Spáchání činu ve značném rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku není totožné se spácháním činu ve větším rozsahu ve smyslu § 187 tr. zákona (zák.č. 140/1961 Sb.), ale značný rozsah by měl převyšovat větší rozsah. Pokud je závěr o spáchání činu ve značném rozsahu vztahován k množství drogy, se kterou pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku, lze posouzení rozsahu trestné činnosti odvozovat od poměru k množství označovanému za množství větší než malé podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Sama skutečnost, že pozdější trestní zákon stanoví při stejné sazbě trestu odnětí svobody možnost uložení jiného druhu trestu, nemusí vždy znamenat, že by posouzení činu podle pozdějšího zákona muselo být pro obžalovaného příznivější.

Napadeným rozsudkem byli oba obžalovaní odsouzeni pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. Obžalovanému R.B. byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce šesti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále trest propadnutí jednotlivě uvedených věcí souvisejících s výrobou a zneužíváním drogy. Obžalované I.M. byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Trestného činu se obžalovaní dopustili jednáním blíže popsaným ve výroku rozsudku. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě oba obžalovaní odvolání do odsuzující části rozsudku. Obžalovaný R.B. namítl, že skutkové závěry vyvozené okresním soudem se opírají o problematické dokazování. Jako důkazy totiž posloužily svědecké výpovědi osob, které dlouhodobě užívaly psychotropní látky, a to se odrazilo i na psychickém stavu svědků v době podání výpovědi. U hlavního líčení se řada svědků neztotožnila se svojí výpovědí z přípravného řízení, bylo pro ně obtížné před soudem tento rozpor vysvětlit, spontánně však dávali najevo, že výpověď učiněná v přípravném řízení nebyla pravdivá. Svědci si přitom museli být vědomi toho, že se samy nacházejí na hranici trestní odpovědnosti, to mohlo mít podstatný vliv na obsah jejich výpovědí podaných před Policií ČR a přirozeně pak pro ně bylo obtížné vypovídat před soudem odlišně, když navíc hrozila obava z hrozícího postihu pro trestný čin křivého obvinění. Už formulace v popisu skutku, že obžalovaný vyrobil opakovaně metamfetamin v přesně nezjištěném množství, zčásti pro vlastní potřebu a zčásti pro další osoby, svědčí o neúplnosti zjištění skutkového stavu a podle obžalovaného nelze založit trestní odpovědnost jen na neurčitém konstatování stavu věci. Podle obžalovaného by měl být naopak skutkový stav naprosto jednoznačně konkretizován tak, aby byla zřejmá i subjektivní stránka. Tvrzení o výrobě drogy se opírá o výpověď spoluobžalované I.M., ta ovšem v přípravném řízení vypovídala značně neurčitě a u hlavního líčení přímo uvedla, že obžalovaného nikdy drogu vyrábět neviděla, ani neměla důvod domnívat se, že drogu vyráběl. Běžnou pracovní dobu ostatně obžalovaný trávil v zaměstnání mimo domov. Nález věcí v osobním automobilu pokládá obžalovaný za nezákonný důkaz, neboť předtím, než byla provedena prohlídka vozidla za účasti obžalovaného, bylo s vozidlem prokazatelně manipulováno. Věci nalezené při domovní prohlídce pak tvoří víceméně obvyklý sortiment vybavení domácnosti. Nevěrohodné je tvrzení svědků, pokud uváděli, že měli zaplatit za drogu vysoké finanční částky, když vzhledem ke svému způsobu života neměli vůbec reálnou možnost získat finanční prostředky v takovém rozsahu. Obžalovaný je přesvědčen o tom, že v posuzované věci sehrál významnou roli fakt, že již v minulosti byl obžalovaný stíhán pro obdobnou trestnou činnost. Většina svědků pak v zájmu vlastní bezkonfliktní situace směřovala údaje o způsobu získávání drogy vůči osobě obžalovaného, aniž by to muselo odpovídat