I když zaměstnavatel dal zaměstnanci výpověď z pracovního poměru za účinnosti původního zákoníku práce (zák. č. 65/1965 Sb.), řídí se odstupné současným zákoníkem práce (zák. č. 262/2006 Sb.), jestliže výpovědní doba skončila až za jeho účinnosti.

24Co 543/2008 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce JT, narozeného xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, proti žalovanému XXX a.s., IČ: xxx, se sídlem xxx, zastoupenému Mgr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, o zaplacení 172.422 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 24. září 2008 č.j. 5 C 218/2007-33, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 172.422 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši, a za dobu uvedenou ve výroku I rozsudku, žalovanému dále uložil nahradit žalobci, k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 37.948 Kč (výrok II) a v téže lhůtě uložil žalovanému zaplatit České republice, Okresnímu soudu v RK soudní poplatek 6.900 Kč (výrok III). Okresní soud vyšel ze zjištění, které učinil z listinných důkazů a která byla mezi účastníky řízení rovněž nesporná o tom, že žalovaný byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 3.1.1994. Na základě lékařského posudku ze dne 18.12.2006 číslo 88/2006 se pro uznanou nemoc z povolání stal žalobce nezpůsobilým konat dosavadní práci, proto žalovaný rozvázal pracovní poměr písemnou výpovědí ze dne 22.12.2006, která byla žalobci doručena dne 28.12.2006. Pracovní poměr žalobce skončil u žalovaného na základě uvedené výpovědi z pracovního poměru ku dni 28.2.2007. Nesporné bylo mezi procesními stranami i to, že žalovaný po skončení pracovního poměru zaplatil žalobci odstupné, rovnající se trojnásobku žalobcova průměrného výdělku, tedy částku 57.474 Kč. Nesporné bylo rovněž, že žalobou uplatněná částka představuje devítinásobek průměrného žalobcova výdělku. Sporné mezi procesními stranami zůstalo, zda žalobci náleží odstupné ve výši trojnásobku jeho měsíčního výdělku, tedy podle § 60a odst.2 zák. práce č. 65/1965 Sb. ve znění platném do 31.12.2006, anebo podle § 67 odst.1 věty druhé zák. práce č. 262/2006 Sb. účinného od 1.1.2007, zásadně tedy právní posouzení nároku na odstupné. Posledně uvedený právní předpis totiž, ve srovnání s předchozím, založil zaměstnanci, u něhož došlo ke skončení pracovního poměru z důvodů, pro který se tak stalo u žalobce, nárok na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Základem pro posouzení této otázky se stala úvaha okresního soudu o tom, jaké účinky vzbuzuje podaná výpověď, která byla žalobci dána 28.12.2006, tedy před účinnosti nového zákoníku práce č. 262/2006 Sb. Základem této úvahy se stalo přechodné ustanovení § 364 odst.1, odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., podle něhož se podle tohoto zákona (zák. č. 262/2006 Sb.) řídí také pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. lednem 2007, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (odst.1) a podle dosavadních právních předpisů se řídí právní úkony týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, jakož i další právní úkony učiněné před 1. lednem 2007, i když jejich právní účinky nastanou až po tomto dni (odst.2). Okresní soud, i s odkazem na názor Nejvyššího soudu, obsažený v jeho rozhodnutí ze dne 24.6.2003 (sp.zn. 21 Cdo 304/2003 – publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 28/2004) dospěl k závěru, že právním účinkem výpovědi z pracovního poměru je skončení pracovního poměru. K tomuto okamžiku (dni) vzniká zaměstnanci vůči (bývalému) zaměstnavateli nárok na odstupné, jakožto subjektivní pohledávka za zaměstnavatelem. Jinak řečeno, vznik nároku na odstupné zaměstnance, není účinkem podané výpovědi z pracovního poměru. Jestliže žalobcův pracovní poměr u žalovaného skončil 28.2.2007, žalobci k uvedenému dni vznikl nárok na odstupné podle § 67 odst. 1 věty druhé zák. práce č. 262/2006 Sb. ve znění účinném k 1.1.2007, i když žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru 28.12.2006, tedy před účinností tohoto zákona. Svou úvahu okresní soud opřel i o přechodné ustanovení zák. č. 362/2007 Sb., jímž byl novelizován zák. práce č.262/2006 Sb. (účinný od 1.1.2008). Touto novelou bylo dotčeno i ust. § 67 odst.1 zák. práce účinného od 1.1.2007. Jeho článek II bod 2 přechodných ustanovení stanoví, že právo na odstupné zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo s nímž byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru z týchž důvodů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy, smlouvami a vnitřními předpisy podle § 305 zákoníku práce, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z uvedeného vyplývá, že zákonodárce v případě zák.č. 362/2007 Sb. účinného od 1.1.2007 pokládal za potřebné zakotvit výslovně, že vedle právních účinků právních úkonů učiněných podle dosavadních právních předpisů, se těmito předpisy řídí i právo na odstupné zaměstnance, jemuž byla dána výpověď podle dosavadních právních předpisů. Takovéto výslovné ustanovení však v přechodném ustanovení § 364 zák. práce účinného od 1.1.2007, absentuje. Proto shledal žalobu nejen co do základu, ale i do výše důvodnou. Vznikl-li žalobci nárok na odstupné k 28.2.2007 a žalovaný jej neuspokojil, dostal se do prodlení se (zřetelem k § 67 odst.3 a § 141 odst.1 a § 326 zák. práce účinného od 1.1.2007 ve spojení s § 517 odst. 1 ObčZ) dnem 1.4.2004, neboť plnit měl nejpozději k 31.3.2007. Výši úroku z prodlení opřel okresní soud o vl. nař. č. 142/1994 Sb. ve znění vl. nař. č. 163/2005 Sb. