Výpověď z pracovního poměru pro fikci nadbytečnosti zaměstnance (§ 73 odst. 6 věta třetí, § 52 písm. c) ZPr) je neplatná, byla-li zaměstnanci dána před tím, než byl z funkce účinně odvolán.

26Co 323/2009 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. DM a soudkyň JUDr. AS a Mgr. MN ve věci žalobce Ing. JN, nar. ccc, bytem xxx, proti žalované ČR – Úřadu práce T, se sídlem xxx, o určení neplatnosti výpovědi zaměstnavatele z pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v T ze dne 20. května 2009 č.j. 30C 239/2008-62, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dne 27.6.2008 je neplatná (výrok I). Žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že výpověď vykazuje formální vady, když žalobce byl odvolán z vedoucího místa k 30.6.2008, výpověď pro nadbytečnost však byla dána žalobci již 27.6.2008, tj. v okamžiku, kdy pro fikci nadbytečnosti nemohly nastat předpoklady stanovené v § 73 odst. 6 zákoníku práce. To znamená, že v době výpovědi, tj. v okamžiku jejího doručení, zaměstnavatel nemohl splnit vůči zaměstnanci nabídkovou povinnost stanovenou v § 73 odst. 6 zákoníku práce. Dále okresní soud dospěl k závěru, že s odstupem dvou měsíců přistoupil žalovaný ke dvojí organizační změně. Sloučení agendy rekvalifikací se zprostředkováním zaměstnání bylo odůvodněno zefektivněním práce s uchazeči o zaměstnání. Organizační změna v souvislosti s rozhodnutím žalovaného ze dne 27.6.2008 byla pouze přechodná, uplatnila se pouze během výpovědní doby žalobce. Z faktu, že žalovaný nabízel volná pracovní místa již dne 18.7.2008 i z jednání o osobě nového vedoucího dospěl okresní soud k závěru, že tvrzená organizační změna u žalovaného ve skutečnosti nenastala. Již k 1.9.2008 navíc došlo k navrácení předešlého stavu, tj. k obnově samostatného oddělení s náplní projektů poradenství a rekvalifikací. Co se týká nemožnosti žalovaného dále žalobce zaměstnat, bylo prokázáno, že v době vyvěšení inzerátů žalobce splňoval kvalifikační předpoklady vysokoškolského vzdělání pro obě nabízená místa, konkrétně vzdělání ekonomického směru. Pedagogické vzdělání a zkušenosti ze školství u odborného poradce pro volbu povolání jsou zmiňovány jako výhoda, nikoli nutná podmínka kvalifikace uchazeče. Jazykové požadavky jsou charakterizovány jako znalost anglického či německého jazyka na komunikativní úrovni (slovem i písmem). U referenta pracovního úřadu v oboru rekvalifikací byl požadavek v jazykové vybavenosti formulován jako aktivní znalost angličtiny nebo němčiny (slovem i písmem). Požadavek standardizované jazykové zkoušky od 1.9.2008 byl žalovaným nastolen dodatečně. Okresní soud uvedl, že zaměstnavatel nemá ve smyslu § 73 odst. 6 věta druhá zákoníku práce možnost zaměstnance dále zaměstnávat jen tehdy, jestliže pro něj nemá možnost žádného pracovního zařazení na práci odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance. Bylo však prokázáno, že žalovaný minimálně od 18.7.2008, tj. v průběhu výpovědní doby zaměstnance, měl možnost žalobci odpovídající zaměstnání po odvolání z funkce nabídnout. V souzeném případě navíc nebyla organizační změna ve smyslu § 52 písm. c/ zákoníku práce prokázána, proto se žalobce nemohl stát nadbytečným. Jelikož důvod uvedený ve výpovědi žalovaného z 27.6.2008 nebyl naplněn, výpověď daná zaměstnavatelem je neplatná.Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku se žalovaný v zákonné lhůtě odvolal. Podrobně vysvětloval důvody organizačních opatření přijatých v časové návaznosti na výpověď danou žalobci a obhajoval své tvrzení týkající se údajné absence pracovního místa pro žalobce. Zopakoval návrh na výslech ředitele úřadu práce, který činil již před okresním soudem. Žalovaný navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, případně aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba zamítnuta. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů. Odvolací soud nejprve doplnil dokazování výpovědí ředitele Úřadu práce v T Mgr. PM, který byl slyšen jako účastník řízení. Ve své výpovědi znovu opakoval důvody organizačních změn v roce 2008, dále uvedl, že žalobce odvolal z funkce dne 27.6.2008, bylo to v pátek a se žalobcem bylo jednáno v tom směru, že žalovaný je ochoten uzavřít s ním dohodu o ukončení pracovního poměru. To žalobce neakceptoval a proto žalovaný přistoupil k výpovědi. Na den 30.6.2008 byla žalobci nařízena dovolená a žalovaný tedy měl za to, že výkon práce končí žalobci jako vedoucímu oddělení 27.6.2008. Proto také ten samý den přistoupil k výpovědi. Dále uvedl, že žalobce se po celou dobu trvání pracovního poměru nepodrobil jazykové zkoušce, v práci však cizí jazyk nepoužíval, školení organizovaných zaměstnavatelem se nezúčastnil a nedoložil potvrzení o zkoušce z cizího jazyka od roku 2005. Sám žalovaný však žádné zkoušce žalobce nepodrobil, prostě usoudil, že cizí jazyk neumí ani na komunikativní úrovni. Po takto doplněném dokazování odvolací soud přezkoumal rozsudek z důvodů uvedených odvolatelem (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), stejně jako z důvodů, které v odvolání výslovně uvedeny nebyly a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Okresní soud provedl ve věci dostatečné dokazování, důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich i správný skutkový stav (§ 6, § 120 odst. 1, 2 a 4, § 132 a § 153 odst. 1 o.s.ř.). Rovněž jeho závěry právní jsou bezchybné. Odvolací soud proto rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), když pro stručnost odkazuje i na odůvodnění rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Pouze s ohledem na odvolací námitky považuje za potřebné dodat a zopakovat následující: Okresní soud správně uzavřel, že výpověď pro nadbytečnost, která byla dána v souvislosti s odvoláním zaměstnance z vedoucího místa ve smyslu § 73 odst. 6 zákoníku práce může být platná pouze tehdy, pokud po odvolání z vedoucího místa je ponechán časový prostor pro učinění nabídky volného pracovního místa zaměstnanci, pokud takové pracovní místo zaměstnavatel má. Pokud takové místo nemá, ani tak nemůže dojít ke skončení pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost dříve, než byl zaměstnanec odvolán z funkce. A to se právě stalo v daném případě. Žalobci totiž skončil pracovní poměr dříve, než byl odvolán z funkce. Je nerozhodné, jaké důvody (vysvětlované statutárním zástupcem žalovaného) vedly žalovaného k ukončení pracovního poměru zvoleným způsobem. Rozhodné je pouze to, že v době výpovědi žalobce ještě nebyl účinně odvolán z vedoucího místa, proto okresní soud dospěl ke správnému závěru, že žalovaný uplatnil výpovědní důvod předčasně, to znamená v okamžiku, kdy pro fikci nadbytečnosti dosud nemohly nastat předpoklady pro ukončení pracovního poměru ve smyslu § 73 odst. 6 zákoníku práce. Již z tohoto důvodu je výpověď ze dne 27.6.2008 neplatná a nebylo třeba zjišťovat žádné další okolnosti. Přesto se lze ztotožnit i s druhým závěrem okresního soudu, který se týká nenaplnění hmotněprávních předpokladů pro udělení výpovědi zaměstnanci. Zaměstnavatel (žalovaný) tvrdil, že v době výpovědi neměl pro žalobce vhodné pracovní místo odpovídající jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Bylo však zjištěno, že v časové návaznosti, tj. zhruba za tři týdny poté, co byla dána žalobci výpověď pro nadbytečnost, nabízel žalovaný volná pracovní místa, která odpovídala kvalifikaci žalobce. Pokud předpokladem byla znalost cizího jazyka na komunikativní úrovni a žalovaný nepodrobil žalobce žádné jazykové zkoušce, nemohl sám bez dalšího uzavřít, že toto pracovní místo není pro žalobce vhodné. I z tohoto důvodu tedy je výpověď neplatná, neboť z provedeného dokazování plyne, že v době, kdy byla žalobci dána výpověď, vhodné pracovní místo pro něho žalovaný měl. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl i v odvolacím řízení úspěšný, ale náklady mu v souvislosti s tím nevznikly, proto právo na náhradu těchto nákladů nebylo přiznáno žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í přípustné dovolání, ledaže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni (Okresní soud v T) s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. V HK dne 8. prosince 2009 předsedkyně senátu