Ustanovení § 603 odst. 3 ObčZ, podle kterého se v případě porušení předkupního práva může oprávněný domáhat, aby mu nabyvatel nabídl věc ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno, se vztahuje i na zákonné předkupní právo podle § 140 ObčZ. Uvedené právo vyplývající z porušeného předkupního práva nemůže však oprávněný smluvně převést.

23Co 565/2008 Rozsudek Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx, Ph.D. a Mgr. xxx ve věci žalobce ZOD „xxx“ Ž, se sídlem v xxx, IČ: xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovaným 1) FK, nar. xxx, bytem v xxx, 2) Ing. MK, nar. xxx, bytem v xxx, oba žalovaní zastoupeni JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, o stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 6.10.2008, č.j. 6C 303/2006-203, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I. m ě n í tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaných s uzavřením kupní smlouvy, kterou by žalovaní prodali žalobci spoluvlastnický podíl ve výši 102/400 na nemovitostech, a to pozemkových parcelách parcelní číslo 813/4, 813/5, 813/14, 813/44, 813/45, 1387/2 a 1388/1, vše v katastrálním území a obci LB, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P kraj, Katastrální pracoviště P, a spoluvlastnický podíl ve výši 66/800 na nemovitostech, a to pozemkových parcelách parcelní číslo 813/45 a 1388/1, obě v katastrálním území a obci LB, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P kraj, Katastrální pracoviště P, vždy za podmínek specifikovaných v žalobním žádání, se zamítá. Rozsudek okresního soudu zůstává ve výrocích II. a III. nedotčen. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. III. Žalobce je povinen nahradit každému z žalovaných náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 7.045,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalovaných. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud svým rozsudkem nahradil projev vůle prvého a druhého žalovaného s uzavřením kupní smlouvy se žalobcem, dle které žalovaní prodávají žalobci jako kupujícímu své spoluvlastnické podíly ve výši 102/400 vzhledem k celku na nemovitostech, a to pozemkových parcelách č. 813/4, 813/5, 813/14, 813/44, 813/45, 1387/2 a 1388/1, v k.ú. LB za kupní cenu ve výši 96.000,- Kč a specifikovaných podmínek. Dále nahradil projev prvého a druhého žalovaného s uzavřením kupní smlouvy se žalobcem, dle které žalovaní jako prodávající prodávají žalobci spoluvlastnický podíl ve výši 66/800 na nemovitostech, a to pozemkových parcelách č. 813/45 a 1388/1, v k.ú. LB za kupní cenu 28.285,- Kč za stanovených podmínek (výrok I.). Řízení o vzájemném návrhu žalovaných bylo zastaveno (výrok II.). Žalobci byl vrácen z účtu Okresního soudu v P soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč (výrok III.). Žalovaným bylo uloženo nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 29.277,- Kč k rukám advokáta žalobce (výrok IV.). Učinil tak v řízení, ve kterém se žalobce domáhal, aby soud nahradil projev vůle žalovaných s uzavřením kupní smlouvy, eventuelně, aby nahradil projev vůle žalovaných s nabídkou žalobci na uzavření kupní smlouvy k spoluvlastnickým podílům na nemovitostech tak, jak jsou specifikovány odvolacím soudem v předcházejícím odstavci odůvodnění. Žalobce uvedl, že je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Podílovými spoluvlastníky jsou rovněž žalovaní, kteří uzavřeli kupní smlouvy na základě kterých získali spoluvlastnické podíly od předcházejících spoluvlastníků nemovitostí. Konkrétně šlo o smlouvy s MS, Ing. IV, RL a DL, jakož i s OL a LL (jde o smlouvy postupně ze 7.10.2004, 6.4.2005, 11.4.2005 a 3.4.2006). Žalobce pak tvrdil, že prodávající nerespektovali jeho zákonné předkupní právo a spoluvlastnické podíly žalobci nenabídli ke koupi. Pro porušení zákonného předkupního práva žalobce se tento domáhá na nabyvatelích, tedy na