Uvolněnému členu zastupitelstva obce se převádí nárok na nečerpanou část dovolené do příštího roku jen tehdy, pokud jeho funkce trvá. Netrvá-li, poskytne mu nevyčerpanou část dovolené jeho uvolňující zaměstnavatel.

18Co 363/2009 R o z s u d e k Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. MZ a soudců JUDr. VP a Mgr. RK ve věci žalobce Obce VK se sídlem xxx, IČ xxx, zast. Mgr. JB, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované JŽ, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Mgr. VS, advokátem se sídlem v xxx, o 41.229,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v CH ze dne 30. dubna 2009, č.j. 3C 217/2006-174, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že se žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci 41.229,- Kč s 3% úrokem ročně od 13.10.2004 do zaplacení, z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v CH náklady řízení 33.155,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobci částku 41.229,- Kč s 3% úrokem ročně od 13.10.2004 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení 34.650,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.) a žalované uložil nahradit České republice na účet Okresního soudu v CH náklady řízení 33.156,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 19.143,- Kč proplacené dovolené od listopadu do prosince 2001, dále částky 11.398,- Kč proplacené dovolené za leden až listopad 2002 a konečně částek 7.940,- Kč a 2.748,- Kč jako odvodů sociálního a zdravotního pojištění z neoprávněně proplacené dovolené v uvedených obdobích. Žalobu založil na argumentaci, že v letech 2001 až 2002 nebylo možné s ohledem na platnou právní úpravu uvolněným členům zastupitelstva obce proplácet nevyčerpanou dovolenou, nýbrž ji toliko převádět do následujícího roku, popř. ji proplatit, ovšem s předchozím souhlasem zastupitelstva. Protože žalovaná (jako tehdy uvolněná starostka obce) o proplacení dovolené nikdy nepožádala, proplatila si dovolenou protiprávně a ke škodě žalobce, ačkoliv byla osobou znalou předpisů veřejné správy a měla kvalifikaci pro vedení účetní i mzdové agendy. Okresní soud měl provedeným dokazováním po skutkové stránce prokázáno, že žalovaná v době od 19.11.1994 do 15.11.2002 působila ve funkci starostky obce VK a současně byla tato funkce kumulována s funkcí vedení účetnictví včetně mzdové agendy. Žalovaná si vyplácela náhradu mzdy za dovolenou a vyplatila si i náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Podle znaleckého posudku znaleckého ústavu N s.r.o. T si žalovaná neoprávněně vyplatila v rozporu s platnou právní úpravou částku 89.771,- Kč. Současně měl znaleckým posudkem prokázáno, že žalovaná si nebyla oprávněna náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou vyplatit, mohla by tak učinit pouze za souhlasu rady nebo zastupitelstva žalobce, když jinak na poskytnutí této náhrady neměla právní nárok. Souhlas zastupitelstva nebo rady žalobce s proplacením dovolené prokázán nebyl. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že proplacením nevyčerpané dovolené se snížil majetek žalobce, v čemž lze spatřovat škodu jako majetkovou újmu. