Došlo-li po vydání rozsudku, jímž bylo žalovanému uloženo vyklidit byt po zajištění náhradního bytu, k transformaci původního výlučného nájmu bytu na společný byt manželů, musí se změny předchozího soudního rozhodnutí o určené bytové náhradě domáhat nejen původní žalobce – výlučný nájemce bytu, ale spolu s ním i druhý společný nájemce bytu.

26Co 601/2008 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudkyň JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně Ing. JV, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalovanému Ing. JK, nar. xxx, bytem xxx, o změně předchozího soudního rozhodnutí v určené bytové náhradě, k odvolání žalobkyně a manžela žalobkyně Ing. JV, xxx, proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 15. září 2008, č.j. 14C 59/2008-24, takto: I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Odvolání Ing. JV se o d m í t á . III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 232,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný a Ing. JV nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalobkyně, kterým se domáhala změny rozsudku Okresního soudu v T ze dne 19.5.1994, č.j. 8C 2150/93-15, v určené bytové náhradě a výroku II usnesení Okresního soudu v T ze dne 8.6.1998, sp. zn. E 250/98, kterým bylo rozhodnuto, že o provedení výkonu rozhodnutí soud rozhodne dodatečně (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Okresní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v T ze dne 19.5.1994, č.j. 8C 2150/93-15, bylo po rozvodu manželství účastníků právo společného nájmu bytu o velikosti 3+1 ve II. poschodí domu v T, xxx, zrušeno s tím, že výlučným nájemcem bytu byla určena žalobkyně a žalovanému bylo uloženo předmětný bytu vyklidit po zajištění náhradního bytu. V době rozhodování byl nezletilý syn účastníků svěřen do péče žalobkyně. Posléze podala žalobkyně návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením. Výkon rozhodnutí byl 8.6.1998 nařízen s tím, že bude proveden až po zajištění náhradního bytu. Dne 25.11.1997 byl změněn rozsudek o výchovném prostředí nezl. P, nar. 1.6.1981, který byl svěřen do péče žalovaného. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala změny označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že žalovaný v roce 1997 zdědil po své matce ½ domu ve V, do domu se neodstěhoval a za 250.000,- Kč svůj spoluvlastnický podíl prodal. Po zaplacení daně mu zbylo 238.500,- Kč. V lednu 2008 měl dále žalovaný dědit po zemřelé TK. Svého dědického podílu v hodnotě 564.750,- Kč se vzdal ve prospěch další osoby. Žalobkyně tvrdila, že se změnily poměry žalovaného, který se vzdal možnosti bydlet ve V nebo v P a je proto dán důvod ke změně předchozích soudních rozhodnutí. Okresní soud zjistil, že žalovaná od r. 2001 sporný byt neužívá a bydlí zde pouze žalovaný s již zletilým synem P. Okresní soud uzavřel, že v roce 1997 (v okamžiku získání dědictví po matce žalovaného) byl P nezletilý, byl v péči žalovaného a po žalovaném nebylo možno spravedlivě žádat, aby se z místa, na které byl nezletilý zvyklý, odstěhoval do domu po své matce. Za získané peníze prodejem domu nebyl žalovaný schopen obstarat bydlení pro sebe a syna. Důvodem pro změnu bytové náhrady není dle okresního soudu ani výsledek dědického řízení, které proběhlo v roce 2008. Postup žalobkyně, která v bytě nebydlí, má bydlení zajištěné, hodnotil jako účelové a v rozporu s dobrými mravy. To se zřetelem také k tomu, že majitel bytu uvažuje o jeho prodeji nájemcům a žalobkyně je vedena cílem, dosáhnout uvolnění bytu a po získání vlastnického práva byt výhodně prodat. Žalobkyně podala proti rozsudku včas odvolání. Namítla, že žalovaný s ní nikdy nespolupracoval, bydlení si sám nezajišťoval. V době, kdy s ním v bytě bydlela, prováděl opakovaně noční výstupy po návratu z restaurací, fyzicky na žalobkyni útočil, až nakonec byla nucena se z bytu odstěhovat. V odvolání dále žalobkyně popisovala útoky žalovaného na její osobu. Uváděla, že dům v MB je domem ve výlučném vlastnictví jejího současného manžela, protože ho vybudoval ze svých prostředků. Protože na tomto domě má mizivý majetkový podíl, chce získáním sporného bytu dosáhnout prostředky k zajištění jistoty jejího bydlení v budoucnu. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a jejímu návrhu vyhověl. Odvolání proti shora uvedenému rozsudku podal rovněž manžel žalobkyně. Připojil se k odvolacím námitkám žalobkyně a přiložil čestné prohlášení, že výstavbu domu v MB investoval ze svých výlučných prostředků. Žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že se po vyhlášení rozsudku dozvěděl, že právo nájmu, které svědčilo žalobkyni, bylo ukončeno a žalobkyně proto ztratila oprávnění domáhat se změny předchozího rozhodnutí. Odvolací soud proto doplnil dokazování (§ 205a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.). Ze zprávy pronajímatele bytu a připojeného spisu Okresního soudu v T sp. zn. 10C 229/2008 zjistil, že pronajímatel Město T dal žalobkyni a jejímu manželovi výpověď z nájmu bytu, která jim byla doručena 25.7.2008. Žalobkyně a její manžel podali dne 24.9.2008 žalobu, kterou se domáhali určení neplatnosti výpovědi nájmu bytu. Po zpětvzetí žaloby bylo toto řízení usnesením Okresního soudu v T ze dne 12.1.2009, č.j. 10C 229/2008-30, zastaveno; odvolání proti usnesení o zastavení řízení nebylo podáno a usnesení nabylo právní moci dne 12.2.2009. K odvolacímu jednání nařízenému na 9.6.2009 se žalobkyně nedostavila, o odročení jednání nepožádala a odvolací soud proto jednal a rozhodoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. Odvolání žalobkyně neshledal odvolací soud opodstatněným. Odvolání manžela žalobkyně Ing. JV, který nebyl účastníkem řízení před okresním soudem a jehož přistoupení do odvolacího řízení není možné (§ 216 odst. 1 o.s.ř.) není přípustné a proto je odvolací soud odmítl (§ 218 písm. b/ o.s.ř.). Již v řízení před okresním soudem z připojeného spisu Okresního soudu v T sp. zn. 14C 28/2007 vyšlo najevo, že žalobkyně uzavřela nové manželství. Okresní soud této skutečnosti nepřikládal žádný právní význam. Odvolací soud považuje toto zjištění za právně významné, a proto ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 věta první ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o.s.ř. doplnil dokazování o zjištění, že žalobkyně uzavřela manželství s Ing. JV dne 25.8.1995 (viz sdělení žalobkyně č.l. 66). Manželství tedy bylo uzavřeno po právní moci rozsudku, jehož změny se žalobkyně domáhá. Obecně je nutno přisvědčit žalobkyni, že soudní judikatura přijala závěr, že podle ustanovení § 80 písm. c/ o.s.ř. může soud určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady, došlo-li později (po rozhodnutí, jímž bylo vyklizení bytu na zajištěněji bytové náhrady vázáno) ke změně poměrů, takže výkon tohoto práva vyklizovaným (trvání na zajištění určené bytové náhrady jako na podmínce vyklizení) by byl v rozporu s dobrými mravy (R 45/2000). Změny předchozího soudního rozhodnutí se může domáhat ten, kdo byl jako nositel hmotného práva účastníkem předchozího soudního řízení. Došlo-li po vydání rozsudku podle hmotného práva k přechodu práva a povinností z právního vztahu, o který se jedná, na jiný subjekt, vstupuje tento nový subjekt současně do procesních práv a povinností původního účastníka řízení. V souzené věci sice nedošlo k přechodu práv a povinností z žalobkyně na třetí osobu, ale došlo k transformaci jejího práva výlučného nájmu bytu na právo společného nájmu bytu manželů. Po vydání předchozího soudního rozhodnutí uzavřela žalobkyně dne 25.8.1995 sňatek s Ing. JV a na základě této právní skutečnosti se její právo nájmu bytu změnilo na právo společného nájmu bytu manželů (§ 704 odst. 1 obč. zák.). Se zřetelem k tomu se měl změny předchozího soudního rozhodnutí domáhat společně s žalobkyní také její manžel Ing. JV, neboť právo společného užívání bytu manžely je právo nedílné, svědčí oběma manželům společně a nerozdílně a výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu, je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159 odst. 2 o.s.