Cestovní smlouva je neplatná, neobsahuje-li časový rozvrh plateb, ale místo toho jen odkaz na rozvrh plateb ve Všeobecných podmínkách, byť jsou součástí smlouvy.

21Co 242/2009 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. ŠP a soudců JUDr. MK a JUDr. JP ve věci žalobců a) Ing. PF, nar. xxx, bytem xxx, a b) MF, nar. xxx, bytem xxx, obou zastoupených Mgr. VP, advokátkou se sídlem v xxx, proti žalovanému Mgr. PK, podnikateli užívajícímu dodatek XX X, s místem podnikání v xxx, IČ: xxx, zastoupenému JUDr. KS, advokátkou se sídlem v xxx, o zaplacení částky 36.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání všech účastníků proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 7. ledna 2009, č.j. 14 C 90/2006-136, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku 6.590 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 6.590 Kč za dobu od 29.10.2004 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalobci b) částku 6.590 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 6.590 Kč za dobu od 29.10.2004 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). V části o zaplacení částky 11.410 Kč žalobci a) a v části o placení úroku z prodlení žalobci a) za dobu od 28.4.2005 do zaplacení v míře přesahující 3 % ročně (výrok III.), a v části o zaplacení částky 11.410 Kč žalobci b) a v části o placení úroku z prodlení žalobci b) za dobu od 28.4.2005 do zaplacení v míře přesahující 3% ročně (výrok IV.), žalobu zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Žalobci a) uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 3.565 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v HK (výrok VI.). Žalobci b) uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 3.565 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v HK (výrok VII.). Konečně žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 4.188 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v HK (výrok VIII.). V žalobě žalobci tvrdili, že dne 29.4.2004 uzavřeli se žalovaným cestovní smlouvu na zájezd „Za potomky bájných Inků“ v termínu od 30.6.2004 do 30.7.2004. Dovozovali, že cestovní smlouvy jsou neplatné, neboť neobsahovaly uvedení všech poskytovaných služeb cestovního ruchu, které jsou zahrnuty do zájezdu, místo a dobu jejich trvání, způsob, jakým má zákazník uplatnit své nároky plynoucí z porušení právní povinnosti cestovní kanceláře, neuvedení dalších plateb za služby, jejichž cena není zahrnuta v ceně zájezdu. Při jednání okresního soudu dne 10.1.2007 se žalobci dovolali relativní neplatnosti cestovních smluv s tím, že žalovaný získal nepřiměřený zisk vyúčtováním a obdrženou platbou za zájezd a domáhali se vydání rozdílu mezi ziskem obvyklým a ziskem nepřiměřeným. Při jednání dne 1.12.2008 pak žalobci namítli absolutní neplatnost cestovních smluv s tím, že neobsahují podstatnou obsahovou náležitost dle § 825b odst. 1 písm. c/ obč. zák., a to vymezení ceny, včetně časového rozvrhu plateb a výši záloh. Uvedli, že při podpisu cestovních smluv byly placeny zálohy a smlouvy tuto skutečnost neodráží. Dále smlouvy neobsahují časový rozvrh plateb. Ten je obsažen až v jednostranném prohlášení žalovaného z 30.4.2004. S ohledem na absolutní neplatnost smluv žádali bezdůvodné obohacení. Pokud by cestovní smlouvy byly posouzeny jako platné, požadovali náhradu škody, případně slevu z ceny zájezdu. K tomu tvrdili, že žalovaný nesplnil povinnosti z cestovní smlouvy – ubytování, doprava a služby průvodce nebyly poskytnuty v plném rozsahu a odpovídající kvalitě a také nebyl dodržen program zájezdu. Vadné plnění reklamovali jak na místě, tak po návratu. Žalovaný namítal, že cestovní smlouvy byly uzavřeny platně, zákonem požadované náležitosti byly obsaženy v cestovní smlouvě a v katalogu cestovní kanceláře pro rok 2004 se všeobecnými podmínkami pro rok 2004. Žalobcům v průběhu zájezdu nevznikla škoda. Výhrady žalobců hodnotil jako reklamaci. Potvrdil sníženou kvalitu