Účastníku, jemuž advokátní komora ustanovila bezplatným zástupcem advokáta, nevznikají za zastupování žádné náklady. Proto nelze nikomu uložit jejich náhradu.

21Co 610/2008 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce RŠ, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, proti žalované MŠ, nar. xxx, bytem xxx, o vydání věcí, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 30. května 2008 č.j. 15C 64/2005 - 86, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e vyjma nenapadeného výroku I p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal po žalované vydání úlomku pravého korálu, hrnku s podšálkem – růžový porcelán, skleněné dózy rubínové sklo s dřevěnou pokličkou, tří kusů kožešinových předložek divokých psů, nápojového skla – kulaté skleničky z těžkého skla se zlatým dekorem, rohové dřevěné poličky na květiny, dvou lýkových podložek, keramické dózy s víkem, dvou dekorativních prkének s ozdobou ze suchých květů, sady kuchyňského závěsného náčiní pět kusů – nerez s dřevěnými držadly, nízkého květinového stolku – soustružené nožičky, elektrické žehličky zn. ETA, elektrického vysavače zn. ETA7400 fialové barvy s příslušenstvím, mechanických kuchyňských vah, přenosného elektrického svítidla s košíkem (výrok I). Žalované uložil povinnost vydat žalobci rohovou čalouněnou soupravu zn. TAJGA sestávající z rohové pohovky a jednoho křesla – hnědá barva, hranatou čalouněnou taburetku hnědé barvy zn. JITONA, rádio zn. SEXTET, stereo se třemi reproduktory, obraz „Dýmky“ - originál, autor P. Plocek, obraz „Šeříky“ – originál, autor V. Beneš ve zdobeném stříbrném rámu, keramické hodiny s originální malbou – autor R. Herbst, čtyřramenný lustr z mosazi, dřeva a kouřového skla na mosazném řetězu, obraz „Sněžka“ ve zlatém rámu – originál, autor V. Beneš, dva obrazy z kůže – originály, autorka A. Kosedlová, dvoulůžko s úložným prostorem s čalouněnou zadní stěnou tmavě hnědé a béžové barvy, dva kusy dřevěných nočních stolků potažených látkou tmavě hnědé barvy, skříňové rozkládací lůžko z tmavě hnědého dubu, selskou dvoudílnou rohovou lavici z modřínového dřeva, čtyři kusy židlí z modřínového dřeva, stůl z modřínového dřeva, dva kusy stropních svítilen – luceren, elektrický dvouplotýnkový vařič, elektrický dvouplotýnkový vařič se spirálovými plotnami, kovové tepané zrcadlo, motorovou sekačku na trávu zn. AGROTECH 50, hliníkový skládací žebřík, navíjecí kovový buben s dvacetimetrovou hadicí, navíjecí kovový buben s dvacetipětimetrovým elektrickým kabelem, lepené akvárium, kosu na trávu s kosištětem, elektrická kamínka dvouválečková – přímotop, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II). Žalobu zamítl v části, ve které se žalobce vůči žalované domáhal vydání stojací lampy z kouřového skla v kombinaci s tvrdým dřevem – výtvarník Nývlt, soupravy nápojového skla - osmnácti kusů se stříbrným dekorem, hracích sloupkových bateriových hodin, porcelánového hrnku pozlaceného s podšálkem, filigránského stojanu s porcelánovou panenkou, dvěma karafami se zabroušenými skleněnými zátkami a dvěma odlivkami s ouškem, dvou kusů napoleonek z rubínového skla se zlatým dekorem, vázy z rubínového skla se zlatým dekorem, vázy ze zeleného skla, vysoký smalt se zlatým dekorem, vázy z růžového skla, vysoký smalt se zlatým dekorem, nástěnné keramiky „vajíčko“ – autor R. Herbst, knih - pět dílů F. L. Věk, autor A. Jirásek v plátěné vazbě, dva díly Osudy dobrého vojáka Švejka – autor J. Hašek a dva kusy Lexikon obsluhy, dvou kusů obrázků - grafika, autor Z. Šindler, dvou kusů keramických misek – originál, autor R. Herbst, keramika „křesílko“ – originál, autor S. Martinec, repliky starožitného telefonního přístroje, keramického svícnu – originál, autor J. Dudycha, kulatého dřevěného servírovacího stolku na kolečkách, kulaté lékárnické dózy z bílého porcelánu, vázy z modrého skla vysoký smalt se zlatým dekorem, porcelánové čajové soupravy „přátelská“ – originál, autor N. Kos, karafy se šesti kusy kalíšků, broušené sklo s fialovým dekorem, starožitného porcelánového kávového servisu sestávajícího ze šesti šálků s podšálky, konvice, cukřenky a mlékovky, bílého se stříbrošedým vzorem, ploché kulaté keramické vázy – originál, autor R. Herbst, keramiky „beran“ – originál, autor R. Herbst, dýky na otevírání dopisů s mosaznou čepelí a rukojetí z ušlechtilého dřeva, stojanu na noviny orientálního typu z tmavého dřeva, broušeného zrcadla hranatého se zdobeným rámem – originál, autor A. Táborský, nízkého odkládacího stolku s poličkou a šuplíkem z tmavého ořechu, dřevěného soustruženého kulatého stolku z tmavého leštěného dřeva, ozdobné mosazné formy na bábovku a mosazné konvice orientálního typu, dřevěné poličky na kořenky bez dvířek se šesti kusy keramických zdobených kořenek světlé barvy a ozdobným válečkem s květinami, nástěnné keramiky „Florian“ – originál, autorka Rafaelová, soupravy porcelánových kořenek sestávající z porcelánového rámečku bílé barvy a dvou kusů kořenek na pepř a sůl – autorka Viková, kávového espressa zn. KRUPP černé barvy se skleněnou konvičkou, sady nerezových jídelních příborů s rukovětí z imitace dřeva, karafy, cukřenky, slánky a pepřenky – kombinace tvrdého dřeva a skla, dvou kusů nočních lampiček s podstavcem z tmavého dřeva a látkovým stínidlem s třásněmi béžové barvy, příručního nízkého kulatého stolku ze dřeva mahagonové barvy se soustruženými nožičkami a dvěma kulatými poličkami z kouřového skla, starožitné soupravy kancelářských potřeb z hnědě melírovaného mramoru sestávající z desky a dvou kalamářů, pečetidla a kolébky na savé papíry, obrázku v bílém rámečku – „Cesta s bílým patníkem“, vázy z broušeného skla čtvercového tvaru, vázy z broušeného skla s popelníkem a menší broušené vázičky, ručního elektrického vysavače zn. ETA 450 černé a bílé barvy s příslušenstvím, ručního elektrického vysavače zn. ETA 450 s příslušenstvím, náhradního chladícího agregátu k chladničce s mrazákem, obdélníkového obrazového rámu „lira“, automatické pračky zn. TATRAMAT s horním plněním, objem 5 l, tří kusů ručně háčkovaných ozdobných deček v kombinaci starorůžové a hnědé barvy, tří kusů malých péřových polštářků s potahem z hnědého plyše, dvou kusů péřových dek v růžové sypkovině, dvou kusů plyšových závěsů tmavě hnědé barvy, elektrického minigrilu zn. AKA Party Gril, mechanického budíku se zvonky ve vrchní části ze žlutého kovu, zahradní dřevěné sedací soupravy zelené barvy sestávající ze stolu a čtyř kusů skládacích křesílek, botníku s kovovou konstrukcí, vrchní dřevěnou deskou a látkovým závěsem, rozkládacího čalouněného křesla typu PAULI tmavě hnědé barvy a konferenčního stolku, sady nerezových příborů, šesti kompletů s rukojetí z imitace dřeva, ručního čerpadla zn. LILA, rozkládacího lehátka z hliníkových trubek a látkového sedáku – pruhované fialovo-zelené, barevného televizoru zn. TESLA 425 s dálkovým ovládáním, stolního plynového vařiče s plynovou bombou a dvou kusů plynových bomb, a elektrických kamínek s ventilátorem a termostatem (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Vyhověl tak zčásti žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalované vydání věcí s