Při rozvrhovém jednání v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nemůže účastník rozvrhu úspěšně namítat promlčení přihlášené pohledávky, jestliže není jejím dlužníkem.

25Co 2/2009 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx v exekuční věci oprávněného XX - X a. s., identifikační číslo xxx, se sídlem v xxx, zastoupeného Mgr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti povinným: 1/ JP, narozenému xxx, 2/ JP, narozenému xxx, 3/ JP, narozené xxx, 4/ JP, narozenému xxx, všichni bytem v xxx, pro 35,449.636,87 Kč s příslušenstvím, o rozvrh výtěžku dražby, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 3Nc 4015/2006-112, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. m ě n í takto: Z rozdělované podstaty 7,262.163,- Kč se uspokojuje: 1. Pohledávka soudního exekutora JUDr. MS, Exekutorský úřad xxx, se sídlem v xxx, ve výši 941.928,- Kč. 2. Pohledávka věřitelky OD, narozené 2. 10. 1948, bytem v xxx, do výše 3,096.915,- Kč. 3. Pohledávka oprávněného do výše 3,223.320,- Kč s tím, že pohledávky budou vyplaceny po právní moci tohoto usnesení soudním exekutorem a s tím, že zbývající části pohledávky věřitelky OD a oprávněného, jakož i pohledávky dalších věřitelů zůstávají neuspokojeny. II. Povinní jsou povinni zaplatit oprávněnému na nákladech této části exekučního řízení před okresním soudem částku 7.677,- Kč a tohoto odvolacího řízení částku 5.474,- Kč k rukám zástupce oprávněného. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením rozhodl, že námitka oprávněného a věřitele Finančního úřadu v J, kterou bylo popřeno pořadí pohledávky věřitelky OD v rozsahu jejich 51/100, je důvodná (bod I. výroku usnesení okresního soudu); z rozdělované podstaty 7,256.601,37 Kč uspokojil: 1/ Pohledávku soudního exekutora, vzniklou v souvislosti s prováděním dražby ve výši 941.928,- Kč, 2/ Pohledávku věřitelky OD, narozené xxx, bytem v xxx, do výše 6,314.673,37 Kč s tím, že tyto pohledávky budou vyplaceny po právní moci rozvrhového usnesení soudním exekutorem a s tím, že zbytek pohledávky věřitelky, jakož i pohledávky oprávněného a dalších věřitelů zůstávají neuspokojeny (bod II.výroku usnesení okresního soudu); současně uložil 1.-4./ povinným zaplatit oprávněnému na nákladech této části exekučního řízení částku 2.917,- Kč k rukám zástupce oprávněného (bod III.). V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud uvedl, že v průběhu exekučního řízení vydražil soudní exekutor nemovitosti ve spoluvlastnictví 1./ a 4./ povinných. Bylo dosaženo nejvyššího podání 7,250.000,- Kč, které spolu s úrokem ke dni rozvrhového jednání ve výši 6.601,37 Kč činilo rozdělovanou podstatu 7,256.601,37 Kč. Okresní soud podal přehled pohledávek projednaných při rozvrhovém jednání. Jednalo se o tyto pohledávky: 1/ pohledávka soudního exekutora za vynaložené náklady exekuce ve výši 941.928,- Kč, přičemž se jedná o pohledávku podle ust. § 337c odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“); 2/ pohledávka oprávněného vyčíslená ve výši 35,449.636,87 Kč, přičemž jde o pohledávku podle ust. § 337c odst. 1 písm. c/ OSŘ, zajištěnou zástavním právem, když rozhodujícím dnem pro pořadí této pohledávky ve skupině je den vzniku zástavního práva - tedy 6. 1. 1998; 3/ pohledávka FÚ v J; 4/ pohledávka OSSZ v J; 5/ pohledávka VZP ČR. Proti žádné ze zmíněných pohledávek nebyly vzneseny žádné námitky. Dále byla projednána pohledávka věřitelky OD za 2./ povinným v celkové výši 20,472.686,- Kč, z toho jistina činí 18,640.500,- Kč, přičemž k příslušenství nebylo podle okresního soudu možno přihlížet. Rozsudkem Okresního soudu v J ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5C 93/2004-51, bylo v řízení vedeném věřitelkou D proti 1., 2. a 4./ povinným určeno, že zástavní právo váznoucí na přesně uvedených nemovitostech existuje, rozsudek nabyl právní moci dne 19. 11. 