Soudní poplatek z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva činí bez zřetele na výši dlužné pohledávky částku 1 000 Kč (pol. 16 písm. c) Sazebníku soudních poplatků (příl. zák. č. 549/1991 Sb.)).

20Co 272/2009 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. Ing. xxx ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného FT LTD., se sídlem xxx, XXX, zast. Mgr. xxx, advokátem v xxx, proti povinné AP, bytem xxx, pro 1.226.577,- Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v N ze dne 16.6.2009, č.j. 10E 25/2009-29, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se oprávněnému vrací z účtu Okresního soudu v N doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 23.530,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Ve věci výše uvedené podal oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinné (§ 338b o.s.ř.), a to podle exekučního titulu – rozhodčího rozsudku, jímž mu byla proti povinné přiznána částka 1.226.577,- Kč s příslušenstvím. Zároveň s podáním tohoto návrhu zaplatil soudní poplatek v částce 1.000,- Kč, a to vylepením kolkových známek. Následně byl oprávněný okresním soudem vyzván k doplacení soudního poplatku z návrhu v částce 23.530,- Kč, když okresní soud vycházel z toho, že poplatek měl být zaplacen podle položky 16 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Oprávněný částku 23.530,- Kč uhradil, vzápětí ale požádal o vrácení této částky podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., když měl za to, že soudní poplatek z návrhu činí v tomto případě pouze 1.000,- Kč podle položky 16 písm. c/ Sazebníku. Dodal, že zde nejde o vymáhání peněžitého plnění, nýbrž návrh směřuje jen ke vzniku zajišťovacího práva. Navrhl, aby návrhu na vrácení této části poplatku bylo vyhověno. Okresní soud právě výše v záhlaví uvedeným usnesením návrh oprávněného na vrácení poplatku zamítl. Dospěl totiž k závěru, že v daném případě byl podán návrh na výkon rozhodnutí, které oprávněnému přiznává právo na zaplacení peněžité částky ve výši 1.226.577,- Kč, tedy soudní poplatek byl vyměřen správně podle položky 16 písm. b/ Sazebníku soudních poplatků. V odvolání proti tomuto usnesení oprávněný setrval na svém stanovisku, že v dané věci nejde o návrh na vymáhání peněžitého plnění ve smyslu položky 16 písm. b/ Sazebníku, ale jen o vznik zajišťovacího práva, a proto má za to, že soudní poplatek činí jen 1.000,- Kč podle položky 16 písm. c/ Sazebníku. Přeplatek by mu měl být vrácen. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Je skutečností, že výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech podle § 338b a násl. o.s.ř. je systematicky zařazen v občanském soudním řádu mezi druhy výkonů rozhodnutí ukládajících zaplacení peněžité částky (hlava druhá až sedmá o.s.ř.), když hlava osmá se již vztahuje k uspokojení práv na nepeněžité plnění. Z tohoto hlediska by tedy se zdálo, že skutečně výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech by měl být zpoplatněn podle položky 16 písm. a/ či b/ zákona o soudních poplatcích. Krajský soud však má za to, že systematické zařazení tohoto druhu výkonu rozhodnutí v občanském soudním řádu není rozhodným argumentem. Tím je totiž znění zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve spojení se zvláštním charakterem tohoto způsobu výkonu rozhodnutí. Tímto výkonem rozhodnutí totiž nedochází přímo k postižení majetku povinného, nýbrž, jak správně zdůrazňuje oprávněný, tento výkon má jen zajišťovací funkci – při budoucím prodeji a rozvrhu výtěžku tohoto prodeje umožňuje věřiteli získat výhodnější pořadí a dále působí vůči každému případnému pozdějšímu nabyvateli nemovitostí. Nedochází tedy při tomto způsobu výkonu rozhodnutí k vymáhání peněžitého plnění, tedy nedochází k odebírání peněžní hotovosti povinnému, k odepisování peněžní částky z jeho účtu u banky, k soupisu movitých věcí a jejich následnému prodeji v dražbě atd… Přitom položka 16 písm. a/ či b/ Sazebníku soudních poplatků se vztahuje právě a jen k takovému návrhu na výkon rozhodnutí, po kterém má následovat přímo vlastní vymáhání peněžitého plnění (viz formulace „je-li vymáháno peněžité plnění…“). K tomuto hlavnímu argumentu krajský soud připomíná ještě další. Lze si představit situaci, kdy oprávněný zatím z nějakého důvodu nechce postihnout přímo majetek povinného (třeba proto, že povinný na základě dohody s oprávněným začal dluh dobrovolně splácet), chce ale si zajistit výše zmíněné lepší pořadí při eventuelním budoucím prodeji nemovitostí povinného, a proto podá jen návrh na zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného, který znamená z hlediska činnosti soudu jen to, že soud vydá usnesení a doručí je příslušným subjektům. Pak ale oprávněný později bude mít již zájem na uspokojení svého nároku a podá návrh na výkon rozhodnutí např. prodejem nemovitostí povinného, což ovšem z hlediska činnosti soudu znamená již řadu úkonů, tedy činnost nejenom z časového hlediska mnohem náročnější, než byla činnost po podání návrhu podle § 338b o.s.ř. Podle názoru okresního soudu přijatého v této souzené věci by to znamenalo, že v obou případech by oprávněný měl zaplatit stejně vysoký soudní poplatek z návrhu, ač v těchto případech žádá něco jiného, a i zcela jiná je činnost soudu. Takovou situaci neměl zákon o soudních poplatcích na mysli, přičemž porovnáním jednotlivých položek Sazebníku soudních poplatků lze dospět k závěru, že výše soudního poplatku je v podstatě odstupňována s ohledem na význam, závažnost či dopad zpoplatněného úkonu a na náročnost činnosti soudu (jiný je poplatek za návrh na vydání předběžného opatření, kdy soud rozhoduje bez jednání, a jiný je poplatek z návrhu na výkon rozhodnutí prodejem např. podniku při vymáhání mnohamilionových částek). Zde v posuzovaném případě vynesl okresní soud jen jedno usnesení, jímž návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva vyhověl, a tím jeho činnost v podstatě končí. Proto i z tohoto „pomocného“ hlediska nepovažuje odvolací soud názor okresního soudu na výši poplatku v této věci za správný. Usnesení bylo proto podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změněno a návrhu na vrácení částky 23.530,- Kč bylo podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/191 Sb. vyhověno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 12. srpna 2009 předseda senátu