tvrzením, že se jedná o věci v jeho výlučném vlastnictví. Žalobce tvrdil, že manželství žalobce a žalované bylo pravomocně rozvedeno ke dni 3.11.1999. Ještě v době trvání manželství byla společná domácnost zrušena. Žalobce se ze společné domácnosti odstěhoval, avšak v bytě, kde účastníci společně žili, a na chalupě, kam ztratil žalobce přístup, zůstaly věci, které jsou jeho výlučným vlastnictvím. Žalobce žalovanou žádal o vrácení těchto věcí, ale bezúspěšně. Žalovaná odmítla věci vydat s tím, že věci v držení nemá, že byly odstěhovány ještě v době soužití s žalobcem. U některých věcí uvedla, že je ochotna je vydat, ale k jejich vydání nedošlo. Vlastnické právo žalobce k věcem žalovaná nepopírala krom některých věcí, kdy podle žalované mělo dojít k nabytí věcí žalovanou na základě směny. Žalovaná se k žalobnímu nároku vyjádřila tak, že popřela, že by věci byly v jejím bytě. Uvedla, že žalobce se z bytu odstěhoval v září 1998 a až do rozvodu účastníci žili odděleně. Své věci žalobce postupně odvážel, a to částečně před rozvodem, částečně po rozvodu. Většinu věcí, které žalobce požaduje, vůbec nikdy neviděla. Některé věci žalobce daroval své dceři, řadu věcí prodal ve starožitnostech a bazarech. Nárok žalobce neuznala a namítla promlčení nároku s tím, že věci mohl požadovat žalobce do tří let po rozvodu. Uvedla, že dne 12.2.2005 vnikl do bytu v J ulici zloděj, který „odcizil vše, co se mu líbilo“. Požadavek žalobce označila za nemravný a navrhla zamítnutí žaloby. Obsahem spisu okresního soudu sp. zn. 13C 6/99 vzal za prokázané, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 3.11.1999 a že od podzimu 1998 žili účastníci odděleně, žalovaná v bytě, žalobce na chalupě. Z obsahu spisu okresního soudu sp. zn. 9C 250/2002 vzal za prokázané, že zde byla řešena otázka vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Součástí tohoto spisu je dopis z 29.7.2002, kterým žalobce vyzýval žalovanou k navrácení jeho věcí. Dále je součástí záznam z jednání účastníků ze dne 6.10.2000 v kanceláři tehdejší zástupkyně žalované, JUDr. R, ze kterého vyplývá, že pod bodem II žalovaná uvádí, že je ochotna zaplatit žalobci za rohovou čalouněnou sedací soupravu TAJGA s čalouněnou taburetkou částku 5.200 Kč, za dvojlůžko s dvěma nočními stolky částku 5.000 Kč. V bodě III žalovaná vyzývala žalobce k odstěhování obrazů „Dýmky“, „Šeříky“, „Sněžka“, obrazy od autorky Kosedlové. Dále uváděla, že na chalupě J má věci, které v dopise z 4.8.2000 označila jako „je připraveno k odvozu“, ostatní věci nemá v držení. Syn žalované byl v tomto řízení vyslýchán jako svědek a uváděl, že viděl, že žalobce stěhoval některé věci z chalupy v J v červenci 1999. Tehdy ho zastihl, stěhoval lavice, skříňky, židle, poličky, motorovou sekačku, talíře, vidličky. Tehdy mu zabránil, aby odstěhoval pračku, kterou v rámci své podnikatelské činnosti kupovala matka. Dne 23.2.2005 uzavřeli účastníci mimosoudní dohodu a žaloba byla vzata zpět. Řízení bylo zastaveno, když usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci téhož dne. Obsahem spisu okresního soudu sp. zn. 16C 54/2001 vzal za prokázané, že dne 28.3.2001 podal žalobce žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Ve spise je založen dopis ze dne 16.6.2000, který byl adresován právnímu zástupci žalobce právní zástupkyní žalované. V tomto dopise se, mimo jiné, uvádí, že žalovaná je ochotna dle dohody vydat žalobci věci, které má v bytě v J ulici, a věci, které ponechal na chalupě v J, a to oproti písemnému potvrzení o předání věcí. Na chalupě v J jde o dřevěnou lavici, 2 noční