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody je dána tím, že peníze si nechala vyplatit sama žalovaná, u níž je dáno i nedbalostní zavinění, když žalovaná vzhledem ke svým osobním poměrům mohla či měla vědět, že způsobí škodu. Žalobě proto s odkazem na ust. § 172 odst. 1-3 a § 179 odst. 1-5 zákoníku práce vyhověl. Nedůvodnou shledal námitku promlčení vznesenou žalovanou, když před uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby, která neběžela po dobu probíhajícího trestního stíhání žalované (skončilo zproštěním obžaloby), počítané od ledna 2003, žalobce nárok uplatnil u soudu (§ 261-263 zák. práce). Podle výsledku řízení okresní soud zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Namítala, že prvotním předpokladem odpovědnosti za škodu je vznik této škody. Vznik škody se v řízení žalobci nepodařil prokázat. Pokud se okresní soud opírá o závěry znaleckého posudku N s.r.o. T, zpracovaného Ing. B, ten sám vypověděl, že neměl k dispozici prvotní doklady nutné k vypracování znaleckého posudku. Ty je povinen předložit zaměstnavatel, jehož starosta sdělil, že veškeré doklady byly dokonce vymazány z počítače. Soud tuto skutečnost nesprávně přičítá k tíži žalované, jakož i to, že znalec vycházel z druhotných neúplných dokladů. K obsahu znaleckého posudku N s.r.o T uvedla, že žalobkyně žalobou uplatňuje pouze škodu způsobenou neoprávněným proplacením nevyčerpané dovolené, a proto o celém obsahu znaleckého posudku je zbytečné diskutovat. Zdůraznila, že škoda měla podle žalobce vzniknout neoprávněným proplacením dovolené bez souhlasu zastupitelstva obce, když doklad o žádosti žalované zastupitelstvu nebyl nalezen. Sám znalec uvedl, že pokud by jí byl souhlas udělen, k žádnému protiprávnímu jednání a tedy ani škodě by nedošlo. Žalobkyně tvrdila, že jí souhlas byl udělen, když záznamy z jednání zastupitelstva byly neúplné a navíc tehdejší místostarosta Ing. L jí každou výplatu musel podepsat a jistě by tak neučinil, pokud by nevěděl o tom, že žalovaná k tomu nemá potřebný souhlas. Poukázala na to, že na uvolněné členy zastupitelstva se vztahuje ust. § 71 zákona o obcích. Souhlas obce s proplacením nevyčerpané dovolené byl do zákona o obcích vtělen novelou s účinností od 12.7.2002. Do té doby nebyla tato problematika řešena. Skončení výkonu funkce starostky k 15.11.2002 je nutno považovat za skončení pracovního poměru ve smyslu zákoníku práce a z tohoto důvodu jí vznikl nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve smyslu ust. § 110b zák. práce v tehdy platném znění. Náhradu mzdy při takovémto skončení je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout a zaměstnanec o ní nemusí žádat. Lze tedy dovodit, že na straně žalobce (obce) žádná škoda nevznikla, neboť na proplacení nevyčerpané dovolené měla žalovaná právní nárok a obec v postavení zaměstnavatele by jí tuto náhradu musela poskytnout ve stejné výši, v jaké si tuto náhradu žalovaná proplatila. Protože se žalobci nepodařilo prokázat základní předpoklad, tj. vznik škody, je z tohoto důvodu další dokazování její odpovědnosti za způsobenou škodu ve smyslu ust. § 172 odst. 1 zák. práce bezpředmětné. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Žalobce navrhl potvrzení věcně správného rozsudku z jeho správných důvodů, když zejména poukázal na závěry plynoucí ze znaleckého posudku znaleckého ústavu, tedy, že není možné tvrdit, že žalobkyni nevznikla žádná škoda a že by vyplacená částka byla nižší než žalobkyni náležela. Z posudku také plyne, že nebylo možné zjistit přesný počet dní nevyčerpané dovolené žalované ke dni skončení jejího funkčního období jako starostky žalobkyně. Zaujal názor, ve shodě se stanoviskem Ministerstva vnitra, že ze zákona (o obcích) nevyplývá možnost proplácení dovolené v zákonem výslovně neupravených případech. Krajský soud z podnětu včas podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek (§ 212, § 212 a odst. 1 o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 o.s.