Je-li Ministerstvo financí ČR požádáno příslušným daňovým orgánem státu Evropské Unie o vymáhání daňového nedoplatku v České republice, je povinno této žádosti vyhovět, jsou-li pro to splněny předpoklady, které stanoví zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých daňových pohledávek. Soud provádějící exekuci (výkon rozhodnutí) věcnou správnost exekučního titulu nezkoumá.

26Co 383/2009 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudkyň JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného ČR – FÚ ve V, se sídlem xxx, proti povinnému KGV‚ nar. xxx, bytem xxx, pro 668.326 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 5. března 2009, č.j. 13E 4/2008 - 21, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením nařídil podle rozhodnutí FÚ v E, Spolková republika Německo, ze dne 8.2.2006, č.j. 065/190/01312EBO4/3, k uspokojení pohledávky oprávněného 668.326 Kč výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu povinného v obchodní společnosti CB, s. r. o., se sídlem v xxx, IČ xxx (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), povinnému uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v T soudní poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí 13.370 Kč (výrok III) a uvedl, jaké jsou povinnosti obchodní společnosti a povinného. Proti usnesení podal povinný včas odvolání. Namítl, že v řízení vymáhaná pohledávka neexistuje, všechny své daňové povinnosti v SRN splnil. Poukázal na to, že v E nikdy nebydlel, nebyl zde hlášen a tudíž ani neměl povinnost zde dle místa bydliště podávat daňová přiznání z daně příjmu fyzických osob. Zdůraznil, že bylo potvrzeno, že všechna daňová přiznání odevzdal řádně v KnR, kde 35 let žil, a to až do roku 2003 včetně. Tato skutečnost byla FÚ v E odsouhlasena a vzniklý požadavek za léta 1998 – 2002 byl anulován. Oprávněný se k odvolání povinného vyjádřil. Poukázal na to, že povinného se podařilo kontaktovat s tím, že při všech jednáních uváděl, že si není vědom žádných svých daňových nedoplatků u FÚ v E, cestou svého daňového poradce i osobní návštěvou prověří skutečný stav věci a na dalším jednání doloží anulování pohledávek tak, aby bylo z německé strany požádáno o ukončení vymáhání. Povinný však dosud žádný doklad nedoložil a oprávněnému není známo nic o tom, že by daňová správa SRN požádala MF ČR o ukončení vymáhání. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě, je přípustné a obsahuje způsobilý odvolací důvod (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal usnesení okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a to bez nařízení jednání (§ 254 odst. 6 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Rozhodoval dle občanského soudního řádu v jeho znění účinném do 30.6.2009 (čl. II bod 10 zákona č. 7/2009 Sb.). Okresní soud při svém rozhodování vyšel z ustanovení § 251 o. s. ř., podle kterého, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V souzené věci bylo MS ČR daňovou správou SRN požádáno v souladu se zákonem č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (dále jen ZMPV), o vymožení daňových nedoplatků povinného vzniklých v SRN. Tato zákonná úprava implementuje příslušné předpisy Evropských společenství upravující spolupráci jednotlivých členských států Evropské unie při vymáhání některých finančních pohledávek s cílem zajistit v každém členském státě vymáhání vyjmenovaných pohledávek vzniklých v jiném členském státě. Orgánem, od kterého je mezinárodní pomoc podle tohoto zákona dožadována, je v ČR Ministerstvo financí. Ministerstvo financí je zároveň orgánem, který zajišťuje styk při mezinárodní pomoci při vymáhání s ostatními oprávněnými orgány členských států. Je-li ČR státem dožádaným, jak tomu bylo i v souzené věci, ministerstvo financí poté, co obdrží od příslušného orgánu dožadujícího státu žádost, ověří, zda má tato žádost všechny náležitosti, pak ji přeloží do českého jazyka a určí místně a věcně příslušného správce daně. Je-li tímto správcem daně finanční úřad, pak mu žádost včetně pověření zašle prostřednictvím příslušného finančního ředitelství. Finanční úřad provede úkony dle pověření a výsledky svého