stolky, 2 manželské postele, sekačku na trávu na benzín a hadici. Dále založen i záznam o jednání z 6.10.2000, jak již popsán shora. Dne 27.9.2001 došlo k uzavření smíru, který byl soudem schválen, a usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 17.10.2001. Ze soupisu movitých věcí požadovaných žalobcem k vydání, do kterého se žalovaná v průběhu tohoto řízení vyjadřovala a činila poznámky (č.l. 53 - 60 spisu) okresní soud vzal za prokázané, že žalovaná má v držení sedací soupravu TAJGA, rádio SEXTET, obraz „Dýmky“, „Šeříky“, „Sněžka“, obrazy výtvarnice Kosedlové, hodiny od výtvarníka Herbsta, čtyřramenný lustr, sadu kuchyňského náčiní, skříňové rozkládací lůžko, selskou modřínovou rohovou dvoudílnou lavici, čtyři kusy modřínových židlí, modřínový stůl, dva kusy stropních svítidel - lucerny, kuchyňské náčiní, dvojlůžko a dva noční stolky, elektrickou žehličku, elektrický dvouplotýnkový vařič, elektrický dvouplotýnkový vařič - spirály, kovové tepané zrcadlo, hliníkový rozkládací žebřík, navíjecí kovový buben s hadicí na vodu, navíjecí kovový buben s kabelem, lepené akvárium, kosu s kosištětem, dvouválečková elektrická kamínka - přímotop, elektrická kamínka s ventilátorem a termostatem, kamna z chaty na M, lednici, noční stolek. U sedací soupravy, rádia, hodin a čtyřramenného lustru uváděla, že je získala do vlastnictví směnou za věci žalobce. Z potvrzení ze dne 7.1.2008 okresní soud vzal za prokázané, že EV se vyjadřovala k fotodokumentaci, která je založena ve spisu, k jednotlivým věcem s tím, že jde o věci žalobce. Vyjádření jmenované je na č.l. 72 spisu. Svědek JŠ, bratr žalobce, uvedl, že žalobce měl ve svém vlastnictví spoustu věcí po rodičích či prarodičích či po jejich tetě, a to starožitný porcelánový hrneček s podšálkem, starožitný stojan s porcelánovou panenkou, obrazy „Šeříky“, „Sněžka“, porcelánovou dózu, broušené sklo s fialovým dekorem, čtyřramenný lustr, starožitnou soupravu kancelářských potřeb, broušenou vázu čtvercového tvaru. Některé věci dostal od své dcery nebo je koupil v „Díle“ před sňatkem, a to hodiny, keramický beránek. Žalobce nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen nic stěhovat, na něho se s takovou žádostí neobracel. Když však něco potřeboval, vždy se obracel na něj. Neví nic o tom, že by žalobce stěhoval nějaké věci za pomoci cizích osob. Svědkyně JM, dcera žalobce, vypověděla, že žalobce měl po rodičích obrazy „Sněžka“, „Šeříky“, od ní dostal darem svícen, keramické křesílko, dekorační mísy, kořenky, vázičku, keramiku „Beran“, čajovou soupravu, kterou ale mohl zakoupit i sám, již přesně neví, a to před sňatkem s žalovanou, keramickou kachli. Kupoval obraz „Dýmky“, hodiny, broušené zrcadlo, kožené obrazy. Darem dostal nůž na dopisy, grafiku od Zdeňka Šindlera. Měl ve svém vlastnictví keramiku „Florián“. V létě, před rozchodem s žalovanou, pobýval žalobce na chatě v J. Odtud přijel v září s tím, že byly vyměněny vložky zámku k bytu a že se tam již nedostane. Uváděl, že jeho věci zůstaly u žalované. Ona ani její manžel žádné věci nestěhovali. Ve svém současném bytě žalobce žádné z uváděných věcí nemá. Svědkyni ani nikomu z její rodiny žádné z těchto věcí nedaroval. Okresní soud po skutkové stránce uzavřel, že pokud jde o věci, jejichž vydání se žalobce domáhá, v seznamu, který byl žalované zaslán a do kterého činila své poznámky, žalovaná nepopírala vlastnictví žalobce k uvedeným věcem. Pouze se vyjadřovala v tom směru, které věci má v držení a které nikoliv. U rohové sedací soupravy TAJGA, radia SEXTET, hodin – výtvarník Herbst, čtyřramenného