2004. Oprávněný vznesl u rozvrhového jednání námitku proti pořadí pohledávky věřitelky D s tím, že 1./ povinný se 16. 12. 1997 stal spoluvlastníkem vydražených nemovitostí s podílem 51/100 a 4./ povinný spoluvlastníkem s podílem 49/100. Původní věřitel ČS, a. s. dne 23. 12. 1997 postoupil pohledávku za 2./ povinným ve výši 19,1 mil. Kč 1./ povinnému a ten ji postoupil věřitelce D. Došlo tak ke splynutí osoby zástavního věřitele a dlužníka a zástavní právo tudíž nejméně v rozsahu podílu 51/100 zaniklo. Věřitelka D může tedy mít svou pohledávku za 2./ povinným zajištěnu zástavním právem pouze z částky 49/100. Tuto námitku shledal okresní soud důvodnou, neboť u 1./ povinného podle něj došlo alespoň na okamžik k tomu, že byl spoluvlastníkem zastavených nemovitostí a zároveň věřitelem u pohledávky, která byla tímto zástavním právem zajištěna; došlo proto ke splynutí podle ust. § 584 občanského zákoníku (dále jen „OZ“), což znamená zánik práva. Pohledávku věřitelky D je tak třeba rozdělit na dvě části; její část v rozsahu 49/100 (což činí 9,133.845,- Kč) je zajištěna zástavním právem vzniklým dne 2. 9. 1996 (jedná se o pohledávku podle ust. § 337c odst. 1 písm. c/ OSŘ zajištěnou zástavním právem) a další část v rozsahu 51/100 (ve výši 9,506.655,- Kč – zde se jedná o pohledávku podle ust. § 337c odst. 1 písm. f/ OSŘ, kdy rozhodující datum je den přihlášení, tedy 8. 4. 2008). Okresní soud následně pohledávky uspokojil tak, že v prvním pořadí se uspokojuje pohledávka soudního exekutora podle ust. § 337c odst. 1 písm. a/ OSŘ, v další skupině podle ust. § 337c odst. 1 písm. c/ OSŘ je pohledávka oprávněného s pořadím určeným dnem 6. 1. 1998 a část pohledávky věřitelky D ve výši 9,133.845,- Kč s pořadím určeným dnem 2. 9. 1996, posledně uvedená pohledávka tedy předchází pohledávku oprávněného a je třeba ji uspokojit dříve. Z rozvrhované podstaty však na ni zbývá pouze 6,314.673,37 Kč, částečně tedy zůstává neuspokojena a neuspokojeny jsou tak pohledávky dalších věřitelů včetně pohledávky oprávněného. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 87 odst. 2 OSŘ (správně: ust. § 87odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v platném znění, dále jen „EŘ“). Výši nákladů stanovil okresní soud jako dva režijní paušály podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „AT“), daň z přidané hodnoty, jízdné 1.403,- Kč a 8 náhrad zmeškaného času po 100,- Kč. Proti usnesení okresního soudu, a to výslovně proti jeho výrokům označeným II. a III., podal odvolání oprávněný. Okresní soud podle něj pochybil, když pohledávku věřitelky D rozdělil na dvě části (v poměru 49/51) s tím, že pořadí jedné části je určeno dnem 6. 1. 1998 a pořadí druhé části 2. 9. 1996. Věřitelka D však měla svou pohledávku zajištěnu pouze v podílu 49/100 dotčených nemovitostí, neměla tedy zajištěnu část 49/100 své pohledávky celými nemovitostmi, z čehož vycházel okresní soud. Podle oprávněného se z rozdělované podstaty 7,256.601,37 Kč má odečíst pohledávka soudního exekutora ve výši 941.928,- Kč a zbytek – tedy částku 6,314.673,37 Kč je třeba rozdělit podle podílu 49/100, tj. 3,094.189,95 Kč a 51/100, tj. 3,220.483,42 Kč. Částka 3,094.189,95 Kč odpovídá spoluvlastnickému podílu 4./ povinného (49/100), který zajišťoval pohledávku věřitelky D. Zde je rozhodné datum vzniku zástavního práva 2. 9. 1996 a tato částka by tak měla připadnout věřitelce D. Naproti tomu částka 3,220.483,42 Kč odpovídá spoluvlastnickému podílu 1./ povinného (51/100), který zajišťoval pohledávku oprávněného, přičemž zástavní právo ve vztahu k věřitelce D v tomto rozsahu zaniklo splynutím a řídí se datem vzniku zástavního práva oprávněného, tedy dnem 6. 1. 1998. Pohledávka věřitelky D k této části výtěžku není zajištěna zástavním právem a řídí se datem podání přihlášky pohledávky – 8. 4. 