V případě, že objednatel odstoupí od smlouvy o dílo podle § 642 odst. 1 ObčZ, není jeho nárok na vrácení zaplacené ceny za dílo nárokem podmíněným ze zákona povinností zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek využít jinak, a povinností nahradit mu účelně vynaložené náklady. Je tomu tak proto, že právo zhotovitele na zaplacení částky, která připadá na práce již vykonané, a právo na nahrazení účelně vynaložených nákladů vyplývá ze speciální právní úpravy obsažené v § 642 odst. 1 ObčZ a nikoli z obecné úpravy obsažené v ustanovení § 457 ObčZ, podle kterého, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

21Co 636/2008 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobců a) PŠ, nar. xx, bytem xxx, b) VŠ, nar. xx, bytem xxx, obou zastoupených Mgr. xxx, advokátem se sídlem xxx proti žalované MS, nar. xx, bytem xxx, podnikatelce pod firmou MS - xxx - c.z., IČ: xxx, místem podnikání xxx, zastoupené Mgr. xxx, advokátem se sídlem xxx, o zaplacení 381.580 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 2. září 2008 č.j. 20C 162/2006-111, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 2. září 2008 okresní soud zamítl žalobu s návrhem, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částky 338.505 Kč s příslušenstvím a 43.075 Kč s příslušenstvím a žalobcům uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalobci jako objednatelé a žalovaná jako zhotovitel uzavřeli dne 17.12.2004 smlouvu o dílo č. 01 122004-71/08 s předmětem díla zhotovení hrubé stavby rodinného domu a garáže na stavební parcele č. 216 a č. 217 v katastrálním území KL. Dne 27.12.2005 žalobci od smlouvy odstoupili. Žalobci dosud žalované na cenu za dílo zaplatili částku 1.210.741 Kč. Tvrdí, že obvyklá cena nemovitosti v době odstoupení ovšem činila 872.236 Kč a domáhají se tedy zaplacení rozdílu ve výši 338.505 Kč a dále nákladů na odstranění vad a nedodělků ve výši 43.075 Kč. Okresní soud posoudil po právní stránce nárok žalobců podle § 631 a § 642 občanského zákoníku. Uzavřel, že na jedné straně stojí žalobci zaplacená částka ve výši 1.210.741 Kč a nárok z odpovědnosti za vady díla ve výši 43.075 Kč (celkem 1.253.816 Kč) a na straně druhé skutečně odvedená práce a výkony v hodnotě 1.252.415 Kč podle krycích listů rozpočtu předložených žalovanou, resp. v hodnotě 1.252.415 Kč podle krycích listů rozpočtů předložených žalovanou, resp. v hodnotě 1.259.149 Kč podle znaleckého posudku znalce RT, resp. v hodnotě 1.142.835,20 Kč podle analýzy č. 12/2007 A A s.r.o. a vícepráce ve výši min. 105.738,70 Kč. Okresní soud pak uvažoval průměrnou hodnotu ocenění prací a výkonů v částce asi 1.218.000 Kč a vícepráce v částce 105.738,70 Kč. Poté ovšem částka náležející žalované bude vždy vyšší než maximální hodnota nároků uplatněného žalobci ve výši 1.253.816 Kč. Již z tohoto důvodu okresní soud žalobu zamítl, aniž by ve věci prováděl další dokazování. Úspěšné žalované pak přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Okresnímu soudu v prvé řadě vytýkali, že svým postupem porušil ustanovení § 36 odst. 1 o.s.ř. o rovnosti postavení stran. Nařídil jednání na den 2.9.2008. Právní zástupce žalobců včas soud požádal o odročení jednání, neboť na cestě k jednání z místa mimo území České republiky došlo k poruše na jeho automobilu. Tuto skutečnost zástupce žalobců soudu včas sdělil prostřednictvím zaměstnance své advokátní kanceláře. Okresní soud však ve věci přesto jednal a rozhodl. Žalobci okresnímu soudu dále vytýkali i neúplná skutková zjištění a nepřezkoumatelnost odůvodnění jeho rozsudku. Okresní soud například v jednom místě svého odůvodnění konstatoval, že nelze vycházet z rozpočtu Ing. Š a znaleckého posudku RT, ale při dalším posouzení hodnoty provedených prací na tyto podklady odkazuje. Navíc znalecký posudek znalce RT byl vypracován za účelem zjištění obvyklé ceny nedokončené nemovitosti a žalobci ani nenavrhovali jeho provedení jako důkazu za účelem zjištění hodnoty skutečně provedených pracích na nedokončeném díle. Není ani jasné, o jaké důkazy okresní soud opřel své závěry při zjištění tzv. průměrné hodnoty prací ve výši asi 1.218.000 Kč a není ani jasné, na základě jakých skutečností vzal okresní soud za prokázané provedené vícepráce v hodnotě minimálně 105.738,70 Kč. Nemůže obstát takové zjištění, které by se mělo opírat pouze o faktury žalované. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. a dospěl k závěru, že je opodstatněné. Odvolací soud při přezkumu rozsudku okresního soudu mimo jiné přihlédl i k vadám uvedeným v § 229 odst. 3 o.s.ř. (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), tedy k vadám spočívajícím v tom, že účastníkovi byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odvolací soud uzavřel (v souladu s námitkou žalobců), že se tak stalo i v projednávané věci. Okresní soud věc projednal v nepřítomnosti žalobců a jejich zástupce při jednání dne 2.9.2008 a při tomto jednání prováděl listinné důkazy a ve věci rozhodl. Ve spise je ještě před protokolem o tomto jednání založen úřední záznam, podle jehož obsahu dne 2.9.2008 se dostavila sekretářka advokáta Mgr. R, která sdělila, že při návratu z dovolené se včerejšího večera porouchal automobil Mgr. R (není na území ČR), a tudíž se nestihne zúčastnit jednání. Žádá tedy, aby byla přijata jeho omluva a aby nebylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka. Podmínkou projednání věci v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce) je, aby byl účastník, resp. zástupce účastníka, řádně předvolán a nedostavil se a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu. Je-li účastník zastoupen zástupcem, realizuje svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím svého zástupce. Podmínky vztahující se k omluvě, resp. žádosti o odročení jednání, je pak třeba v případě zastoupení účastníka stáhnout i k jeho zástupci (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. 1US 1084/08). Posouzení důležitosti důvodů, pro které účastník nebo jeho zástupce žádá o odročení jednání, posuzuje soud vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. Z toho, že okresní soud přes žádost zástupce žalobců jednání neodročil a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, je zřejmé, že důvody uvedené zástupcem pro odročení jednání okresní soud nepovažoval za důležité ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Zástupce žalobců tvrdil, že mu k dostavení se k soudu brání porucha jeho automobilu a nachází se mimo území České republiky. To jsou rozhodně objektivní skutečnosti, které zástupci žalobců zabránily, aby se mohl k soudu dostavit. Nelze přitom přehlédnout, že šlo o věc právně i skutkově složitou, ve které dosud nebylo provedeno podstatné dokazování a okresní soud v nepřítomnosti zástupce žalobců prováděl důkazy, které se pak staly významnými pro jeho rozhodnutí a věc dokonce meritorně rozhodl, aniž by zástupci žalobců dal možnost se k důkazům a k věci závěrem vyjádřit. Okresní soud přitom nemohl mít jakékoliv pochybnosti o tom, zda žádost zástupce žalobců o odročení jednání není účelová. Pokud tedy okresní soud věc přesto projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobců (jejich zástupce), aniž by proto byly splněny podmínky § 101 odst. 3 o.s.ř., zatížil tak řízení vadou spočívající v tom, že nesprávným postupem odňal žalobcům možnost jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o.s.ř.), odvolací soud k této vadě byl povinen přihlédnout ve smyslu § 212a odst. 5 o.s.ř. a již jen z toho důvodu nezbylo, než rozsudek okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Důvodná je i odvolací námitka žalobců, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný pro vlastní vnitřní rozpory. Okresní soud na straně jedné v odůvodnění uvedl, že nelze vycházet z rozpočtu vypracovaného Ing. JŠ nebo ze znaleckého posudku znalce RT, ale poté tytéž důkazy bral jako zdroj svých skutkových zjištění při úvaze o tzv. průměrné hodnotě vykonaných prací a výkonů. Zjištěná hodnota vykonaných prací a výkonů se pak stala jedním z důvodů pro zamítnutí žaloby. Nedostatečně odůvodněnými jsou i závěry okresního soudu o existenci tzv. víceprací v ceně 105.738,70 Kč. Tyto vady v odůvodnění rozsudku okresního soudu způsobují jeho nepřezkoumatelnost a i ty samy o sobě by byly důvodem pro jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). K věci