O věci, o níž pravomocně rozhodl soud v občanském soudním řízení, nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu.

25Co 101/2009 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce RR, xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem v xxx, proti žalovanému Lxx s. r. o., se sídlem xxx, IČ: xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátkou v xxx, o zrušení rozhodčího nálezu, k odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 22. 12. 2008, č. j. 13C 101/2008-79, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 5.712,- Kč k rukám jeho advokáta JUDr. MH do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zrušil usnesení – rozhodčí nález ze dne 19. 1. 2008, sp. zn. RU 1/7/2007, vydaný Ing. LŠ, rozhodcem, xxx (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalovaného k tomu, aby nahradil žalobci náklady ve výši 17.533,46 Kč (výrok II). Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce ve věci vedené u Okresního soudu v CH pod sp. zn. 8C 346/2005, uplatnil vůči žalovanému nárok na zaplacení ceny díla ve výši 133.458,50 Kč s příslušenstvím ve smyslu ustanovení § 546 odst. 1 obch. zák. Žalobce podáním ze dne 23. 2. 2007 vzal žalobu zcela zpět s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dohodu o narovnání. Okresní soud v CH usnesením ze dne 1. 3. 2007, č. j. 8C 346/2005-67, řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. KS v HK- pobočka v P k odvolání žalovaného svým usnesením ze dne 30. 4. 2007, č. j. 18Co 137/2007-76, usnesení okresního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrdil; usnesení nabylo právní moci dne 12. 6. 2007. Účastníci se dne 30. 1. 2007 dohodli v písemné formě na Všeobecných smluvních podmínkách, jejichž součástí se v čl. 6 stala i rozhodčí smlouva s ujednáním, že veškeré spory bude řešit rozhodce, jehož určí žalovaný z jím vedeného seznamu rozhodců. Žalovaný v žalobě ze dne 5. 10. 2007 uplatnil před rozhodcem Ing. LŠ proti žalobci nárok na zaplacení částky 19.873,- Kč z titulu náhrady nákladů předešlého nalézacího řízení proběhnuvšího u Okresního soudu v CH pod sp. zn. 8C 346/2005. Argumentoval tím, že žalobce v dohodě účastníků o narovnání ze dne 30. 1. 2007 vzal na sebe závazek, že uhradí náklady řízení leč svému závazku nedostál. Dotčený rozhodce svým usnesením – rozhodčím nálezem ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. RU 1/7/2007, uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému částku 19.873,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu (výrok I) a zároveň nahradit žalovanému náklady rozhodčího řízení v částce 18.709,20 Kč, opět ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu (výrok II). Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 24. 1. 2008. Žalobcův návrh na zrušení posléze označeného rozhodčího nálezu došel okresnímu soudu dne 31. 1. 2008. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že přezkoumávaný rozhodčí nález trpí tou zásadní vadou, že rozhodce věc projednal a rozhodl o ní za situace, kdy soud o stejném nároku mezi týmiž účastníky v předešlém nalézacím řízení již pravomocně rozhodl. Překážka věci rozsouzené (§ 159a odst. 5 o.s.ř.) znemožnila uzavření platné rozhodčí smlouvy v této věci, takže bylo namístě, aby soud podle ustanovení § 31 písm. a) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), přezkoumávaný rozhodčí nález zrušil. Proti rozsudku se odvolal žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Připomněl, že účastníci v rámci probíhajícího řízení u Okresního soudu v CH sp. zn. 8C 346/2005 uzavřeli dne 30. 1. 2007 dohodu o narovnání, podle níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 105.000,- Kč a žalobce se oproti tomu zavázal vzít žalobu zcela zpět ve lhůtě sedmi dnů od splnění dluhu a zároveň nahradit náklady řízení. Zatímco žalovaný splnil svůj závazek ihned dne 30. 1. 2007, žalobce dostál svému závazku jen zčásti a navíc se zpožděním. Podání se zpětvzetím žaloby doručil Okresnímu soudu v CH až dne 28. 2. 2007 a na nákladech řízení žalovanému nic neuhradil. Okresní soud v CH a po něm i KS v HK – pobočka v P dohodu účastníků o narovnání ze dne 30. 1. 