ř.). Odvolání shledal opodstatněným z odvolacího důvodu dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Žalovaná okresnímu soudu vytýká nesprávné právní závěry ohledně existence základních předpokladů odpovědnostního vztahu k náhradě škody. Především namítá, že žalobce neprokázal ten základní, kterým je existence škody jako majetkové újmy (§ 172 zák. práce). Proto již nemá význam hodnotit další předpoklady (porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti zaměstnancem a vznikem škody a zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti). Podle ust. § 179 odst. 1 zák. práce je zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 172, povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením v předešlý stav. Žalobce tvrdí, že skutečnou škodou, kterou uplatňuje v daném řízení (viz skutkové vylíčení v žalobě v bodě V.) je žalované proplacená dovolená v období měsíců listopadu a prosince roku 2001 a období měsíců ledna až listopadu roku 2002 v částkách 19.143,- Kč + 11.398,- Kč a odvodech na sociálním pojištění 7.940,- Kč a zdravotním pojištění 2.748,- Kč. Nic jiného předmětem řízení neučinil. V odvolacím řízení potvrdil, že předmětem řízení je vrácení proplacené náhrady mzdy za celkem 25 dní žalovanou nevyčerpané dovolené včetně k tomu náležejících odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Proto skutkové závěry okresního soudu, které se netýkají takto vymezeného předmětu sporu, jsou v daném řízení nepoužitelné. Žalobce pak ani netvrdil, že by žalovaná nárok na dovolenou, kterou si dle jeho tvrzení neoprávněně proplatila, neměla. Naopak sám v žalobě uvádí, že žalovaná si mohla nevyčerpanou dovolenou v době před 1.7.2002 pouze převést do následujícího roku a po 1.7.2002 jí mohla být proplacena jen se souhlasem obce (rozuměno orgánu obce). Protiprávní jednání žalované spatřoval jen v tom, že si náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v trvání 25 dnů vyplatila v letech 2001 a 2002 bez souhlasu žalobce. Zákon o obcích č. 128/2000 Sb. rozeznává jednak neuvolněné členy zastupitelstva obce, a jednak uvolněné členy zastupitelstva obce; uvolněnými členy zastupitelstva obce rozumí jak členy zastupitelstva obce, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni podle ust. § 124 odst. 2 věty druhé zák. práce, tak ty členy, kteří před zvolením nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva obce (§ 71 odst. 1 zákona o obcích). Funkce člena zastupitelstva je veřejnou funkcí. Člen zastupitelstva nesmí být po dobu výkonu své funkce krácen na právech vyplývajících z jeho pracovního nebo jiného obdobného poměru (§ 70 zákona o obcích). Na posuzovaný případ tak dopadá zákon č. 128/2000 Sb. o obcích ve znění do 12.7.2002 a od 12.7.2002 ve znění zákona č. 313/2002 Sb., kterým byl zákon o obcích změněn, a rovněž přiměřeně zákoník práce. Podle ust. § 80 odst. 1 zákona o obcích účinného do 12.7.2002 na vztahy vyplývající z výkonu funkce uvolněného člena zastupitelstva obce se vztahují ust. zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro účely pracovněprávní se posuzuje odměna uvolněných členů zastupitelstva obce jako příjem zaměstnanců v pracovním poměru; obec se posuzuje jako zaměstnavatel a uvolnění členové zastupitelstva se posuzují jako zaměstnanci. Podle ust. § 79 zákona o obcích účinného do 12.7.2002 má uvolněný člen zastupitelstva obce nárok na dovolenou na zotavenou za kalendářní rok, popř. na její poměrnou část, jestliže jeho funkční období netrvalo po dobu celého kalendářního roku. Výměra dovolené uvolněným členům zastupitelstva obce činí 5 týdnů, poměrná část dovolené činí za každý i započatý měsíc trvání výkonu funkce jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Po dobu dovolené se uvolněnému členu zastupitelstva obce měsíční odměna nekrátí. Podle ust. § 71 odst. 1 věty druhé zákona