skutečnosti. V tomto směru odkázal i na postoj svědků K., Š. a V. u hlavního líčení, kdy zpochybnili původní výpovědi podané na Policii ČR. Za nepřiměřeně přísný obžalovaný označil i uložený trest, přičemž znovu připomněl pochybnosti o věrohodnosti důkazů, z nichž okresní soud vycházel. Navrhl proto, aby odvolací soud zohlednil uvedené připomínky, s ohledem na ně ve věci znovu rozhodl a uložil obžalovanému přiměřený mírnější trest. Obžalovaná I.M. připomněla, že ke spáchání trestné činnosti se sama doznala, znovu však namítla, že rozsah její trestné činnosti byl výrazně nižší, než dovodil okresní soud. Od spoluobžalovaného R.B. obdržela 50 sáčků s drogou, které předala osobám označeným spoluobžalovaným R.B. Tyto osoby obžalovanou vždy vyhledaly samy, ona nikomu drogy nenabízela, natož aby je někomu vnucovala. Obžalovaná ani sama drogy nepřipravovala, dávky pro odběratele připravoval spoluobžalovaný a on také určoval osoby, kterým mají být poskytnuty. Vybrané finanční prostředky pak byly předávány obžalovanou rovněž R.B. Jednotlivě se pak obžalovaná vyjádřila k údajům o předávání drog osobám uvedeným ve výroku napadeného rozsudku s tím, že jim předávala pouze menší, než uvedené množství drogy. Ve všech případech šlo o osoby, které byly pravidelnými uživateli drog, drogu mohly získat i z jiných zdrojů a neměly pravidelný příjem a ani zaměstnání. Podle přesvědčení obžalované mělo být její jednání posouzeno pouze podle § 187 odst. 1 tr. zákona, neboť nešlo o distribuci drog ve větším rozsahu. Obžalovaná připomněla, že okresní soud oproti obžalobě snížil počet případů, kdy mělo dojít k předání drogy, bez vysvětlení však v odůvodnění rozsudku uvedl, že měla získat finanční prospěch 150.000, - Kč, což je ještě více než uváděla obžaloba, která původně vycházela z většího množství předávek drogy. Všichni svědci uváděli, že odebírali množství za 500, - Kč, či nejvýše za 1.000, - Kč odpovídající váze 0,2 až 0,5 g, takže obžalovaná mohla dosáhnout nejvýše zisku ve výši 92.500, - Kč. Obžalovaná pak připomněla, že byla dosud bezúhonnou osobou, svědčí jí fikce beztrestnosti a podle znalce není její pobyt na svobodě nebezpečný. Obžalovaná tedy dosud žila řádným životem, ke spáchání trestné činnosti se doznala, svého jednání upřímně litovala a citelně na ni zapůsobil pobyt ve vazbě. Nyní je v kontaktu se svým bývalým manželem, má zajištěné bydlení i zaměstnání a ve spolupráci s bývalým manželem se chce starat o svého nezletilého syna. Obžalovaná proto navrhla, aby jí nebyl ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody, ale trest podmíněně odložený na delší zkušební dobu. Ve smyslu ustanovení § 254 tr. ř. odvolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků odsuzující části napadeného rozsudku a správnost postupu řízení, které jejich vydání předcházelo. Odvoláním nebyl nijak dotčen výrok, jímž byla obžalovaná I.M. podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěna obžaloby pro dva dílčí útoky, a tento oddělitelný výrok tedy neměl odvolací soud vůbec důvod přezkoumávat. Následně dospěl odvolací soud k těmto závěrům. V řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku, bylo provedeno obsáhlé dokazování a během řízení byla náležitě respektována i práva obžalovaných na obhajobu vyplývající z příslušných procesních ustanovení. Kromě výpovědí obžalovaných byla vyslechnuta řada svědků, kteří měli drogy od obžalovaných odebírat, a jejich výpověďmi se okresní soud důkladně a podrobně zabýval, zejména v případech, pokud svědci nevypovídali zcela shodně v přípravném řízení a později u hlavního líčení. Jako procesně použitelný důkaz bylo možné přijmout již původní výpovědi svědků pořízené v přípravném řízení, kdy byli svědci vyslechnuti za účasti obhájců, takže už v této