V případech, kdy skutek naplňuje znaky některého (jakéhokoli) trestného činu podle předchozí i nové úpravy, není důvod rozhodovat podle § 419 trestního zákoníku o tom, že trest uložený za takový skutek se nevykoná, resp. úhrnný či souhrnný trest se poměrně zkrátí. K podobnému postupu pak není důvod ani v případě jednočinného souběhu, kdy podle předchozí úpravy naplňuje skutek znaky více trestných činů a podle trestního zákoníku jen jediného trestného činu.

Napadeným usnesením okresní soud s odkazem na ustanovení § 419 tr. zákoníku a § 465 odst. 2 tr. řádu zamítl žádost odsouzeného F.J. o zkrácení trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 8. 4. 2008, č. j. 12T 210/2007 – 50. Proti tomuto usnesení podal odsouzený v zákonné lhůtě stížnost. Namítl, že nový trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 neobsahuje ustanovení o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona, za který byl vedle dalších trestných činů odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody. Podle přesvědčení odsouzeného došlo postupem okresního soudu k hrubému porušení ustanovení § 419 tr. zákoníku. Odsouzený připomněl, že pro stejný trestný čin byl odsouzen i v jiné trestní věci a u OS v Pce bylo rozhodnuto o zkrácení původně uloženého trestu. Z podání odsouzeného je patrné, že se dožaduje rozhodnutí o zkrácení souhrnného trestu uloženého i za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal krajský soud napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k následujícím závěrům. Ke dni 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti nový trestní zákoník, odsouzený dosud zcela nevykonal souhrnný trest odnětí svobody v trvání 34 měsíců uložený spolu s trestem zákazu činnosti a trestem propadnutí věci rozsudkem OS v Cr ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 12T 210/2007. Souhrnný trest byl odsouzenému uložen za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zákona, poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona, dva trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Ještě přede dnem 1. 1. 2010 zaslal odsouzený okresnímu soudu žádost, aby mu byl snížen dosud nevykonaný trest, který byl uložen právě i za trestný čin podle § 180d tr. zákona. V napadeném usnesení zaujal okresní soud názor, že pro posouzení, zda byl trest uložen za čin, který není trestným činem podle zák. č. 40/2009 Sb. (trestního zákoníku), je třeba vykládat pojem činu ve smyslu skutku, a jestliže konkrétní skutek lze pokládat za trestný čin i podle nového trestního zákoníku, pak není důvod rozhodovat o tom, že se nevykonaný trest nebo jeho zbytek nevykoná, ani o tom, že se úhrnný nebo souhrnný trest poměrně zkrátí. Uvedený názor pokládá v zásadě za správný i krajský soud. V posuzovaném případě byl F.J. uložen souhrnný trest mimo jiné i za dva skutky, z nichž jeden byl předmětem již předchozího ve výroku o trestu zrušeného rozsudku ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 12T 186/2007. Relevantní skutky spočívaly v tom, že odsouzený řídil osobní automobil, ačkoliv nikdy nebyl držitelem řidičského oprávnění a v rozhodné době měl vykonávat trest zákazu činnosti pravomocně uložený rozsudkem OS v Pce ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 22T 73/2004 spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Podle původní právní úpravy bylo takové jednání posouzeno jako trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona spáchané v jednočinném souběhu. Ve smyslu dosavadního výkladu vyžadovala rozdílnost chráněných objektů a tím i zcela odlišný účel obou skutkových podstat kvalifikovat předmětné jednání jako jednočinný souběh obou uvedených trestných činů. Podle názoru krajského soudu je však na místě vyložit obsah ustanovení § 419 tr. zákoníku tak, že v případech, kdy skutek naplňuje znaky některého (jakéhokoli) trestného činu podle předchozí i nové úpravy, není důvod rozhodovat o tom, že trest uložený za takový skutek se nevykoná, resp. úhrnný či souhrnný trest se poměrně zkrátí. K podobnému postupu pak není důvod ani v případě jednočinného souběhu, kdy podle předchozí úpravy naplňuje skutek znaky více trestných činů a podle trestního zákoníku jen jediného trestného činu. Jestliže skutek posuzovaný původně jako určitý trestný čin (více trestných činů) naplňuje podle nové úpravy znaky přečinu nebo zločinu podle trestního zákoníku (ať by jeho název byl stejný, zcela nový nebo pozměněný), pak podle krajského soudu není důvod rozhodovat podle § 419 tr. zákoníku. Není přitom podstatné, zda nová trestní úprava pokládá za zasažený stejný objekt (objekty) jako úprava dřívější, ani to, zda váže trestněprávní postih na stejné znaky, nebo jen některé z těch, které byly znaky dřívějších skutkových podstat. (Některé trestné činy se ostatně přesunuly do jiných hlav zvláštní části chránících jiný společenský zájem.) Významné je pouze to, zda konkrétní popsaný skutek naplňuje znaky některé (alespoň jedné) skutkové podstaty jakéhokoli trestného činu, resp. přečinu nebo