lustru uvedla, že tyto věci získala směnou od žalobce, ale toto její tvrzení žalobce popřel a žalovaná je nijak neprokázala. Rovněž žádným způsobem neprokázala, že došlo k odcizení některé z věcí. U sedací soupravy TAJGA naopak v zápise z 6.10.2000 nepopřela, že tuto věc má, a nabízela za ni a za čalouněnou taburetku celkem 5.200 Kč. U motorové sekačky v seznamu uváděla, že ji nemá, ale následně z dopisu její advokátky z 16.6.2000 vyplývá, že nepopírá, že tuto věc má. Vlastnictví žalobce k věcem vzal tedy okresní za prokázané, když jeho vlastnictví k věcem, a to zejména k věcem zachyceným na fotografiích, potvrdili i svědkové. Dále má soud za prokázáno, že v držení žalobkyně byly ke dni doplnění seznamu žalovanou a pak ke dni zápisu z jednání u advokátky a dále v dopise z 16.6.2000 věci, které jsou zde uvedeny s tím, že je žalovaná má v držení. U ostatních věcí nebylo prokázáno, že je žalovaná má či měla v držení, když nelze opomenout, že ve výše označených řízeních vyšlo najevo, že některé věci žalobce odvážel. I přes poučení soudem žalobce nenavrhl další důkazy k prokázání tvrzení, že věci měla a má v držení žalovaná. Bez dalších pochybností je tedy jednoznačné, že žalovaná měla v držení věci, které jsou vlastnictvím žalobce, a to konkrétně čalouněnou sedací soupravu TAJGA, čalouněnou taburetku, rádio SEXTET s reproduktory, obrazy „Dýmky“, „Šeříky“, „Sněžka“, 2 kožené obrazy od autorky Kosedlové, keramické hodiny - výtvarník Herbst, čtyřramenný lustr, dvojlůžko s úložným prostorem a dva noční stolky, skříňové rozkládací lůžko, dvoudílnou rohovou modřínovou lavici, čtyři modřínové židle, modřínový stůl, dvě svítidla - lucerny, elektrický dvouplotýnkový vařič, elektrický dvouplotýnkový vařič se spirálovými plotnami, kovové tepané zrcadlo, motorovou sekačku na trávu, hliníkový skládací žebřík, navíjecí kovový buben s hadicí, navíjecí kovový buben s kabelem, lepené akvárium, kosu na trávu s kosištětem, elektrická kamínka dvouválečková - přímotop. Protože u ostatních věcí, které zůstaly po zpětvzetích předmětem žaloby, nebyla držba prokázána, soud neprováděl důkaz znaleckým posudkem na zjištění hodnoty těchto věcí. Po právní stránce okresní soud posoudil žalobu podanou žalobcem dle § 126 odst. 1 občanského zákoníku. Současně dospěl k závěru, že nárok žalobce není promlčen, neboť sporné věci nikdy netvořily součást společného jmění účastníků, nýbrž se u nich jednalo vždy o výlučný majetek žalobce. Ochrana vlastnického práva žalobce zde pak promlčení nepodléhá. Ze stejných důvodů nemůže nastat fikce vypořádání majetku ze SJM ve smyslu § 150 odst. 4 o. s. ř. Uvedl, že základní podmínkou úspěchu žaloby na vydání věci je důkaz vlastnického práva žalobce, a důkaz, že ten, kdo je žalován, věc zadržuje a že ji zadržuje neprávem. V současné době pak platná judikatura dovozuje, že žalobce musí tvrdit a prokazovat, že žalovaný se stal držitelem věci, a pokud žalovaný neprokáže, že držbu věci pozbyl, žaloba bude úspěšná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28Cdo 4178/2007). V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem věcí, které požadoval vydat, a že žalovaná měla v držení věci tak, jak označeny shora. Protože žalovaná neprokázala, že by držbu těchto věcí pozbyla, podmínky úspěšnosti žaloby na vydání věcí u těchto konkrétních věcí byly naplněny, a proto soud uložil žalované tyto konkrétní věci žalobci vydat. Ve zbývající části, kde držba věcí nebyla bez všech pochybností prokázána, byla žaloba zamítnuta. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch jen částečný. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaná. Žalobce podal odvolání jen proti výroku III a IV rozsudku a namítal, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil po právní stránce. Žaloba neměla být ani zčásti zamítnuta, neboť žalobce v rámci provedeného dokazování prokázal, že je výlučným vlastníkem všech sporných věcí, a žalovaná naproti tomu neprokázala, že by jejich držbu pozbyla. K tomu žalovaná žádný důkaz nepředložila. Naopak bylo prokázáno, že po rozchodu účastníků žalovaná vyměnila zámky v bytu a zamezila tak žalobci v přístupu k jeho věcem. Přesto okresní soud uložil žalované vydat žalobci jen ty věci, jejich držbu sama uznala. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení nebo aby jej v odvoláním dotčené části změnil a žalobě zcela vyhověl. Žalovaná podala odvolání jen proti výroku II a IV rozsudku a rovněž namítala, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil po právní stránce. Poukazovala na to, že žalobce jí opakovaně ukradl řadu věcí z jejího bytu. Tvrdila, že žalobce vyměnil svoji sedací soupravu TAJGA za její sedací soupravu se žlutým potahem. K tomu soudu navrhla vyslechnout svého syna a svoji sestru. Dále soudu předložila nové listinné důkazy. Uvedla, že rádio zn. SEXTET žalobce vyměnil za její rádio, obrazy „Dýmky“ a „Šeříky“ rovněž vyměnil za její obrazy, keramické hodiny od autora Herbsta nikdy neviděla a nemá je, čtyřramenný lustr žalobce vyměnil za její křišťálový lustr, obraz „Sněžka“ a dva obrazy z kůže žalobce vyměnil za její obrazy, dvoulůžko žalobce vyměnil za dvě její válendy, dva kusy nočních stolků a lepené akvárium si žalobce k žalované nikdy nepřestěhoval, stejně tak i skříňové rozkládací lůžko a selskou lavici. Vařič a hliníkový žebřík žalovaná vyhodila v roce 2003, motorovou sekačku a navíjecí kovový buben si žalobce odvezl ještě v roce 1998. Namítala, že nebyla okresním soudem poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. o nutnosti prokázat svá tvrzení, čímž je řízení před okresním soudem postiženo vadou. Tvrdila, že ke všem sporným věcem nabyla vlastnictví formou vydržení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II změnil tak, že žalobu ohledně popsaných věcí zamítne, příp. rozsudek zruší a věc vrátí okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud z podnětu odvolání žalobce i žalované přezkoumal napadený rozsudek v dotčené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žádného z účastníků není důvodné. Okresní soud provedl veškeré důkazy navržené účastníky s výjimkou vypracování znaleckého posudku. Tento důkaz odvolací soud ve shodě s okresním soudem považuje za nepotřebný pro rozhodnutí, neboť jím nelze prokazovat nabytí držby ke sporným věcem některým z účastníků. Provedené důkazy okresní soud řádně zhodnotil a vyvodil z nich správné skutkové závěry. Odvolací soud se s jeho skutkovými zjištěními ztotožňuje. Skutkové závěry okresního soudu neodporují provedenému dokazování a ani se od něj neodchylují. Okresní soud hodnotil každý provedený důkaz jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti a přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a co uvedli účastníci. V hodnocení důkazů okresním soudem nelze vysledovat žádný logický či jiný rozpor. Zde je třeba zdůraznit, že jsou ve vzájemném souladu skutková zjištění učiněná okresním soudem nejen z provedených svědeckých výpovědí svědků Š a M, ale i z dalších provedených listinných důkazů, zejména pak z písemného soupisu movitých věcí, které žalobce požadoval v tomto řízení vydat a ke kterému se také žalovaná ohledně každé v něm uvedené věci konkrétně vyjádřila. Jestliže okresní soud vzal u žalované za prokázané nabytí držby u věcí uvedených ve výroku II napadeného rozsudku a naproti tomu nevzal za prokázané tvrzení žalované o tom, že držbu k těmto věcem již pozbyla, nelze těmto úvahám okresního soudu ničeho vytknout. Obdobně nelze okresnímu soudu ničeho vytknout, nevzal-li za prokázanou držbu žalované u věcí uvedených ve výroku III napadeného rozsudku. Na základě těchto skutkových závěrů pak okresní soud učinil i správné závěry právní. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu a jen na doplnění a k odvolacím námitkám dodává následující. Podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Ve sporu o vydání věci ve smyslu § 126 občanského zákoníku musí žalobce u své reivindikační žaloby tvrdit a prokazovat, že žalovaný se stal držitelem věci; žaloba bude úspěšná, neprokáže-li žalovaný, že držbu věci pozbyl. Dle ustáleného výkladu ustanovení § 126 odst. 1 občanského zákoníku není možné po žalobci žádat, aby prokázal, že žalovaný je „nadále“ (tedy v době soudního řízení) držitelem (detentorem) požadované věci. Poskytnutí takového důkazu je pro žalobce prakticky nemožné. Žalobce tedy musí prokázat „pouze“, že žalovaný držbu nabyl a jeho žaloba bude v takovém případě úspěšná, jestliže žalovaný neprokáže, že držbu či detenci pozbyl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 28Cdo 4178/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.7.2008, sp. zn. 29Odo 1027/2006). Okresní soud v projednávané věci naprosto správně vycházel z výše popsaných zásad týkajících se břemene tvrzení a důkazního v řízení o vydání věci. Správně se nejprve zabýval tvrzením žalobce o tom, zda žalovaná nabyla držbu k sporným věcem a teprve v návaznosti na to se zabýval tím, zda žalovaná následně držbu pozbyla či nikoliv. Stejně tak okresní soud správně posoudil nedůvodnost námitky promlčení vznesené žalovanou. K tomu lze jen dodat, že podle § 100 odst. 2 občanského zákoníku se vlastnické právo nepromlčuje a nepromlčuje se proto ani jeho ochrana dle § 126 odst. 1 občanského zákoníku. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že veškeré předmětné věci nebyly součástí společného jmění manželů. V takovém případě ohledně nich ani nikdy nemohla nastoupit fikce vypořádání dle § 150 odst. 4 občanského zákoníku, podle kterého, nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá, a že o ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Odvolací soud se nemohl zabývat novými skutečnostmi a důkazy, které žalovaná předložila odvolacímu soudu až v průběhu odvolacího řízení. Stejně tak odvolací soud nemohl přisvědčit námitce žalované, že nebyla před okresním soudem řádně poučena podle § 118a a § 119a o. s. ř. Obě citovaná ustanovení upravují jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení dle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a či § 119a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28Cdo 1537/2008). Žalovaná se neúčastnila žádného jednání, které u okresního soudu proběhlo s tím, že vždy souhlasila, aby soud ve věci jednal v její nepřítomnosti a nežádala o odročení jednání. Z uvedeného vyplývá, že řízení před okresním soudem není zatíženo vadou řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. spočívající v absenci řádného poučení žalované o tom, jaké skutečnosti musí tvrdit a prokazovat, aby byla ve sporu úspěšná. Ze stejných důvodů okresní soud nemůže ve smyslu § 213 odst. 5 o. s. ř. přihlížet k novým skutečnostem a důkazům, která žalovaná uplatnila ve svém odvolání. Žalovaná