o obcích ve znění do 12.7.2002 se odměna uvolněným členům zastupitelstva obce vyplácí z rozpočtových prostředků obce. Novelou zákona o obcích s účinností od 12.7.2001 došlo k vypuštění ust. § 80. V § 79 zákona o obcích došlo ke změně v odst. 4 a byl doplněn odst. 5. Podle ust. § 79 odst. 4 zákona o obcích od 12.7.2002 platí, že obec poskytne uvolněnému členu zastupitelstva obce též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním k výkonu veřejné funkce. Nevyčerpal-li uvolněný člen zastupitelstva obce dovolenou před uplynutím doby k uvolnění k výkonu veřejné funkce, poskytne mu ji uvolňující zaměstnavatel. Podle § 79 odst. 5 zákona o obcích v novelizovaném znění pak platí, že pokud si uvolněný člen zastupitelstva obce nemohl dovolenou nebo její část vyčerpat v průběhu příslušného kalendářního roku, převádí se mu tento nárok do následujícího kalendářního roku. V takovém případě může uvolněný člen zastupitelstva též požádat obec o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou. Lze tedy uzavřít, že možnost převedení nároku na dovolenou do následujícího kalendářního roku (uvolněného člena zastupitelstva k výkonu veřejné funkce), popřípadě možnost náhrady měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou přichází podle ust. § 79 odst. 5 zákona o obcích ve znění účinném od 12.7.2002 do úvahy jen v případě, že uvolnění k výkonu veřejné funkce bude trvat i v následujícím kalendářním roce. Povinnost obce poskytovat odměnu za výkon funkce a dovolenou je však omezena (jak plyne z povahy věci) jen na dobu výkonu funkce, pro kterou byl člen zastupitelstva uvolněn. Potom dle ust. § 79 odst. 4 zákona o obcích účinného od 12.7.2002 platí, že po skončení výkonu funkce, pro kterou byl člen zastupitelstva uvolněn, se specifická právní úprava ust. § 79 odst. 5 zákona o obcích neuplatní a nevyčerpal-li uvolněný člen zastupitelstva obce dovolenou před uplynutím doby uvolnění k výkonu veřejné funkce, poskytne mu ji uvolňující zaměstnavatel (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2325/2007). V režimu zákoníku práce (zák. č. 65/1965 Sb.), do něhož se zaměstnanec uvolněný k výkonu veřejné funkce po skončení výkonu veřejné funkce vrací, pak platí, že v případě skončení pracovního poměru je zaměstnavatel, u něhož uvolněný člen zastupitelstva před nástupem veřejné funkce pracoval v pracovním poměru, povinen poskytnout svému zaměstnanci, jemuž neumožnil její poskytnutí a jehož pracovní poměr skončil, náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou (v takovém případě i bez omezení jen na dobu 4 týdnů) v době trvání výkonu veřejné funkce. Z obsahu spisu (ze žaloby, vyjádření žalované a z toho, co vyšlo v řízení před soudy obou stupňů najevo), se podává skutkový závěr, že žalovaná ve funkčním období od 19.11.1994 do 15.11.2002 působila ve funkci starostky žalobkyně a pro výkon této funkce byla dlouhodobě uvolněna z pracovního poměru. Před nástupem do funkce starostky v roce 1994 pracovala jako účetní Obce VK, která jí byla zaměstnavatelem. Pracovní poměr skončil dohodou k 15.11.2002 a od 1.12.2002 nastoupila k jinému zaměstnavateli. Ze shodných stanovisek účastníků plyne, že žalované byla proplacena v letech 2001 a 2002 náhrada za celkem 25 dní nevyčerpané dovolené. Zastupitelstvo žalobce žalované neurčilo nástup řádné dovolené (dovolenou neposkytlo). Tyto skutkové okolnosti lze mít za nesporné. Neobjasněno pak zůstalo, zda zastupitelstvo (rada) žalobce povolilo žalované proplacení dovolené (obě strany zastávají rozdílná stanoviska a objektivní důkaz v tomto směru podán nebyl). Žalobce pak v žalobě a i v průběhu odvolacího řízení odkazoval na znalecký posudek