ubytování v C a N a to, že ve dvou případech nedošlo k dodržení programu zájezdu. Uvedl své návrhy slevy z ceny zájezdu. Okresní soud měl prokázáno, že mezi žalobci a žalovaným byly dne 29.4.2004 uzavřeny platné cestovní smlouvy včetně nedílných součástí, tj. katalogu a všeobecných podmínek, neboť obsahovaly zákonem předepsané náležitosti s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Zdůraznil, že žalobci se zúčastnili poznávacího zájezdu turistického charakteru, při němž na jihoamerickém kontinentu putovali tisíce kilometrů. Nejednalo se o zájezd pobytový, kdy přesné údaje o pobytovém místě a charakteristice ubytování jsou pro sjednání cestovní smlouvy rozhodující. Za nereálný a v rozporu se smyslem zákonných ustanovení okresní soud považoval požadavek, aby v cestovní smlouvě byl přesně vypsán druh, charakteristika a kategorie dopravního prostředku, v případě ubytování jeho poloha, kategorie, stupeň vybavenosti a hlavní charakteristické znaky. Dle mínění okresního soudu žalovaný splnil zákonem stanovené podmínky tím, že obecně charakterizoval ubytování a dopravu v katalogu cestovní kanceláře. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že cestovní smlouvy byly uzavřeny platně, žalobcům nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák. Okresní soud dále vycházel z ust. § 852a odst. 1 a § 852i odst. 1 obč. zák. Uzavřel, že žalovaný porušil právní povinnost vyplývající z cestovních smluv, nikoli však takovou intenzitou, aby byly naplněny znaky škody ve smyslu ust. § 420 obč. zák. Měl prokázáno, že žalovaný poskytl žalobcům zájezd dle cestovní smlouvy a v zásadě byl účel zájezdu naplněn. Žalovaným však bylo plněno v nižší kvalitě, tj. vadně a žalobcům vznikl nárok na slevu z ceny zájezdu (§ 507 obč. zák.). Měl prokázáno, že na tvorbě celkové ceny zájezdu se podílí více položek. Při posuzování nároku na slevu je však nutno vycházet z ceny jako celku. Uzavřel, že tím, že nebyl naplněn program zájezdu, že žalobcům bylo poskytnuto ubytování ve snížené kvalitě a že byli postiženi nižším komfortem dopravy, došlo k zásahu do sjednaných podmínek zájezdu. Proto považoval za přiměřenou slevu v rozsahu 10 % ze zaplacené ceny zájezdu. Dodal, že tato sleva dostatečně kompenzuje újmu žalobců způsobenou nenaplněným očekáváním z plánované dovolené a pokrývá i nárok na vrácení žalovaným nevynaloženého nákladu na návštěvu lokality P. Žalobě proto vyhověl v rozsahu 6.590 Kč pro každého ze žalobců a ve zbývajícím rozsahu žalobu ve vztahu ke každému ze žalobců zamítl. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání všichni účastníci. Žalobci svým odvoláním brojili do výroků pod body III., IV., V., VI. a VII. Namítali, že uzavřené cestovní smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť mimo jiné neobsahují podstatnou obsahovou náležitost dle § 852b odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, a to vymezení ceny, včetně časového rozvrhu plateb a výši záloh. Uvedli, že v dané věci bylo zjištěno, že cena zájezdu nebyla úplně uhrazena při podpisu cestovních smluv, byly placeny zálohy, přičemž cestovní smlouvy neodráží tuto skutečnost. Obsahují sice ujednání o záloze, ale pod podpisy účastníků, a tedy toto ujednání není obsahovou součástí smlouvy. Poukazovali na to, že cestovní smlouvy ani neobsahují časový rozvrh plateb, byť platba ceny zájezdu byla zálohová. Dodali, že tento rozvrh obsahuje až jednostranné prohlášení žalovaného učiněné dne 30.4.2004, tedy až následně po uzavření cestovních smluv, a nejde, jak zákon předvídá, o smluvní ujednání. Zdůraznili, že pokud je v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, že časový rozvrh plateb a výše zálohy je uveden ve Všeobecných podmínkách 2004 (součást katalogu), jde o ujednání, které má obsahovat přímo cestovní smlouva, přičemž s těmito všeobecnými ujednáními nebyli ani seznámeni, když katalog jim nebyl žalovaným předán. Neplatnost cestovních smluv dovozovali také z