Žalobu nelze pro výkon práva v rozporu s dobrými mravy zamítnout, jestliže v rozporu s dobrými mravy nejednal žalobce, ale někdo jiný.

22Co 439/2008 U s n e s e n í Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce ČKP, IČ xxx, se sídlem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému LM, nar. 8.3.1970, bytem xxx, o zaplacení 34.995,- Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve xxx ze dne 29.5.2008, č.j. 10C 222/2007-85, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částek 26.892,- Kč a 8.103,- Kč s úrokem z prodlení v tomto výroku uvedeným. Ve výroku II okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce zaplatil částku celkem 34.995,- Kč jako náhradu škody poškozeným z dopravní nehody, kterou dne 9.10.2004 žalovaný způsobil při řízení automobilu, k němuž k uvedenému datu neměl uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Okresní soud zjistil, že žalovaný měl k předmětnému automobilu uzavřenu pojistnou smlouvu se společností X pojišťovna, avšak toto pojištění zaniklo 17.8.2004. Současně však okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný dne 10.9.2004 platil pojistné na přepážce X pojišťovny, její pracovnice plnění na pojistnou smlouvu přijala, aniž by žalovaného informovala o tom, že uvedená pojistná smlouva zanikla a o platbě žalovanému vystavila potvrzení. V den dopravní nehody tedy byl žalovaný přesvědčen o tom, že má platnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Toto jednání pojišťovny X je dle názoru okresního soudu důvodem k tomu, aby žalobou uplatněný nárok, který by jinak byl odůvodněn § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 8 zákona č. 168/99 Sb., nebyl žalobci přiznán, a to s poukazem na rozpor s dobrými mravy (§ 3 o.z.). Proto okresní soud žalobu zamítl. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Zdůraznil, že předmětem řízení není nárok na náhradu škody, ale nárok na náhradu toho, co žalobce plnil z garančního fondu. Tento nárok je založen zvláštním právním předpisem, a to § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. Nárok na toto plnění vzniká ze zákona, naplněním objektivních skutečností, a to vznikem škody, neexistencí pojištění k automobilu a výplatou plnění z garančního fondu. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že jednání, které dle okresního soudu je důvodem pro odepření plnění žalobci, se dopustila třetí osoba, odlišná od žalobce, a to pojišťovna X. S tímto postupem okresního soudu žalobce nesouhlasí. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Odvolání žalobce je důvodné. Žalobce v tomto řízení uplatňuje podle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na náhradu toho, co z garančního fondu vyplatil poškozeným při dopravní nehodě zaviněné žalovaným, jehož automobil nebyl ke dni dopravní nehody pojištěn tzv. povinným ručením. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu potud, že lze mít za prokázané, že žalovaný zavinil dopravní nehodu, v souvislosti se kterou žalobce vyplatil poškozeným plnění v uplatněné výši a v den dopravní nehody neměl žalovaný k automobilu uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Odvolací soud však nesdílí názor okresního soudu, že by bylo možno uplatněný nárok žalobci odepřít s odkazem na jeho rozpor s dobrými mravy dle § 3 o.z. Podle okresního soudu by žalobce neměl mít právo na uspokojení svého zákonného nároku proto, že se vůči žalovanému zachovala v rozporu s dobrými mravy třetí osoba, která není účastníkem tohoto řízení. To podle odvolacího soudu není možné. Podle § 3 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Zde se žalobce snaží vykonat své právo na náhradu toho, co plnil poškozeným z dopravní nehody zaviněné žalovaným, který neměl uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti. Důvody a okolnosti absence pojištění na straně žalovaného leží zcela mimo jednání žalobce, mimo jeho možnosti vlivu a mimo vztah mezi účastníky řízení. Podle odvolacího soudu není možné odepřít nárok ČKP jen s odůvodněním, že se pojišťovna X zachovala vůči žalovanému v rozporu s dobrými mravy. V uplatnění žalobcova nároku rozpor s dobrými mravy shledat nelze. Okresní soud však, s ohledem na svůj názor o rozporu s dobrými mravy, nárok neposoudil věcně. Nezabýval se ani základním předpokladem, to je zaplacením plnění žalobcem, ani námitkami žalovaného proti výši škody. Odvolací soud nemohl v rámci odvolacího řízení tyto nedostatky odstranit, když je nutné provést rozsáhlé dokazování ke skutečnostem, ke kterým doposud nebylo provedeno žádné či zcela nedostatečné dokazování. Proto podle § 219a odst. 2 o.s.ř. rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. V něm okresní soud provede dokazování k existenci žalobcem uplatněného nároku, posoudí jej věcně, přičemž se vypořádá i s námitkami žalovaného. Poté o věci znovu rozhodne. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 26. února 2009 předseda senátu