. 2, 273 tr. řádu) se uplatní nejen ve výrocích o vině a o trestu, ale i ve výroku, jímž se obviněnému podle § 228 tr. řádu ukládá povinnost nahradit škodu poškozeným. Jestliže byl v předchozím zrušeném rozhodnutí poškozený odkázán podle § 229 tr. řádu s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, nelze v novém řízení, pro něž platí zákaz změny rozhodnutí v neprospěch obviněného, uložit obviněnému povinnost, aby poškozenému škodu nahradil.

Napadeným rozsudkem byl obžalovaný J.K. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let s tím, že podle § 59 odst. 2 tr. zákona byl obžalovaný zavázán, aby podle svých sil v nejkratší době uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému uložena povinnost, aby zaplatil na náhradu škody poškozeným společnostem Č.P. částku 304.000,- Kč, C. částku 268.393,- Kč a K. částku 246.605,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození J.S. a J.Ť. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené společnosti C.a Č.P. odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění okresního soudu se shora uvedeného trestného činu obžalovaný dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 2004 si zapůjčil v Náchodě od J.S. osobní automobil značky Škoda Octavia SPZ NAK 60-36 v hodnotě 343.224,-Kč, jehož majitelem byla společnost Č., pod záminkou uskutečnění cesty na Slovensko, avšak již s tím úmyslem, že automobil prodá na Ukrajině, což také učinil, vozidlo prodal neznámé osobě za částku 3.500 USD, a poté oznámil dne 12. 7. 2004 na Policii ČR, Obvodním oddělení Praha 4 – Nusle, krádež vozidla, čímž společnosti Č. způsobil škodu ve výši 343.224,-Kč, v přesně nezjištěné době kolem 20. 8. 2004 si zapůjčil v Hradci Králové od J.Ť. osobní automobil zn. Opel Omega SPZ HKP 05-66 v hodnotě 514.998,-Kč, jehož majitelem byla společnost C. pod záminkou cesty na Slovensko, avšak již byl rozhodnut, že opět toto vozidlo prodá na Ukrajině, což uskutečnil, automobil prodal za částku 6.000,-Kč USD a J.Ť. sdělil, že mu bylo vozidlo odcizeno v HK, přičemž J.Ť. oznámil dne 29. 9. 2004 na Policii ČR, Obvodním oddělení 1 v P., že ke krádeži došlo téhož dne na parkovišti v Hlaváčově ulici v P., tímto jednáním byla způsobena společnosti C. škoda ve výši 514.998,-Kč. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání pouze poškozená J.S. Namítla, že řádným způsobem uplatnila nárok na náhradu škody a předložila i listinné důkazy, které výši způsobené škody prokázaly. Z odůvodnění rozsudku není patrné, zda se těmito listinnými důkazy okresní soud zabýval a jak je hodnotil. Sama poškozená jako leasingový nájemce musela podle leasingové smlouvy uhradit celkovou částku ve výši 623.247, - Kč, přičemž po spáchání trestného činu obžalovaným jí ČP, a. s. vyplatila z pojistného plnění jen částku ve výši 304.000, - Kč. Poškozená musela uhradit veškeré leasingové splátky, aniž by měla k dispozici předmětné vozidlo. V důsledku prodlení se splátkami jí podle občanskoprávního rozhodnutí vznikla i povinnost uhradit úroky z prodlení ve výši 8.297, 95 Kč. Poškozená v odvolání navrhla, aby odvolací soud v napadeném rozsudku zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. řádu dotčený výrok a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl o povinnosti k náhradě škody ve vztahu k poškozené J.S. S ohledem na oprávnění poškozené podat odvolání pouze do výroku o náhradě škody a s ohledem na obsah uplatněných odvolacích námitek se odvolací soud omezil ve smyslu § 254 odst. 1 tr. řádu pouze na přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti výroku dotčeného odvoláním poškozené J.S. a přezkoumání postupu řízení, které vydání tohoto výroku předcházelo. Poté dospěl k následujícím závěrům. U veřejného zasedání, v němž bylo projednáno odvolání