Exekutor má v souvislosti s výkonem exekuční činnosti právo na náhradu nákladů vynaložených na znalecký posudek jen tehdy, jestliže o výši znalečného rozhodl pravomocným usnesením.

17Co 187/2009 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx, Ph.D., a Mgr. xxx ve věci oprávněného AB-C, a.s., IČ xxx, se sídlem xxx, proti povinným 1. KBT v.o.s., IČ: xxx, se sídlem xxx, 2. PB, bytem xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, a 3. MK, bytem xxx, o 1,119.029,--Kč s příslušenstvím, o odvolání soudního exekutora proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 5. 2. 2009, č.j. 5Nc 142/2007-133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením okresní soud zastavil exekuci vůči 2. povinnému, kterou nařídil usnesením ze dne 18. 6. 2007, č.j. 5Nc 142/2007-9 (výrok I), určil náklady exekuce částkou 7.735,--Kč (výrok II), oprávněnému uložil povinnost do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. JP, Ph.D., Exekutorský úřad P, se sídlem xxx, částku 7.735,--Kč (výrok III) a oprávněnému uložil povinnost do 15 dnů nahradit 2. povinnému náklady řízení ve výši 5.474,--Kč k rukám jeho zástupkyně (výrok IV). Exekuce proti 2. povinnému byla zastavena na návrh oprávněného za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen e.ř.) a § 268 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.). Náklady exekuce ve smyslu § 87 odst. 1 e.ř. v daném případě spočívají v odměně exekutora ve výši 3.000,--Kč dle § 11 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen vyhláška č. 330/2001 Sb.) a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 3.500,--Kč dle § 13 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Soudní exekutor sice požadoval nahradit i náklady na jím vyžádaný znalecký posudek, nicméně tyto náklady nedoložil svým usnesením o přiznání znalečného, a proto mu jejich náhrada přiznána nebyla. Zastavení exekuce zavinil oprávněný, a proto mu byla dle § 89 e.ř. uložena i povinnost nahradit 2. povinnému náklady řízení, jež mu vznikly za zastupování advokátkou. Proti usnesení podal odvolání soudní exekutor. Napadl jím pouze výroky II a III. Poukázal na to, že soudní exekutor může náklady exekuce vymáhat jen na základě příkazu k úhradě nákladů podle § 87 odst. 4 a § 88 e.ř., který ovšem nemůže použít v případě, kdy je exekuce zastavena na návrh účastníka, aniž by došlo k vymožení prostředků na úhradu vymáhané částky a nákladů exekuce. V takovém případě rozhoduje o nákladech soud. „Zák. č. 120/2001 Sb. použití usnesení k rozhodnutí o určení výše nákladů nepřipouští a požadavek soudu na jeho vydání je v rozporu s exekučním řádem, který je specielní normou ve vztahu k zák. č. 99/1963 Sb., jak vyplývá z § 55 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., na který se soud odvolává. Použití § 167 odst. 1 o.s.ř. pro určení nákladů exekuce je v rozporu s exekučním řádem.“ Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud usnesení v napadených výrocích změnil tak, že určí náklady exekuce částkou 18.752,02 Kč a oprávněnému uloží povinnost do 3 dnů uhradit soudnímu exekutorovi JUDr. JP, Ph.D. částku 18.752,02 Kč. K výzvě okresního soudu podal oprávněný písemné vyjádření k odvolání, v němž s poukazem na § 36 odst. 1 a 2 e.ř. namítl, že soudní exekutor není osobou oprávněnou k podání odvolání. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě, a že je přípustné (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal usnesení okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 6 o.s.ř.) bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné, i když z jiných důvodů, než v něm uvedených. Předně je třeba uvést, že se oprávněný mýlí v názoru, že soudní exekutor není v daném případě osobou oprávněnou k podání odvolání. Soudní exekutor má totiž v průběhu exekuce dvojí postavení a jeho charakter se mění. V rámci vlastní exekuční činnosti při vymáhání povinnosti stanovené pravomocným rozhodnutím vystupuje jako veřejný činitel, ale při rozhodování soudu o nákladech exekuce a jejich úhradě má postavení účastníka řízení (viz k tomu např. Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 42. Vydání I. Praha: C. H. Beck 2008, str. 545 – Stanovisko pléna Ústavního soudu zn.: Pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. 9. 2006). Odvoláním napadenými výroky bylo rozhodnuto o nákladech exekuce; soudnímu exekutorovi byla přiznána pohledávka proti oprávněnému ve výši 7.735,--Kč. Těmito výroky tedy bylo rozhodnuto o právu soudního exekutora, a protože jeho nárokům, pokud jde o výši nákladů exekuce, nebylo vyhověno v plné míře, svědčí mu subjektivní právo odvolání. Okresní soud postupoval správně, když v souvislosti se zastavením exekuce proti 2. povinnému rozhodl o nákladech exekuce. Náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu 20) (dále jen "náklady exekuce") (§ 87 odst. 1 e.