fázi řízení byl zajištěn prostor pro obhajobu obžalovaných a případné ověření či zpochybnění věrohodnosti údajů poskytnutých svědky. V odůvodnění napadeného rozsudku pak okresní soud detailně výpovědi jednotlivých svědků rozebral a s případnými rozdíly se vypořádal způsobem, který lze pokládat za logický a přesvědčivý. Okresní soud se především snažil objasnit příčiny rozdílů mezi výpověďmi v přípravném řízení a u hlavního líčení, k nimž došlo u některých svědků, pokud se měli vyjadřovat k rozsahu případů, kdy od obžalovaných drogu převzali. S výjimkou svědka Š. však žádný ze svědků neuvedl, že by původně vypovídal zcela nepravdivě, i před soudem všichni zbývající svědci potvrdili, že skutečně drogu od obžalovaných dostávali. Protože svědci vypovídali s určitým časovým odstupem a teprve zpětně si měli vybavovat, kdy přesně, jak často a v jakém množství drogu od obžalovaných získávali, věnoval okresní soud náležitou pozornost i rozboru těchto údajů, přičemž ovšem důvodně poukázal na to, že nelze pokládat za zcela průkazná a přesná v tomto směru ani tvrzení samotných obžalovaných. Obžalovaný R.B., ač byl usvědčován výpověďmi řady svědků, výpovědí spoluobžalované I.M. i zajištěním věcí souvisejících s výrobou a distribucí drog v bytě a v jeho vozidle, naprosto spáchání trestné činnosti popíral a obžalovaná I.M., která se ke spáchání trestné činnosti doznala, se také rozpomínala zpětně na jednotlivé případy jen s určitou pravděpodobností, pokud šlo o stanovení přesného počtu případů předání drogy. V tomto směru tedy okresní soud náležitě vyhodnotil všechny relevantní důkazy a pokud pak vyvodil, že k předání drogy došlo v tom počtu případů, který byl uveden ve výroku napadeného rozsudku, pak lze mít za to, že takto stanovený rozsah trestné činnosti, totiž pokud jde o počet případů předání drogy jednotlivým odběratelům, skutečně vychází z náležitého vyhodnocení provedených důkazů, především pak z výpovědí svědků učiněných jednak v přípravném řízení a později u hlavního líčení. I zajištění věcí z vozidla obžalovaného R.B. lze pokládat za důkaz opatřený v souladu se zákonem, když po zajištění osoby obžalovaného a získání poznatků, že by věci mohly být i v jeho vozidle, bylo uzamčené vozidlo převezeno před budovu Policie ČR a zde za přítomnosti obžalovaného teprve odemčeno klíči, které měl obžalovaný u sebe, a prohledáno. Tvrzení obžalovaného, že ve vozidle nebyly jeho věci, vyvrátily i výsledky testu DNA, který potvrdil, že rukavice v batohu užíval právě obžalovaný R.B.. Podle odvolacího soudu tedy provedené důkazy tak, jak byly vyhodnoceny okresním soudem, skutečně přesvědčivě prokazují, že v uvedeném období obžalovaný R.B. jednak sám vyráběl psychotropní látku metamfetamin a dále ji pak v uvedeném počtu případů poskytoval dalším osobám. V případě obžalované I.M. lze rovněž pokládat za přesvědčivě prokázané, že v rozhodné době předala celkem 15 osobám uvedeným ve výroku napadeného rozsudku drogu ve stanoveném počtu případů. Oprávněně však obžalovaná I.M. vytkla okresnímu soudu, že rozsah trestné činnosti uvedené ve výroku napadeného rozsudku, totiž počet předávek drogy v hodnotě vesměs 500, - Kč, výjimečně 1.000, - Kč, číselně neodpovídá finančnímu ocenění uvedenému v odůvodnění napadeného rozsudku. Podle odvolacího soudu v některých případech ani celkové finanční částky uvedené u jednotlivých dílčích útoků početně neodpovídají počtu případů prodeje drogy a odhadovanému množství nebo ceně. Podle odvolacího soudu lze vyvodit z popisu jednání obžalované ve výroku napadeného rozsudku, že v uvedeném období do května 2009 prodala nebo předala uvedeným 15 osobám celkem asi 150 dávek drogy vesměs po 500, - Kč, přičemž podle výpovědí svědků měli získat za tuto částku vždy zhruba 0, 25 g