poškozené, navrhli shodně obžalovaný prostřednictvím obhájce i intervenující státní zástupce, aby odvolání poškozené bylo jako nedůvodné zamítnuto, když trestným činem obžalovaného byla způsobena škoda pouze vlastníkovi pronajaté věci, tj. leasingové společnosti, jak bylo správně uvedeno i v popisu skutku, pro který byl obžalovaný uznán vinným. Obhájce obžalovaného také odkázal na rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 25Cdo 78/2001, podle něhož za škodu způsobenou na voze ve vlastnictví leasingové společnosti odpovídá škůdce vlastníkovi a nikoliv nájemci vozu. Argumentaci obžalovaného i státního zástupce pokládal odvolací soud za důvodnou a přiléhavou, sám však dospěl k závěru, že nárok poškozené J.S. vůči obžalovanému nebylo možné přiznat již z důvodu procesní překážky. Proti J.K. byla podána již 8.3.2005 obžaloba pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, jehož se měl dopustit skutkem popsaným ve výroku rozsudku. J.K. byl poté odsouzen v řízení proti uprchlému rozsudkem ze dne 12. 10. 2005, č. j. 22T 41/2005 – 138, který nabyl téhož dne právní moci. Tímto pravomocným rozsudkem byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody na tři roky a šest měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a dále trest vyhoštění na dobu deseti let. O uplatněných nárocích na náhradu škody tímto předchozím rozsudkem rozhodl okresní soud tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému uložena povinnost, aby zaplatil na náhradě škody poškozeným společnostem Č.P. částku 320.000,- Kč, C. částku 268.393,- Kč a K. částku 246.605,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození J.S. a J.Ť. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost C. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Zmíněný pravomocný rozsudek vydaný proti uprchlému však byl posléze zrušen usnesením ze dne 18. 11. 2008, č. j. 22T 41/2005 – 188, když poté, co byl obžalovanému rozsudek doručen, podal v zákonné lhůtě obžalovaný návrh, aby byl tento rozsudek zrušen. Nyní přezkoumávaný rozsudek byl tedy vydán v řízení, které následovalo poté, kdy předchozí pravomocný rozsudek vydaný proti obžalovanému v řízení proti uprchlému byl zrušen na podkladě postupu podle § 306a odst. 2 tr. řádu na návrh odsouzeného. Pro nové rozhodování pak byl okresní soud vázán omezením, které vyplývá z § 306a odst. 3 tr. řádu, podle něhož v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Podle odvolacího soudu platí zmíněný princip zákazu změny k horšímu nejen pro výrok o vině a výrok o trestu, kdy obžalovaný nemůže být uznán vinným přísnějším trestným činem ani ve větším rozsahu, než v dřívějším rozhodnutí, a nemůže mu být uložen ani přísnější trest, ale zároveň platí i pro další část rozsudku, v níž soud rozhoduje o nárocích poškozených na náhradu škody. Jestliže v předchozím pravomocném rozhodnutí bylo o nároku poškozené J.S. na náhradu škody vůči obžalovanému rozhodnuto tak, že podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená J.S. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, pak případné nové rozhodnutí, jímž by byla obžalovanému uložena povinnost, aby zaplatil na náhradu škody poškozené J.S. jakoukoliv částku, by znamenalo změnu původního rozhodnutí v neprospěch obžalovaného. Takový postup by byl v rozporu s ustanovením § 306a odst. 3 tr. řádu a v novém řízení poté, kdy by zrušen předchozí pravomocný rozsudek na návrh obžalovaného, tedy nemohl okresní soud rozhodnout o nároku poškozené J.S. jinak, než ji znovu podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních obdobně, jako v předchozím rozhodnutí. Za této situace vyhodnotil odvolací soud odvolání poškozené J.S. jako nedůvodné a podle § 256 tr. řádu toto odvolání zamítl. Zpracoval: JUDr. A.H.