Excindační žalobě nelze vyhovět, byla-li podána v době, kdy již věc, právo nebo jiná majetková hodnota, jejíhož vyloučení z výkonu rozhodnutí (exekuce) se žalobce domáhá, byla v probíhajícím výkonu rozhodnutí (exekuci) prodána, vybrána nebo jiným způsobem zpeněžena.

17Co 320/2009 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx, Ph. D., a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně HU, nar. xxx, bytem v xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované Mgr. JR, bytem v xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, za účasti JUDr. MS, soudní exekutorky Exekutorského úřadu xxx, se sídlem v xxx, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o vyloučení práva na výplatu prostředků z účtu z exekuce, k odvolání žalované a vedlejší účastnice proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 14.4.2009, č.j. 8C 225/2008 – 48, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28.4.2008, č.j. 8C 225/2008 – 51, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e ve výroku I m ě n í tak, že se zamítá žaloba o vyloučení práva na výplatu prostředků z účtu manželky povinného č. --- z exekuce vedené u Okresního soudu v HB pod sp. zn. 11Nc 127/2006 ve věci oprávněné Mgr. JR proti povinnému JUDr. VU, prováděné soudní exekutorkou JUDr. MS, Exekutorský úřad v J. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši 24.276 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. III. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady odvolacího řízení žalované k rukám jejího zástupce ve výši 32.584 Kč a vedlejší účastnici ve výši 1.000 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem z exekuce vedené u Okresního soudu v HB pod sp. zn. 11Nc 127/2006 ve věci oprávněné Mgr. JR proti povinnému JUDr. VU, prováděné soudní exekutorkou JUDr. MS, Exekutorský úřad v J, vyloučil právo na výplatu prostředků z účtu manželky povinného č. xxx (bod I výroku rozsudku okresního soudu), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení k rukám jejího advokáta částku 10.900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (bod II ve znění opravného usnesení). V odůvodnění svého rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně podala vylučovací žalobu ve smyslu § 267 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), poukázal přitom na § 52 odst. 1 exekučního řádu. Žalobkyně je v této žalobě aktivně legitimována, neboť v exekučním řízení byly postiženy postupem podle § 320 odst. 1 o. s. ř. její peněžité prostředky na účtu. Žalovaná je pasivně legitimována jako oprávněná z exekučního řízení vedeného proti povinnému JUDr. VU. Bezpodílové spoluvlastnictví manželů – žalobkyně a povinného – bylo zrušeno v roce 1997. Žalobkyně poté založila stavební spoření, přičemž v řízení vysvětlila a prokázala genezi věci tak, že bylo možno učinit závěr o jejím výlučném vlastnictví prostředků na účtu postiženém exekucí. Okresní soud nepřisvědčil žalobkyni v tom, že na věc dopadá rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2001. K obraně žalované pak okresní soud uvedl, že žalobou uplatněné právo není promlčeno. Uplatnění práva podle § 267 odst. 1 o. s. ř. není vázáno na žádnou lhůtu, jedná se o právo procesní. Nepřípadný je pak podle okresního soudu i odkaz žalované na § 262a odst. 1 o. s. ř. V tomto směru okresní soud argumentoval bodem 28 hlava I přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud procesním úspěchem žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Proti rozsudku okresního soudu se odvolala žalovaná. Vytýkala mu chybné hodnocení důkazů a právní posouzení věci. Okresní soud podle žalované chybně vyložil možnost aplikace § 262a o. s. ř., přehlédl totiž, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů – žalobkyně a povinného – sice zaniklo k 17.10.1997, vypořádáno však bylo až 8.12.1999, tedy po 1.9.1998. Právní důvod žaloby vyplývá z ustanovení § 451 a násl. občanského zákoníku (dále jen OZ), promlčení se tudíž řídí ustanovením § 107 OZ. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta počala běžet 31.7.2006 a žalobou uplatněný nárok je tudíž promlčen, čehož se žalovaná v řízení dovolala. Jedná se zde o právo majetkové, které promlčení podléhá. Žalovaná dodala, že nelze připustit, aby vylučovací žaloba byla podána bez jakéhokoliv časového omezení. Navrhla rozsudek okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta, eventuálně navrhla jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V žalované běžící lhůtě pro podání odvolání proti rozsudku okresního soudu do řízení jako vedlejší účastnice vstoupila soudní exekutorka. Zároveň se i ona proti rozsudku okresního soudu odvolala. Uvedla, že jako soudní exekutorka prováděla exekuci, v níž byla postižena práva, která jsou předmětem projednávané žaloby, má tudíž právní zájem na výsledku řízení. Okresní soud podle ní zásadně pochybil, když nezjišťoval, v jakém stádiu v době zahájení tohoto řízení bylo exekuční řízení a zda je tedy vůbec vylučovací žaloba přípustná. Před zahájením tohoto řízení byla totiž exekuce již provedena, tj. byly vyplaceny prostředky z postiženého účtu žalobkyně soudní exekutorce, která je následně poukázala žalované jako oprávněné, jejímu zástupci a dále je částečně použila na náklady exekuce. Vedlejší účastnice je toho názoru, že za takové situace nelze excindační žalobu podat, přičemž odkázala rovněž na jeden z komentářů občanského soudního řádu. Dále uvedla, že účelu exekučního řízení by se příčilo, pokud by soudní exekutor peněžní prostředky zadržoval a vyčkával, zda nedojde k podání vylučovací žaloby. Vedlejší účastnice navrhla rozsudek okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvoláním s rozsudkem okresního soudu ztotožnila a navrhla jej potvrdit. Uvedla, že nebylo rozhodnuto o připuštění vedlejšího účastníka do řízení, pokud soudní exekutorka nebyla vedlejší účastnicí v prvostupňovém řízení, pak na jí podané odvolání je nutno hledět jako na odvolání podané neoprávněnou osobou. Žalobkyně považuje za správná skutková zjištění okresního soudu, který se vypořádal i s většinou námitek, nyní žalovanou opakovaných. Pokud se žalovaná domáhá aplikace § 262a o. s. ř., pak pomíjí, že právo žalobkyně, jehož vyloučení z exekuce se v tomto řízení domáhá, vzniklo až po zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů – žalobkyně a povinného. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že neměla možnost zjistit, kdy a jak soudní exekutorka s peněžními prostředky naložila. Námitky týkající se možnosti podat vylučovací žalobu s ohledem na fázi exekučního řízení je nutno posoudit z toho pohledu, zda se nejedná o nepřípustně uplatněná nová skutková tvrzení. Navíc je nutno rozlišovat mezi věcmi individuálně určenými (kterých se dotýká teorie a judikatura uváděná soudní exekutorkou) na jedné straně a finančními prostředky na straně druhé. Při daném výkladu by se totiž možnost podání vylučovací žaloby pro žalobkyni zkrátila na dobu pouhých jedenácti dnů, teoreticky by v určitých případech mohla být dokonce nulová. Soudní exekutor totiž nemá (narozdíl od exekuce vedené na movité věci) povinnost informovat povinného o přijetí finančních prostředků. Žalovaná se k odvolání vedlejší účastnice vyjádřila v tom smyslu, že je v souladu s odvoláním, podaným jí samotnou. S argumentací vedlejší účastnice žalovaná souhlasí. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností odvolání vedlejší účastnice. Ta do řízení vstoupila z vlastního podnětu ve smyslu § 93 odst. 2 o. s. ř. v době po vyhlášení napadeného rozsudku. K námitkám žalobkyně nutno dodat, že o přípustnosti vedlejšího účastenství se rozhoduje pouze na návrh. Zákon přitom výslovně v § 203 odst. 1 o. s. ř. umožňuje vedlejšímu účastníku podat odvolání, a to tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. V posuzované věci bylo napadené rozhodnutí žalované (kterou vedlejší účastnice v řízení podporuje) doručeno 30.4.2009 a soudní exekutorka svůj vstup do řízení oznámila podáním ze dne 14.5.2009, podaným na poštu dne 15.5.2009 (což bylo zjištěno z otisku poštovního razítka na č.l. 56 spisu). Žalovaná s odvoláním vedlejší účastnice, ji podporující, souhlasila, proto shledal odvolací soud toto odvolání za přípustné. Po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a že jsou přípustná (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a o. s. ř.), při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání jsou opodstatněná. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Podle § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Odvolací soud považuje za podstatnou námitku žalované a vedlejší účastnice, zda vylučovací žaloba může být úspěšná, když částka vydobytá soudní exekutorkou postižením práva žalobkyně na výplatu z daného účtu již byla před zahájením řízení vyplacena žalované jako oprávněné (ve výši 70.000 Kč a 6.700 Kč), jejímu zástupci na náhradu nákladů řízení (do výše 11.376 Kč) a použita k uspokojení soudní exekutorky z titulu náhrady nákladů exekuce (do výše 19.909 Kč). Odvolací soud je přitom toho názoru, že ustanovení § 205a o. s. ř. nebránilo žalované a vedlejší účastnici k uplatnění těchto skutečností a důkazů je prokazujícím až v odvolacím řízení. Potřeba zjištění těchto skutečností totiž vyšla v řízení najevo ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., navíc účastníkům se nedostalo patřičného poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. ve vztahu k povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti, které jsou pro rozhodnutí této věci zásadního významu. Z obsahu vyjádření žalobkyně k odvolání, což bylo potvrzeno i u odvolacího jednání, je patrno, že mezi účastnicemi není spor (§ 120 odst. 4 o. s. ř.) o tom, že soudní exekutorka naložila s finančními prostředky shora uvedeným způsobem již před zahájením tohoto řízení. Okresnímu soudu je nutno přisvědčit v tom, že k exekucí postiženému jinému majetkovému právu mohla žalobkyně jako věcně legitimovaná osoba uplatnit excindační žalobou své právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí. Excindační žalobu může však žalobce podat pouze bezodkladně poté, co se dozvěděl, že výkonem rozhodnutí či exekucí byl postižen majetek, k němuž má právo, jež nepřipouští provedení výkonu rozhodnutí či exekuce. Právní teorie i soudní praxe dospěly k závěru, že excindační žalobě nelze vyhovět, kdyby byla podána až v době, kdy již věc, právo nebo jiná majetková hodnota, jejíhož vyloučení se žalobce domáhá, byla v probíhajícím výkonu rozhodnutí (exekuci) prodána, vybrána nebo jiným způsobem zpeněžena (srov. Kurka, V, Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s., 2004, str. 824; srov. podobně Bureš, J, Drápal, L, Krčmář, Z, a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. C.H.Beck, 7. vydání, str. 1452). Pro rozhodnutí o excindační žalobě je vždy rozhodující stav, který zde je v době vyhlášení rozhodnutí soudu (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.). Z tohoto hlediska tedy nelze žalobě v této věci vyhovět, přičemž k argumentaci žalobkyně je nutno uvést, že právní úprava, ani její výklad, zde nerozlišují mezi postižením věcí movitých a postižením majetku jiného druhu. Odvolací soud z důvodů výše uvedených rozsudek okresního soudu ve věci samé podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl. S ohledem na důvody pro zamítnutí žaloby považuje odvolací soud za nadbytečné zabývat se další argumentací žalované, týkající se aplikace § 262a o. s. ř. a týkající se jí namítaného promlčení žalobou uplatněného práva. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 221 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla úspěšná strana žalovaná, které tak vzniklo právo na náhradu nákladů v řízení účelně vynaložených. V prvostupňovém řízení žalovaná vynaložila náklady v podobě odměny jejího advokáta ve výši 19.200 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění – dále jen „vyhláška“, když žalovaná se v řízení před okresním soudem domáhala stanovení odměny jejího advokáta z tarifní hodnoty 70.000 Kč a ve zbytku se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdala) a 4 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění), to vše zvýšeno o 19% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Před okresním soudem tedy žalovaná na nákladech celkem vynaložila 24.276 Kč. V odvolacím řízení představují náklady žalované odměnu jejího advokáta ve výši 24.010 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3 vyhlášky, vycházeje z tarifní hodnoty 98.254,90 Kč), 3 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč, 6 náhradami zmeškaného času po 100 Kč a jízdným ve výši 1.031 Kč (§ 13 odst. 3 a 4, § 14 advokátního tarifu), to vše zvýšeno o 19% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a o zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, celkem 32.584 Kč. Vedlejší účastnice v odvolacím řízení vynaložila náklad v podobě zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1.000 Kč. Při stanovení místa a lhůty plnění náhrady nákladů řízení se odvolací soud přidržel ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v HB, ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce. V HK dne 23. září 2009 předseda senátu