samotné pak odvolací soud považuje za významné uvést následující. Odvolací soud převzal jako správná a nesporná skutková zjištění okresního soudu o tom, že žalobci jako objednatelé a žalovaná jako zhotovitelka uzavřeli dne 17.12.2004 smlouvu o dílo a jejím předmětem bylo zhotovení hrubé stavby rodinného domu a garáže v katastrálním území KL. Ještě dříve, než bylo dílo zhotoveno, žalobci od smlouvy odstoupili dne 27.12.2005. Na ceně za dílo žalobci žalované zaplatili dosud celkem 1.210.741 Kč. Žalobci v žalobě tvrdili, že částka, která připadá na práce žalovanou již vykonané, činí 872.236 Kč, a domáhají se proto po ní zaplacení rozdílu – 338.536 Kč a dále pak tvrdili, že na stavbě existovaly v době odstoupení vady a nedodělky a náklady na jejich odstranění představují částku 43.075 Kč. Žalovaná tvrdila, že naopak hodnota jí vykonaných prací je ještě vyšší, než žalobci dosud zaplacená část ceny za dílo, vady a nedodělky na stavbě nejsou a nad to pro žalované vykonala další – zejména zemní – práce na základě smlouvy, ve které byla dohodnuta cena 182.250 Kč s 5% daní z přidané hodnoty (viz odpor žalované proti platebnímu rozkazu). V průběhu řízení se stanoviska účastníků podstatným způsobem nezměnila. Pouze při jednání dne 2.9.2008 zástupce žalované uvedl, že žalovaná nárok na zaplacení víceprací formou vzájemného návrhu nebo námitky započtení neuplatňuje. Okresní soud se přitom zástupce žalované nedotázal, zda tím má na mysli právě uvedenou částku 182.250 Kč spolu s daní z přidané hodnoty nebo částku, která odpovídá ceně za jiné práce. Podle § 642 odst. 1 občanského zákoníku až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak, a nahradit mu účelně vynaložené náklady. Účinným odstoupením se smlouva ruší (§ 48 odst. 2 občanského zákoníku). Okresní soud správně uzavřel, že žalobci netvrdí žádné skutečnosti související s odstoupením, které by mohly odůvodnit aplikaci jiného ustanovení, než ustanovení § 642 odst. 1 občanského zákoníku. Na věc je ovšem třeba po stránce právní nahlížet následovně. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobci byli podle smlouvy v postavení objednatele a nikoli zhotovitele. Nemohou se proto logicky domáhat nároku, který by představoval částku připadající na práce již vykonané ve smyslu § 642/1 obč. zák., neboť jde o nárok, který může náležet jenom zhotoviteli. Nicméně ve smyslu § 457 obč. zák. mají právo na zaplacení částky, kterou podle zrušené smlouvy zaplatili – 1.210.741 Kč (§ 48 odst. 2, § 457 obč. zák.). Současně ovšem platí, že v případě odstoupení objednatele od smlouvy o dílo podle § 642 odst. 1 obč. zák. není jeho nárok na vrácení zaplacené ceny za dílo nárokem podmíněným ze zákona povinností zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak, a povinností nahradit mu účelně vynaložené náklady ve smyslu § 642 odst. 1 obč. zák. Je tomu tak proto, že právo zhotovitele na zaplacení částky, která připadá na práce již vykonané a právo na nahrazení účelně vynaložených nákladů vyplývá ze speciální právní úpravy obsažené v § 642 odst. 1 obč. zák. a nikoli z obecné úpravy obsažené v § 457 obč. zák., podle kterého, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobci se v žalobě domáhají vrácení peněžité částky, kterou zaplatili žalované jako cenu za dílo podle smlouvy o dílo, která byla zrušena odstoupením podle § 642 odst. 1 obč. zák. Prokázali a nestalo se ani sporným, že částku ve výši 1.210.741 Kč žalované skutečně zaplatili. Již za tohoto stavu by měli být se svou žalobou úspěšní. Žalobci již ve své žalobě, ač k tomu nebyli bez dalšího podle hmotného práva povinováni, ovšem zohlednili právo žalované jako zhotovitelky na zaplacení částky, která připadá na již vykonané práce a na jejíž zaplacení má žalovaná jako zhotovitelka právo podle § 642 odst. 1 obč. zák. Žalovaná ve svém odporu proti platebnímu rozkazu navrhla žalobu zamítnout a tvrdila, že částka ve smyslu § 642 odst. 1 obč. zák. převyšuje částku žalobci dosud na cenu za dílo podle zrušené smlouvy zaplacenou. Okresní soud žalovanou v souvislosti s tímto jejím podáním ve smyslu § 5 obč. zák. nepoučil, že má právo vznést námitku započtení této své pohledávky proti žalobou uplatněné pohledávce, nebo podat vzájemný návrh, a nepoučil ji o procesních náležitostech tohoto úkonu (§ 97, § 98 o.s.