látky. Celkově by tak rozsah trestné činnosti obžalované I.M. v rámci uvažovaného rozmezí měl dosahovat množství drogy nejméně 40 g ve finančním ocenění nejméně 75.000, - Kč. Uvedený rozsah distribuce drogy by i při tomto vymezení umožňoval posoudit je jako neoprávněný prodej a jiné opatření psychotropní látky spáchané ve větším rozsahu ve smyslu § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. Protože však v mezidobí nabyl účinnosti nový trestní předpis, totiž trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.), musel odvolací soud zvažovat i to, zda by právní posouzení trestnosti činu obžalovaných podle nového trestního zákoníku nebylo příznivější, než posouzení podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Posuzované jednání, totiž výroba a distribuce drogy, by mohlo být nově posuzováno jako přečin, popř. zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Kvalifikovaná skutková podstata uvedeného trestného činu podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku by mohla být naplněna, pokud by pachatel spáchal čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu, tedy nikoliv jen ve větším rozsahu, jak bylo uvedeno v předchozí právní úpravě podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. Ustanovení § 283 tr. zákoníku při stanovení kvalifikovaných skutkových podstat rozlišuje postupně množství látky větší než malé, dále pak větší rozsah, značný rozsah a velký rozsah, což jsou kvantitativní kritéria podmiňující postupně použití přísnějších kvalifikovaných skutkových podstat. Z jejich vzájemného řazení je zřejmé, že značný rozsah musí být zjevně vyšší, než větší rozsah. Množství větší než malé je stanoveno v nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vydané k provedení trestního zákoníku tak, že v případě metamfetaminu (pervitinu) je označována za množství větší než malé hmotnost více než 2 g. V případě obžalované I.M. by měla činit hmotnost celkově předané drogy nejméně 40 g, což činí dvacetinásobek množství, které je považováno za větší než malé ve smyslu shora uvedeného předpisu. Takovýto rozsah ve smyslu nové právní úpravy by bylo možné pokládat za větší rozsah, nikoliv však již za značný rozsah, který by umožňoval její jednání posoudit jako zločin podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S ohledem na výše uvedené pak dospěl odvolací soud k závěru, že z hlediska možného posouzení podle nové právní úpravy by nebylo možné jednání obžalované I.M. posoudit jako zločin podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ale jednalo by se pouze o přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Takovéto posouzení je pro obžalovanou příznivější, než posouzení podle dřívější právní úpravy, podle které by její jednání naplňovalo znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. V případě obžalované I.M. proto odvolací soud zrušil odsuzující část rozsudku týkající se této obžalované a nově rozhodl tak, že zmíněný skutek posoudil jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Oproti napadenému rozsudku byla obžalovaná odsouzena za méně závažný trestný čin (resp. přečin) a v její prospěch bylo třeba zohlednit to, že se ke spáchání trestné činnosti doznala, napomohla k objasnění věci i u spoluobžalovaného R.B. a hledí se na ni jako na osobu, která nebyla soudně trestána. V rámci použité právní kvalifikace však přesto nebylo možné pominout, že se dopouštěla trestné činnosti v poměrně dlouhém období po řadu měsíců, drogu dodávala více osobám a v poměrně výrazném počtu případů a nezanedbatelný byl i finanční prospěch z prodeje celkového množství drogy. S ohledem na tyto okolnosti pokládal odvolací soud i při změněné právní kvalifikaci za nezbytné, aby byla obžalovaná postižena již nepodmíněným trestem