Pro posouzení, zda se podstatně změnily poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, je třeba vycházet z poměrů uvedených v rozsudku, jímž byla tehdy náhrada škody určena, byť i byl rozsudek vydán na základě fikce uznání nároku (§ 153a odst. 3 OSŘ).

23Co 102/2009 Rozsudek Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx, Ph.D. a Mgr. xxx ve věci žalobkyně S, a.s., se sídlem v xxx, IČ xxx, proti žalovanému MH, nar. xxx, bytem v xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátkou se sídlem v xxx, o zrušení placení náhrady za ztrátu na výdělku, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 11.11.2008, č.j. 6 C 468/2006-150, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že povinnost žalobkyně platit žalovanému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení jeho pracovní neschopnosti ve výši 4.274,- Kč měsíčně podle rozsudku Okresního soudu v P ze dne 31.1.2006, č.j. 6 C 213/2005-31, se ke dni 1.1.2007 z r u š u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 20.260,- Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 10.260,-Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. IV. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zrušení povinnosti žalobkyně platit žalovanému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení jeho pracovní neschopnosti ve výši 4.274,- Kč, dle rozsudku Okresního soudu v P ze dne 31.1.2006, č.j. 6C 213/2005-31, ke dni 1.1.2007 (výrok I.); žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13.529,- Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. ŠV (výrok II.) a dále povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 5.157,- Kč (výrok III.). Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud postupoval dle ust. § 202 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění platném do 31.13.2006. Rozhodoval o výše uvedeném požadavku žalobkyně, uplatněném žalobou dne 29.12.2006. Žalobkyně tvrdila, že od vynesení rozsudku č.j. 6 C 213/2005-31 ze dne 21.1.2006 došlo k podstatné změně poměrů žalovaného. Tehdy byl s ohledem na zákonnou fikci zdravotní stav žalovaného takový, že odůvodňoval přiznání nároku na poskytování náhrady za ztráty na výdělku. K datu podání žaloby však zdravotní stav žalovaného takový závěr neodůvodňuje a neposkytuje zákonný důvod pro vyplácení přisouzené náhrady. Okresní soud vyšel ze zjištění, že jeho rozsudkem pro uznání ve výroku citovaným bylo uloženo žalobkyni platit žalovanému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení jeho pracovní neschopnosti ve výši 4.274,- Kč měsíčně od 30.4.2004 nadále. Dále vycházel soud prvního stupně ze závěrů znaleckého posudku Doc. MUDr. EH, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, podle něhož žalovaný netrpí ani nikdy netrpěl žádnou nemocí z povolání. Posudkově významná onemocnění, kterými žalovaný trpí, nemají ráz chorob, které by mohly být považovány za nemoci z povolání. Žádná z onemocnění, která u žalovaného existují po datu 1.1.2007 nemá příčinnou souvislost s nemocí z povolání. Výhradní příčinou plné invalidity žalovaného bylo jeho psychiatrické onemocnění. Ze zdravotnické dokumentace žalovaného nevyplývá, že by u něho v průběhu roku 2006 došlo k posudkově významné změně jeho zdravotního stavu. Poté okresní soud uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť od doby posledního rozhodnutí od 31.1.2006 do doby podání návrhu dne 29.12.2006, kterým se žalobkyně domáhá zrušení své povinnosti platit náhradu ztráty na výdělku, nedošlo k žádné změně zdravotního stavu žalovaného. Zjištění, že žalovaný netrpí ani netrpěl žádnou nemocí nemůže zakládat dle § 202 odst. 1 zákoníku práce nárok na změnu povinnosti uložené žalobkyni. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl. Rozsudek okresního soudu napadla včasným odvoláním žalobkyně. Uvedla, že nezpochybňuje závěry znaleckého posudek Doc. MUDr. H, CSc., podle nichž u žalovaného nenastala změna jeho zdravotního stavu. Soud prvního stupně však pominul její argumentaci, že předmětem posouzení, zda nastala změna zdravotních poměrů žalovaného, mělo být porovnání poměrů žalovaného, zakotvených rozsudkem Okresního soudu v P ze dne 31.1.2006 a současných poměrů žalovaného. Uvedený rozsudek stanoví, že zdravotní poměry žalovaného jsou takové, že odůvodňují jeho nárok na náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Tento rozsudek právně zakotvil poměry žalovaného a tyto poměry žalovaného měly pak být porovnány s jeho současnými poměry. Žalobkyně také poukázala na to, že rozsudek ze dne 31.1.2006, č.j. 6 C 213/2005-31 byl vydán jako rozsudek pro uznání, není spravedlivý a provedený důkaz o tom, že žalovaný nikdy netrpěl nemocí z povolání, prokazuje neodůvodněnost nároku žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Uvedl, že okresní soud se správně zabýval tím, zda došlo od okamžiku původního rozhodování ke změně jeho zdravotního stavu a znalecky bylo prokázáno, že ke změně nedošlo. Nelze pak připustit revizi správnosti původního rozsudku, který mu založil právo na rentu. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) a dle § 213 odst. 2 o.s.ř. z části zopakoval dokazování. Ze spisu Okresního soudu v P sp. zn. 6 C 213/2005, a to ze žaloby a z jejího doplnění na čísle listu 1 - 8 a 18 - 19 odvolací soud zjistil, že MH (tehdy v procesním postavení žalobce) se domáhal náhrady škody na zdraví ve formě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, když tvrdil, že byl v období od roku 1972 až 2004 zaměstnancem společnosti S, a.s. (tehdy v procesním postavení žalované). V průběhu doby se u něho začaly projevovat zdravotní problémy, neboť se opakovaně nadýchal dráždivého fosgenu z důvodů selhání zařízení, určeného k zachycení emisí z technologie. K takovému nadýchání došlo v roce 2001 a v roce 2003. Jeho zdravotní obtíže mají svůj původ v mnohaletém škodlivém působení chemických látek, zejména fosgenu, na jeho organismus. Tvrdil, že trpí nemocí z povolání, způsobenou chemickými látkami, jedná se nemoc z fosgenu dle položky č. 22 a nemoc z aromatických amino sloučenin dle položky č. 40 přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Od roku 2001 se potýká se závažnými dýchacími obtížemi, otékáním krku, bolestmi v krčních lalocích, vykašláváním krku, abnormálním pocitem žízně. V důsledku zhoršení jeho zdravotního stavu, které bylo způsobeno opakovaným vystavením dlouhodobým účinkům škodlivin, zejména účinkům plynného fosgenu při plnění pracovních úkolů, mu byla 25.3.2004 přiznána plná invalidita a jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o nejméně 66 %. Vzniká mu rozdíl mezi příjmy z pracovního poměru ve výši 13.726,- Kč a invalidním důchodem ve výši 9.452,- Kč, v částce 4.274,- Kč, kterou požadoval po žalované společnosti zaplatit z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a při invaliditě. Z obsahu výše uvedeného soudního spisu bylo dále zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v P č.j. 6 C 213/2005-31, ze dne 31.1.2006, kterým bylo žalobě vyhověno, byl rozsudkem pro uznání, vydaným za použití ust. § 153a odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná společnost se k výzvě soudu, učiněné dle § 114b odst. 5 o.s.ř., vyjádřila opožděně. Došlo tak k fikci uznání nároku. Ze znaleckého posudku Doc. MUDr. EH, CSc. ze dne 5.10.2008 odvolací soud zjistil, že výhradní příčinou plné invalidity žalovaného, pro kterou není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, je jeho psychiatrické onemocnění. Příčinou invalidity není ani z části nemoc z povolání, kterou žalovaný netrpí ani nikdy netrpěl. Žádné onemocnění, která u žalovaného existují k 1.1.2007, nemá příčinnou souvislost s nemocí z povolání. V období od 31.1.2006 do 29.12.2006 nedošlo u žalovaného z lékařského hlediska k podstatné změně poměrů. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Okresní soud provedl ve věci potřebné dokazování. Správně se zabýval ve smyslu ust. § 202 odst. 1 zákoníku práce, platného do 31.12.2006 (aplikovaného dle § 364 odst. 4 z.