šetření zašle prostřednictvím nadřízeného finančního ředitelství na ministerstvo financí, které odpověď zpracuje, přeloží a zašle dožadujícímu orgánu. Ministerstvo může pověřit správce daně provedením jednotlivých úkonů i vymožením celé pohledávky, je na něm, jaký způsob vymáhání pohledávky (zde soudní výkon rozhodnutí) zvolí. Provádění žádostí o mezinárodní pomoc při vymáhání některých finančních pohledávek a konkrétní postup správce daně při jejich vyřizování se na území ČR řídí zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, pokud ZMPV nestanoví jinak. Vlastní vymáhání nedoplatku, doručování informací a získávání informací pak probíhá dle českého právního řádu, jako by se jednalo o vlastní pohledávku správce daně. Každý stát pak v rámci mezinárodní pomoci může konat pouze to, co by jinak konal sám pro sebe, pro svoji pohledávku. Mezinárodní pomoc při vymáhání některých finančních pohledávek mezi Českou republikou a členskými státy Evropské unie se vztahuje pouze na taxativně vymezené pohledávky, mezi ně patří i daňová pohledávka povinného vymáhaná v tomto řízení. Žádost o vymáhání má taxativně vymezeny podstatné náležitosti. Vedle obvyklých náležitostí musí obsahovat prohlášení o splnění podmínek pro využití této formy mezinárodní pomoci, tj. o tom, že pohledávka nebo exekuční titul nejsou v žádajícím státě napadeny (výjimku představuje čl. 12 odst. 2 Směrnice Rady ES 76/308/EHS a § 7 odst. 1 zákona č. 191/2004 Sb.) a že žádající stát bez úspěchu využil všech dostupných prostředků k úplnému vymožení pohledávky. Každá žádost o vymáhání pohledávky musí být doložena exekučním titulem vykonatelným v dožadujícím státě, a to v originále nebo stejnopise. Za exekuční titul pro vymáhání v rámci mezinárodní pomoci v České republice se považuje doklad, který je exekučním titulem pro vymáhání pohledávky ve státě příslušného dožadujícího orgánu a ode dne obdržení úplné žádosti se považuje bez dalšího za exekuční titul pro vymáhání pohledávky v České republice. Obdržené žádosti o vymáhání není ministerstvo povinno vyhovět pouze tehdy, jestliže by vymáhání pohledávky vzhledem k situaci dlužníka vytvořilo vážné hospodářské nebo sociální obtíže v České republice, a pokud by tento postup mohlo uplatnit i při vymáhání obdobné vlastní pohledávky, nebo jestliže výše pohledávky, jejíž vymožení je požadováno, činí méně než 1500 EUR. Taková situace však v souzené věci nenastala. Upozorní-li dožadující orgán dožádaný orgán (zde MF ČR) o tom, že pominuly důvody pro vymáhání pohledávky, příp. pohledávku nelze z jiného důvodu vymáhat, dožádaný orgán vymáhání zastaví. Z vyjádření oprávněného však vyplynulo, že daňová správa v SRN o ukončení vymáhání nepožádala a povinný v tomto směru nebyl schopen svá tvrzení nijak doložit. Soudu přezkum exekuční titulu cizího státu nepřísluší, nesouhlasí-li povinný s výší či existencí dluhu, musí se bránit ve státě dožadujícím (SRN). V takovém případě v souladu s ustanovením § 7 ZMPV, obdrží-li ministerstvo sdělení dožadujícího orgánu nebo dlužníka o tom, že byl napaden exekuční titul nebo pohledávka, k čemuž dojde podáním opravného prostředku, případně žaloby na přezkoumání exekučního titulu ze strany dlužníka, výkon rozhodnutí odloží, na žádost příslušného orgánu jiného státu však pokračuje ministerstvo i ve vymáhání pohledávky na základě napadeného exekučního titulu. Odklad bude proveden až do doby, kdy získá dožádaná strana informaci o tom, že o napadení bylo pravomocně rozhodnuto. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly v souzené věci splněny. Oprávněný se domáhal nuceného výkonu povinnosti pouze v rozsahu přiznaném exekučním titulem. Stejně tak navržený způsob výkonu rozhodnutí nelze považovat za zřejmě nevhodný podle § 264 o. s. ř. a nejde ani o pohledávku, která nepodléhá výkonu rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Povinný v odvolacím řízení neuspěl, podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 254 odst. 1 o. s. ř. byl proto povinen nahradit oprávněnému náklady odvolacího řízení, tomu však žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 20. října 2009 předsedkyně senátu