2008. Tato částka má tedy připadnout oprávněnému. Odvolatel navrhl usnesení okresního soudu změnit tak, že z rozdělované podstaty 7,256.601,37 Kč se uspokojuje pohledávka soudního exekutora 941.928,- Kč, dále pohledávka OD 3,094.189,95 Kč a pohledávka oprávněného 3,220.483,42 Kč. V doplnění odvolání oprávněný okresnímu soudu vytknul, že do náhrady nákladů řízení nezahrnul odměnu jeho právního zástupce podle AT z tarifní hodnoty 43,109.846,64 Kč, která tak činí 61.580,- Kč, v poloviční výši podle ust. § 11 odst. 2 písm. e/ AT pak 30.790,- Kč. V rozvrhovém řízení byly vykonány dva úkony právní služby a oprávněnému se tudíž mělo dostat i náhrady nákladů řízení v podobě odměny ve výši 61.580,- Kč, zvýšené o daň z přidané hodnoty, tedy 73.280,- Kč. V tomto smyslu oprávněný navrhl změnit výrok III. usnesení okresního soudu tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 76.197,- Kč. V podání ze dne 28. 1. 2009, ve kterém oprávněný vyslovil svůj souhlas s projednáním věci odvolacím soudem bez nařízení jednání, pak oprávněný zároveň doplnil své odvolání tak, že vznesl námitku promlčení vůči pohledávce přihlášené věřitelkou D a námitku promlčení proti zástavnímu právu zajišťujícímu její pohledávku. K odvolání oprávněného se vyjádřila věřitelka OD. Upozornila, že oprávněný svým odvoláním nenapadl výrok I. usnesení okresního soudu. Prioritní pořadí zbývající části její pohledávky již tedy napadat nelze. Postup oprávněného je nezákonný a absurdní. Od okamžiku, kdy výrok I. usnesení okresního soudu nabyl právní moci, již není možné, aby její pohledávka v rozsahu 49/100 byla co do jejího pořadí jakkoliv zpochybňována. Výrok usnesení okresního soudu označený II. je tudíž správný. OD dodala, že výrok usnesení okresního soudu označený I. sice nenapadla, aby nezpůsobila zbytečné průtahy v řízení, za správný jej však nepovažuje. V této souvislosti uvedla, že darovací smlouva mezi 1., 2. a 4./ povinnými byla uzavřena dne 16. 12. 1997, k povolení vkladu do katastru nemovitostí podle ní však došlo až dne 6. 1. 1998. Až v tento den nabyl 1./ povinný spoluvlastnický podíl 51/100 na daných nemovitostech. V okamžiku postoupení pohledávky, tedy 23. 12. 1997 nebyl 1./ povinný spoluvlastníkem nemovitostí. Na tom nemění nic ani to, že k nabytí vlastnického práva došlo zpětně k datu podání návrhu na vklad vlastnického práva podle darovací smlouvy, tedy k 17. 12. 1997. V okamžiku postoupení pohledávky totiž tato fikce ještě nenastala; v reálném čase tedy nikdy – ani částečně – nedošlo k tomu, že vlastnické právo k nemovitostem a zástavní právo zajišťující pohledávku věřitelky splynuly v jedné osobě. OD navrhla usnesení okresního soudu v odvoláním dotčených výrocích potvrdit. Ostatní účastníci se k odvolání oprávněného nevyjádřili. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ) přezkoumal usnesení okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 OSŘ), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 OSŘ – za souhlasu účastníků) a dospěl k závěru, že odvolání oprávněného je opodstatněné. Podaným odvoláním nebyl napaden výrok označený I. usnesení okresního soudu, který tak nabyl samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 159, § 167 odst. 2, § 206 odst. 2, § 212 OSŘ). Podle ust. § 68 odst. 1 věty prvé EŘ při provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného exekutor provádí přípravné úkony pro rozhodnutí soudu o rozvrhu, neprovádí však rozvrhová jednání. Částky přiznané věřitelům exekutor vyplatí podle pravomocných rozvrhových usnesení (§ 68 odst. 1 věta druhá EŘ). Podle odstavce druhého téhož ustanovení náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v § 337c odst. 1 písm. a/ OSŘ. Podle ust. § 337c odst. 1 OSŘ podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty uspokojují postupně podle těchto skupin: a/ pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby, b/ pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, c/ pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitostí v dražbě nezaniknou (§ 336a odst. 1 písm. c/ OSŘ), d/ pohledávky nedoplatků výživného, e/ pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvků na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmene c/ a f/ ostatní pohledávky. Podle odstavce druhého téhož ustanovení nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně. Podle odstavce pátého tohoto ustanovení pro pořadí je rozhodující a/ u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu došel jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, b/ u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den, který se považuje za přistoupení k řízení, c/ u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška, d/ u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva, e/ u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene, f/ u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva. Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější. Shora již bylo uvedeno, že výrok I. usnesení okresního soudu nabyl právní moci. To mimo jiné znamená, že odvolací soud nemůže přezkoumávat jeho správnost a nemůže se tedy zabývat argumentací věřitelky D, obsaženou v jejím vyjádření a zpochybňující právě správnost daného výroku. K další části argumentace věřitelky D vtělené do jejího vyjádření je nutno poznamenat, že právní moc výroku I. usnesení okresního soudu neznamená, že nelze přezkoumávat (na základě odvolání podaného oprávněným) věcnou správnost výroku II. Předně je nutno zmínit, že při rozvrhovém jednání dne 11. 11. 2008 oprávněný vznesl námitku proti pořadí pohledávky věřitelky D s odůvodněním, že došlo ke splynutí osoby zástavního věřitele a dlužníka a že zástavní právo minimálně v rozsahu 51/100 zaniklo. Podstatnější však je, že procesní předpis legitimaci oprávněného k podání odvolání nijak neváže na uplatnění námitky proti pořadí pohledávek. Legitimace k odvolání proti rozvrhovému usnesení není omezena, a to na rozdíl oproti úpravě možnosti odvolání kupř. proti usnesení o příklepu podle ust. § 336k OSŘ. Odvolání proti rozvrhovému usnesení vydanému v exekučním řízení může tedy oprávněný podat i tehdy, jestliže byl přítomen rozvrhovému jednání, v jehož rámci námitky proti pořadí pohledávek neuplatnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2968/2000, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1220). Legitimaci k odvolání má pak oprávněný i tehdy, pokud námitku proti pořadí pohledávky úspěšně uplatnil, ale přesto nebyla jím vymáhaná pohledávka v rozvrhu uspokojena. Z pravomocného rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. jeho usnesení vyplývá, že bylo popřeno pořadí pohledávky věřitelky D v rozsahu 51/100. Okresní soud vyšel z toho, že stane-li se zástavní věřitel vlastníkem zástavy, nezaniká tím zajištěná pohledávka, ve smyslu ust. § 584 OZ však zanikne zástavní právo, které ji zajišťovalo. V posuzované věci tak zaniklo zástavní právo věřitelky D v rozsahu spoluvlastnického podílu 51/100 na předmětných nemovitostech, které byly zástavou. Pokud předmětem zástavního práva ve prospěch věřitelky D byl nadále podíl na zastavených nemovitostech ve výši 49/100, pak to pro účely rozvrhu znamená, že má přednost v uspokojení pouze v rozsahu 49/100; jinými slovy - že z rozdělované podstaty (po odečtení nákladů exekuce) má přednost v její části 49/100. Nesprávná je tedy úvaha okresního soudu, že přednost má 49/100 pohledávky věřitelky D. Jestliže je totiž pohledávka zajištěna zástavním právem na spoluvlastnickém podílu k nemovitosti, pak je den vzniku zástavního práva rozhodný pro určení pořadí této pohledávky ve skupině podle ust. § 337c odst. 1 písm. c/ OSŘ jen ve vztahu k poměrné části rozdělované podstaty získané prodejem celé nemovitosti, odpovídající spoluvlastnickému podílu zatíženému zástavním