ř.). Okresní soud se pak nevěnoval ani tvrzení žalované o tom, že má proti žalobcům jinou pohledávku podle smlouvy o provedení jiných – zejména zemních – prací. Zatížil tak řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a je proto dán i tento další důvod pro zrušení jeho rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Pro další řízení předkládá odvolací soud soudu okresnímu právní názor, podle kterého – na základě dosavadních tvrzení žalobců – nemá oporu v hmotném právu jejich nárok na zaplacení náhrady za odstranění vad a nedodělků na stavbě domu ve výši 43.075 Kč. Odstoupením od smlouvy podle § 648 odst. 1 obč. zák. byla smlouva zrušena podle § 48 odst. 2 obč. zák. a zanikla veškerá práva účastníků ze zrušené smlouvy včetně práva z vad. Případná existence vad, včetně případných nedodělků na určitých stavebních částech, se projeví při stanovení částky připadající na vykonané práce ve smyslu § 642 odst. 1 obč. zák. V prvé řadě se pak okresní soud žalované prostřednictvím jejího zástupce dotáže, zda svými podáními, zejména odporem proti platebnímu rozkazu, mínila podat vzájemný návrh (§ 97 o.s.ř.) nebo vznést námitku započtení (§ 98 o.s.ř.) a pokud žalovaná takový procesní úkon učiní, okresní soud posoudí, zda jde o vzájemný návrh nebo o námitku započtení a zda jsou tvrzení žalované dostatečně úplná a určitá a zda lze na jejich základě pokračovat v řízení o tomto návrhu nebo o této námitce započtení a zda není dán důvod k poučení žalované podle § 118a odst. 1 o.s.ř. Pokud žalovaná namítne k započtení svoji protipohledávku spočívající v právu na zaplacení částky, která připadá na práce již vykonané, nebo toto své právo uplatní vzájemným návrhem, bude muset předně uvést výši své pohledávky a ke svému tvrzení označit důkazy. Zde pak případně nastoupí poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. To platí obdobně o případném vzájemném návrhu nebo námitce započtení, které by se opíraly o právo žalované na peněžité plnění z jiného právního důvodu (např. z jiné smlouvy, v tomto případě zřejmě smlouvy o provedení zemních prací). Na tomto místě bude muset být postaveno najisto, zda se žalovaná domáhá zaplacení prací, které lze podřadit pod práce nebo vícepráce v rámci zrušené smlouvy o dílo, respektive práce prováděné podle dodatků zrušené smlouvy o dílo, neboť v tomto případě by cena těchto prací byla zahrnuta do částky uvedené v § 648 odst. 1 obč. zák. Zrušením smlouvy o dílo by totiž i ohledně těchto prací žalovaná pozbyla smluvní důvod pro jejich zaplacení. Pokud by bylo tvrzeno a prokázáno, že existuje jiná smlouva než smlouva o dílo, která byla zrušena, na ní nezávislá a žalované vzniklo proti žalobcům právo na plnění, pak by šlo o pohledávku, která má jiný smluvní základ a odstoupení od smlouvy o dílo by se tohoto kontraktu nedotklo, včetně důsledků uvedených v § 48 odst. 2 obč. zák. Opět by to ovšem musela být žalovaná, která by tvrdila existenci a obsah této smlouvy a byla by povinna svá tvrzení prokázat. Dále odvolací soud poznamenává, že právě stanovení částky, která připadá na práce žalovanou jako zhotovitelem již vykonané, bylo mezi účastníky sporné. Není pochyb o tom, že jde o skutečnost, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí, a soud se neobejde bez důkazu znaleckým posudkem (§ 127 odst. 1 obč. zák.). Částka odpovídající vykonaným pracím by měla být stanovena jako cena přiměřená, tj. v daném místě a čase obvyklá. Mělo by být přihlédnuto nejen ke kvantitě prací, ale i k jejich kvalitě, a zhotovitel by měl mít i právo na přiměřený zisk. Rozhodným je přitom okamžik, kdy se stalo účinným odstoupení od smlouvy. Odvolací soud znovu závěrem opakuje, že ovšem k nároku žalované podle § 642 odst. 1 obč. zák., resp. k jiným nárokům, nebude okresní soud povinen přihlédnout bez příslušného procesního úkonu žalované (§ 98, § 97 o.s.ř.), neboť nejde o plnění vzájemné vzhledem k nároku žalobců na vrácení dosud zaplacené kupní ceny (§ 457 obč. zák.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 24. února 2009 předseda senátu