žalovaných, aby mu věc nabídli ke koupi. Domáhá se toho, aby žalobce měl právo na převod celého převáděného spoluvlastnického podílu. Nikoliv tedy poměrné části převáděného spoluvlastnického podílu odpovídající výši spoluvlastnického podílu žalobce, tedy subjektu, jehož předkupní právo bylo porušeno. Žalovaní souhlasili s tím, že zákonné předkupní právo bylo při uváděných převodech spoluvlastnického podílu porušeno. To ale neznamená, že má žalobce nárok na převod celého spoluvlastnického podílu do svého vlastnictví. Žalobce je totiž právním nástupce původní žalobkyně MgA. BT. Ta byla spoluvlastnicí příslušných pozemkových parcel s výší spoluvlastnického podílu 1/80. Při porušení předkupního práva by tak měl být tento spoluvlastnický podíl původní žalobkyně respektován a žalobce by tak měl právo, z titulu porušení předkupního práva, na převod převedeného spoluvlastnického podílu do výše spoluvlastnického podílu původní žalobkyně. Skutkově okresní soud uzavřel (a v tomto směru není mezi účastníky spor), že k datu 22.6.2006, byla původní žalobkyně MgA. BT spoluvlastnicí příslušných nemovitostí s výší 1/80. Žalobce pak vlastnil podíl ve výši ideálních 6/80. Zbytek připadal na žalované a OL a LL. K datu 20.6.2008 byl již žalobce spoluvlastníkem ideálních 7/80 předmětných nemovitostí, když zakoupil spoluvlastnický podíl původní žalobkyně. V tomto směru došlo i k procesnímu nástupnictví dle § 107a o.s.ř. Žalovaní získali své spoluvlastnické podíly mimo jiné uzavřením smluv tak, jak bylo již odvolacím soudem popsáno. Konstatoval, že při převodu těchto spoluvlastnických podílů ve prospěch žalovaných došlo k porušení předkupního práva, mimo jiné i původní žalobkyně. Spor mezi účastníky tak nastal pouze ve výkladu otázky, jaké důsledky takové porušení předkupního práva má. Zargumentoval, že spoluvlastníci nemovitostí, pokud chtějí převést svůj podíl, musí respektovat zákonné předkupní právo ostatních spoluvlastníků (to se netýká převodu na osobu blízkou). Předkupní právo podílových spoluvlastníků je založeno přímo zákonem a má věcnou povahu. Pokud tak spoluvlastník hodlá převést svůj podíl na společné věci na jinou osobu, vzniká mu povinnost nabídnout tento podíl všem zbývajícím spoluvlastníkům. S touto povinností koresponduje právo ostatních spoluvlastníků, aby se vzájemně dohodli o konkrétním způsobu výkonu předkupního práva. Přičemž se mohou například dohodnout i tak, že nabízený spoluvlastnický podíl odkoupí jen některý nebo někteří z nich. Pokud k dohodě nedojde mají spoluvlastníci dle § 140 občanského zákoníku právo odkoupit poměrnou část převáděného podílu podle velikosti vlastních spoluvlastnických podílů. Protože ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví neobsahuje podrobnější úpravu práv a povinností ze zákonného předkupního práva, řídí se tento právní vztah ustanoveními občanského zákoníku o smluvním předkupním právu dle § 602 a následujících občanského zákoníku. V případě porušení zákonného předkupního práva je právní úkon, na základě něhož k převodu spoluvlastnického podílu došlo, neplatný. Jde však o relativní neplatnost dle § 40a občanského zákoníku, která nastává pouze tehdy, kdy se dotčený účastník neplatnosti úkonu dovolá. To se v této věci nestalo. Žalobce totiž přistoupil ke druhé variantě nápravy porušení svého předkupního práva a domáhá se nahrazení nedostatku vůle žalovaných k uzavření smlouvy o převodu podílu na žalobce, a to za shodných podmínek, za niž žalovaní tyto podíly nabyli, to dle § 603 odst. 3 občanského zákoníku. Nelze, dle názoru okresního soudu, aplikovat ust. § 140 občanského zákoníku, to se totiž týká případu, kdy mezi spoluvlastníky k dohodě o výkonu předkupního práva nedošlo. Tak tomu ale v souzené věci nebylo, neboť prodávající svoji povinnost ze zákonného předkupního vztahu nesplnili. Ostatní spoluvlastníci sporných nemovitostí nenapadli porušení této povinnosti a následně uzavřeli kupní smlouvy, kde jako kupující vystupují žalovaní, čímž dali najevo, že své předkupní právo nehodlali a ani nehodlají vykonat. Vzhledem k tomu, že žalovaní odmítají uzavřít s žalobcem písemnou kupní smlouvu o převodu nemovitostí za stejných podmínek, za nichž žalovaní podíl na nemovitostech (při porušení předkupního práva žalobce) nabyli, shledal okresní soud návrh žalobce za důvodný dle § 161 odst. 3 o.s.