2007 v bodě o náhradě nákladů řízení nerespektoval a žalovanému právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznal. Žalovaný tak musel ze svého zaplatit advokátce odměnu za poskytnutí právní služby a náhradu jejích hotových výdajů v úhrnné výši 19.873,- Kč. Tento nárok pak ve shodě s rozhodčí smlouvou uplatnil v řízení před rozhodcem, kde uspěl. K vydání pro něj příznivého rozhodčího nálezu nestála v cestě překážka věci rozsouzené. Žádal, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu bude zamítnuta. Žalobce se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Plně se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že za situace, kdy soud v předchozím nalézacím řízení pravomocně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, nebylo lze přezkoumávaný rozhodčí nález vydat. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek v mezích odvolání, a aniž by nařídil ústní jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání nebylo opodstatněné. V souzené věci hraje zásadní roli vztah občanského soudního řádu a zákona o rozhodčím řízení. Vztah obou právních norem je upraven v § 30 zákona o rozhodčím řízení, podle kterého nestanoví-li zákon jinak, užijí se nařízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Z použití termínu „přiměřeně“ vyplývá, že rozhodčí řízení nepodléhá občanskému soudnímu řádu přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze použít v rozhodčím řízení mechanicky. Ono přiměřeně znamená především zohlednění obecných zásad, na nichž stojí české rozhodčí řízení, to znamená použití norem občanského soudního řádu pod obecným rámcem zásad českého rozhodčího řízení (tak např. zákon o rozhodčím řízení nestanoví náležitosti rozhodčího nálezu, je proto nutno přiměřeně použít § 157 o. s. ř.), není vyloučen ani mezitímní, ani částečný rozhodčí nález (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2007 sp.zn.32 Odo 1528/2005). I pro rozhodčí řízení samozřejmě platí princip právní jistoty, který se zde konkrétně zračí v zásadě, že o téže věci již nelze jednat a rozhodovat znovu („ne bis de idem“). Nastíněnou zásadu upravuje ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř., podle něhož jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závazností výroku rozsudku pro účastníky a po případě jiné osoby věc projednávána znovu. Hovoří se o ní jako o překážce věci rozsouzené. Překážka věci rozsouzené je přirozeným důsledkem závaznosti pravomocného rozhodnutí soudu o věci samé v rovině formální (§ 159 o. s. ř.) i materiální (§ 159a o. s. ř.). Formální právní moc značí, že byl-li rozsudek doručen a nelze ho již napadnout odvoláním, je zásadně nezměnitelný. Nabývá tak zároveň zvláštní autoritu, jíž nemůže pozbýt, ledaže by došlo za podmínek v zákoně stanovených dodatečně k jeho zrušení nebo změně cestou mimořádného opravného prostředku. Materiální právní moc pak spočívá v závaznosti výroku soudního rozhodnutí, která zakládá těm, na něž se závaznost vztahuje, povinnost chovat se v souladu s jeho obsahem, a to způsobem přesně v něm určeným. Obnáší zároveň případnou možnost vynutit tuto povinnost s využitím soudní moci v případě, že povinnost nebude splněna dobrovolně. Žalobce uplatnil před rozhodcem jeden a tentýž nárok, o kterém již předtím pravomocně rozhodl soud v nalézacím řízení. Jednalo se o usnesení Okresního soudu v CH ze dne 1. 3. 2007, č. j. 8C 346/2005-67, ve spojení s usnesením KS v HK, pobočky v P ze dne 30. 4. 2007, č. j. 18Co 137/2007-76. Usnesení nabylo ve výroku o náhradě nákladů řízení právní moci dne 12. 6. 2007. Shodnost nároku tu vyplývala z totožnosti subjektů a z totožnosti předmětu řízení, vycházející ze skutkového stavu. Lze proto shrnout, že přezkoumávaný rozhodčí nález se týkal věci, o které již předtím v nalézacím řízení pravomocně rozhodl soud. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za daného stavu dovodil, že o věci, o níž pravomocně rozhodl soud v občanském soudním řízení, nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu. Jestliže dotčený rozhodce nepřihlédl ve svém nálezu k existenci překážky věci rozsouzené, vyvstal tu legitimní důvod přezkoumávaný rozhodčí nález podle ustanovení § 31 písm. a) zákona o rozhodčím řízení zrušit. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce se odvolání úspěšně ubránil, vznikl mu nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 2 věty první před středníkem, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jednalo se o odměnu advokáta v poloviční sazbě 4.500,- Kč, o jednu paušální náhradu jeho hotových výdajů 300,- Kč a o náhradu za daň z přidané hodnoty 912,- Kč, tj. úhrnem o 5.712,- Kč (§ 8, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 1 písm. d), § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v HK dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V HK dne 30. dubna 2009 předseda senátu