ř.). Odvolací soud proto uzavřel, že došlo-li po vydání rozsudku, jímž bylo žalovanému uloženo vyklidit byt po zajištění náhradního bytu, k transformaci původně výlučného nájmu bytu na společný nájem bytu manželů, musí se změny předchozího soudního rozhodnutí o určené bytové náhradě domáhat nejen původní žalobce - výlučný nájemce bytu, ale spolu s ním i druhý společný nájemce bytu. V souzené věci se změny předchozího soudního rozhodnutí domáhala pouze žalobkyně. V odvolacím řízení není přistoupení dalšího účastníka do řízení možné (§ 216 odst. 1 o.s.ř.) a proto je nutno uzavřít, že na straně samotné žalobkyně, jako jedné ze společných nájemců bytu, nebyla v době vydání přezkoumávaného rozsudku dána aktivní legitimace k žádané změně předchozího soudního rozhodnutí. V průběhu soudního řízení navíc společný nájem žalobkyně a jejího manžela zanikl a žalobkyně tak aktivní legitimaci ztratila definitivně. Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v T sp. zn. 10C 229/2008, dal pronajímatel Město T dne 25.7.2008 žalobkyni a jejímu manželovi výpověď z nájmu bytu. Výpověď byla nájemcům řádně doručena dne 25.7.2008, výpovědní důvod i výpovědní lhůta jsou ve výpovědi uvedeny. Ve výpovědi pronajímatel jasně a určitě projevil vůli směřující k ukončení nájemního poměru. Manželé V jako společní nájemci bytu sice zahájili řízení o určení neplatnosti výpovědi nájmu bytu, ale žalobu vzali zpět a řízení bylo zastaveno. Usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 12.2.2009. Se zřetelem k tomuto zjištění je nutno uzavřít, že právo společného nájmu bytu svědčící žalobkyni a jejímu manželovi zaniklo uplynutím výpovědní lhůty dne 31.10.2008 a že tímto dnem také zanikla aktivní legitimace společných nájemců bytu k určení změny předchozího soudního rozhodnutí. Povinnost zajistit žalovanému náhradní byt, a tedy i oprávnění domáhat se změny předchozího soudního rozhodnutí v určené bytové náhradě, přešla na pronajímatele bytu. Protože žalobkyně návrh dle § 107a o.s.ř. neučinila, musel odvolací soud její žalobu pro ztrátu aktivní legitimace zamítnout. Nad rámec svého odůvodnění odvolací soud uvádí, že žalobkyně se změny soudního rozhodnutí v řízení před okresním soudem domáhala pouze z odkazem na změnu majetkových poměrů žalovaného, kterému mu umožňovaly nebo umožňují zajistit si bydlení. Pouze z pohledu tohoto tvrzení okresní soud o jejím návrhu rozhodl. Až v odvolání žalobkyně nově poukazovala také na nevhodné chování žalovaného, v jehož důsledku byla nucena byt opustit. Při jednání před okresním soudem byli účastníci poučeni o ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., tj. o povinnosti tvrdit všechny rozhodné skutečnosti dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně o nevhodném chování žalovaného obsažená až v odvolání je novým, nepřípustným tvrzením, ke kterému by nemohl odvolací soud přihlédnout (§ 250a o.s.ř.). Se zřetelem k výše uvedeným závěrům o nedostatku aktivní legitimace odvolací soud nepovažuje za účelné věnovat se přezkoumání závěrů, které ve věci učinil okresní soud. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a stíhá jí povinnost hradit náklady úspěšného žalovaného (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Ty jsou představovány náhradou jízdného při použití hromadného dopravního prostředku z místa bydliště žalovaného do sídla odvolacího soudu a zpět v ceně jednosměrné jízdenky 58,- Kč. Žalovaný se účastnil jednání dne 3.2.2009 a 9.6.2009 a náleží mu náhrada jízdného 232,- Kč (58,- Kč x 4), kterou je žalobkyně povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Okresního soudu v T, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK dne 9. června 2009 předsedkyně senátu