Jestliže se na dopravní nehodě na území Polské republiky podílela dvě motorová vozidla, z nichž jedno bylo registrováno v České republice a druhé v Polské republice, jsou právem rozhodným pro občanskoprávní mimosmluvní odpovědnost z uvedené nehody vnitřní předpisy Polské republiky. Skutečnost, že na viníkovi nehody – řidiči motorového vozidla registrovaného v České republice, občanu České republiky, jako žalovaném, se domáhá náhrady škody jiný občan České republiky jako žalobce a že pro projednání sporu je příslušný soud České republiky, na tom nic nemění.

22Co 326/2008 U s n e s e n í Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx, Ph.D. a JUDr. xxx ve věci žalobce JH, nar. 28.7.1958, bytem xxx xxx, zastoupeného Mgr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, proti žalovaným 1) LP, nar. 3.1.1960, bytem xxx, a 2) ČP a.s., IČ xxx, se sídlem v xxx, o zaplacení 240.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání 2. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve xxx č.j. 5C 5/2008-38, ze dne 4.6.2008, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud ve výroku I žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci 240.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II okresní soud žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně nahradili žalobci na nákladech řízení 51.170,- Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III okresní soud žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili České republice soudní poplatek 9.600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady škody 240.000,- Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že 1. žalovaný způsobil jako řidič osobního automobilu na území Polské republiky dopravní nehodu, při které došlo ke srážce jeho automobilu s vozem registrovaným v Polské republice. Při nehodě utrpěla smrtelné zranění manželka žalobce, která byla spolujezdkyní v automobilu 1. žalovaného. Prvý žalovaný byl za tento trestný čin odsouzen pravomocným rozhodnutím soudu. Okresní soud uzavřel, že je soudem místně příslušným a s odkazem na Úmluvu o právu použitelném pro dopravní nehody ze dne 4.5.1971, č. 130/1976 Sb. dovodil, že cizí prvek ve sporu je dán jen tím, že k nehodě došlo na území cizího státu. Škůdce i poškozený jsou však občany České republiky. Proto je spor třeba řešit podle českého práva. Podle § 444 odst. 3 písm. a) občanského zákoníku a § 6 zákona č. 168/1999 Sb. okresní soud žalobě vyhověl a oběma žalovaným uložil, aby žalobci nahradili společně a nerozdílně škodu usmrcením manželky žalobce ve výši 240.000,- Kč. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání 2. žalovaný. Namítl, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Dále namítl, že okresní soud nesprávně aplikoval Úmluvu o právu použitelném pro dopravní nehody ze dne 4.5.1971, č. 130/1976 Sb. Podle 2. žalovaného z článku III této úmluvy vyplývá, že došlo-li k nehodě na území Polska, měl by na danou věc být aplikován právní řád Polské republiky. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k novému řízení. Žalobce ani prvý žalovaný se k odvolání nevyjádřili. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Odvolací soud předesílá, že námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu ve S vznesl 2. žalovaný již v řízení před okresním soudem a tato byla pravomocně zamítnuta usnesením okresního soudu č.j. 5C 5/2008-29 ze dne 28.2.2008. S ohledem na znění § 105 o.s.ř. se touto námitkou již odvolací soud nezabýval. Vycházejíc ze zjištěného skutkového stavu věci, který v podstatě byl i mezi účastníky nesporným, uzavírá shodně s okresním soudem odvolací soud, že žalobce, občan České republiky, se proti žalovanému, občanu České republiky s bydlištěm v České republice, v obvodu Okresního soudu ve S, domáhá náhrady škody. Tato mu vznikla úmrtím jeho manželky při dopravní nehodě, kterou zavinil žalovaný, a ke které došlo na území Polska, když se automobil žalovaného střetl s automobilem registrovaným v Polské republice. V daném případě se tedy jedná o spor výhradně mezi osobami s bydlištěm či sídlem v České republice. Příslušnými k rozhodování jsou proto české soudy. Výlučná příslušnost soudu jiné členské země Evropské unie nevyplývá z žádných ustanovení Nařízení rady (ES) č. 44/2001. Podle odvolacího soudu však okresní soud učinil nesprávný závěr o tom, podle kterého práva hmotného je třeba uplatněný nárok posoudit, když nesprávně vyložil Úmluvu o právu použitelném pro dopravní nehody ze dne 4.5.1971, publikovanou jako vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 130/1976 Sb. (dále jen Úmluva). Dle článku 1 Úmluva určuje právo rozhodné pro občanskoprávní mimosmluvní odpovědnost z dopravních nehod bez ohledu na způsob řízení při jejím uplatnění. V článku 3 Úmluvy je stanoveno, že rozhodným právem jsou vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k nehodě. Výjimky z tohoto pravidla jsou vyjmenovány v článku 4 Úmluvy a jsou následující: a) účastní-li se na nehodě pouze jedno vozidlo, jež je registrováno v jiném státě než kde došlo k nehodě, jsou rozhodné vnitřní předpisy státu registrace pro určení odpovědnosti jak ve vztahu k řidiči, tak ve vztahu k postiženým osobám, b) podílejí-li se na nehodě dvě nebo více vozidel, platí ustanovení písmene a) pouze v případě, že všechna vozidla jsou registrována v témže státu. Podle písmene c) jestliže jedna osoba nebo více osob nacházejících se na místě nehody mimo vozidlo nebo vozidla se podílí na nehodě, ustanovení písm. a) nebo b) platí pouze, jestliže všechny tyto osoby mají trvalý pobyt ve státu registrace. Je zřejmé, že pro danou věc by mohla eventuelně přijít v úvahu jedině výjimka uvedená pod písmenem b) shora, neboť v daném případě se na nehodě podílela dvě vozidla. Podle odvolacího soudu však tato výjimka použitelná není, protože vozidlo žalovaného bylo registrováno v České republice a druhé vozidlo v Polsku. Jakkoli se tedy v daném případě může aplikace polského právního řádu jevit ne zcela logická, když žalobce i žalovaný jsou občany České republiky, podle odvolacího soudu nelze s ohledem na Úmluvu, ke které přistoupily jak Česká, tak Polská republika, dojít k jinému závěru, než že dle článku 3 Úmluvy rozhodným právem pro posouzení této věci jsou vnitřní předpisy Polské republiky. Protože okresní soud nárok žalobce posoudil dle hmotného práva platného v České republice, nezbylo odvolacímu soudu než napadený rozsudek zrušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm okresní soud uplatněný nárok posoudí podle hmotného práva platného v Polské republice. Vypořádá se také s námitkou promlčení uplatněnou 2. žalovaným. Poté o věci znovu rozhodne. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 26. března 2009 předseda senátu