znalkyně M, podle něhož v listopadu 2001 bylo žalované proplaceno 20 dní řádné dovolené v částce 19.352,- Kč a v září 2002 proplaceno 5 dní řádné dovolené částkou 6.194,- Kč. Netvrdil, že by žalované nárok na dovolenou v tomto rozsahu nevznikl, naopak zaujímal od počátku řízení stanovisko, že pokud by žalovaná měla proplacení dovolené zastupitelstvem schváleno, tvrzená škoda by nevznikla. Lze pak poznamenat, že výše uvedené částky proplacené náhrady mzdy za dovolenou, z níž žalobkyně dovozuje i další škodu (v příčinné souvislosti s tvrzeným protiprávním jednáním žalované) v podobě odvodů na zdravotní a sociální pojištění, zcela nekorespondují se skutkovým vylíčením v žalobě k předmětu sporu (s odkazem na znalecký posudek znalkyně M) a žalobce nebyl tyto (avšak jen dílčí rozdíly) schopen soudu blíže vysvětlit a „setrval na žalobě“. Jestliže žalobkyně nevyčerpala výše uvedený počet dní řádné dovolené v letech 2001 a 2002, měla jí být nevyčerpaná dovolená za rok 2001 dle ust. § 109 odst. 2 zák.práce (§ 80 zákona obcích) poskytnuta nejpozději do konce roku 2002. Od 12.7.2002 pak nevyčerpaná část dovolené před uplynutím doby uvolnění k výkonu veřejné funkce, pokud nebyla se souhlasem orgánu obce proplacena jako náhrada mzdy, měla být poskytnuta zaměstnavatelem, který žalovanou k výkonu veřejné funkce uvolnil, tedy v listopadu 2002 opět žalobkyní, která uvolnila žalovanou k výkonu veřejné funkce z pracovní pozice účetní. Pokud žalovaná ukončila pracovní poměr se žalobkyní dohodou k 15.11.2002, aniž jí dovolená byla poskytnuta, vznikl žalované právní nárok na proplacení (25 dní) nevyčerpané dovolené při skončení pracovního poměru (§ 110b odst. 2 zákoníku práce). I při úvaze, zda do 12.7.2002 při absenci přechodných ustanovení k novele zákona o obcích (a uvažovaném zákazu retroaktivity), se nárok žalované na proplacení náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou neřídil zákoníkem práce (§ 80 zákona o obcích), platilo by, že nárok proplacení náhrady mzdy k nevyčerpané dovolené do 12.7.2002, pokud by žalované nebyla dovolená poskytnuta do skončení výkonu veřejné funkce (pracovního poměru), by žalované vznikl bez dalšího (§ 110b odst. 2 zákoníku práce). Odvolací soud i při této variantě dospívá ke stejnému výsledku ohledně výše nároku žalované na proplacení náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou k 15.11.2002, k jejímuž proplacení došlo ve výše popsaných termínech roku 2001 a 2002. Odvolací soud však je přesvědčen, že první varianta odpovídá vůli zákonodárce popsaným způsobem upravit problematiku nároku a čerpání dovolené osob uvolněných k výkonu veřejné funkce, popř. proplacení náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Jestliže pak došlo k proplacení nevyčerpané dovolené žalované dříve, než žalované vznikl právní nárok (tedy po 15.11.2002) na proplacení náhrady mzdy nevyčerpané dovolené, k datu podání žaloby pohledávka žalované z titulu nároku na proplacení náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou nepochybně existovala a byla splatná. Proto nelze dospět k závěru o vzniku škody žalobce z uplatněného důvodu jakožto majetkové újmy, jestliže žalobci vznikla právní povinnost žalované nevyčerpanou dovolenou proplatit (§ 79 odst. 4 zákona o obcích). Vzhledem k tomu, že základní předpoklad pro vznik odpovědnosti žalované za škodu splněn nebyl, bylo již nadbytečné zkoumat další předpoklady odpovědnostního vztahu k náhradě škody dle § 172 zák. práce. Odvolací soud pak dodává, že i při právní kvalifikaci proplacené náhrady mzdy za dovolenou jako bezdůvodného obohacení (§ 243 zákoníku práce), tedy jako nároku na vrácení neprávem