ř. Protože vyhověl hlavnímu nároku žalobce, již nerozhodoval o eventuálním žalobním žádání. V průběhu řízení vznesli žalovaní vůči žalobci vzájemný návrh, spočívající v požadavku na uzavření kupní smlouvy ve výši spoluvlastnického podílu ideálních 6/80 k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto soudního řízení. Tyto nemovitosti žalobce odkoupil od VV. Zde naopak žalovaní tvrdili, že to byl žalobce, který porušil jejich předkupní právo. Žalovaní však vzali svůj vzájemný návrh vůči žalobci zpět a okresní soud řízení zastavil dle § 96 o.s.ř. Proti výrokům I. a IV. rozsudku okresního soudu podali žalovaní odvolání. To znamená, že výroky II. a III. rozsudku okresního soudu jsou pravomocné a nebyly předmětem přezkumu odvolacího soudu. Žalovaní se domáhají změny rozsudku okresního soudu tak, že bude nahrazen projev vůle žalovaných s prodejem spoluvlastnického podílu ve výši 102/18800 na pozemkových parcelách č. 813/4, 813/5, 813/14, 813/44, 813/45, 1387/1 a 1388/1, za kupní cenu 520,- Kč a s prodejem spoluvlastnického podílu ve výši 66/37600 na pozemkových parcelách č. 813/45, 1388/1, za kupní cenu 50,- Kč. Domnívají se, že ust. § 603 odst. 3 občanského zákoníku upravuje důsledky porušení smluvního předkupního práva. V dané věci jde však o posouzení nároků z porušení předkupního práva jako práva věcného, které vyplývá přímo ze zákona. Právo a tomu odpovídající povinnosti tohoto předkupního práva jsou stanovena přímo zákonem v § 140 občanského zákoníku. Při neúplné právní úpravě porušení zákonného předkupního práva je sice třeba použít dle 853 občanského zákoníku analogické aplikace obecné právní úpravy závazkového předkupního práva, ovšem nelze použít bezvýhradně ta ustanovení, týkající se pouze porušení smluvního předkupního práva. Tím, že nabídka k využití předkupního práva nebyla prodávajícím učiněna, tak fakticky nedošlo mezi spoluvlastníky k dohodě. Za této situace je třeba aplikovat obsah § 140 občanského zákoníku a rozhodnout o uplatněném právu spoluvlastníka na koupi věci ve smyslu ust. § 603 odst. 3 občanského zákoníku, ale s ohledem na znění § 140 občanského zákoníku pouze její poměrné části dle velikosti vzájemného poměru existujících spoluvlastnických podílů v době, kdy k porušení věcného, nikoliv závazkového, práva došlo. Rozhodnutím okresního soudu pak žalobce získává více práv, než mu přiznává úprava jeho práv věcných. Nesouhlasí s názorem okresního soudu, že § 140 občanského zákoníku lze aplikovat pouze tehdy, kdy předkupní právo není porušeno. To, že nebyla vykonána nabídka k předkupu znamená ve svých důsledcích, že se spoluvlastníci nedohodli o výkonu předkupního práva a poté tedy mají právo věc vykoupit poměrně dle velikosti svých podílů. Akcentuje i to, že v případě porušení předkupního práva má spoluvlastník, jehož právo bylo porušeno, právo vznést i námitku relativní neplatnosti právního úkonu – uzavřené kupní smlouvy. Oba možné nároky, tj. uplatnění relativní neplatnosti, stejně tak požadavek na nabídku koupě jsou rovnocenné a tudíž z nich musí vyplývat stejné právo. Jestliže by úspěšně byla uplatněna námitka relativní neplatnosti, došlo by fakticky k obnovení původních spoluvlastnických vztahů, pokud jde o výši podílu. Žalobce zvolil druhou možnost, tedy požadavek na převod, ale v takové výši podílů, která neodpovídá jejich předchozímu vzájemnému poměru, a která prakticky přesahuje nárok, jež by vyplýval z dovolání se relativní neplatnosti. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvádí, že pokud spoluvlastník hodlá převést svůj spoluvlastnický podíl, musí jej nejprve nabídnout každému ze spoluvlastníků, a to každému z nich v plné výši. Teprve pakliže je učiněna řádná nabídka reflektující předkupní práva a využije-li této nabídky více spoluvlastníků, pak se předpokládá dohoda mezi nimi na takovém výkonu předkupního práva ve smyslu ust. § 140 věta druhá občanského zákoníku. Nedojde-li mezi spoluvlastníky k dohodě, mají právo vykoupit nabídnutý podíl dle velikosti svých podílů. V daném případě však předkupní právo bylo porušeno. Na takový případ věta druhá ust. § 140 občanského zákoníku nedopadá. Případy následků porušení předkupního práva upravuje jednak ust. § 40a občanského zákoníku a dle přípustné analogie také ust. § 603 odst. 3 občanského zákoníku. Relativní neplatnosti se nikdo nedovolával a nedovolává. Právní předchůdkyně žalobce a nyní žalobce se domáhá svých nároků dle § 603 odst. 3 občanského zákoníku. Jediným, kdo toto právo uplatňuje, je žalobce. Ustanovení § 603 odst. 3 občanského zákoníku je třeba použít analogicky na porušení zákonného předkupního práva v plném rozsahu, neboť úprava následků porušení předkupního práva při úpravě spoluvlastnictví zcela absentuje. Tomu nasvědčuje už to, že v § 140 věta druhá občanského zákoníku je hovořeno o výkonu předkupního práva a výkupu podílu podle velikosti, zatímco ust. § 603 odst. 3 občanského zákoníku hovoří o porušení předkupního práva a v souvislosti s tím o právu oprávněného domáhat se, aby mu byl spoluvlastnický podíl nabídnut ke koupi. Ostatní spoluvlastníci, kteří se na porušení předkupního práva nepodíleli a kteří by tedy teoreticky mohli uplatnit svůj nárok vyplývající z porušení předkupního práva, této možnosti nevyužili a ani již nejsou spoluvlastníky, neboť své spoluvlastnické podíly sami převedli. Žalobce je proto jediný, kdo může nároky z porušení předkupního práva vznášet, což také činí. Byli to navíc sami žalovaní, kteří participovali na porušení předkupního práva. Výklad, který zaujali žalovaní by odporoval dobrým mravům a v podstatě by znamenal výrazné zvýhodnění těch, kteří předkupní právo porušili. Není případné se odvolávat na to, že by žalobce získával postupem uplatněným u soudu více práv, než kdyby uplatnil relativní neplatnost převodu spoluvlastnických podílů. Vždyť pokud by žalobce namítl relativní neplatnost, byly by zneplatněny kupní smlouvy v rozsahu celého spoluvlastnického podílu, který byl předmětem převodu. V průběhu odvolacího jednání účastníci pro případ vyhovění žalobě akceptovali to, že by podmínky kupní smlouvy ohledně otázky úhrady kupní ceny by měly být stanoveny tak, že kupní cena bude zaplacena v krátké, například pětidenní lhůtě splatnosti běžící od data právní moci rozsudku o nahrazení projevů vůle. Odvolání je důvodné. Z obsahu spisu se podává, že žalovaní zakoupili spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech od MS, Ing. IV, RL, DL, a OL a LL. V době uzavření předmětných smluv byla spoluvlastnicí těchto nemovitostí i MgA. BT, která vyvolala toto soudní řízení. Mezi účastníky není sporu o tom, že při převodu spoluvlastnického práva na žalované došlo k porušení ust. § 140 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení platí, že převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, leda že jde o převod osobě blízké (to ovšem není tento případ). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílu. Prodávající MgA. BT svůj spoluvlastnický podíl ke koupi nenabídli. Původní žalobkyně pak v průběhu řízení prodala svůj spoluvlastnický podíl současnému žalobci. Relativní neplatnosti smluv o koupi spoluvlastnických podílů ve prospěch žalovaných se žádný z účastníků nedovolal. Odvolací soud tak řešil dvě zásadní otázky. Za prvé, zda se žalobce může dovolávat nároku z porušení předkupního práva, pokud k porušení předkupního práva došlo vůči spoluvlastníkovi, který již svůj spoluvlastnický podíl převedl na současného žalobce. Za druhé pak jde o vyřešení otázky, pokud bude žalobci přiznána aktivní věcná legitimace k vedení tohoto soudního sporu, do jaké výše nabytého spoluvlastnického podílu je žalovaný povinen žalobci nabídnout získaný spoluvlastnický podíl ke koupi, tedy, zda dle stanoviska žalobce či žalovaného. Odvolací soud řešení dané situace v judikatuře vyšších soudů nenalezl. Judikatura a komentářová literatura však dospěla ohledně charakteru předkupního práva dle § 140 občanského zákoníku k závěru, že předkupní právo podílových spoluvlastníků je zákonným předkupním právem, vyplývajícím ex lege, a nemusí být proto zakládáno smluvně. Vzhledem k jeho zákonnému charakteru se nezapisuje do katastru nemovitostí a vůči každému ze spoluvlastníků působí tak dlouho, dokud trvá spoluvlastnický vztah k věci v podílovém spoluvlastnictví. Je založeno přímo zákonem a jako takové má věcnou povahu. Působí proto i vůči třetím osobám (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33Odo 178/2003). Věcněprávní povaha předkupního práva spočívá v tom, že je spojeno se spoluvlastnictvím k věci a zatěžuje každého spoluvlastníka převádějící svůj spoluvlastnický podíl, což znamená, že v případě převodu spoluvlastnického podílu předkupní právo působí i vůči právním nástupcům kupujícího, který se stal novým spoluvlastníkem na místo prodávajícího. Oprávněnými osobami pak jsou ostatní spoluvlastníci. Uvedené právo je osobní, nepřechází na dědice a nelze ho převést ani na jinou osobu. Při nedostatku výslovné právní úpravy zákonného předkupního práva spoluvlastníků v části druhé občanského zákoníku, pojednávající o věcných právech, vychází se ve smyslu ust. § 853 z analogické aplikace obecné právní úpravy předkupního práva, upravující právo závazkové. S tím, že ta ustanovení, která se týkají pouze smluvního předkupního práva nelze použít (viz. R 72/2002). Právní úprava předkupního práva, tj. ust. § 602 a následujících občanského zákoníku, se použije tedy nejen v případech smluvního předkupního práva, nýbrž podpůrně i všude tam, kde zákonem stanovené předkupní právo neobsahuje zvláštní specifickou úpravu, tj. i pro případy zákonného předkupního práva podílových spoluvlastníků dle § 140 (k tomu viz. komentář k § 140, učiněný v díle Švestka-Spáčil-Škárová-Hulmák a kolektiv - Občanský zákoník, Komentář, nakladatelství C.H.Beck Praha 2008). To, dle názoru odvolacího soudu, znamená, že ve věci je možné využít ust. § 603 odst. 3 občanského zákoníku a při porušení předkupního práva dle § 140 občanského zákoníku, kterým je i ta skutečnost, že nabídka nebyla spoluvlastníku učiněna vůbec, domáhat se postupu dle § 603 odst. 3 občanského zákoníku, dle kterého bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi a nebo mu zůstane předkupní právo zachováno. Toto ustanovení totiž není vázáno pouze na zřízení předkupního práva smluvního. Obdobně rozhodl Nejvyšší soud ČR ve věci 22Cdo 831/2000. Odvolací soud je však toho názoru, že pro spor je rozhodující výklad ust. § 604 občanského zákoníku, dle kterého předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést na jinou osobu. Komentář k Občanskému zákoníku vydaný v nakladatelství C.H.Beck (viz citace výše) uvádí, že předkupní právo bez ohledu na to, zda bylo sjednáno jako závazkový právní vztah nebo jako věcné právo je osobním právem oprávněného. Nelze je převést smlouvou na jiného a nepřechází ani na dědice. Povinnost předkupního práva, jež má pouze obligační charakter, je rovněž osobní povahy, zatímco povinnost z předkupního práva věcné povahy přechází na nástupce kupujícího. Prof. Karel Eliáš ve svém díle Občanský zákoník. Velký akademický komentář, Praha 2008, u § 604 občanského zákoníku uvádí, že toto ustanovení je takřka doslovným převzetím § 377 občanského zákoníku z roku 1950, které korespondovalo s § 1074 ABGB. Účelem zákonné úpravy je „vyloučit možnost, aby věc, k niž bylo předkupní právo smluveno, zůstala po neurčitou dobu závislá na dispozici cizích osob.