důvodu neuvedení všech poskytovaných služeb cestovního ruchu, které jsou zahrnuty do ceny zájezdu a dále místa a doby jejich trvání. Poukazovali na to, že bylo zjištěno, že materiál žalovaného neobsahoval skutečnost, kterou § 852b občanského zákoníku předvídá, a to např. konkretizaci místa a doby trvání jednotlivých služeb, které byly zahrnuty do ceny zájezdu, tj. konkretizaci místa a doby trvání ubytování, poskytování místní dopravy a poskytování služeb průvodce. Připomněli, že popírají obdržení katalogu žalovaného při podpisu smluv. K námitkám žalovaného, že měli možnost si jak katalog, tak jiné informace stáhnout z internetu, zdůraznili, že je to žalovaný, kdo musí prokázat, že při uzavírání cestovní smlouvy jim katalog obsahující všechny podstatné obsahové náležitosti dle občanského zákoníku předal, pokud cestovní smlouva odkazuje na katalog. Tuto skutečnost žalovaný neprokázal. Poukazovali na výpověď svědkyně V, z níž vyplynulo, že měli vytisknutou přihlášku z internetu, kterou vyplnili, podepsali a poslali zpět žalovanému, který ji potvrdil a odeslal zpět. Dodali, že ze strany žalovaného došlo (v případě platnosti cestovní smlouvy) k zásahu do sjednaných podmínek, přičemž na místě je úvaha o slevě z ceny zájezdu zhruba o 26 %. Požadovali, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Žalovaný svým odvoláním brojil do výroků pod body I., II., V. a VIII. Vytýkal okresnímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu ohledně platnosti cestovní smlouvy uzavřené mezi účastníky a z toho odvozoval, že nárok žalobců nelze chápat jinak než jako nárok na slevu z ceny zájezdu. Nesouhlasil s tím, že by žalobcům tento nárok měl být přiznán a pokud přece, pak v nižší výši, než ke které dospěl okresní soud. Zopakoval již v průběhu řízení před okresním soudem tvrzené skutečnosti o náročnosti poznávacích zájezdů do exotických zemí, jakož i o jisté neovlivnitelnosti určitých jevů a faktorů ze strany cestovní kanceláře. Připustil, že žalobci mohli být ohledně části poskytnutých služeb nespokojeni a že jejich výhrady mohly být opodstatněné. Narozdíl od okresního soudu byl přesvědčen, že nekvalitní službu lze přiznat v nižším počtu případů, než jak bylo učiněno. Konkrétně zmiňoval soudem prokázanou údajnou sníženou kvalitu ubytování v C (1+5 noclehů), kde byla vadnost shledána v absenci tekoucí vody v hotelu. Namítal, že toto lze považovat za důvod reklamace pouze ohledně noclehu prvního, neboť po žádosti žalobců byly další noclehy zajištěny v jiném hotelu, kde tyto nedostatky byly odstraněny. K tvrzení žalobců, že v náhradním hotelu netekla voda, uvedl, že v tomto hotelu netekla pouze voda teplá, což však zapadá do latinskoamerického standardu, jak shodně vypověděli někteří svědci. K výtkám žalobců ohledně nenaplnění programu zájezdu, jak byl prezentován v cestovní smlouvě, které měl okresní soud za prokázané, zdůraznil, že lokalita P navštívena nebyla, ale skluz v programu zájezdu byl způsoben objektivními skutečnostmi, které nebylo v silách žalovaného ovlivnit. Dodal, že letadlo z C do L mělo pětihodinové zpoždění, a právě proto bylo třeba návštěvu dané lokality vynechat. Pokud jde o Muzeum zlata v L, účastníci zájezdu měli možnost toto navštívit druhý den zájezdu po příletu do L, ovšem většina z nich o tuto návštěvu neprojevila zájem, proto bylo od návštěvy upuštěno. Zdůraznil, že výčet jednotlivých zajímavostí v závorkách je pouze příkladmý a záleží na zájmu jednotlivých účastníků zájezdu, zda bude daný bod do programu zařazen či nikoliv. Uvedl, že následně nebyl schopen tuto službu již žalobcům poskytnout, neboť muzeum bylo zavřeno z důvodu státního svátku. Připustil, že tento bod programu zájezdu nesplnil, avšak pokud by žalobci trvali na návštěvě muzea druhý den po příletu do L (tedy dle původního programu), byl by průvodce povinen návštěvu zajistit, a to i přes nezájem ostatních účastníků. Žalobci však žádný takovýto požadavek nevznesli. K negativnímu