vyplacených částek (bez právního důvodu nebo z neplatného právního úkonu), které je podmíněno tím, že zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, by žalobce z výše popsaných důvodů neuspěl. Krajský soud proto shledal uplatněný odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. opodstatněným. Okresnímu soudu lze vytknout, že jeho právní kvalifikace zůstala omezena na aplikaci ust. § 172 a 179 zákoníku práce, ačkoliv žalovaná od počátku řízení poukazovala na úpravu provedenou zákonem o obcích a rozhodné okolnosti na svou obranu tvrdila. Jeho právní posouzení je proto z daných pohledů neúplné a tedy nesprávné. Vedle toho je nutno poznamenat, že znalecký posudek N s.r.o. k objasnění skutkové otázky nepřispěl. Žalobce soudu v zásadě jen předestřel řešení právní otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na proplacení náhrady mzdy za 25 dní nevyčerpané dovolené bez souhlasu zastupitelstva žalobce a zda lze její proplacení považovat spolu s příslušnými odvody na zdravotní a sociální pojištění za škodu, kterou je povinna nahradit, k čemuž znalecký posudek přispět nemohl. Zadání znalecké otázky: „Po prostudování všech dostupných dokladů určit, zda si žalovaná protiprávně vyplatila částky tak, jak jsou specifikovány v bodě V. žaloby (č.listu 3-4)“, je vlastně nepřípustně zadáním řešení celého sporu (také otázek právních). Kromě toho znalec ani nevyhověl zadání soudu, zabýval se nepřípustně právními otázkami, činil zjištění, které soud nežádal, a posudek vystavěl na neúplných podkladech, které jakýkoliv jeho znalecký závěr zcela znehodnocují. Za nestandardní lze považovat znalecký posudek k „námitkám“ žalované vůči posudku. Za nepodložený považuje soud závěr o výpočtu náhrady mzdy za dovolenou podle kalendářních dnů (popř. že 5 týdnů dovolené znamená 35 dnů dovolené), což je v rozporu s ust. § 17 zákona o mzdě, které stanoví jednotné principy zjišťování průměrného výdělku pro všechny kategorie zaměstnanců včetně osob vykonávajících veřejné funkce ve státní správě či samosprávě. Úprava zákona o obcích v § 79 odst. 4 jen stanoví, že po dobu dovolené se uvolněnému členu zastupitelstva obce měsíční odměna nekrátí (do 12.7.2002). Od 12.7.2002 jde o úpravu v § 79 odst. 3 zákona o obcích stanovící, že měsíční odměna dle tohoto zákona náleží i po dobu dovolené. Z uvedeného lze jen dovodit, že pokud spolu s dovolenou odpracuje uvolněný člen zastupitelstva obce plný počet pracovních dnů nebo všechny pracovní dny v měsíci čerpá dovolenou, měsíční odměna se mu nijak nekrátí. Krajský soud pak poznamenává, že otázku případného promlčení nároku řešil k námitce žalované soud okresní a v odvolacím řízení nikdo z účastníků nesprávné právní posouzení promlčení soudem okresním nenamítl. Krajský soud proto napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů má oporu v ust. § 224 odst. 1, 2 a § 150 o.s.ř. Ust. § 150 o.s.ř. soudu umožňuje z důvodů hodných zvláštního zřetele výjimečně náhradu nákladů řízení podle úspěchu v řízení nepřiznat. Takové okolnosti shledává odvolací soud i v posuzovaném případě, když žalovaná, ač pracovala delší dobu ve veřejné funkci a měla kvalifikaci k vedení účetní i mzdové agendy, nepostupovala zcela v souladu s právními předpisy, byť v samotném důsledku žalobci škoda jako majetková újma z titulu proplacení náhrady mzdy žalované za nevyčerpanou dovolenou v letech 2001 a 2002 nevznikla. Proto aplikoval ust. § 150 o.s.ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náhrada nákladů státu (znalečného) pak podle výsledku řízení stíhá neúspěšného žalobce (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 11. listopadu 2009 předseda senátu