“ Předkupní právo je pojato jako právo osobní, ovšem adjektivum osobní se vztahuje pouze k předkupníku, nikoliv k osobě zavázané z předkupního práva. Vzhledem k tomu je subjektivní předkupní právo nepřevoditelné. Ke stejnému závěru se přihlásil i Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému, sepsaný prof. Roučkem a prof. Sedláčkem v Díle čtvrtém, vydaném v Praze 1936, komentář k § 1074. Uzavírá, že předkupní právo, to včetně předkupního práva zákonného, jest nezcizitelné a nepřevoditelné. Nemůže být postoupeno třetímu. Nemůže ani býti přeneseno na dědice oprávněného. Jako závazek však přechází předkupní právo na dědice povinného, ať jde o předkupní právo zapsané nebo nezapsané. V dané věci se nároku pro porušení předkupního práva 603 odst. 3 ve spojení s § 140 občanského zákoníku domáhala původní žalobkyně. Ta své právo z porušení předkupního práva při prodeji spoluvlastnických podílů žalovaným převedla smlouvou ze dne 27.6.2006 na žalobce. Odvolací soud je však toho názoru, že převod takového práva učinit nelze, neboť je v rozporu s ustanovením § 604 občanského zákoníku, tak, jak bylo odůvodněno výše. Proto žalobce nemá aktivní věcnou legitimaci k vedení tohoto soudního sporu, tedy nemůže se domáhat nároku pro porušení předkupního práva s tím, že toto předkupní právo mělo být porušeno vůči MgA. BT. To je důvod pro změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby dle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 2Cdon 310/96 uzavřel (v publikované právní větě v systému ASPI), že jestliže před uplynutím doby stanovené k výkonu předkupního práva byl nabídnutý spoluvlastnický podíl na nemovitosti převeden na jiného, může nároky z předkupního práva uplatňovat i právní nástupce spoluvlastníka, jemuž byl podíl nabídnut ke koupi. Tento názor však nezměnil stanovisko odvolacího soudu, vzhledem k tomu, že vychází z jiné skutkové situace. V odůvodnění svého rozhodnutí totiž Nejvyšší soud uvádí, že ještě předtím, než uběhla zákonná dvouměsíční lhůta k zaplacení nabízeného spoluvlastnického podílu, došlo k převodu nabízeného spoluvlastnického podílu na třetí osobu. Dovolací soud se pak vyjádřil k otázce, zda došlo k zániku předkupního práva nevyplacením kupní ceny ve dvouměsíční lhůtě. Uzavírá, že ani případným zaplacením ceny podílu do konce uvedené lhůty by žalující strana nemohla své předkupní právo realizovat, neboť právní účinky předpokládané zákonem nemohly ani vyplacením ceny podílu nabídnutého ke koupi nastat v situaci, kdy tento spoluvlastnický podíl byl již převeden na jiného. Ve výsledku došlo k potvrzení názoru odvolacího soudu, který uzavíral, že žalobkyně se staly spoluvlastnicemi nemovitostí na místo původního spoluvlastníka ještě před uplynutím lhůty k výkonu předkupního práva a dovodil, že jsou tak aktivně legitimovány k uplatnění nároku z předkupního práva. Ve výsledku se tak toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nijak neodchyluje od závěrů komentářové literatury, kterou citoval odvolací soud výše. Nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud k řešení druhé nastolené otázky, tedy k tomu, v jaké výši se může původní žalobkyně jako oprávněná osoba z porušení předkupního práva domáhat vůči nabyvateli spoluvlastnického podílu, aby jí tento nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi, uvádí následující úvahy. Odvolací soud má za to, že při řešení této otázky je nutné vycházet z toho, jaký je správný postup při realizaci předkupního práva dle § 140 občanského zákoníku. Je-li totiž povinným spoluvlastníkem učiněna řádná nabídka reflektující předkupní právo ostatních spoluvlastníků, předpokládá zákon dohodu spoluvlastníků o výkonu tohoto předkupního práva, přičemž