č. 262/2006 Sb.) tím, zda u žalovaného nastala podstatná změna poměrů, aby se žalobkyně jako zaměstnavatelka mohla domáhat změny v úpravě své platební povinnosti. Správně také vycházel z toho, že z hlediska posuzování změny okolností, které jsou ve smyslu ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. rozhodné pro změnu rozsudku, odsuzujícího k plnění v budoucnu splatné náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 195 zákoníku práce) formou pravidelného měsíčního peněžitého důchodu, je podstatný závěr, zda se změna poměrů, rozhodujících pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, týká poměrů poškozeného a jde-li o změnu podstatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.3.2001, sp.zn. 21 Cdo 1026/2000). Okresní soud však při hodnocení, zda taková podstatná změna poměrů poškozeného nastala, neporovnával správné okolnosti. Odvolací soud sdílí právní názor žalobkyně, spočívající v tom, že pro posouzení, zda v poměrech žalovaného došlo ke změně dle § 202 odst. 1 zákoníku práce, je třeba porovnat poměry žalovaného, vyplývající z rozsudku ze dne 31.1.2006 s jeho faktickými poměry k datu 29.12.2006. Pokud okresní soud porovnával skutečné zdravotní poměry žalovaného v době vydání rozsudku pro uznání (kdy ale skutkový stav ohledně zdravotního stavu žalovaného vycházel z fikce a nikoliv ze znaleckého zkoumání skutečného zdravotního stavu žalovaného), byl jeho postup chybný. Skutkový stav ve věci, vedené pod sp. zn. 6 C 213/2005, vycházel z fikce uznání nároku dle § 114b o.s.ř. Takové uznání uplatněného nároku bylo možné, neboť to nevylučovala povaha věci ani rozpor s právními předpisy kogentní povahy (§ 99 o.s.ř.). Skutkový stav tak vycházel z vylíčení skutkových okolností žalovaného (tehdy v procesním postavení žalobce) o tom, že jeho zdravotní obtíže mají svůj původ v mnohaletém škodlivém působení chemických látek, zejména fosgenu, na jeho organismus a že trpí nemocí z povolání, způsobenou chemickými látkami - nemocí z fosgenu a nemocí z aromatických amino sloučenin, a že v důsledku zhoršeného zdravotního stavu mu byl přiznán invalidní důchod a došlo ke ztrátě jeho příjmu. Ze znaleckého posudku Doc. MUDr. EH, CSc. vyplývá, že k datu podání žaloby dne 29.12.2006 žalovaný netrpěl nemocí z povolání, která by byla v příčinné souvislosti s pracovním poměrem žalovaného u žalobkyně a jeho zdravotní potíže nejsou způsobeny nemocí z povolání. Lze tak dovodit, že pokud žalovaný dosahuje nižší mzdy, je tomu tak z jiné příčiny, než z nemoci z povolání. Provedeným dokazováním tak bylo prokázáno, že absentuje jedna z okolností, která byla rozhodná pro určení výše náhrady škody (§ 190 odst. 3 zákoníku práce), neboť není dána příčinná souvislost mezi onemocněním žalovaného (a v důsledku toho sníženého příjmu) a jeho pracovním působením u žalobkyně. Rozhodnutí v této věci není revizí původního rozsudku ze dne 31.1.2006, ale změnou tohoto rozhodnutí dle § 163 odst. 1 o.s.ř., když provedeným dokazováním bylo prokázáno, že došlo ke změně skutkových okolností, které byly rozhodné pro určení výše náhrady škody, spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v podobě měsíční renty. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 pís. b) o.s.ř., rozsudek okresního soudu změnil a povinnost žalobkyně platit žalovanému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 4.274,- Kč od 1.1.2007 zrušil (§ 202 odst. 1 zákoníku práce). Úspěšné žalobkyni přiznal odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za řízení před okresním soudem náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku 10.260,- Kč a ve složené záloze na znalecké dokazování 10.000,- Kč. Za odvolací řízení činí náklady žalobkyně zaplacený soudní poplatek 10.260,- Kč z odvolání. Uvedené náklady umožnil odvolací soud žalovanému žalobkyni nahradit v delší než zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.), když zohlednil současné sociální poměry žalovaného, jehož jediným příjmem je důchod a jeho zdravotní stav odůvodňuje přiznání plné invalidity. Zároveň odvolací soud nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení spočívající ve znalečném, které nebylo kryto zálohou ve výši 5.157,- Kč, když u žalovaného shledal s ohledem na jeho sociální poměry předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V P dne 30. dubna 2009 předseda senátu