hodnocení předem neplánovaného nočního přejezdu nepohodlnými terénními automobily uvedl, že tento byl vynucen objektivními okolnostmi, které mu nebyly předem známy a které posléze nebyl schopen změnit. Doplnil, že se jednalo o demonstrace a stávky plánované na druhý den a s tím spojené zátarasy na cestě přesunu. Ohledně zpožděného odletu letadla z R uvedl, že se jednalo o vnitrostátní linkový přelet, kdy v důsledku nepříznivých klimatických podmínek došlo k prodlení s pravidelným odletem linky. Navíc dodal, že tento letecký přesun byl součástí fakultativního výletu do pralesa během 18.-21. dne zájezdu s tím, že si ho případní zájemci mohli vybrat jako jednu ze tří možností v dané lokalitě a následně nad rámec ceny zájezdu na místě uhradit. Připomněl, že tuto akci pouze zprostředkovával u místní agentury a akce jako taková tudíž nebyla ani součástí cestovní smlouvy. Dovozoval, že v souhrnu představuje porušení jeho povinností tak malou část z jím poskytnutých služeb, že to nemohlo mít vliv na celkovou kvalitu zájezdu. Proto požadoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. V opačném případě dal odvolacímu soudu ke zvážení přiznání nároku na slevu v nižší výši, a to jednak s ohledem na námitky uvedené v odvolání a jednak proto, že sleva je počítána z celkové ceny zájezdu, kde hlavní položku představuje cena letenky za cestu do P a zpět, ke které nebyly žádné výhrady vzneseny. Ve vyjádření k odvolání obou žalobců žalovaný poukazoval na to, že žalobci by si měli ujasnit, o jaký titul svůj nárok opírají. Měli by najisto postavit, z jakého titulu svůj nárok odvozují a nadto by měli jasně specifikovat, jaké nedostatky vytýkají uzavření cestovní smlouvy, když v průběhu prvostupňového řízení a i nyní svá tvrzení neustále mění. Zdůraznil, že žalobci svým podpisem cestovní smlouvy stvrdili, že nedílnou součástí smlouvy je i katalog zájezdů. Uvedl, že je nerozhodné, měli-li žalobci katalog k dispozici v tištěné podobě, či zda měli možnost seznámit se s ním v elektronické podobě na internetových stránkách žalovaného. Zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně předání katalogu žalobcům unesl a je na žalobcích, aby tuto skutečnost vyvrátili. K námitkám žalobců ohledně nedostatečně určeného rozpisu plateb ceny zájezdu včetně jejich časového určení, poukazoval na to, že tato výhrada zazněla až v závěru řízení před okresním soudem, z čehož je zřejmé, že žalobci účelově mění své námitky podle vývoje řízení. Uvedl, že je nepochybné, že úmyslem účastníků bylo ujednání o zálohách, připojené pod podpisy účastníků na konci cestovní smlouvy, učinit součástí této smlouvy, bez ohledu na to, kde je připojeno. Dodal, že informace o platbě ceny zájezdu včetně časového rozvrhu byla následným přípisem doplněna, což považoval z hlediska zákonných požadavků za dostačující. Připomněl, že údaje, týkající se platby ceny zájezdu, byly součástí i dalších materiálů poskytnutých žalobcům. Přiklonil se k názoru okresního soudu, že je i objektivně nereálné, aby skutečnosti týkající se označení poskytovaných služeb včetně místa a doby jejich trvání dopodrobna v cestovní smlouvě či následných pokynech rozepisoval. Uvedl, že popis služeb obsažený v jeho katalogu, ať už jeho obecné části či konkrétně části týkající se zájezdu vybraného žalobci, je vyhovující. Odvolací soud z podnětu odvolání účastníků přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání účastníků jsou důvodná. Vzhledem k tomu, že žalobci opírají své nároky o cestovní smlouvy, uzavřené dne 29.4.2004, bylo v prvé řadě povinností okresního soudu zkoumat, zda jsou tyto smlouvy platné. Pro zkoumání platnosti smluv (absolutní platnosti) nebylo třeba ani výslovných námitek žalobců, neboť absolutní platnost smlouvy musí soud zkoumat z úřední povinnosti. Je proto nerozhodné, kdy žalobci námitku absolutní neplatnosti cestovních smluv v řízení uplatnili, námitky žalovaného v tomto směru jsou zcela bez