nestanoví žádné bližší podrobnosti. Spoluvlastníci se tak mohou dohodnout například tak, že předkupní právo bude využito jen některým, případně některými z nich. Vzhledem k tomu, že se v daném případě nejedná o hospodaření se společnou věcí, neuplatňuje se princip majorizace a dohodu o realizaci předkupního práva musí uzavřít všichni oprávnění spoluvlastníci (viz. komentář k § 140 v díle Občanský zákoník. Komentář, vydaném v nakladatelství C.H.Beck, citovaném shora). To znamená, že například při převodu spoluvlastnického podílu MS na žalované, měl MS oslovit všechny zbývající spoluvlastníky s tím, že hodlá převést svůj spoluvlastnický podíl na třetí osobu a nabídnout všem těmto spoluvlastníkům svůj spoluvlastnický podíl ke koupi dle § 140 občanského zákoníku. Pokud by žádný ze spoluvlastníků neměl o nabízený spoluvlastnický podíl zájem, MS by svůj spoluvlastnický podíl mohl převést bez jakýchkoliv komplikací na žalovaného. Pokud by spoluvlastníci dospěli k dohodě o využití předkupního práva a splnili by všechny zákonné podmínky, pak by toto své předkupní právo realizovali dle uvedené dohody. Pokud by k dohodě nedošlo, mohli by spoluvlastníci nabýt svůj spoluvlastnický podíl dle velikosti svých podílů, to dle § 140 věta druhá občanského zákoníku. Při porušení tohoto předkupního práva formou neučinění nabídky a té situaci, že nároku z porušení předkupního práva se domáhá pouze jeden ze spoluvlastníků, by bylo namístě zjistit stanovisko zbývajících oprávněných spoluvlastníků k porušení předkupního práva. Pokud by tito po zjištění porušení předkupního práva přistoupili rovněž k uplatnění nároku dle § 603 odst. 3 občanského zákoníku, bylo by namístě posoudit, zda tito spoluvlastníci jsou schopni uzavřít dohodu či nikoliv. Pokud ano, pak jim přiznat právo dle jejich dohody. Pokud nikoliv, pak podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Ke stejnému závěru se kloní prof. Eliáš v citovaném díle (viz strana 629), kde uvádí, že „je-li spoluvlastníků, přesněji opomenutých spoluvlastníků, více, musejí se dohodnout o tom, kdo převedený podíl nabude, popřípadě kdo se bude na třetí osobě domáhat, aby mu spoluvlastnický podíl přenechala. Nedospějí-li ale tito spoluvlastníci k dohodě, dává jim zákon možnost vykoupit dotčený spoluvlastnický podíl podle poměru velikosti jejich spoluvlastnických podílů“. V daném případě by však bylo nutné reflektovat tu situaci, že většina oprávněných spoluvlastníků převedla svůj spoluvlastnický podíl na žalované, tj. participovali na porušení předkupního práva a navíc již nejsou oprávněnými osobami k domáhání se takových nároků dle § 604 občanského zákoníku. To ovšem v plné míře neplatí o OL a LL, kteří jsou i nadále spoluvlastníky některých nemovitostí. Pro změnu rozsudku okresního soudu odvolací soud přistoupil k novému rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Zde úspěch účastníků soudního řízení hodnotí jako shodný. Nelze totiž přehlédnout, že žalovaní podali vzájemnou žalobu vůči žalobci o obdobném nároku. Tuto vzali, nikoliv pro chování žalobce, zpět. Žádnému z účastníků tak nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. Jiná situace je však ohledně nákladů řízení odvolacího. Zde byli žalovaní plně úspěšní, mají tudíž právo na náhradu nákladů řízení (viz § 142 odst.1 o.s.ř.), spočívajících v odměně za zastoupení advokátem ve výši 8.000,- Kč dle § 7 písm. e/ vyhl.č. 484/2000 Sb., povýšené o 30 % dle § 19a stejné vyhlášky, dále dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., to vše povýšené o 19 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Každý z žalovaných má vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení do jedné poloviny, neboť žalovaní jsou samostatnými společníky, dle § 91 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v P k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V P dne 14. května 2009 předseda senátu