právem. Takové zástavní právo tedy neznamená upřednostnění poměrné části pohledávky zástavního věřitele z celé rozdělované podstaty. Odvolací soud nepřisvědčuje námitce promlčení vznesené v odvolacím řízení oprávněným vůči pohledávce věřitelky D a vůči zástavnímu právu váznoucímu na nemovitostech. Promlčení může podle ust. § 100 odst. 1 OZ namítat pouze dlužník, kterým oprávněný není. Tato námitka oprávněného nemůže vést k popření pohledávky věřitelky D podle § 337b odst. 3 OSŘ. Rozdělovanou podstatu zde podle ust. § 337a OSŘ tvoří částka 7,262.163,- Kč jako součet nejvyššího podání 7,250.000,- Kč a úroků z něho ke dni rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 12.163,- Kč (podle zprávy soudního exekutora na č. l. 157 spisu). Ve skupině podle Est. § 337c odst. 1 písm. a/ OSŘ je pohledávka soudního exekutora ve výši 941.928,- Kč, v tomto směru rozhodl správně již soud prvního stupně, na jehož usnesení se v této souvislosti odkazuje. Ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. b/ OSŘ není přihlášena žádná pohledávka. Ve skupině podle ust. § 337c odst. 1 písm. c/ OSŘ jsou pohledávky oprávněného a věřitelky D ve výši zjištěné správně již okresním soudem, zajištěné zástavním právem. Pro jejich pořadí je podle ust. § 337c odst. 5 písm. d/ OSŘ rozhodný den vzniku zástavního práva, tedy u věřitelky D, jejíž pohledávka je zajištěna zástavním právem vůči podílu 49/100 na vydražených nemovitostech, je pořadí dáno dnem 2. 9. 1996, pořadí pohledávky oprávněného je pak dáno dnem 6. 1. 1998. Výhodnější pořadí věřitelky D se však týká pouze 49/100 rozdělované podstaty, neboť pouze v tomto poměru k vydraženým nemovitostem měla tato věřitelka pohledávku zajištěnu zástavním právem. Po odečtení pohledávky exekutora zbývá rozdělit 6,320.235,- Kč (jako rozdíl rozdělované podstaty 7,262.163,- Kč a pohledávky exekutora 941.928,- Kč). Věřitelce D tak z důvodů pořadí její pohledávky náleží 49/100 z částky 6,320.235,- Kč, tedy 3,096.915,- Kč na částečnou úhradu její pohledávky. Oprávněnému pak na částečné uspokojení jeho pohledávky připadá 51/100 z částky 6,320.235,- Kč, tedy 3,223.320,- Kč. Rozdělovaná podstata nepostačuje k plnému uspokojení všech pohledávek patřících do skupiny podle ust. § 337c odst. 1 písm. c/ OSŘ, na uspokojení pohledávek v dalším pořadí této skupiny a na uspokojení pohledávek v následujících skupinách již nezbývá z rozdělované podstaty ničeho. Odvolací soud z důvodů výše uvedených usnesení okresního soudu v rozsahu podaného odvolání změnil jeho výrok II. podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ způsobem popsaným ve výroku I. tohoto usnesení. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 270 OSŘ. Oprávněný v řízení před okresním soudem vynaložil náklady v podobě odměny advokáta ve výši 4.760,- Kč (tj. odměna advokáta ve výši 4.000,- Kč podle ust. § 12 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 484/2000 Sb., zvýšené o 19% daň z přidané hodnoty) a v podobě nákladů stanovených již okresním soudem - tedy dvou režijních paušálů po 300,- Kč, jízdného ve výši 1.403,- Kč a 8 náhrad zmeškaného času po 100,- Kč (§ 13 odst. 3 a 4 a § 14 AT); to vše zvýšeno o 19% daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 3 OSŘ. V odvolacím řízení vynaložil oprávněný náklady za odměnu advokáta ve výši 4.760,- Kč (shodně jako před soudem prvního stupně), dále za dva režijní paušály po 300,- Kč, zvýšené o 19% daň z přidané hodnoty. Před okresním soudem tedy oprávněný vynaložil náklady ve výši 7.677,- Kč a před odvolacím soudem ve výši 5.474,- Kč. Určení místa plnění je odůvodněno ust. § 149 odst. 1 OSŘ. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné odvolání. Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky se sídlem v Brně prostřednictvím Okresního soudu v xxx v osmi vyhotoveních. V HK dne 31. března 2009 předseda senátu