Pro posuzování, zda účastník řízení bude hradit náklady řízení vzniklé v souvislosti s účastí advokáta v řízení, a to státu podle § 148 odst. 1 OSŘ nebo svému odpůrci podle § 142 odst. 1, popříp. 2 OSŘ, nemůže být rozhodné, zda advokát zastupoval odpůrce na základě plné moci nebo mu byl ustanoven usnesením soudu.

20Co 294/2009 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. Ing. xxx a Mgr. xxx v právní věci žalobkyně KW, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátkou v xxx, proti žalovanému PW, bytem xxx, o zvýšení výživného, k odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v N ze dne 28.7.2009, č.j. 6C 119/2009-22, t a k t o : Usnesení okresního soudu se v napadeném výroku pod bodem II m ě n í tak, že České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í Ve věci výše uvedené okresní soud schválil výše uvedeným usnesením smír, podle kterého se žalovaný zavázal platit na výživu žalobkyně místo dosavadních 1.250 Kč nově 2.700 Kč měsíčně. Výrokem pod bodem II pak okresní soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení státu (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) v částce 22.990 Kč. Zde uvedl, že žalovaný nebyl ve sporu úspěšný, neboť byl zavázán k placení vyššího výživného, a proto že je povinen veškeré náklady řízení státu uhradit. Tímto nákladem pak je odměna advokátky uvedené pro toto řízení okresním soudem. V odvolání proti tomuto posledně uvedenému výroku o nákladech řízení státu žalovaný namítl, že žalobkyně nebyla se svým návrhem úspěšná zcela, ale přibližně z jedné poloviny, když požadovala zvýšení výživného z 1.250 Kč na 4.000 Kč, dosáhla ale jen částky 2.700 Kč měsíčně. Za této situace, kdy byli účastníci prakticky stejně ve věci úspěšní, má žalovaný za to, že aby neměl hradit na nákladech řízení státu žádnou částku. Dále pak připomněl i své neutěšené sociální poměry. Krajský soud přezkoumal napadený výrok a dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu není správné. Podle § 137 odst. 1 o.s.ř. jedním z druhů nákladů řízení je odměna za zastupování advokátem a hotové výdaje advokáta. V případě, kdy je účastníku řízení ustanoven advokát rozhodnutím soudu (státu) podle § 31 o.s.ř., platí tuto odměnu a náhradu hotových výdajů advokátovi stát ze svých prostředků. Výplatou této odměny a náhrady vzniká státu nárok na náhradu nákladů řízení podle § 148 odst. 1 o.s.ř., a to proti účastníkovi (účastníkům) řízení a za předpokladu, že u účastníka není možno uvažovat o osvobození od soudních poplatků, přičemž rozhodným kriteriem pro rozhodnutí, kdo by měl být zavázán státu jeho náklad hradit, je výsledek řízení, tedy úspěch jedné či druhé strany sporu. Pouze s ohledem na výše uvedené by se situace v daném případě jevila tak, že vzhledem ke srovnatelnému úspěchu či neúspěchu obou stran (žalobkyně žádala zvýšit výživné z 1.250 Kč na 4.000 Kč měsíčně, dosáhla však jen 2.700 Kč měsíčně) by vzniklý náklad řízení státu měli hradit oba účastníci stejnou měrou. U žalobkyně jsou však předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků (proto jí také byl ustanoven advokát), a proto ona zavázána k náhradě poloviny nákladů řízení státu být nemůže. Logické by tedy za této situace se jevilo takové rozhodnutí, podle kterého by měl žalovaný nahradit státu polovinu nákladů řízení vzniklých (tedy onu druhou polovinu na něj připadajících s ohledem na výsledek řízení). Pokud by ale takto odvolací soud rozhodl, pak by založil stav, kdy žalovaný by byl v horší pozici, než za předpokladu, že by žalobkyni zastupoval advokát na základě plné moci udělené mu žalobkyní - v takovém případě by totiž vzhledem k výsledku řízení bylo o nákladech řízení vzniklých intervencí advokáta rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalovaného by povinnost hradit žalobkyni tyto náklady vzniklé ve výši odměny a hotových výdajů advokáta nestíhala. Krajský soud zde vychází z názoru, že o tom, zda účastník řízení bude hradit náklady řízení vzniklé v souvislosti s účastí advokáta v řízení, a to státu podle § 148 odst. 1 nebo protistraně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemůže být rozhodná okolnost, zda advokát zastupoval na základě plné moci nebo byl ustanoven usnesením soudu. Na pozici účastníka řízení by způsob, jak se advokát k zastupování strany do řízení dostal (tedy plná moc nebo usnesení soudu) neměl mít žádný vliv a jen stěží lze takovému účastníkovi logicky a věrohodně vysvětlit, že kdyby v této věci zastupoval žalobkyni advokát jí zvolený a zplnomocněný, nemusel by hradit na nákladech ničeho, ale protože jí zastupoval advokát ustanovený soudem, je povinen polovinu nákladů – byť státu – uhradit. Tyto úvahy nakonec vedly dovolací soud ke změně napadeného výroku (§ 220 odst. 3 o.s.ř.) tak, že se státu právo na náhradu nákladů řízení v této věci nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 1. září 2009 předseda senátu