ř.). Skutečnost, že soudnímu exekutorovi náleží v daném případě odměna ve výši 3.000,- Kč dle § 11 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb., nebyla ani namítána, a proto se krajský soud omezuje jen na její konstatování. Hotové výdaje soudní exekutor požadoval přiznat v plné výši nákladů jím vynaložených, nikoli v paušální výši 3.500,--Kč. Exekutorovi náleží v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500,--Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat z centrálních informačních systémů (§ 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.). Překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti částku 3.500,--Kč, náleží mu místo náhrady podle odstavce 1 náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat (§ 13 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb.). Náhrada nákladů vynaložených na znalecké posudky se řídí zvláštními právními předpisy 2) (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb.). Ve vztahu k citovanému odst. 4 § 13 dlužno dodat, že poznámka 2 odkazuje na zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění zákona č. 322/2006 Sb. (dále jen zákon č. 36/1967 Sb.) a vyhlášku č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 37/1967 Sb.). Exekuci provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný a kterého soud svým rozhodnutím pověří provedením exekuce. Úkony exekutora se považují za úkony soudu (§ 28 e.ř.). Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 e.ř.). Nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu (§ 52 odst. 2 e.ř.). Byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí (§ 139 odst. 1 o.s.ř.). O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu (§ 139 odst. 4 o.s.ř.). Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením (§ 167 odst. 1 věta první o.s.ř.). Je proto zřejmé, že má-li soudní exekutor při vlastní exekuční činnosti postavení obdobné soudu při výkonu rozhodnutí, pak, je-li třeba pro další postup v exekuci znalecký posudek, musí usnesením přibrat do řízení znalce (viz § 127 odst. 1 o.s.ř.), a byl-li přibraným znalcem podán znalecký posudek a současně řádné vyúčtování odměny a nákladů souvisejících s podáním posudku (viz § 19 odst. 1 věta první zákona o znalcích a tlumočnících), musí rozhodnout o výši znalečného (§ 28 a § 52 e.ř., § 139 odst. 1 a § 167 odst. 1 o.s.ř., § 19 odst. 1 věta druhá zákona o znalcích a tlumočnících a § 25 vyhlášky č. 37/1967 Sb.). Jen pravomocné usnesení o znalečném, které je z hlediska přibraného znalce titulem přiznávajícím mu pohledávku za soudním exekutorem, je způsobilým dokladem o nákladech soudního exekutora na znalecký posudek. V daném případě soudní exekutor – jak patrno z předložené kopie doručenky – usnesením přibral do řízení znalce Ing. MH, Ph.D. O znalečném ve výši 10.190,--Kč, které požaduje nahradit, však nerozhodl, jak vyplývá z jeho sdělení z 15. 12. 2008, nýbrž se pravděpodobně, protože nic v tomto směru ani netvrdil, spokojil jen s „fakturou“ znalce. Faktura je ovšem běžnou formou vyúčtování ceny plnění v rámci obchodních vztahů a o takový vztah mezi soudním exekutorem a znalcem v rámci nařízené exekuce rozhodně nejde. Z právě uvedeného vyplývá, že soudní exekutor řádně neprokázal náklady na jím v rámci exekuce vyžádaný znalecký posudek ve výši 10.190,--Kč, a proto mu jejich náhradu nelze přiznat. Dále soudní exekutor požadoval nahradit 2 x 50,--Kč za výpisy z centrální evidence občanů, ačkoli se 2. povinného týká pouze jeden z nich. Za výpisy z katastru nemovitostí žádal přiznat 7 x 50,--Kč, ale 2. povinného se týká jen jeden z výpisů o třech stranách. Za doručení různých 47 písemností žádal přiznat celkem 2.068,--Kč, ovšem z předložených kopií doručenek je zřejmé, že některé se exekuce proti 2. povinnému vůbec netýkají a u některých je pochybné, zda se této exekuce týkají. Z výše uvedeného je zřejmé, že oprávněně požadované, resp. prokázané hotové výdaje soudního exekutora nepřevyšují paušální částku náhrady hotových výdajů stanovenou v § 13 odst. 1, 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Okresní soud tudíž postupoval správně, když soudnímu exekutorovi přiznal náhradu hotových výdajů v paušální částce 3.500,--Kč, a nikoli v jím požadované výši. K odměně ve výši 3.000,--Kč a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 3.500,--Kč je však třeba ve prospěch soudního exekutora připočítat i daň z přidané hodnoty, které je podle předloženého osvědčení plátcem. Daň činí 19 % z částky 6.500,--Kč, tj. 1.235,--Kč (§ 2, § 5, § 14, § 36, § 37 a § 47 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). V souzené věci tedy činí náklady exekuce celkem 7.735,--Kč (odměna soudního exekutora ve výši 3.000,--Kč plus paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3.500,--Kč plus daň z přidané hodnoty 1.235,- Kč). Z těchto důvodů krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II a III dle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Toto právo by náleželo oprávněnému, který byl z procesního hlediska v odvolacím řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu v tomto řízení žádné náklady nevznikly (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a contr. o.s.ř.). Usnesení okresního soudu zůstalo odvoláním nedotčeno ve výrocích I a IV (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto typu rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí. V HK dne 10. června 2009 předseda senátu