Pro rozhodování ve věci výkonu trestů pravomocně uložených před účinností trestního zákoníku se po 1.1.2010 užijí ustanovení trestního zákoníku, nikoli ustanovení původního trestného zákona (zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Napadeným usnesením okresní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 tr. zákona o tom, že se odsouzený B.Ž. neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení a že vykoná trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců uložený trestním příkazem OS v Cr ze dne 30. 6. 2008, č. j. 1T 126/2008 – 32. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona odsouzeného pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Proti tomuto usnesení podal odsouzený ihned po jeho vyhlášení stížnost. Namítl, že dříve měl osobní problémy, byl sám a trestná činnost souvisela s jeho nepříznivým psychickým stavem. Je přesvědčen, že na něho dostatečně zapůsobí již výkon současného trestu, když nepodmíněný trest odnětí svobody vykonává poprvé. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal krajský soud napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k následujícím závěrům. Zmíněným trestním příkazem, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2008, byl B.Ž. odsouzen pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona spočívající v tom, že řídil osobní automobil přesto, že před jízdou požil alkoholické nápoje a jeho krev obsahovala 3,09 g/kg alkoholu. V tomto stavu nezvládl řízení vozidla vyjel do protisměru, kde narazil do projíždějící nákladní soupravy. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na třicet měsíců. Stanovená zkušební doba začala běžet dnem 16. 7. 2008 a trest zákazu činnosti odsouzený vykonával už od 20. 6. 2008, kdy mu byl zadržen řidičský průkaz. Ve zkušební době se ovšem odsouzený dopustil další trestné činnosti, a to dne 27. 10. 2008, když znovu řídil motorové vozidlo, a dne 3. 6. 2009, kdy byl znovu přistižen při řízení, navíc pod vlivem alkoholu, přičemž jeho krev obsahovala nejméně 2,6 promile alkoholu. Za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona byl B.Ž. nejprve odsouzen k trestu obecně prospěšných prací a k dalšímu trestu zákazu činnosti a v dalším řízení byl uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců se zařazením do věznice s dozorem a k dalšímu trestu zákazu činnosti. Odsouzený se tedy ve zkušební době dopustil opakovaně stejné úmyslné trestné činnosti, nerespektoval ani trest zákazu činnosti, který mu byl uložen vedle podmíněného odloženého trestu odnětí svobody a zcela logicky pak okresní soud dospěl k závěru, že ve zkušební době odsouzený nevedl řádný život a že je namístě rozhodnout o nařízení výkonu dosud podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. S ohledem na opakování trestné činnosti nejsou důvody ani k tomu, aby bylo výjimečně ponecháno podmíněné odsouzení v platnosti. I když okresní soud dospěl věcně ke správným závěrům, přesto formálně pochybil, pokud rozhodoval podle ustanovení původního trestního zákona, totiž zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V dané věci okresní soud rozhodoval již za účinnosti trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) a ve věci výkonu dříve uloženého trestu měl tedy postupovat podle ustanovení trestního zákoníku, která jsou ovšem obsahově obdobná. V dané věci není důvod k použití ustanovení § 2 tr. zákoníku o časové působnosti zákona, neboť toto ustanovení řeší posouzení trestnosti činu, tedy rozhodování o vině a současném ukládání trestu v rámci neskončeného trestního stíhání. Pro výkon trestů, které byly pravomocně uloženy před účinností nového trestního zákona, se však zásadně použije nových předpisů. V posuzovaném případě měl tedy okresní soud rozhodovat již podle ustanovení trestního zákoníku, konkrétně podle § 83 a § 56 tohoto předpisu. Z podnětu stížnosti odsouzeného proto krajský soud napadené usnesení zrušil a sám rozhodl nově obdobným způsobem, ovšem s odkazem na ustanovení nového trestního předpisu, tj. nového trestního zákoníku, i když jde o ustanovení obsahově obdobná, jako bylo znění původního § 60 a § 39a dřívějšího trestního zákona. Zpracoval: JUDr. A.H.