odnětí svobody. Poté, kdy byla uznána vinnou mírněji trestným činem, jí však odvolací soud uložil trest odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců, tedy mírně nad spodní hranicí trestní sazby stanovené v rozmezí od jednoho roku do pěti let v § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Jako pachatelka úmyslného přečinu, která dosud nevykonávala nepodmíněný trest odnětí svobody, byla podle § 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zařazena pro výkon trestu do věznice s dozorem. V případě obžalovaného R.B. byla ovšem trestná činnost spáchána v mnohem výraznějším rozsahu, neboť četnější byl počet případů předání drogy a obžalovaný R.B. navíc drogu i vyráběl. Pokud by jeho jednání mělo být posuzováno podle trestního zákoníku, bylo by možné v jeho případě dovodit, že spáchal čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, navíc by však bylo nutné zohlednit i další okolnost podmiňující nově použití kvalifikované skutkové podstaty, totiž to, že obžalovaný R.B. spáchal uvedený čin, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán (§ 283 odst. 2 písm. b/ tr. zákoníku), když teprve dne 18. 8. 2006 byl obžalovaný propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za shodnou trestnou činnost. V případě obžalovaného R.B. by tedy posouzení činu podle pozdějšího zákona nebylo pro tohoto obžalovaného příznivější, neboť by jeho čin musel být posouzen podle § 283 odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a obžalovanému by se přičítalo více okolností podmiňujících použití přísnější trestní sazby. Jeho jednání by bylo postižitelné stejným trestem odnětí svobody na dvě léta až deset let a pro případné uložení samostatného trestu propadnutí majetku by v konkrétním případě nebyly splněny podmínky jednak s ohledem na speciální recidivu a nutnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a jednak pro majetkové poměry obžalovaného, s ohledem na něž by trest propadnutí majetku nemohl být dostačující k naplnění účelu trestu. V případě tohoto obžalovaného tedy odvolací soud neshledal důvody k tomu, aby bylo namístě ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku jeho čin posoudit podle pozdějšího zákona, neboť takové posouzení by pro něho příznivější nebylo. I u tohoto obžalovaného však odvolací soud vzal v úvahu skutečnost, že se změnou trestního zákona a s vydáním nařízení vlády č. 467/2009 Sb. došlo k určitému posunu ve vztahu k nezbytnému množství drogy, které by naplňovalo znaky množství většího než malého a v návaznosti na to i značného rozsahu, který podmiňuje možnost právního posouzení podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S ohledem na tento určitý posun pak dospěl odvolací soud k závěru, že trest uložený v napadeném rozsudku obžalovanému R.B. lze pokládat za příliš přísný a že je na místě i u tohoto obžalovaného výměru trestu poněkud snížit. V rámci použité právní kvalifikace pak odvolací soud znovu uvážil rozsah spáchané trestné činnosti, zohlednil i speciální recidivu obžalovaného, který se posuzovaného jednání dopustil krátce poté, kdy byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za stejnou trestnou činnost, a v rámci trestní sazby uvedené v § 187 odst. 2 tr. zákona uložil obžalovanému trest odnětí svobody při polovině trestní sazby, tedy trest v trvání pěti let a šesti měsíců. Jako pachatel úmyslného trestného činu, který již vykonával nepodmíněný trest za úmyslnou trestnou činnost, byl obžalovaný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Ze shodných důvodů jako v napadeném rozsudku byl znovu obžalovanému R.B. uložen i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty týkající se věcí zajištěných a souvisejících s výrobou nebo zneužíváním drog. Zpracoval: JUDr. A.H.