významu. Cestovní smlouva je jako samostatný institut upravena v občanském zákoníku od 1.10.2000 v ust. § 852a až § 852k. Její úpravu do občanského zákoníku zavedla novela, provedená zákonem č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Podle § 852a odst. 1 a odst. 2 věta prvá obč. zák. cestovní smlouvou se provozovatel cestovní kanceláře (dále jen "cestovní kancelář") zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu. Návrh cestovní smlouvy předkládá zákazníkovi cestovní kancelář. První předpoklad platné cestovní smlouvy, a to písemná forma včetně dodržení podmínky předložení návrhu cestovní smlouvy žalobcem jako cestovní kanceláří, byla v daném případě splněna. Dle § 852b odst. 1 obč. zák. cestovní smlouva musí být písemná a musí obsahovat a) označení smluvních stran, b) vymezení zájezdu, zejména termín jeho zahájení a ukončení, uvedení všech poskytovaných služeb cestovního ruchu, které jsou zahrnuty do ceny zájezdu, místo a dobu jejich trvání; vymezení zájezdu může být nahrazeno odkazem na číslo zájezdu nebo jiné označení v katalogu jen v případě, že katalog obsahuje všechny tyto informace a byl zákazníkovi předán, c) cenu zájezdu, včetně časového rozvrhu plateb a výši zálohy. Podle § 852b odst. 2 cestovní smlouva musí rovněž obsahovat způsob, jakým má zákazník uplatnit své nároky plynoucí z porušení právní povinnosti cestovní kanceláře, výši odstupného, které je povinen zákazník cestovní kanceláři uhradit při odstoupení od cestovní smlouvy v případech stanovených tímto zákonem. Dle § 852b odst. 3 obč. zák. cestovní smlouva musí dále obsahovat, a) jsou-li součástí zájezdu i další platby za služby, jejichž cena není zahrnuta v ceně zájezdu, údaje o počtu a výši těchto dalších plateb, b) je-li součástí zájezdu ubytování, jeho polohu, kategorii, stupeň vybavenosti a hlavní charakteristické znaky, c) je-li součástí zájezdu doprava, druh, charakteristiku a kategorii dopravního prostředku, údaje o trase cesty, d) je-li součástí zájezdu stravování, jeho způsob a rozsah, e) je-li realizace zájezdu podmíněna dosažením minimálního počtu zákazníků, výslovné uvedení této skutečnosti a současně lhůtu, ve které nejpozději musí cestovní kancelář zákazníka písemně informovat o zrušení zájezdu z důvodu nedosažení minimálního počtu zákazníků, f) jsou-li důvody pro stanovení podmínek, které musí účastník zájezdu splňovat, uvedení těchto podmínek a lhůtu, ve které může zákazník oznámit, že se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba, pokud jsou důvody pro její stanovení. Citované ustanovení je kogentní. Nedodržení v něm vyjmenovaných náležitostí vede k neplatnosti smlouvy. Nejsou-li dodrženy náležitosti vyjmenované v ust. § 852b odst. 1 obč. zák., jedná se o neplatnost absolutní. V případě absence náležitostí vyjmenovaných v ust. § 852b odst. 2 a 3 obč. zák. se jedná o neplatnost relativní ve smyslu § 40a obč. zák. Uvedené závěry vyplývají i z odborné literatury - Karel Eliáš a kolektiv autorů: Občanský zákoník, velký akademický komentář, 2.svazek, vydaný nakladatelstvím Linde Praha, a.s. Z uvedeného komentáře mimo jiné také vyplývá, že pokud si strany sjednají rozvrh plateb a neučiní jej součástí smlouvy, je smlouva neplatná. V případě, že si účastníci rozvrh plateb vůbec nedohodnou, je smlouva platná. V souzené věci z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci si sjednali rozvrh plateb. Vyplývá to z listiny označené „Zařazení do zájezdu“ ze dne 30.4.2004. Uvedená listina obsahuje rozpis plateb. Vyplývá z ní, že cena zájezdu činila 67.990 Kč, poskytnutá sleva 2.000 Kč, zaplacená záloha 15.000 Kč a k zaplacení zbývalo 50.990 Kč. Následně jsou uvedeny termíny, do kdy musí být jednotlivé platby provedeny. Jde o listinu, kterou nelze považovat za součást cestovní smlouvy, neboť byla vyhotovena až následující den po uzavření smlouvy. Již s ohledem na absenci rozvrhu plateb ceny v cestovních smlouvách je třeba cestovní smlouvy uzavřené