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle úspěchu ve věci (§ 142 odst.1 o.s.ř.), proto uložil podlehnuvšímu žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení před okresním soudem (§ 142 odst.1, § 149 odst.1 o.s.ř.). Tvořila je odměna za zastoupení žalobce advokátem 36.620 Kč, náhrada hotových výloh advokáta 900 Kč, náhrada cestovních výloh advokáta k jednání soudu 228 Kč, náhrada za ztrátu času advokáta za dvě půlhodiny 200 Kč (§ 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. a § 13 odst. 3 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem tak činily náklady řízení vzniklé žalobci 37.948 Kč. K jejich náhradě zavázal okresní soud žalovaného v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst.1 o.s.ř.). Protože žalobce byl v řízení od poplatku osvobozen a v řízení uspěl, povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v RK, uložil podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. žalovanému. S přihlédnutím k položce 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků téhož poplatkového zákona, činí soudní poplatek 6.900 Kč. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že rozsudek soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil s názorem okresního soudu v tom, že odstupné není právním účinkem výpovědi z pracovního poměru a že jeho nárok se řídí § 67 odst. 1 věty druhé zák. práce účinného k 1.1.2007. Podle názoru žalovaného se nárok na odstupné v daném případě řídí zákoníkem práce platným do 31.12.2006, a to s ohledem na § 364 odst. 2 zák. práce účinného od 1.1.2007. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.), bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§§ 201, 204 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek, bez nařízení jednání, protože odvolání bylo podáno pouze z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. a účastníci s rozhodnutím bez nařízení odvolacího jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o.s.ř.). Předmětem přezkumu krajským soudem bylo i rozsudku okresního soudu předcházející řízení. Přitom krajský soud přihlížel i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání žalovaného neshledal opodstatněným. Krajský soud pokládá za potřebné zdůraznit, že se okresní soud nezatížil řízení zmatečnostními vadami, ani jinými vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212 odst. 5 o.s.ř.). Správnost a úplnost skutkových zjištění soudu nebyla odvoláním dotčena a skutkový základ věci nebyl ostatně sporným ani mezi účastníky řízení. Spornou zůstala pro řízení před okresním soudem i pro řízení odvolací toliko otázka právního posouzení věci. Krajský soud se ohledně ní zcela ztotožňuje s právní argumentací okresního soudu, která má oporu nejen v ust. § 364 zák. práce (zák. č. 262/2006), účinného od 1.1.2007, ale i v logické argumentaci okresního soudu. Ta je výrazem správného pochopení vývoje právní úpravy odstupného. Za podstatné pro právní posouzení věci pokládá krajský soud závěr okresního soudu o tom, že účinkem každé výpovědi dané zaměstnavatelem zaměstnanci (a stejně tak i výpovědi dané zaměstnavatelem z důvodu zákazu zaměstnance vykonávat dosavadní zaměstnání pro nemoc z povolání na základě lékařského posudku) je toliko skončení pracovního poměru. Teprve v tomto okamžiku vzniká zaměstnanci, za splnění zákonem předvídaných předpokladů (za naplnění hypotézy právní normy), nárok na odstupné. Upíná-li se vznik nároku na odstupné ke skončení pracovního poměru, je pro posouzení věci (a aplikaci právní normy) rozhodné, za účinnosti kterého právního předpisu nárok vznikl. Nebylo by tomu tak pouze v případě, že by to vylučovalo přechodné ustanovení novějšího právního předpisu. Je nepochybné, že žalobcův pracovní poměr u žalovaného skončil 28.2.2007. Proto se nárok žalobce na odstupné řídí zák. práce č. 262/2006 Sb., který nabyl účinnosti od 1.1.2007. Neobstojí argumentace žalovaného, že takovouto právní úvahu vylučuje § 364 tohoto zákoníku práce č. 262/2006 Sb. Uvedené ustanovení totiž stanoví, že podle tohoto zákona se řídí také pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. lednem 2007, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (odst. 1) a že podle dosavadních právních předpisů se řídí právní úkony týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, jakož i další právní úkony učiněné před 1. lednem 2007, i když jejich právní účinky nastanou až po tomto dni. Nárok na odstupné ovšem není právním úkonem, je toliko právní skutečností, upínající se nikoliv na výpověď z pracovního poměru, ale až skončení pracovního poměru výpovědí z důvodů zákonem předvídaných. Krajský soud proto uzavírá, že právní závěry okresního soudu pokládá za správné, ztotožňuje se s nimi a zásadně odkazuje na pečlivé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku včetně výroku souvisejících, tedy výroků tedy nákladového výroku II a poplatkového výroku III. Proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Žádnému z účastníků krajský soud nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, protože žalovaný v něm podlehl a úspěšnému žalobci podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í přípustné odvolání. Proti tomuto rozsudku není zásadně přípustné ani dovolání, ledaže by k dovolání podanému účastníkem řízení u Okresního soudu v RK k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, sám dovolací soud shledal, že tento rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK dne 24. února 2009 předsedkyně senátu