zločinu, podle nového trestního zákoníku. Odlišnost v ukládání samostatného či úhrnného trestu (za jednočinný souběh) nehraje v tomto směru žádnou roli, stejně jako je zjevně bez významu z hlediska aplikace § 419 tr. zákoníku, zda je postih podle nové úpravy přísnější či mírnější, zda dovoluje užití stejných nebo jiných trestů, či zda se mění podmínky pro zpřísnění či zmírnění základní formy postihu. V řadě případů by podle nové úpravy bylo možné uložit trest výrazně mírnější, než byl trest pravomocně uložený podle původního trestního zákona, záměrně však do trestního zákoníku nebylo zařazeno ustanovení (na rozdíl od některých dřívějších úprav), které by ukládalo rozhodnout o zmírnění nevykonaných pravomocně uložených trestů v případech, kdy došlo ke zmírnění trestních sazeb. Zcela odlišně by bylo možné postupovat v případě, když by dílčí novelou původního trestního zákona došlo pouze ke zrušení ustanovení § 180d tr. zákona a takováto novela by zároveň obsahovala ustanovení obsahově obdobné jako v § 419 tr. zákoníku. Pak by bylo zcela zřejmé, že při zachování celé dosavadní úpravy trestního zákona v obecné i zvláštní části (jak z hlediska obecných principů trestání, tak i vymezení dotčených objektů vyjádřených ve skutkových podstatách trestných činů ve zvláštní části) mínil zákonodárce zmírnit postih osob odsouzených za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona. Naprosto jiná situace však nastala po přijetí zcela nové právní úpravy, která zavádí řadu nových trestných činů, ruší trestnost některých jednání dříve postihovaných a ve většině případů mění obsah dříve používaných skutkových podstat, takže zásadním způsobem mění i základní principy trestní úpravy, včetně zcela nové systematiky zvláštní části a nového řazení trestných činů, resp. přečinů a zločinů podle odlišně stanovené hiearchie objektů. V posuzovaném případě by původní skutek (resp. oba obdobné sbíhající se skutky), za který byl F.J. odsouzen, bylo možné posuzovat podle nové právní úpravy jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nová právní úprava přitom není zcela shodná s původní právní kvalifikací trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Nová skutková podstata je širší a kromě případů vykonávání činnosti, která byla pachateli zakázána rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, dopadá postih podle nové úpravy i na případy, kdy pachatel vykonává takovou činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného předpisu, přičemž takové případy by dříve bylo možné postihovat jen jako trestný čin podle § 180d tr. zákona. V případě postihu pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku je pachatel ohrožen také citelnějším trestem odnětí svobody až na tři léta, který je přísnější, než byl postih podle dřívější právní úpravy. Zmíněný přečin podle § 337 tr. zákoníku je zařazen do hlavy desáté mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, do dílu čtvrtého, pod který spadají jiná rušení činnosti orgánů veřejné moci. Do tohoto oddílu spadají i nově zakotvené trestné činy osvobození vězně podle § 338 tr. zákoníku nebo neoprávněného zaměstnávání cizinců podle § 342 tr. zákoníku, které dřívější trestní zákon neznal, zatímco trestný čin pytláctví podle § 178a tr. zákona zařazený původně do obdobného oddílu zvláštní části trestního zákona je nyní řazen mezi trestné činy proti životnímu prostředí. Dosavadní výklad zdůvodňující požadavek právní kvalifikace posuzovaného jednání jako jednočinného souběhu obou uvedených trestných činů s ohledem na rozdílnost chráněných objektů a tím i zcela odlišný účel obou skutkových podstat tak nadále nelze uplatnit. Přestože právní názor týkající se aplikace § 419 tr. zákoníku v případě jednočinného souběhu více trestných činů pokládá krajský soud v zásadě za správný, dospěl posléze k závěru, že napadené usnesení nemůže obstát z jiného důvodu. Předmětem posuzovaného rozhodnutí byla otázka postupu podle § 419 věta třetí tr. zákoníku s tím, že po procesní stránce, jak uvedl i okresní soud ve výroku svého usnesení, přicházel v úvahu postup podle § 465 odst. 2 tr. řádu. Zmíněné ustanovení uvádí, že rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. V případě posuzování zmíněné otázky tedy měl okresní soud návrh odsouzeného projednat ve veřejném zasedání, ať již mělo být výsledkem pozitivní či negativní rozhodnutí. Jestliže okresní soud rozhodl bez konání veřejného zasedání, porušil tím významným způsobem právo odsouzeného na obhajobu, neumožnil mu, aby se osobně zúčastnil projednání věci a aby ve veřejném zasedání vyjádřil své stanovisko k věci. S ohledem na toto procesní pochybení proto krajský soud napadené usnesení zrušil a poté uložil okresnímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Nové rozhodnutí bude třeba učinit ve veřejném zasedání. K samotnému výroku je třeba připomenout, že rozhodování podle § 419 tr. zákoníku se týká celého pravomocně uloženého a dosud nevykonaného trestu a neomezuje se jen na trest odnětí svobody. Zpracoval: JUDr. A.H.