mezi žalobci a žalovaným hodnotit jako neplatné. Okresní soud vycházel z názoru, že cestovní smlouvy jsou platné, neboť obsahují i rozvrh plateb, a to ve Všeobecných podmínkách 2004, které jsou nedílnou součástí smluv. Uvedený názor není správný. Občanský zákoník v ust. § 852b odst. 1 písm. b/ připouští, aby zájezd byl určen číslem zájezdu nebo jiným označením v katalogu. Odkaz na katalog je však možný jen ohledně vymezení zájezdu a ještě za stanovených podmínek (předání katalogu). Možnost odkazu nelze využít při stanovení ceny zájezdu a určení rozvrhu plateb. Neplatné cestovní smlouvy nemohly mezi účastníky založit závazky z nich plynoucí. Je však nepochybné, a to účastníky nebylo sporováno, že na základě neplatných cestovních smluv bylo plněno. Žalovaný poskytl žalobcům zájezd a žalobci zaplatili žalovanému požadovanou cenu. Došlo tak k plnění bez platného právního důvodu, a proto na obou stranách došlo k bezdůvodnému obohacení. Na straně žalobců představuje bezdůvodné obohacení konzumování žalovaným poskytnutých služeb v souvislosti se zájezdem, na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení cena zaplacená za zájezd. Ve smyslu § 457 obč. zák. je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle neplatné smlouvy dostal. Vzájemná vázanost plnění musí být respektována i při výroku rozsudku. To neplatí v případě vzájemného vrácení peněžních prostředků, kdy soud i bez kompenzační námitky provede započtení vzájemných plnění obou stran. Tento postup dopadá i na daný případ. Žalobci by nemohli žalovanému vrátit plnění získané na základě žalovaným poskytnutých služeb v rámci zájezdu, mohou vrátit pouze náhradu takto poskytnutých služeb, a to peněžitou náhradu. Žalobci se na počátku řízení domáhali vůči žalovanému náhrady škody či slevy z ceny zájezdu, posléze namítali absolutní neplatnost cestovní smlouvy a požadovali vydání bezdůvodného obohacení každý ve výši 18.000 Kč (přestože měnili důvody žaloby, vyčíslení nároku neměnili). Z hlediska bezdůvodného obohacení si tedy vyhodnotili, že cena zájezdu poskytnutého žalovaným činila 47.990 Kč, kdežto každý ze žalobců žalovanému poskytl cenu ve výši 65.990 Kč. Rozdíl mezi těmito plněními požadovali vrátit jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že okresní soud na rozdíl od odvolacího soudu nahlížel na cestovní smlouvy jako na smlouvy platné, nezabýval se tím, zda a v jaké výši vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení na úkor žalobce a/ a na úkor žalobce b/. Vycházeje z nesprávného právního názoru ohledně otázky platnosti smluv také účastníky řádně nepoučil v souladu s ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o jejich povinnosti důkazní ohledně vzniku a výše bezdůvodného obohacení. V řízení před okresním soudem tak došlo k vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Proto odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu podle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V dalším řízení bude okresní soud vycházet ze shora nastíněného závazného právního názoru odvolacího soudu k otázce platnosti cestovních smluv, řádně žalobce poučí o jejich důkazním břemenu k otázce prokázání vzniku a výše bezdůvodného obohacení a v závislosti na učiněných důkazních návrzích provede navržené důkazy a ve věci znovu rozhodne, přičemž neopomene rozhodnout o nákladech řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem ke shora uvedenému právnímu názoru odvolacího soudu o absolutní neplatnosti cestovních smluv z důvodu absence jedné z kogentních náležitostí, a to rozvrhu plateb ceny zájezdu, se již odvolací soud nezabýval námitkami žalobců vztahujícími se k dalším důvodům neplatnosti cestovních smluv (absence vymezení poskytovaných služeb cestovního ruchu, které jsou zahrnuty do ceny zájezdu, místa a doby jejich trvání, nepředání cestovního katalogu). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V HK dne 22. prosince 2009 předsedkyně senátu