v odvolacím řízení uplatnila toliko skutečnosti a předložila důkazy, o kterých věděla a které zde byly ještě v době před rozhodnutím okresního soudu. Nejedná se proto o žádnou ze skutečností či důkazů přípustných podle § 205a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná dále vznesla námitku vydržení. Takovou námitku (obdobně jako námitku promlčení) lze v odvolacím řízení posuzovat, i když nebyla uplatněna před okresním soudem, ale ani u toho nelze přihlížet k nově a nepřípustně uplatněným skutečnostem a důkazům (viz R 45/2004). Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. K úspěšnému vydržení vlastnického práva je mimo jiné nutný tzv. nabývací titul (právní důvod), na základě kterého se oprávněný držitel domnívá, že mu věc po právu patří. Takový nabývací titul však žalovanou nikdy v průběhu řízení před okresním soudem, ale ani v odvolacím řízení tvrzen nebyl. Naopak žalovaná sama nezpochybňovala vlastnické právo žalobce ke sporným věcem, ale bránila se tím, že věci u sebe nemá nebo že k nim nabyla vlastnické právo na základě směny. Z provedeného dokazování nevyplývají základní skutečnosti (prokázaný nabývací titul), na základě kterých by bylo možno důvodnost takové námitky řádně posoudit, neboť okresní soud k tomuto žádné dokazování nevedl. Již jen z tohoto důvodu se odvolací soud nemohl námitkou vydržení vznesenou žalovanou zabývat. Odvolací soud proto ze všech výše uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II a III jako věcně správný. Dále odvolací soud dle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný potvrdil i výrok IV napadeného rozsudku o nákladech řízení, byť z jiných důvodů, než uvedl okresní soud. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Posuzováno podle počtu jednotlivých věcí, které byly žalované uloženy vydat žalobci, byla v řízení před okresním soudem i v řízení odvolacím úspěšnější žalovaná (nadto dále s přihlédnutím k věcem, ohledně nichž bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby částečně zastaveno). Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení před okresním soudem nevznikly. Obdobně ani žalobci dle obsahu spisu žádné náklady řízení před okresním soudem nevznikly, zejména mu pak nevznikly náklady za právní zastoupení. Žalobci totiž byl jeho advokát ustanoven nikoliv rozhodnutím soudu ve smyslu § 30 o. s. ř., nýbrž rozhodnutím České advokátní komory ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. V rozhodnutí komory o ustanovení advokáta bylo výslovně stanoveno, že právní pomoc žalobci bude advokátem poskytnuta zcela bezplatně. V takovém případě tedy žalobce není povinen JUDr. AB jako ustanovenému advokátovi hradit jakékoliv náklady spojené s poskytnutou právní službou. Žalobci nebyl advokát ustanoven zástupcem rozhodnutím soudu, a proto náklady zastoupení nenese ani stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Je proto ve výsledku správný závěr okresního soudu o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stejné závěry pak platí i pro rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, o kterých bylo odvolacím soudem rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti opět na § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení nebyl žádný z účastníků úspěšný se svým odvoláním a současně se každý z nich ubránil odvolání protistrany, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže na základě podaného dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v HK a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. V HK dne 28. ledna 2009 předseda senátu